Časopis pro otázky literárních žánrů

Karel Hausenblas

[Kronika]

(pdf)

Журнал по вопросам литературных жанров / Revue pour les questions des genres littéraires

Problematika žánrů, žánrových forem, resp. slohových útvarů tvoří důležitou součást nejen literárněvědného, ale i jazykově stylistického bádání. U nás se jí věnuje málo soustavné pozornosti. V nové době došlo k velmi silným proměnám tradičních žánrových forem, klasifikovaných a vykládaných v starších poetikách a stylistikách, zvláště k opuštění velkého množství speciálních útvarů, hlavně lyrických a epických, a k smíšení či vzájemnému prolínání jiných: proto se někdy o účelnosti systematiky těchto útvarů pochybuje. Avšak proměnlivost žánrových forem nezbavuje teorii povinnosti ani možnosti jejich zachycení a výkladu a rozvoj forem nových, beletristických, publicistických a odborných (a také přechodných) — uveďme např. jen reportáž nebo četné umělecké i jiné formy rozhlasové a televizní —, nutnost [160]klasifikace nebo spíše typologie naléhavě vyžaduje.

V Polsku vychází od r. 1958 nový časopis, věnovaný těmto otázkám, a to půlletník Zagadnienia rodzajów literackich (Otázky literárních žánrů). Vydává jej Łodžská vědecká společnost v redakci Stefanie Skwarczyńské (známé i u nás svým rozsáhlým „Úvodem do nauky o literatuře“), Jana Trzynadlowského a Witolda Ostrowského. Zatím vyšly 4 svazky, každý skoro o 200 stranách. Časopis přináší příspěvky, v polštině i ve světových jazycích (s cizojazyčnými resumé) a snaží se zahrnout vymezenou problematiku co nejšíře v aspektu jak teritoriálním, tak i historickém. Uveřejněné stati a jiné příspěvky polských i zahraničních odborníků se týkají jak obecných otázek genologických, tak i jednotlivých žánrových forem i dílčích stylistických aj. problémů v dílech jednotlivých autorů atd. Tak jsou tu studie o historickém románu (od J. Hankisse v č. 3), o úloze času v lit. žánrech (od J. Kleinera v č. 2, o přísloví (od J. Krzyżanovského v č. 4), o problematice žánrů ve filmovém umění (od B. Lewického v č. 3), o Claudelovi a antické tragedii (od E. Stetkové v č. 3 a 4) aj.

Speciálně otázkám jazykově stylistickým je zde věnována zatím jen stať R. Ingardena Von den Funktionen der Sprache im Theaterschauspiel (č. 1, 56—93). Zaměřuje se nikoli na literární text dramatu, ale na drama v jeho jevištním provedení a sleduje, jak se jazyk v různých svých funkcích[1] uplatňuje ve vztahu k jiným složkám divadelní hry (existují jevy, které jsou ve hře zobrazeny cele mimojazykově — hereckou akcí, dekoracemi atd., jiné, které jsou zobrazeny jazykově i mimojazykově, a konečně takové, které jsou zobrazeny jen jazykově — zvl. minulé události). Zvláštní pozornost věnuje Ingarden dvojí platnosti jazykového vyjádření, totiž ve vztahu k jiným postavám hry a ve vztahu k publiku, a to v hrách naturalistických i jiných: je škoda, že přitom nepřihlíží k novější dramatické tvorbě, která přináší nové způsoby využití a kombinace jazykových i mimojazykových tvárných prostředků a v níž se oživuje kontakt mezi jevištěm a hledištěm atd.

Časopis chce soustavně referovat o novinkách světové literatury, přináší např. v 1. svazku rozbor Wellkovy-Warrenovy Teorie literatury, v 3. svazku referát o Kayserově práci Das literarische Kunstwerk, referuje též o několika pracích sovětských, zvl. o sovětském sborníku o reportážních črtách „Ob očerke“ (v red. P. F. Jušina). Vedle toho přinesl tři souhrnné přehledy o literárněvědné práci, zvl. v oboru literárních žánrů, v Polsku, Maďarsku a v Jugoslávii. — Příspěvky od nás nejsou zatím příliš četné (byla tu otištěna stať D. Kšicové o „sloupcích“ K. Čapka a recenze Štěpaníkovy monografie o Keatsovi z pera A. Tichého).

Každý svazek je doplněn rubrikou, v níž jsou otiskována hesla připravená pro slovník základních pojmů z okruhu literárních žánrů. Podle otištěných ukázek — zatím na 70 hesel — je zřejmé, že je chystaný slovník založen velmi široce: jsou tu vykládány i velmi speciální útvary, např. různé písňové formy havajské (mela), antické (propemptikon) aj.; útvarům živým v současné tvorbě se však zatím nedostalo skoro vůbec pozornosti. Málo se však přihlíží k literaturám slovanským: např. v hesle „utopie“ by si zasloužil být alespoň zmínkou uveden K. Čapek. Myšlenka vydat a předtím v časopise otiskovat materiál slovníku literárních žánrů je ovšem chvalitebná.

Polský časopis věnovaný otázkám literárních žánrů, podnikavě a promyšleně redigovaný, by mohl významně přispět v důležitém úseku k hlubšímu propracování literární teorie a stylistiky v širokém smyslu; při větším uplatnění zřetele k společenské podmíněnosti literatury, k současnosti a k literaturám slovanským může se stát vhodnou diskusní tribunou obecně slovanskou pro řešení široké problematiky literárních žánrů.

Slovo a slovesnost, ročník 22 (1961), číslo 2, s. 159-160

Předchozí Zdeňka Tichá, Jiří Daňhelka: K Daňhelkově recenzi Satiry na čtyři stavy

Následující Bohuslav Havránek: Za akademikem Františkem Trávníčkem