O šíření nářečních znaků obecně českých na hanácké území

Josef Skulina

[Rozhledy]

(pdf)

О распространении диалектных признаков общечешского обиходного языка на территорию ганацкого диалекта / L élargissement des particularités dialectales du tchèque commun sur le territoire de la Haná

I. V diskusi o obecné češtině se právem upozorňuje na nutnost zjistit geografický rozsah obecné češtiny jako interdialektu, regionálního nadnářečí vzniklého nivelizací českých nářečí v užším smyslu, a na možnost jejího šíření do regionálních interdialektů, jako jsou obecná hanáčtina, obecná laština aj., k vytvoření obecné češtiny vyššího stupně, totiž „celonárodní“ mluvy nespisovné. Třebaže se místy ozývají hlasy popsat vyčerpávajícím způsobem mluvnickou stavbu současné obecné češtiny, nejsme z hlediska materiálového na tom tak zle, abychom už nyní nemohli říci několik slov o vývoji jednotlivých jevů obecné češtiny šířící se z Čech na Moravu.[1]

Při zkoumání obecné češtiny se konstatuje, že obecná čeština je interdialektem, který zabírá velký počet obyvatelstva a má platnost pro značnou část území českého jazyka, nikoli však pro celé jazykové území, protože její sféra nesahá až na východní Moravu. Za předěl existence obecné češtiny se považuje Brno,[2] nikoli Olomouc, Prostějov, Gottwaldov a Ostrava.

[187]Mapový materiál z hanácké oblasti, získaný na základě současných nářečních výzkumů, ukazuje, že lze mluvit o „jisté“ expanzi jevů obecně českých do nářeční oblasti hanácké. Důležité je tu stanovit starou nářeční hranici česko-hanáckou a z hlediska jejího geografického průběhu zjistit sílu šíření obecné češtiny z české nářeční oblasti do nářeční oblasti hanácké. I když nářeční hranice česko-hanácká, tj. hranice mezi českým ej, ou (strejc, mouka) a hanáckým é, ó (stréc, móka), není už tak pevná jako v době Bartošově, přesto je možné vymezit její rozsah v arch. vrstvě a vyšetřit stupeň průbojnosti obecně českých jevů ej, ou do oblasti s é, ó.[3]

Přidržíme-li se geografického průběhu nářeční hranice česko-hanácké ej, ou / é, ó, která nám představuje systémové a v minulosti do důsledku provedené rozdíly, tu vidíme, že do nářečního území hanáckého proniká výskyt ej, ou s různou dynamikou; jinak v případech ej, ou uvnitř slov — a zde rovněž různě, jinak v tvarech s koncovým ej, ou. Zvláště je to zřetelné u dvojhlásky ej.[4]

II. Sledujeme nyní pronikání jevů obecně českých na konkrétním materiálu.

Výchozí čárou v sledování expanze obecně českých jevů na východ, do hanácké oblasti, je podle mapového materiálu linie, kterou tvoří tyto obce se systémovým ej, ou (od severu k jihu):

Hor. Heřmanice — Veselka — Vřesice — Luka — Věchnov — Býšovec — Dol. Rozsíčka — Střítež — Habří — Strážek — Moravec — Radenice — Netín — Kochanov — Pohořílky — Chlumek — Kouty — Číchov — Kněžice — Hrutov — Štěměchy — Rokytnice — Lesná — Horky — Domamil — Komárovice — Rácovice — Mladoňovice — Kdousov.[5]

 

1. Pokud jde o výskyt obecně českého ej, ou na východ od uvedené česko-hanácké čáry, můžeme říci, že se podoby s obecně českým ej, ou (strejc, mouka) objevují na celém česko-moravském pomezí; v největší míře je však tomu v okolí Třebíče a Vel. Meziříčí. Směrem dále k východu, k Tišnovu, Blansku, Rosicím a Brnu, vyskytují se tvary s ej, ou už řidčeji (v. mapku č. 1).

 

Mapka č. 1

	průběh zemské hranice
	hranice vymezující hanáckou oblast
	území nově osídlené a jazykově smíšené
	systémový výskyt dvojhlásky ej
	ej v absolutním konci (hodnej chlapec)
	ej uvnitř jednotlivých slov (strejc, vejška)

Zkratky zkoumaných míst: BP = Bystřice n. Pern., BR = Brno, BO = Boskovice, BU = Bučovice, LI = Litovel, LIP = Lipník n. Beč., BL = Blansko, MB = Mor. Budějovice, MK = Moravský Krumlov, OL = Olomouc, PR = Prostějov, PŘ = Přerov, RO = Rosice, SL = Slavkov, TI = Tišnov, TŘ = Třebíč, VM = Vel. Meziříčí, VY = Vyškov, ZN = Znojmo, ŽI = Židlochovice

[188]Při podrobném probírání zjišťujeme dva výrazné rysy:

(a) Na celém česko-moravském pásu jsou dvojhlásky ej, ou (strejc, mouka) progresívní především v mluvě generace mladší; v řeči generace starší jsou běžné hanácké znaky é, ó (stréc, móka). I když nemůžeme generačnímu hledisku přisuzovat rozhodující význam při zjišťování expanze obecně českého ej, ou na hanácké území, přece musíme k němu přihlížet. Na jeho základě je totiž dobře vidět, že se jazykový vývoj na západní Moravě děje ve prospěch obecné češtiny.

Tak je tomu v Zašovicích, Přibyslavicích, Nové Vsi, Řípově, Beneticích, Hor. Vilémovicích, Trnavě, Pocoucově, Ptáčově, Koněšíně, Kamenné (o. Třebíč), Radslavicích, Dobré Vodě, Kozlově, Svinách (okr. V. Meziříčí), Radkově, D. Libochové, Meziboří, Boru (o. Bystřice n. P.), Vysočanech (o. Mor. Budějovice), Kunštátu (o. Boskovice), Náměšti, V. Bíteši (o. V. Bíteš), Rosicích (o. Rosice), Kuřimi, Brně (o. Brno).

Naproti tomu se ej, ou zachycují v Třebíči a V. Meziříčí už bez generačního rozlišení; odtud se šíří do sousedních obcí. V Třebíči se zapisují dvojhlásky ej, ou uvnitř slov (strejc, pejcha, vejška, mlejn, dejchnout; kout, mouka), v absolutním konci adjekt. tvarů (hodnej chlapec) i v jiných koncovkách (3. os. pl. voni berou). Vyskýtá se tedy v Třebíči obecně české ej, ou systémově a proniká i do sousedních obcí Týna a Stříteže; podobně je tomu ve V. Meziříčí, odkud se rozšířilo ej, ou do sousedních obcí Mostiště a Oslavice.

(b) Problematika šíření obecně českého ou v jednotlivých slovech (kout, soud, mouka, 3. os. pl. voni berou) nevyvstává v tak ostrém světle jako výskyt obecně českého ej; proto mu nevěnujeme pozornost. Třeba připomenout, že tvary s ou se vyskytují porůznu i ve vých. okrajových hanáckých oblastech, takže obklopují centrální nářečí hanácké se systémovým ó (móka).

Všimněme si diftongu ej v absolutním konci adjektivních tvarů (hodnej chlapec) a lexikalizovaného v jednotlivých slovech (strejc, vejška, pejcha apod.).

Dvojhláska ej v absolutním konci adj. tvarů (hodnej chlapec) se zjišťuje v Hvězdoňovicích, Petrovicích, Číhalíně, Račerovicích, Sokolí, Mikulovicích, Ostašově, Račicích (o. Třebíč), Bochovicích, Petráveči (o. V. Meziříčí), Ratišovicích (o. Mor. Krumlov), Skřinářově (o. V. Bíteš), Štěpánovicích (o. Tišnov) a Útěchově (o. Brno). Třeba tu podotknout, že se ej v těchto tvarech objevuje porůznu i jinde, např. v Lipníku n. B., i když pouze v mluvě některých jedinců.[6] Zdá se, že považují obecnou češtinu za „vyšší“ dorozumívací prostředek suplující spisovnou češtinu.

Jestliže pozorujeme výskyt obecně českého ej v absolutním konci adjektiv typu hodnej chlapec porůznu na ostatním území Moravy, nebývá tomu už tak s dvojhláskou ej uvnitř slov (strejc, vejška). Dvouhlásku ej uvnitř slov (strejc, vejška) v jednotlivých výrazech postihujeme na západní Moravě. Konkrétně jde o tyto případy:

strejc Hvězdoňovice, Petrovice, Budíkovice, Račerovice, Sokolí, Mikulovice (o. Třebíč), Lískovec (o. Bystřice n. P.), Jackov, D. Lažany (o. Mor. Budějovice), Ratišovice (o. Mor. Krumlov), Skřinářov (o. V. Bíteš), Křížovice, Křeptov (o. Tišnov), Rudka (o. Boskovice), Vev. Bítýška, Dvorská (o. Brno);

mlejn Hvězdoňovice, Číhalín, Račerovice, Sokolí, Mikulovice (o. Třebíč), Bochovice (o. V. Meziříčí), Lískovec (o. Bystřice n. P.), Skřinářov (o. V. Bíteš), Křížovice, Křeptov (o. Tišnov);

vejška Petrovice, Budíkovice, Číhalín, Račerovice, Sokolí, Mikulovice (o. Třebíč), Bochovice, Ruda (o. V. Meziříčí), Lískovec (o. Bystřice n. P.), Ratišovice (o. Mor. Krumlov), Skřinářov (o. V. Bíteš), Rozdrojovice (o. Brno);

[189]pejcha Ruda (o. V. Meziříčí);

dejchnout Okříšky, Slavice, Týn, Třebíč, Pocoucov (o. Třebíč), Petráveč (o. V. Meziříčí);

bejvat Bochovice, Křižanov (o. V. Meziříčí).

Statisticky uspořádáno: strejc, vejška, mlejn, dejchnout, bejvat, pejcha. I když lze připustit, že naše statistika není zcela reprezentativní a že by se dala zpřesnit, stačí nám na základě jazykových map k tomu, abychom si učinili povšechný obraz o frekvenci a dynamice obecně českého ej lexikalizovaného v jednotlivých výrazech.

Srovnáme-li pak obce, v nichž se vyskytují tato slova, dojdeme k zajímavému obrazu:

strejc, vejška, mlejn Račerovice, Sokolí, Mikulovice (o. Třebíč), Lískovec (o. Bystřice n. P.), Skřinářov (o. V. Bíteš);

strejc, vejška Petrovice, Budíkovice (o. Třebíč), Ratišovice (o. Mor. Krumlov);

strejc, mlejn Hvězdoňovice (o. Třebíč), Křížovice, Křeptov (o. Tišnov);

vejška, mlejn Číhalín (o. Třebíč), Bochovice (o. V. Meziříčí);

vejška, pejcha Ruda (o. V. Meziříčí);

strejc Jackov, D. Lažany (o. Mor. Budějovice), Rudka (o. Boskovice), Vev. Bítýška, Dvorská (o. Brno);

vejška Rozdrojovice (o. Brno);

dejchnout Okříšky, Slavice, Týn, Třebíč, Pocoucov (o. Třebíč), Petráveč (o. V. Meziříčí);

bejvat Bochovice, Křižanov (o. V. Meziříčí).

Přehled ukazuje, že diftong ej uvnitř podst. jmen má větší životnost [srov. pořadí: (1) strejc, vejška, mlejn; (2) strejc, vejška; (3) strejc, mlejn; (4) vejška, mlejn; (5) vejška, pejcha; (6) strejc; (7) vejška], kdežto u sloves už tomu tak není [srov. pořadí: (1) dejchnout; (2) bejvat]. Sledujeme-li místa výskytu, vidíme, že se ej uvnitř slov objevuje v největší míře na Třebíčsku a Velkomeziříčsku. Potvrzuje se znovu to, co bylo řečeno výše, že v okrese Třebíč a V. Meziříčí vytvářejí obce ohnisko obecně českých podob s ej, ou (strejc, mouka) (v. mapku č. 1).

Podoby vibor (víbor), vistava (vístava) a dobri den (dobrí den) se zachycují na celém českomoravském pomezí (v souhlase s týmiž podobami obecně českými). Podobnou situaci nalézáme u adj. tvarů: za velkim (velkím) dvorem, bez velkich (velkích) zahrad apod.[7]

 

2. Pokud jde o šíření dvojhlásky ej za staré í po c, z, s (cejtit, cejcha, zejtra, sejtko), je situace na záp. Moravě jednodušší; existence obecně českého ej je zde značně omezena a týká se jen některých slov, s nimiž se setkáváme v okolí Třebíče a V. Meziříčí (v. mapku č. 2). Diftong ej po c, z, s nebyl shledán na ostatním území Moravy mimo úsek kelečský a dolský, v němž má nadměrné ej (třejska, třejt) specifický vývoj a nemá nic společného s naší problematikou.[8]

Třeba podotknout, že je ej po c, z, s, ž zaznamenáno jen v jednotlivých slovech:

cejcha Mostiště, V. Meziříčí (o. V. Meziříčí), Radkov, D. Libochová, Bor (o. Bystřice n. P.);

cejn Mostiště (o. V. Meziříčí), Radkov, D. Libochová (o. Bystřice n. P.), Okříšky (o. Třebíč);

cejtit Okříšky, Řípov, Třebíč (o. Třebíč), V. Meziříčí (o. V. Meziříčí), Radkov, D. Libochová, Bor (o. Bystřice n. P.);

zejtra D. Lažany (o. Mor. Budějovice), Okříšky, Řípov, Týn, Třebíč, Markvartice, Přibyslavice (o. Třebíč), V. Meziříčí (o. V. Meziříčí), Radkov, D. Libochová, Bor (o. Bystřice n. P.);

vozejk D. Lažany (o. Mor. Budějovice), Okříšky, Řípov, Týn, Třebíč (o. Třebíč), Radkov, D. Libochová, Bor (o. Bystřice n. P.);

lesejk D. Lažany (o. Mor. Budějovice), Mostiště, V. Meziříčí (o. V. Meziříčí), Bor, Radkov, D. Libochová (o. Bystřice n. P.);

 

[190]Mapka č. 2

ej po souhláskách s, z, c, ž (sejtko, zejtra, nožejk, cejtit)

sejtko D. Lažany (o. Mor. Budějovice), Mostiště, V. Meziříčí (o. V. Meziříčí), Bor, Radkov, D. Libochová (o. Bystřice n. P.);

nožejk Okříšky, Třebíč, Budíkovice (o. Třebíč), Mostiště, V. Meziříčí, Dobrá Voda (o. V. Meziříčí), Radkov, Bor (o. Bystřice n. P.).

Z uvedené statistiky vyplývá, že nejfrekventovanější výrazy se vyskytují v tomto pořadí: zejtra, vozejk, nožejk, cejtit, lesejk, sejtko, cejcha, cejn.

 

Srovnáme-li výskyt jednotlivých slov podle obcí, dojdeme k přehledu:

zejtra, vozejk, nožejk, cejtit, lesejk, sejtko, cejcha, cejn Radkov (o. Bystřice n. P.);

zejtra, vozejk, nožejk, cejtit, lesejk, sejtko, cejcha V. Meziříčí, Bor (o. Bystřice n. P.);

zejtra, vozejk, cejtit, lesejk, sejtko, cejcha, cejn D. Libochová (o. Bystřice n. P.);

nožejk, lesejk, sejtko, cejcha, cejn Mostiště (o. V. Meziříčí);

zejtra, vozejk, nožejk, cejtit, cejn Okříšky (o. Třebíč);

zejtra, vozejk, nožejk, cejtit Třebíč (o. Třebíč);

zejtra, vozejk, lesejk, sejtko D. Lažany (o. Mor. Budějovice);

zejtra, vozejk, cejtit Řípov (o. Třebíč);

zejtra, vozejk Týn (o. Třebíč);

zejtra Markvartice, Přibyslavice (o. Třebíč);

nožejk Budíkovice (o. Třebíč), Dobrá Voda (o. V. Meziříčí).

 

Z přehledu je vidět, že skoro o systémové povaze dvojhlásky ej po s, z, c, ž (sejtko, zejtra, cejtit, nožejk) lze mluvit v těch obcích, které sousedí bezprostředně s nářeční hranicí česko-hanáckou, kdežto obce vzdálenější mají ej jen v jednotlivých výrazech (např. nožejk Budíkovice, zejtra Markvartice apod.).

Oba přehledy a mapky č. 1, 2 prozrazují zřetelně, že obecně české ej uvnitř slov (strejc, vejška) a v absolutním konci adj. tvarů (hodnej chlapec) je na Moravě zastoupeno v mnohem větší míře než ej po jistých souhláskách (zejtra, nožejk).

Po souhláskách š, č, ř a l diftongizace í v ej není provedena a na západní Moravě je zašivat, počitat, křiž, listek (na Boskovicku a zčásti i na Tišnovsku jsou tvary s délkou, zašívat, počítat apod.). Rovněž ani v tvarech typu pod lavicí neproniká ej a je zde pod lavicí // pod lavicou.

 

3. Dalším rysem podporujícím šíření obecné češtiny na Moravě je, že se na části hanáckého území vyskytují domácí jevy vlastní místním nářečím, které jsou společné obecné češtině.

(a) K výraznému obecně českému znaku společnému značné části hanáckých nářečí náleží hiátové v-, které zabírá větší polovinu Hané (v. mapku č. 3). Hranice v- probíhá zhruba shodně s tokem Moravy, jenže poněkud více na západ.

Hranici v- tvoří tato linie (od severu k jihu): Šumvald — Lazce — Stavenice — Slavětín — Kluží[191]nek — Přemyslovice — Stínava — Čelechovice — Prostějov — Dětkovice — Želeč — Drysice — Rybníček — Hor. Málkovice — Orlovice — Bohdalice — Bohaté Málkovice — Hodějice — Heršpice — Žarošice — Mor. Bojanovice — Šakvice. Tato hranice je nejzazší východní izoglosou v- na slovech von, vokno, vosel a kryje se s ní izoglosa označující hiátové v- u předložky vo, vod.[9]

 

Mapka č. 3

 

	oblast s hiátovým v- (von, vokno)
	oblast bez hiátu (on, okno)

Proti očekávání izoglosu hiátového v- (von, vokno, vosel) narušují podoby s o- (on, okno, osel), které pronikají do oblasti s v- ze sousední oblasti východní. Tvary s v- (von, vokno, vosel) nejsou progresívní směrem k východu do oblasti s o- (on, okno, osel), nýbrž naopak podoby s o- pronikají do oblasti s v-.[10] Za těchto okolností vznikl na Litovelsku, Prostějovsku a Vyškovsku široký přechodný pás, v němž interferují podoby s vo- (von, vokno, vosel) s podobami s o- (on, okno, osel) (v. mapku č. 3).

Obraz výskytu v- nebyl by úplný, kdybychom opomenuli další výrazy s hiátovým v- (vosti, votravovat). Hranice jednotlivých lexikalizovaných podob (vosti, votravovat) a slov kulturních (vosoba, voltář) se nekryjí.

Přechodný pás na Litovelsku, Prostějovsku a Vyškovsku vytváří podoby vosti // osti. Běží o tyto obce: Ponikev, Bouzov, Pateřín (o. Litovel), Ondratice, Myslejovice, Alojzov, Přemyslovice (o. Prostějov), Vyškov, Dědice (o. Vyškov). V tomto přechodném pásu (v. mapku č. 3) zachycuje se podoba bez v- (osti) v těchto obcích: Černín, Štarhov, Rakůvka, Jesenec, Březina, Javoříčko, Jeřmaň (o. Litovel), Prostějovičky, Hamry (o. Prostějov). Podob s v- (vokno, vosti) v přechodném pásu užívají příslušníci starší generace, kdežto podob bez v- (okno, osti) příslušníci generace mladší. Skutečnost, že se na záp. Moravě v blízkosti nářeční hranice česko-hanácké vyskýtá pás, v němž mluví mladší generace strejc, kdežto starší generace stréc, a v prostoru izoglosy vokno / okno užívá zase mladší generace podob okno, naproti tomu pak starší generace vokno, ukazuje, že v pomezních pásech má nemalý vliv sousední oblast, do jaké míry je nositelkou „vyšších“ jazykových znaků. Můžeme tedy říci, že vliv sousedství hraje v šíření jevů tím nebo oním směrem významnou úlohu.

[192]Hlubší pozornosti by zasluhovalo sledování ústupu hiátového v- v kulturních slovech (vobec, vosoba, voltář, vokres), ale musíme se tu spokojit s povšechným orientačním zjištěním. Nejčastěji se objevují podoby vobec, vosoba, voltář, v menší míře pak vobec, voltář a porůznu jednotlivé izolované výrazy samy o sobě: vobec × vokres × voltář.

(b) O zúženém í za staré é je obecně známo, že se vyskýtá na celé hanácké oblasti; je tedy společné s obecně českým í v slovech typu vokinko (vokínko), v gen. sg. adjektiv dobriho (dobrího), v inf. pict (píct) apod. Jiná situace však je v nom. pl. mi (mí) nože, gen. sg. miho (mího) votce, z ti jedni (z tí jední) zahradi. Není nezajímavé se zmínit o tom, že geografický rozsah nom. pl. mi (mí) nože odpovídá zhruba geografické projekci hiátového v- (vokno). Typ mi (mí) nože vyplňuje větší polovinu hanácké oblasti a jeho nejzazší východní hranici tvoří linie (od sev. k jihu): Svésedlice — Vitonice — Vřesovice — Pavlovice u Kojetína — Lhota — Nemochovice — Nevojice — Mouřínov — Kobeřice — Žarošice — Klobouky — Bojanovice. Na západ od této hranice v prostoru olomouckém objevuje se široký přechodný pás, v němž jsou tvary zúžené mi (mí) nože vedle tvarů moje nože. V přechodném pásu na Olomoucku tvary nestažené moje nože vytlačují tvary typu mi nože.

Podoby mi nože // moje nože koexistují v těchto obcích: Vincencov, Otaslavice, Brodek, Kobylničky, Dětkovice, Čechůvky (o. Prostějov), Pístovice, Podbřežice (o. Vyškov), Křižanovice, Marefy, Mouřínov, Kojátky, Nevojice, Nesovice (o. Bučovice), Lovčice, Holubice (o. Slavkov). — Podoba moje nože je doložena v sev. části přech. pásu, a to z obcí: Dobrochova, Výšovic, Smržic, Čechovic, Hrubčic, Biskupic, Hrdibořic, Štětovic, Duban, Blatce, Bolelouce, Dubu, Hlušovic, Holic, Bělkovic, Droždína, Bukovan, Bystrovan, V. Týnce, Krčmaně, Radíkova, Majetína, Losova, Přáslavic, Hostkovic, Doloplazů, Tršic.

Stejný geografický rozsah mají tvary gen. miho noža, dat. mimo nožo aj. (v. mapku č. 4).

 

Mapka č. 4

 

	oblast s tvary mi (mí) nože
	oblast s tvary moje nože

Zasahují-li tvary typu mi nože větší polovinu Hané, není tomu už tak s tvary typu z ti jedni zahradi, k ti jedni zahradě, v ti jedni zahradě; ty se zachycují už na mnohem menší části hanácké oblasti, na západní Moravě.

Hranici gen. tvaru z ti jedni zahradi tvoří zhruba obce (od sev. k jihu): Moravec — H. Libochová — Meziboří — Jilmoví — Řikonín — Kuřimské Jestřabí — D. Loučky — Štěpánovice — Lomnička — Drásov — Mor. Knínice — Bystrc — Ostopovice — Nebovidy — Tikovice (v. mapku č. 5). Na západ od této linie v prostoru tišnovském koresponduje s tvarem typu z tí jední zahradi též tvar z té jedné zahradi; interferující podoby z tí jední zahradi // z té jedné zahradi vytvářejí zde zřetelný přechodný pás. Podoby z tí jední zahradi // z té jedné zahradi jsou ve Víckově, Ždárci, Rojetíně, [193]Drahoníně, Lubné, Kuřimské Nové Vsi, Skryji, Nelepči, Předklášteří, Heralticích, Chudčicích.[11]

 

III. Mohli bychom uvést další moravské jevy, které jsou společné s obecnou češtinou a mají místy větší, místy menší rozsah, avšak pro řešení naší otázky nejsou rozhodující. Věnovali jsme pozornost především těm obecně českým jevům, které se ukazují jako znaky progresívní, i těm jevům, jež jsou společné hanáckým nářečím. Můžeme se pokusit o některé závěry obecnější povahy.

Obecná čeština se šíří na hanácké území, na Moravu, jednak (1) specifickým znakem českým ej (strejc, vejška, dejchnout, hodnej chlapec, zejtra), jednak (2) se uplatňuje v jevech, které jsou zároveň systémovými znaky hanáckých nářečí v-, i < í < é (vokno, gen. sg. dobriho člověka, nom. pl. mi nože, gen. sg. z ti jedni zahradi).[12]

 

Mapka č. 5

 

	území s tvarem z ti jedni (z tí jední) zahradi
	území s tvarem z té jedné zahradi

Přitom nelze spouštět ze zřetele, že se obecně české ej (strejc, hodnej chlapec) šíří zejména do té části hanáckého území, která sousedí bezprostředně s nářeční oblastí českou, na záp. Moravu, a že dynamika pronikání obecně českého ej (strejc, hodnej chlapec) je různá. Zdá se, že expanze obecně čes. ej je průbojnější v adj. koncovkách (hodnej chlapec), avšak ani uvnitř jednotlivých slov není zcela bezvýznamná (strejc, vejška, dejchnout aj.). Nejméně se uplatňuje dvojhláska ej uvnitř slov v slovech kulturních (vibor, vistava).

Jestliže výskyt obecně českého ej (strejc, hodnej chlapec, zejtra) je živý na záp. Moravě, zejm. v okolí V. Meziříčí a Třebíče, není tomu už tak dále na východ. Ohnisky jeho výskytu se stávají města (V. Bíteš, Kunštát), zvl. průmyslová (Brno, Rosice). Nositeli obecně českého ej jsou zde vesměs příslušníci mladší generace, kteří přijímají obecnou češtinu jako „vyšší“ jazykový útvar suplující jazyk spisovný. V některých moravských městech a průmyslových centrech takto vítězící obecná čeština napomáhá vytvářet obecnou mluvu kraje nebo oblasti, jež směřuje k sbližování obecných nářečních prvků s mluvenými prvky obecné češtiny a spisovného jazyka.

Významným rysem v šíření obecné češtiny na hanáckém území je existence znaků, které mají hanácká nářečí společně s obecnou češtinou. Týká se to hiátového v- (vokno), zúženého é v í (gen. sg. dobriho člověka, nom. pl. mi nože, gen. sg. z ti jedni zahradi). Tu je třeba brát v úvahu, že v rámci vnitřní diferenciace hanácké oblasti ostrost nářečních hranic vymezujících příslušné systémové nářeční jevy mizí a že se místy vytvářejí plynulé přechody. Pozoruhodné je, že vývoj [194]směřuje zpravidla k vítězství těch podob, které mají větší oporu v celonárodní povaze spisovného jazyka (okno). Tato tendence je nejzřetelnější ve východní části hanácké oblasti.

Cílem našeho příspěvku nebylo vyčerpat výše naznačenou problematiku v celé šíři, nýbrž ukázat na několik rysů šíření jevů obecně českých na hanácké území.[13] Není pochyby o tom, že si studium obecné češtiny, běžného dorozumívacího úzu,[14] jako živého mluveného útvaru vyžádá ještě usilovnějšího a hlubšího studia, neboť bez analýzy konkrétního materiálu a objevování zákonitostí nebude možno s úspěchem přikročit k řešení otázek spisovné češtiny v období dovršování kulturní revoluce v naší zemi.

 

R é s u m é

ОБ ЭКСПАНСИИ ЧЕШСКИХ ОБИХОДНО-РAЗГОВОРНЫХ ЭЛЕМЕНТОВ НА ТЕРРИТОРИЮ ГАНАЦКИХ ГОВОРОВ

В дискуссии об обиходно-разговорном чешском языке мы встречаемся часто с призывом изучать чешский разговорный язык на основе конкретного языкового материала. В настоящей статье мы хотим объяснить некоторые черты развития чешского обиходно-разговорного языка в географическом распространении в Моравии; особенно в этой области ганацких говоров, которая находится в соседстве чешских диалектов.

Чешский обиходно-разговорный язык на территорию ганацких говоров (1) распространяется специфическими чешскими обиходно-разговорными элементами (strejc, vejška, dejchnout, hodnej chlapec; zejtra), (2) осуществляется элементами, которые являются одновременно звеньями системы ганацких говоров (vokno, рад. п. ед. ч. dobriho člověka, им. пад. мн. ч. mi nože, рад. п. ед. ч. z ti jedni zahradi).

 

Ад (1) надо оказать, что чешский обиходно-разговорный элемент ej (strejc, hodnej chlapec) продвигается большей частью на территорию западной Моравии при помощи разного динамического развития. Кажется, что экспансия обиходно-разговорного ej самая живая в конце имён прилаг. (hodnej chlapec), но тоже в основе слов она выразительная (strejc, vejška). Меньшей частью элемент ej появляется в словах культурного характера (vibor, vistava).

Дальше к востоку показывается обиходно-разговорное ej в городах (В. Битешь, Кунштат), вообще в городах промышленных (Брно, Росице), в речи молодых поколений принимающих обиходно-разговорный чешский язык как комуникативное средство заменяющее литературный чешских язык. Городской обиходно-разговорный чешский язык помогает формировать областные и районные интердиалекты.

Ад (2) надо добавить, что развитию чешского обиходно-разговорного языка в Моравии способствуют звеньевые элементы ганацких говоров (протетическое v-, переход гласного é в í). Языковые границы этих звеньевых элементов расплываются и в местах максимальной диференциации возникают переходные полосы, в которых мы находим интерферирующие элементы (vokno) (okno). В переходных полосах пользуется молодое поколение формами более близким литературному чешскому языку (okno). Эта тенденция является типичной прежде всего в самых восточных областях ганацких говоров.

Наша статья подчёркивает важность изучения конкретного языкового материала в области вопроса обиходно-разговорного чешского языка.

Slovo a slovesnost, ročník 24 (1963), číslo 3, s. 186-194

Předchozí Antonín Vašek: Výstavba přičleňovacího větného celku v místním nářečí (Příspěvek k poznání nářeční promluvy)

Následující Zdeněk Tyl, Milena Tylová: Česká jazykověda v roce 1962 (Část I: Lingvistika obecná, srovnávací a slovanská)