Americká příručka dobrého »jazykového chování« a úspěšného »jazykového jednání«

Pavel Novák

[Kronika]

(pdf)

Американский учебник хорошего »языкового поведения« и успешных »языковых действий« / Manuel américain de „bonne conduite linguistique“ et de „l’art d’agir linguistique“

[1]Autor, docent humanitních věd na chicagské universitě, napsal pro kurs psané i mluvené spisovné angličtiny, kterým procházejí nováčci amerických universit, příručku, jež má obsah na první pohled poněkud různorodý.

Po stručné předmluvě následují lekce, provázené hojnými příklady, ilustracemi, otázkami, cvičeními a bibliografií: 1. »Sdělování,[2] podnikání, demokracie — a Ty.« Obsah této úvodní lekce se dá shrnout takto: »Mladý muži, dívko, chceš-li to někam dotáhnout, nauč se mluvit a psát, jak se patří.« Náplň dalších lekcí tvoří: 2. sdělovací prostředky (tj. stručný přehled vývoje angličtiny a jakási charakteristika stavby současné angličtiny a některá poučení ze sémantiky), 3. sebeanalýza (tj. zjištění předpokladů ke studiu), 4. technika vnímání, 5. technika podání, 6. analýza posluchače a čtenáře (tj. publika, konzumenta), 7. téma a účel, 8. materiál pro sdělení, 9. rozvíjení myšlenky, 10. organizace myšlenky, 11. jazykový úzus (tj. stylistika), 12. vyprávění, 13. popis, 14. výklad, 15. dokazování, 16. přesvědčování, 17. výtah, 18. referát, 19. odborné pojednání, 20. sdělování při podnikání, 21. sdělování ve [296]společnosti, 22. moderní prostředky informace a propagandy (The Mass Media of Communication) a jednotlivec. Dodatek tvoří příručka psaného úzu (diferenční). Ke knize je pak připojen podrobný rejstřík (na 21 s.).

Jak je patrno z obsahu, jde tu jednak o věci, zahrnuté u nás do příruček jazykové správnosti (hlavně dodatek) a do příruček stylistiky (lekce 11),[3] jednak o věci, zahrnované jen zčásti do slohu v středoškolských učebnicích češtiny (12—19), zčásti do některých částí tradiční formální logiky (15)[4] a psychologie (13),[5] do příruček techniky duševní práce (3—10, 17—19),[6] příruček řečnictví[7] a techniky mluveného slova (5),[8] obchodní korespondence (20), do starých vzorů soukromé korespondence (21) a příruček dobrého chování (21).[9] Nemáme u nás dosud obdobu lekce poslední.[10]

Celá kniha vychází přirozeně z buržoazního životního stylu a také mu slouží, zřejmě zcela spolehlivě. Je škoda, že k ní nemáme náš socialistický protějšek, který by z vědeckých hledisek souhrnně poučoval nejen o kultuře jazykové, ale i o kultuře logické a kultuře duševní práce a pomáhal zvýšit i úroveň nejrůznějších schůzí, diskusí, besed, porad apod. Domníváme se, že je v době dovršování kulturní revoluce takové příručky, určené ovšem pro nejširší veřejnost, velmi zapotřebí; podobná publikace by jistě mohla vzniknout jen spoluprací odborníků různých oborů, vědců i praktiků-lingvistů, psychologů, logiků, sociologů, filosofů, veřejných a kulturních pracovníků apod. a nemohla by se obejít bez prací přípravných. Některé práce tvořící pro takovou příručku předpoklady již existují.[11] Je jasné, že by příprava příručky vedla i k prohloubenému postižení celkového postavení a funkce jazyka v socialistické společnosti.

Slovo a slovesnost, ročník 21 (1960), číslo 4, s. 295-296

Předchozí Florica Dimitrescu-Niculescu (Bukurešť), Jiřina Smrčková: Charakter rumunské jazykovědy

Následující Zdeněk Tyl: Česká jazykověda v roce 1959 (Část druhá: Práce bohemistické)