Poznámky k článku J. Daňhelky »Nad posledními svazky Památek staré literatury české«

Kvido Hodura, Red. (= Redakce)

[Kronika]

(pdf)

К статье Й. Даньгелки: Замечания по поводу последних томов »Памятников старой чешской литературы« / Remarques à l’article de J. Daňhelka A propos des derniers tomes des Monuments de la littérature tchèque ancienne

[*]Mé poznámky se týkají té části článku, kde J. Daňhelka posuzuje vydání cestopisu Jeana de Léryho v překladu Pavla Slováka a Matěje Cyra Historie o plavení se do Ameriky, které jsme pořídili s Boh. Horákem. Daňhelka mi vytýká zejména, že jsem své zásady pro uvádění kvantity několikrát měnil a že konečné řešení není šťastné ani zcela správné. Toto ne zcela správné řešení vidí hlavně v zachování kvantity u spojky ačkolí a v opravení kvantity zdrobnělin čeladka, hovadko, hromadka, kuřatko aj. na spisovnou podobu. Rozhodl jsem se pro psaní ačkolí, protože to tak uvádí rukopis, a to bez výjimky, více než padesátkrát. Vysvětluji to v úvodě na s. 35. K tomu ještě připojuji, že rukopis dobře rozlišuje i a í také na konci slova. Nesouhlasí-li to s mou metodou jinde uplatňovanou, je to tím, že tato metoda je pružná, a nikoli dogmatická. Žádám pro přijetí odchylné kvantity mimo jiné souhlas s literaturou co možná soudobou a ten v případě ačkolí není. Přesto jsem se rozhodl pro psaní -í pro jeho důslednost, neboť naše znalost tehdejší kvantity naprosto není úplná, o jazyce mluveném ani nemluvě.

Je jisté, že by se stejné množství důvodů, a stejně závažných, našlo pro psaní ačkoli, ale v tom je právě příznačná vlastnost tohoto textu, že se tu často setkáváme s případy, kde je stejně možná samohláska dlouhá i krátká, ale je třeba se rozhodnout pro kvantitu jednu.

Trochu podobně se má věc při psaní samohlásky a či á ve zdrobnělinách: hádek, hromádka, čeládka, kuřátko, zahrádka apod. Rozhodl jsem se pro spisovné á, třebaže rukopis má a krátké. Podrobněji o tom viz v úvodu na s. 39. Dokladů pro tato slova je v rukopise málo, snad asi po třech pro každé slovo.

Ještě několik slov o slovníčku. Slovníček není vědeckým obrazem slovní zásoby vydávané památky, nýbrž spíše praktickou pomůckou, mající usnadnit porozumění danému textu. Tak např. není třeba zaznamenávat slovo, jak si přeje Daňhelka, které si čtenář z kontextu snadno domyslí: jakořka (»takřka«) z rukou vydírali, mučiti, katovati a trápiti, buď při věcech živelných, buď při lidech, significatio aneb vyznamenání slov (»význam«), člověk přemětavý a přesoudlivý, pobožným a upřímným čtenářům aj.

Výraz deprehensor je však vysvětlen v poznámkách věcných na s. 371, výraz štrafovati je v slovníčku (s. 383), — oba je uvádí kritik mezi slovy, která »by bylo třeba doplnit«. Z četných frází ví Daňhelka jen o těch, které jsou zaznamenány na připojeném lístku s erraty. Zato mu ušly fráze v slovníčku uvedené pod hesly chalupa, jalovička, kůl aj.

Daňhelkův článek nemůže být náhradou za referát, který by se snažil posoudit význam celé edice a nejen jejích některých částí. Při Léryho edici se kritické poznámky Daňhelkovy omezují jen na část úvodu o kvantitě (34—39), na slovníček (381—384) a na požadavek — celkem oprávněný — spojení tří literárněhistorických úvodů. O věcných poznámkách je jen povšechná pochvalná zmínka.

Článek J. Daňhelky se obrací na redakci Památek s pokyny zásadně důležitými. Pro nás je důležité jeho přání adresované redakci, aby edičním problémům češtiny 16. století bylo věnováno více pozornosti a zejména je třeba propracovat otázku kvantity. »Řešením konkrétních problémů se pak také dospěje k obecným edičním zásadám. Zřejmě to však nepůjde bez omylů.« Nelze však zapomínat na to, že při neustálenosti kvantity nikdy nevystačíme s obecnými zásadami a že každá památka bude mít své individuální odchylky v kvantitě, které bude třeba řešit i jinak, než by žádaly tyto obecné zásady.

Kvido Hodura

Tyto poznámky jsou jedním z posledních příspěvků prof. Kv. Hodury; prokazují, jak jeho vědecký zájem neutuchal ani do posledního dechu. Prof. Hodura zemřel v 81 letech [316]17. září t. r. Ocenění jeho odborné činnosti přinese 9.—10. číslo Naší řeči, ale i zde, ač jinak náš časopis nekrology nepřináší, aspoň připomínáme jeho odchod, zejména proto, že prof. Hodura byl spolutvůrcem nových názorů na spisovný jazyk a jeho hodnocení, z nichž vznikl r. 1935 časopis Slovo a slovesnost a jež se staly jeho programem.

Red.

Slovo a slovesnost, ročník 21 (1960), číslo 4, s. 315-316

Předchozí Bohumil Palek: Nové americké práce o zpracování informací

Následující Ivan Lutterer: Pokus o onomastický časopis v ČSSR