Lingvistické problémy řízení socialistické společnosti

Lubomír Doležel

[Články]

(pdf)

Лингвистические проблемы управления социалистическим обществом / Problèmes linguistiques afférant à la gestion de la société socialiste

Je všeobecně známo, že nová etapa ve vývoji mnoha přírodních i společenských věd nastává v souvislosti se vznikem a rozvojem kybernetiky, obecné vědy o procesech řízení; kybernetika vnáší do speciálních věd nejen nové problémy a nové aspekty, ale také novou metodologii, zakládající se na soustavném využití matematických a matematickologických metod. Inspirující vliv kybernetiky se dnes velmi rychle prosazuje také v marxistických společenských vědách, jak o tom např. svědčí dva významné sovětské sborníky z poslední doby.[1]

Od samého vzniku kybernetiky bylo jasné, že jazykověda je jednou z těch společenských věd, které mají s kybernetikou nejen mnoho společných metod, ale také mnoho společných problémů. Dva z nejdůležitějších problémů současné kybernetiky, strojový překlad a automatické získávání informací (informační stroje), nelze vůbec řešit bez účasti lingvistiky. Tyto složité a společensky neobyčejně závažné výzkumné úkoly znamenají rozšíření možností a novou náplň tzv. aplikované lingvistiky. Zároveň však přináší kybernetika nesčetné teoretické impulsy, a proto vede také k novému rozvoji lingvistické teorie.[2] Právě v sepětí s kybernetikou je tedy možno spatřovat hlavní směr rozvoje marxistické jazykovědy, teoretické i aplikované, i novou náplň jejího aktuálního společenského poslání.

Nejde však přitom jen o zaměření jazykovědy na zmíněné nové úkoly, nýbrž také o novou náplň a nové zdůvodnění teoretických i praktických úkolů, které jazykověda již po léta plní. V této souvislosti chceme ukázat na to, jaké nové aspekty přináší aplikace kybernetických metod a poznatků při řešení lingvistických problémů řízení socialistické společnosti. S problémy danými řízením socialistické společnosti se naše jazykověda, zejména bohemistika, v posledních letech často setkávala v praxi,[3] ale nedovedla zde dosud vypracovat ucelenou vědeckou teorii.

Problémy řízení patří k nejdůležitějším a nejaktuálnějším otázkám vývoje socialistické společnosti. V. I. Lenin již v počátcích budování socialismu v SSSR upozorňoval na to, že komunisté „musí složit zkoušku ze znalostí základů teorie o otázkách našeho státního aparátu, ze znalostí základů vědy o řízení“.[4] V socialistické společnosti, jejíž řízení není určováno zájmy vykořisťovatelských tříd, se mohou uplatnit a plně prosadit vědecké metody řízení.

V současné etapě je možno otázku zvědečtění metod řízení socialistické společnosti formulovat konkrétně jako nutnost teoretického studia procesů řízení ve [245]společnosti z hlediska obecných modelů řídících kybernetických soustav. Hlavním praktickým cílem tohoto studia je optimalizace řízení socialistické společnosti.

Kybernetika — a její nejpropracovanější oddíl, teorie informace, — ukázala na to, že řízení se v složitých dynamických soustavách strojových, organických i společenských uskutečňuje cirkulací informace. Oběh informace je nejpodstatnějším činitelem organizace každé samočinně se řídící soustavy. Přitom má oběh informace v kybernetických soustavách dvě fáze: První fázi představuje přenos informace od řídícího orgánu k řízenému objektu; informace zde má podobu příkazu, instrukce. Druhou fází je přenos informace v opačném směru, tj. od řízeného objektu k řídícímu orgánu; informace zde má formu zpětné vazby, je to sdělení o stavu řízeného objektu. Zpětná vazba umožňuje stálé sledování změn parametrů řízeného objektu a dává řídícímu orgánu podklady pro zpřesňování a opravy instrukcí podle měnících se podmínek.

Společnost se svými vztahy hospodářskými, sociálními, politickými atd. je složitá dynamická soustava,[5] jejíž řízení se uskutečňuje podle naznačeného obecného schématu. Řídící orgány společnosti (hospodářské, politické, právní aj.) vydávají instrukce určující činnost orgánů řízených. Na druhé straně řízené orgány podávají zprávy o stavu a průběhu řízeného společenského procesu k řídícím orgánům a jsou tak s nimi neustále spojeny zpětnou vazbou.[6] Celý tento koloběh informace se ovšem uskutečňuje v složitých podmínkách hierarchizace řízení, která v socialistické společnosti má podobu demokratického centralismu.

Je důležité poznamenat, že řídící instrukce nejsou obvykle vydávány jednotlivě, nýbrž sestavují se v celý program, tj. sérii instrukcí směřujících k dosažení určitého cíle řízení. Takový program činnosti v určité oblasti řízení společnosti můžeme nazývat normou, politickou, hospodářskou, právní atd. Rovněž zpětné informace o stavu řízeného objektu bývají často podávány v podobě celé série informací, např. informace o určité etapě řízeného procesu; tyto série zpětných informací můžeme nazývat hlášení.

Úloha jazyka v naznačeném schématu řízení je dána tím, že informace uskutečňující řízení společnosti jsou zpravidla zakódovány do podoby jazykových sdělení. (I tam, kde se k přenosu informace, zejména v telekomunikaci, užívá různých umělých kódů, je přirozený jazykový kód východiskem kódování a cílem dekódování.) Jazyk je základním a primárním prostředkem pro přenos informace ve společnosti; převážná většina sdělení, která se ve společnosti uskutečňují, jsou sdělení jazyková (jazykové promluvy).

Zde je však na místě jedna zásadní poznámka: Ve společnosti není okruh řízení jediným okruhem, jímž se přenášejí jazyková sdělení, a informace spjatá s řízením není jediným druhem informace, který je jazykem kódován. Tato skutečnost je jazykovědě dávno známa a existuje poměrně propracovaná jazykovědná disciplína zabývající se studiem specifičnosti různých oblastí jazykové komunikace a z toho vyplývající diferenciace jazykových promluv; touto disciplínou je stylistika, jejíž teoretický i praktický dosah v současné jazykovědě neustále vzrůstá. Chápeme-li stylistiku jako typologii jazykových promluv diferen[246]covaných podle různých komunikačních oblastí a okruhů, pak je zřejmé, že stylistika dostává od kybernetiky (a zejména od teorie informace) mnoho významných podnětů.[7] V této úvaze však nejde o popis celkové diferenciace jazykové komunikace a jazykových promluv, nýbrž soustřeďujeme se jen na specifičnost přenosu informace v okruhu společenského řízení; z předchozího je však zřejmé, že okruh řízení je jen jednou sférou uplatnění jazyka ve společnosti.

Základním obecným problémem přenosu informace v řídících okruzích je zajištění spolehlivosti přenosu. Informaci je třeba dopravit kanály řízení i kanály zpětné vazby bez porušení a bez ztráty. Teorie informace vypracovala řadu metod pro ochranu informace před narušujícím vlivem šumů v přenosových, zejména telekomunikačních kanálech. Spolehlivost přenosu informace technickými sdělovacími soustavami je tedy zajišťována všemi prostředky, které má k dispozici moderní věda a technika; avšak spolehlivost přenosu informace v kanálech řízení společnosti není dosud předmětem soustavné vědecké pozornosti.

Přitom se problém přenosu informace v tomto případě komplikuje tím, že se přenos obvykle neuskutečňuje přímo od řídícího orgánu k řízenému objektu (nebo naopak), nýbrž mezi řídící orgán a řízený objekt je vložen větší nebo menší počet „měničů“, orgánů, které přijatou instrukci (nebo zpětnou informaci) zpracovávají a předávají nižším (nebo vyšším) orgánům. Je přirozené, že při vícestupňovém řízení je nebezpečí zkomolení informace tím větší, čím více měničů je vloženo mezi řídící orgán a řízený objekt. Při úvahách o tom, jak zvýšit spolehlivost přenosu řídící informace, je tedy třeba zásadně uvažovat schéma vícestupňového řízení.

V této souvislosti je důležité si uvědomit, že méně odolná je informace zakódovaná v mluvené formě jazyka (ústní sdělení). Víme z každodenní zkušenosti, jak se obvykle komolí ústní sdělení, které se předává řetězem lidí. Při předávání ústních instrukcí je třeba na tuto okolnost vždy pamatovat a učinit příslušná opatření na ochranu instrukce před poruchami v předávajících článcích sdělovací soustavy. Nejzákladnějším a nejběžnějším prostředkem ochrany je současný přenos instrukce druhým kanálem, pomocí psaného jazyka. Detailní výzkum by mohl ukázat jak nejlepší způsoby přenosu instrukcí dvojím kanálem, tak i jiné způsoby přenosu, které by zajišťovaly řídící informaci před zkomolením.

Při zajištění spolehlivosti přenosu zpětné informace se setkáváme se všemi těmi problémy, které je třeba řešit při přenosu informace řídící. Praxe vytvořila dvě schémata přenosu zpětné informace. První schéma je jednokanálové a jeho podstata je v tom, že se zpětná informace předává od řízeného objektu jeho bezprostředně nadřízenému orgánu, odtud opět vyššímu orgánu atd., až se dostane k řídícímu orgánu, který vydal instrukci. Druhé schéma je vícekanálové a spočívá v tom, že řízený objekt podává zpětnou informaci jednak svému bezprostředně nadřízenému orgánu, jednak přímo řídícímu orgánu (ev. i dalším mezičlánkům). Tato soustava zpětné vazby zajišťuje zřejmě lepší kontrolu průběhu procesu, je však poměrně komplikovaná. Je dalším důležitým úkolem věd zabývajících se řízením socialistické společnosti prozkoumat detailně obě zmíněná schémata a zhodnotit je z hlediska praxe.

V technických řídících soustavách je ochrana informace při přenosu základním problémem této stránky řízení. Je-li informace zakódována do „jazyka“, jemuž [247]stroj „rozumí“, pak je za normálních okolností reakce stroje na instrukci jednoznačná. Avšak v řídících okruzích společenských vystupuje do popředí ještě jeden základní a naléhavý úkol: zajistit, aby řízený objekt (člověk nebo kolektiv lidí) instrukci správně porozuměl, tj. aby jeho reakce na instrukci odpovídala smyslu instrukce. Neporozumění může mít za následek zcela nesprávnou reakci řízeného objektu a celá instrukce je tím vlastně znehodnocena.

Je třeba zdůraznit, že zajištění instrukce proti neporozumění, proti nesprávnému výkladu, je především záležitost jazyková, záležitost stylizace instrukce. Z hlediska poslání instrukce je možno vytyčit dva základní obecné požadavky na každou jazykovou instrukci: 1. požadavek dostatečné přesnosti[8] a 2. požadavek srozumitelnosti, přístupnosti, hodnocené ze stanoviska řízeného objektu.

Stylistika jazykových instrukcí však velmi pokulhává za požadavky společenské praxe. Na instrukce řízení společnosti se díváme stále tradičně jako na promluvy „administrativního stylu“, více nebo méně spjatého se stylem odborným; nevypracovali jsme dosud soustavnou teorii pro tuto důležitou a velmi specifickou oblast jazykové komunikace. Domnívám se, že tuto oblast je třeba vyčlenit jako samostatnou stylovou oblast[9] a provést její soustavný a komplexní rozbor s použitím exaktních strukturních a matematických metod výzkumu. Dobrým východiskem by byl stylistický rozbor důležitých norem společenského řízení a v praxi užívaných textů různých hlášení. Ve smyslu naznačené teorie však není možné se omezit jen na studium jazykové výstavby norem, nýbrž je třeba zkoumat také problémy příjmu a zpracování instrukcí řízeným objektem. Důležitou složkou takového zkoumání by byl statistický výzkum chyb, které se objevují při provádění instrukcí. Totéž platí o studiu zpětných informací, hlášení.

Cílem takového komplexního výzkumu by bylo stanovení optimálních způsobů stylizace norem a hlášení, při němž by se také přihlíželo k zjištěným specifickým požadavkům různých oblastí společenského řízení. Optimální stylizace norem a hlášení by zajišťovala nejefektivnější a nejekonomičtější přenos, příjem a zpracování instrukcí i zpětných informací v soustavě společenského řízení. Můžeme se právem domnívat, že stanovení zásad optimální stylizace norem a hlášení by bylo podstatným přínosem k optimalizaci řízení socialistické společnosti. Naše bohemistika by se tak mohla účinně podílet na řešení jednoho z nejdůležitějších problémů další výstavby socialistické společnosti v Československu.

 

R é s u m é

ЛИНГВИСТИЧЕСКИЕ ПРОБЛЕМЫ УПРАВЛЕНИЯ СОЦИАЛИСТИЧЕСКИМ ОБЩЕСТВОМ

Нынешний этап развития социалистического общества в ЧССР характеризуется стремлением к оптимализации методов управления всеми общественными процессами. Научный подход к решению этой проблемы требует применение методов и результатов общей науки об управлении, кибернетики.

[248]Лингвистические проблемы управления социалистическим обществом вытекают из того, что инструкции управления а также обратная связь в большинстве случаев имеют форму языковых сообщений. Настоящая статья представляет опыт теории специфической области языковой коммуникации, связанной именно с процессами управления социалистическим обществом. Дается критика взгляда, согласно которому эта область считается так наз. «административным» («деловым») стилем. В этой связи выдвигается необходимость по новому, с точки зрения кибернетики, разработать общую теорию языковых стилей, основанную на изучении специфики разных областей и схем языковой коммуникации.

Slovo a slovesnost, ročník 23 (1962), číslo 4, s. 244-248

Předchozí Bohuslav Havránek: Perspektivy rozvoje bohemistiky v příštím desetiletí

Následující Oldřich Králík: Rukopis Olbrachtových Devíti veselých povídek z Rakouska i z republiky