Nad osmi jazykovědnými svazky Sborníku filosofické fakulty v Brně

Jan Chloupek

[Kronika]

(pdf)

Несколько замечаний по поводу восьми номеров Сборника философского факультета в гор. Брно, серии языкознания / A propos des huit tomes de linguistique faisant partie du Recueil de la Faculté des Lettres à Brno

Osm svazků časopisu je už dobrou příležitostí k tomu, abychom posoudili jeho místo v naší jazykovědné produkci; přitom nám půjde především o to, abychom zvážili jeho podíl na budování marxistické jazykovědy, abychom postihli jeho ideový profil. Tu nelze nepřipomenout známý fakt: marxistická jazykověda — to není jeden z lingvistických směrů toho druhu, jako byl např. mladogramatický, marxistická jazykověda nemá podobu uzavřeného kánonu předepsaných dílčích metod a pracovních postupů jazykovědné práce; k její charakteristice nestačí ani to, že by se mechanicky spojovala s vědeckým světovým názorem, i když materialistický světový názor a dialektické chápání jevů jsou tu nutným předpokladem. A samozřejmě zcela nesprávný by byl názor, že se naše jazykověda stává marxistickou už proto, že žijeme v socialismu a že marxismus je filosofií naší společnosti. Ani už dnes nestačí klást postuláty a proklamativně si klást cíle, třeba nejvznešenější; dnes totiž můžeme přímo z výsledků vykonané práce vyvozovat to, co vpravdě je marxistická jazykověda, v čem je její pokrokovost a v čem je její služba socialistické společnosti.

Východiskem marxistických prací o jazyce je přesvědčení, že jazyk je nástrojem dorozumění a výrazovým prostředkem myšlení. Jejich metodologickým základem je pevné zakotvení v jazykovém materiálu a vyvozování obecných závěrů vždy z detailního rozboru konkrétních jazykových jevů. Jejich koncepcí je úsilí o odkrytí vždy celé sítě prostorových i časových souvislostí, v nichž zkoumané jevy existují, tj. o odkrytí systémové vázanosti a vývojové perspektivy. Marxistická jazykověda je aktuální, tj. přihlíží k obecnému využití, k praktické ověřitelnosti výsledků bádání a k jejich společenskému dosahu; proti individualizujícímu pojetí jazyka staví pojetí jazyka jako produktu snažení kolektivního, proti individualizujícímu pojetí jazykovědy staví pevnou metodologii, hierarchii úkolů podle jejich společenské naléhavosti, plán a kolektivní spolupráci, nijak přitom neomezujíc individuální iniciativu a nepodceňujíc osobitost a talent badatele.

Domnívám se, že právě Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, řada jazykovědná A,[1] je charakterizován úsilím o marxistickou jazykovědu takto chápanou. Výsledkem tohoto úsilí nemusí být vždy v jednotlivých případech zdar a úspěch, ve svém celku však tato snaha kladné výsledky přináší. Je přirozené, že se u různých autorů tato hlediska uplatňují v různé míře; hledáme-li však to, co všechny práce spojuje, pak přes všechnu rozmanitost tvůrčích individualit můžeme mys[294]lím za společného jmenovatele všech studií otištěných ve Sborníku označit vlastnosti právě uvedené. Tyto rysy v jazykovědné práci v Brně zjistil ostatně před časem i prof. J. Vachek a mluvil tehdy přiléhavě o „jazykovědném realismu“. Bylo by jistě nadsazené ztotožnit beze zbytku zásady — pokud vůbec lze mluvit o zásadách — takto chápaného jazykovědného realismu s „marxistickou jazykovědou“, ale na druhé straně by bez nich, jak jsem přesvědčen, byla marxistická jazykověda nemyslitelná.

V souvislosti se základní orientací Sborníku chtěl bych se zmínit ještě o jednom momentu, který spojuje brněnské autory ze všech oborů — a to je dobrá znalost a odpovědné studium sovětské vědy. Je potěšitelné, že to lze říci nejen o rusistech a slavistech, u nichž je spolupráce se sovětskou vědou motivována už samým předmětem jejich zkoumání, nýbrž i o západních filolozích. Referáty o dílech sovětské jazykovědy zaujímají významné místo v recenzní rubrice, sovětské jazykovědné publikace představují důležitou metodologickou i faktografickou oporu většiny původních prací. Uvážíme-li značnou publicitu Sborníku, který se zasílá na několik set míst v zahraničí, můžeme jistě plným právem počítat s tím, že tak nemalou měrou přispíváme k propagaci nejen naší, ale i sovětské vědy v cizině.

Každý ze svazků Sborníku podává dobrý obraz o jazykovědné práci na brněnské fakultě, někdy pak i o práci tamější pobočky akademického Ústavu pro jazyk český, která s katedrou českého jazyka dobře a příkladně spolupracuje. Z tematického srovnání statí je snadno možné vytyčit hlavní tematické okruhy badatelských zájmů brněnských jazykovědců. Většina článků je věnována tematice syntaktické, která se v Brně pěstuje ve všech jazykovědných oborech a disciplínách (např. i v dialektologii). Velmi intenzívně je zastoupeno bádání dialektologické, specifičnost brněnského jazykovědného střediska už od dob společného působení Trávníčkova a Havránkova, později Kellnerova. Třetí hlavní okruh představují studie z historické fonologie, z oboru jinde nepříliš pěstovaného. Velký podíl na vytvoření pevného profilu časopisu má jistě fonetika, nejednou reprezentovaná studiemi o dětské řeči. Řidčeji se pak vyskytují příspěvky sémantické, etymologické aj. Přitom vcelku nepůsobí jednotlivá čísla Sborníku roztříštěně, nýbrž téměř každý ze svazků má své tematické jádro: např. 3 z 10 článků posledního svazku Sborníku (A8) jsou věnovány otázkám slovosledu. Ukazuje se, že pracovníci z tolika různých oborů, z bohemistiky, rusistiky, slavistiky, germanistiky, anglistiky, romanistiky, indoevropeistiky a fonetiky, usilují často o řešení stejných nebo příbuzných témat, každý na základě svého materiálu. Redakce se nesnaží o čísla přísně monotematická, ale seskupuje kolem temat. jádra co nejvíce příspěvků.

Práci brněnských jazykovědců spojuje nejen zájem a stejná nebo podobná témata, nýbrž namnoze i stejná nebo podobná metoda výkladu. Chtěl bych tu upozornit na jednu metodologickou shodu, která se projevuje v pracích autorů téměř všech jazykovědných oborů. Je to uplatnění porovnávacího, konfrontačního aspektu, srovnávání vykládaných jevů cizího jazyka s češtinou. Tento postup souvisí přímo s činností vědeckých pracovníků, kteří jsou zároveň vysokoškolskými učiteli; a právě jeho zásluhou mohou výsledky jazykovědného zkoumání proniknout do jazykové výuky a sloužit tak potřebám společenské praxe. Dosah porovnávací metody při výkladu jazykových jevů není ovšem jen praktický, nýbrž i teoretický; její aplikace má význam jak pro hlubší poznání příslušného cizího jazyka, tak i pro hlubší poznání jazykové struktury české.

Hlavní část Sborníku tvoří původní články, ale pravidelně se otiskují i recenze, referáty a zprávy, příležitostně pak diskuse, rozhledy a materiály. Náplň statí prozrazuje i to, na které obory se na fakultě pamatuje méně: na ukrajinštinu, na jižní slovanské jazyky, a co překvapuje nejvíce, na slovenistiku — abych uvedl aspoň některé. Mimo badatelský zájem, zejména v posledních letech, je i péče o jazykovou kulturu. Ve Sborníku se neosvědčily bibliografické přehledy; zprávy o činnosti kateder by tuším měly být otiskovány soustavněji a zpracovávány vždy podle týchž hledisek. Napříště má být otiskován i seznam hodnotných diplomových prací.

Pokud jde o rubriku recenzí, referátů a zpráv, usiluje redakce o to, aby přinášela re[295]feráty o významných našich jazykovědných novinkách, a zejména se snaží pravidelně informovat o jazykovědné produkci slovenské. Ta bývá v odborném českém tisku dosti a neprávem opomíjena. Zeměpisná poloha Brna i jeho dlouholeté dobré vztahy k slovenským vědeckým pracovištím přímo zavazují k tomu, abychom tento nedostatek v mezích našich možností odstraňovali. Zcela pravidelně se v Brně sleduje i vědecká tvorba sovětská, a to nejen ta, která vychází z badatelských center (v Moskvě a v Leningradě), nýbrž i publikace ukrajinské a publikace z menších středisek jednotlivých svazových republik. Vznikají v nich někdy hodnotné práce a jejich cenné výsledky zůstávají často širší vědecké veřejnosti neznámy. Referováním o nich chtějí brněnští filologové přispět k jejich lepšímu poznání ve vědeckém světě. Soustavná pozornost věnovaná produkci slovenské a sovětské produkci — sit venia verbo — „provinční“ tvoří specifický rys brněnské recenzní rubriky; je to rys v české odborné literatuře myslím řídký. Kromě toho přináší ovšem recenzní rubrika i referáty o pracích vyšlých v jiných zemích.

Při volbě příspěvků pro recenzní hlídku Sborníku působí několik různých faktorů. Je to jednak zřetel státně geografický, dále snaha o co největší rozpětí předváděné problematiky a zase přímo protikladná tendence k tematické organizaci, a tedy k námětovému zúžení, omezení, a konečně i snaha referovat o spisech, které byly redakci zaslány k recenzi. Domnívám se, že i v recenzní rubrice by bylo zapotřebí koncentrovat většinu příspěvků kolem jednoho nebo několika tematických jader, jak se to zatím nejlépe podařilo u čísla věnovaného moskevskému slavistickému sjezdu. V žádném případě by však podle mého názoru nebylo možno trvat na tomto požadavku naprosto důsledně a u každé recenze.

K formě recenzní rubriky bych ještě podotkl, že v ní jsou zastoupeny kratší zprávy, dále referáty s hodnotícími poznámkami, že však skoro postrádáme skutečné recenze založené na zevrubném a všestranném rozboru a hodnocení posuzovaných spisů. V tom se jistě obrážejí menší zkušenosti i menší rozhled mladších pracovníků, kteří tvoří větší část přispěvatelů do této rubriky.

Se snahou o co nejširší publicitu souvisí jazyková stránka Sborníku. Za každým článkem se otiskuje výtah ve světových jazycích (vždy v ruštině), eventuálně se v cizím jazyku publikuje celý článek. Tak se ve Sborníku objevuje kromě češtiny i ruština, němčina, angličtina, francouzština a španělština. Výsledky práce našich lingvistů jsou takto lépe přístupné i na mezinárodním fóru. S užíváním cizích jazyků ve Sborníku roste dále i jeho žádanost v cizině a to přináší další výhody: výměnou za Sborník se získávají cenné publikace, které by se k nám jinak dostávaly jen s obtížemi. Napříště proto hodlá redakce zavést užívání cizích jazyků i do rubriky recenzní.

Bylo by nad mé síly všestranně zhodnotit tolik příspěvků z různých oborů jazykovědy.[2] Lépe tak učinila kritická diskuse o jazykovědné řadě Sborníku, kterou uspořádala brněnská pobočka Jazykovědného sdružení v listopadu r. 1960. I tak však lze dojít k závěru, že brněnský fakultní Sborník je jedním z nejvydatnějších středisk naší tvůrčí práce jazykovědné a že mu patří jedno z předních míst v usilování o pevný marxistický základ naší jazykovědy; v tom by měli vidět příklad i spolupracovníci na ostatních řadách Sborníku (a také na loňském Sborníku jubilejním), které soudím už tak jednoznačně pochválit nelze.

Slovo a slovesnost, ročník 22 (1961), číslo 4, s. 293-295

Předchozí Jaroslav Bauer: Syntaktická konference v Brně

Následující Věra Michálková: O češtině pro Čechy