O stavu přípravných prací na Slovanském jazykovém atlase

Slavomír Utěšený

[Kronika]

(pdf)

Сообщение о подготовительных работах над Славянским языковым атласом / Travaux préparatoires à l’atlas linguistique Slave

Od závěrečného zasedání podsekce jazykového zeměpisu slovanských jazyků a slovanské dialektologie na IV. mezinárodním sjezdu slavistů v Moskvě, kdy Slovanský jazykový atlas dospěl ustavením zvláštní mezinárodní komise do [149]stadia reálných příprav,[1] byl vykonán společným úsilím dialektologů všech slovanských zemí značný kus pozitivní práce. Hned na 1. zasedání této mezinárodní komise v Moskvě byl vytyčen rámcový program s předběžným rozdělením úkolů, jež byly přesněji konkretizovány na 2. zasedání komise ve Varšavě v listopadu r. 1959 a ještě důsledněji pak na zasedání jejího presidia v Budyšíně v říjnu r. 1960.

Varšavského zasedání[2] se za Československo zúčastnil akad. B. Havránek, čl. koresp. J. Bělič a prof. E. Pauliny. Na základě zkušeností z dosavadní práce (o nichž se zmíníme níže) byly zde rozděleny dílčí přípravné úkoly mezi jednotlivé země, a to vždy tak, že na jednom úkolu se má spolupracovat nejméně na dvou místech najednou, aby se tak zamezilo nebezpečí individuálního pojetí. Ústředním bodem jednání byl obsah dotazníků — tzv. inventář zkoumaných jevů. Po probrání problematiky jeho jednotlivých částí byla hláskoslovná část svěřena SSSR (z hlediska typologického) a Polsku (z hlediska původu hlásek), tvaroslovná část ČSSR a Jugoslávii, tvoření slov ČSSR, Polsku a Bulharsku, lexikální část z hlediska slovní zásoby Polsku, z hlediska sémantického SSSR. Dotazník a směrnice pro výzkum syntaxe mají vypracovat společně českoslovenští, polští a jugoslávští syntaktikové. Diskutovalo se rovněž o sestavení předběžného zkušebního dotazníku asi o 200 heslech, jehož výsledky (snad i malý atlas asi o 30 mapách) by poskytly poučný podklad k vypracování ankety definitivní. Organizací této akce byli pověřeni dialektologové sovětští. Konečně byly projednávány i otázky souvisící s rozsahem zkoumaného území (jde hlavně o případné zahrnutí rumunského a maďarského jazykového území) a otázky výzkumné sítě, jejíž zásady nebyly dosud vytyčeny dostatečně přesně.

Na budyšínském zasedání,[3] jehož se bohužel nemohli zúčastnit zástupci SSSR, byly zhodnoceny dosavadní výsledky práce, jež se nejzdárněji rozvíjela při sestavování jednotlivých úseků celkového inventáře zkoumaných jevů; některé dílčí úkoly se tu však přece citelně opožďují za stanovenými termíny a rovněž široká mezislovanská spolupráce se tu všude jak náleží nerozvinula. Pro příští zasedání komise, které se má konat v červnu r. 1961 v Praze, mají být zpracovány veškeré připomínky k dosavadním návrhům a připravena k posouzení jejich další redakce (pro syntaktickou část se kromě toho počítá se zvláštním projednáváním i na chystané konferenci v Brně). Jinak se mají stát předmětem jednání zvláště síť zkoumaných bodů (koordinace dosavadních dílčích návrhů), otázky vhodného kartografického průmětu, návrhy na vhodnou techniku mapování jazykových jevů, jakož i rozsah zkoumaného území (event. i formy účasti některých sousedních neslovanských zemí na atlase).

Už v době mezi moskevským a varšavským zasedáním došlo k ustanovení většiny pracovních orgánů této komise v jednotlivých zemích. Zvláště rychle a energicky zahájila svou činnost československá dialektologická komise za předsednictví prof. J. Běliče. Dialektologické oddělení ÚJČ a ÚSJ vypracovalo ještě v r. 1958 zevrubnou kritiku 1. verze polského návrhu inventáře lexikální části dotazníku pro slovanský jazykový atlas;[4] podobnou kritickou práci tu vykonala ze sovětské strany dialektologická [150]skupina Institutu ruského jazyka v Moskvě během roku 1959. Pro ostatní části dotazníku měly být takové první návrhy inventáře vypracovány na základě usnesení 1. zasedání ve všech slovanských zemích zvlášť.

Ve spojitosti s tím se však ukázala postupně řada nových dosud neřešených problémů. Před vlastní sestavení inventáře jevů, které přicházejí v úvahu pro dotazníkové zkoumání v celoslovanském měřítku, se tak v průběhu práce včlenila ještě jedna důležitá fáze — detailní rozvedení celé této problematiky v co nejširší veřejné diskusi. Československá dialektologická komise proto začala publikovat v časopise Slavia Příspěvky k problematice slovanského jazykového atlasu.[5] Vyšly tu postupně po úvodním slově J. Běliče příspěvky k problematice hláskoslovné části dotazníků od A. Lamprechta, k otázkám syntaxe od J. Bauera, k tvoření slovesných kmenů od J. Němce a H. Křížkové, k slovesné flexi od J. Sedláčka a J. Petra, k flexi substantiv od J. Sedláčka, adjektiv od R. Krajčoviče, zájmen od J. Petra, k číslovkám a částicím od M. Komárka, k předložkám od R. Večerky, k tvoření substantiv od F. Buffy, adjektiv od J. Horeckého. K nejvýznamnějším z těchto příspěvků patří Běličův rozbor otázek lexikální části atlasu, který autor přednesl na varšavském zasedání. Mimo to se vyjádřil k problematice slovanského jazykového atlasu dvěma zvláštními články J. Štolc, který v nich upozornil zvláště na důležité postavení slovenského jazykového území v celkové mezislovanské diferenciaci.[6]

Diskusní tribuna v Slavii, jejíž tři příspěvky byly předloženy už na varšavském zasedání, došla pochopitelně značného ohlasu a nezůstala osamocená. Jako odezvu na stať Lamprechtovu formulovala své stanovisko H. Koneczna, v čl. Z zagadnień fonetycznych w Atlasie słowiańskim, Poradnik językowy 1960, 5—13. V současné době zahájil časopis Voprosy jazykoznanija další takovou diskusi, tentokrát s širokou mezinárodní účastí, na základě ankety, kterou sestavil N. I. Tolstoj; dá se ovšem očekávat, že dialektologové slavisté ze všech slovanských zemí, kteří se mají k předloženým 12 otázkám vyjádřit, učiní tak v počtu co nejhojnějším.[7] Otázky se týkají kromě náplně a povahy dotazníku především základního určení atlasu ve vztahu k historickosrovnávací gramatice, lexikologii a typologii slovanských jazyků, jakož i ve vztahu k historii slovanských národů; další otázky se týkají vhodnosti zahrnutí některých neslovanských území, toponymických dat, charakteru sítě a fonetické transkripce. Československá dialektologická komise už na tuto anketu vypracovala souhrnnou odpověď.

Pro veškeré toto teoretické třídění názorů je však příznačné, že není odtrženo od skutečné badatelské praxe a jejích reálných možností, ba právě naopak, že s ní jde ruku v ruce. I když tu zatím po stránce organizační nejde pochopitelně všechno vždy hladce, je potěšitelné vidět, jak i tu se pomalu dostáváme ke koordinaci dílčích programů jednotlivých slovanských dialektologických středisek a k stále intenzívnější mezislovanské spolupráci. Tak na poli výzkumu českých, slovenských a ukrajinských nářečí na území ČSSR byla po vytvoření čs. dialektologické komise vykonána řada opatření celostátního charakteru, z nichž nejvýznamnější je jistě koordinace práce na atlasech českého a slovenského jazyka. Intenzívněji se od té doby rozvíjí i spolupráce československo-polská, a to jednak v otázkách výzkumu pomezních oblastí, jednak v otázkách výzkumu starších jazykových ostrovů na obou stranách.[8] Neustále se prohlubuje i spolupráce dialektologů sovětských a bulharských a po vydání Atlasu bulharských nářečí v SSSR spolupracuje teď skupina dialektologů v Institutu slavjanovedenija pod vedením S. B. Bernštejna se sofijským dialektologickým pracovištěm pod vedením S. Stojkova i na prvním svazku Atlasu bulharských nářečí. V ještě širší mezinárodní spolupráci se uskutečnil nářeční výzkum na Dolní Lužici v létě [151]r. 1960, jehož se vedle domácích dialektologů z NDR účastnili též slavisté z SSSR, Polska a ČSSR (J. Petr). Pokračovalo se i ve starším společném mezislovanském podniku, který se rozběhl už v přípravách IV. sjezdu slavistů a jehož výsledky, první celoslovanské lexikální mapy, vypracované varšavskými a moskevskými dialektology, byly vystaveny ke kritickému zhodnocení už na tomto sjezdu.[9] O některých z těchto map byly přitom publikovány společné články polských a sovětských dialektologů v časopise Poradnik językowy.[10]

Je tedy patrno, že ve spojitosti s přípravami k Slovanskému jazykovému atlasu sílí mezislovanská dialektologická spolupráce na všech frontách. Po moskevském, varšavském a budyšínském zasedání mezinárodní komise pro slovanský atlas blíží se nyní zasedání v Praze, proponované na dny 6.—9. června 1961.

Zde se už jistě z více než dvouleté zkušenosti dosavadních přípravných akcí vykrystalizuje definitivní program další práce na pevnější a jednotnější základně, bez níž si nelze představit zdárné ukončení díla tak rozsáhlého a náročného, jako je Slovanský jazykový atlas.

Slovo a slovesnost, ročník 22 (1961), číslo 2, s. 148-151

Předchozí Karel Horálek: Na cestě k funkční jazykovědě v SSSR

Následující Jiří Daňhelka: Nové zlomky nejstarších českých legend