Seminář o jazykové komunikaci ve Stockholmu

Blanka Borovičková

[Kronika]

(pdf)

Семинар по языковой коммуникации в Стокгольме / Séminaire sur la communication linguistique à Stockholm

Známou švédskou laboratoří na vysoké škole technické, jejímž vedoucím je profesor Gunar Fant,[1] byl ve dnech 29. srpna — 1. září 1962 uspořádán seminář, který navazoval na 4. mezinárodní akustický kongres pořádaný v Kodani. (Za Československo se semináře zúčastnila pouze pisatelka tohoto článku.) Na programu byly přednášky a diskuse o současném stavu výzkumu řeči, zvláště o metodách výzkumu analýzy a syntézy řeči.

Základní pojetí problematiky jazykové komunikace bylo převážně technické. Celý seminář byl rozdělen do osmi sekcí, které následovaly za sebou. Vedoucí sekce A a celého semináře byl G. Fant. V sekci A byla připravena diskuse, která probírala zejména obecné metody a cíle výzkumu řeči. Účastníci diskutovali o kódování řeči jak lidským jedincem, tak i technickými komunikačními systémy a uvažovali o možnosti využít a rozšířit takové systémy, jako jsou vokodéry[2] a systémy pro automatickou identifikaci řeči. — V sekci B, které předsedal K. N. Stevens, byla vedoucím tématem analýza řeči. Přednášející informovali o nových způsobech analýzy pomocí syntézy, která při automatické identifikaci redukuje počet parametrů v programování akustického vstupu samočinného počítače. — Sekce C, jejímž předsedou byl J. L. Flanagan, zabývala se především určováním parametrů zvukové stránky řeči, jako jsou např. průběhy formantů nebo melodie opět z hlediska vstupu a výstupu samočinného počítače. — J. F. Schouten vedl sekci D, která si všímala percepce řeči z hlediska určení parametrů vyjadřujících vztahy mezi řečí přirozenou a syntetickou. — Sekce E probírala za předsednictví G. E. Petersona možnosti konstrukce systémů pro automatickou identifikaci řeči. Byl zde také uveden přehled dosud existujících systémů tohoto druhu. — F. C. Cooper vedl sekci F, v níž se referáty soustřeďovaly na různé techniky syntézy řeči. — Sekce G se za vedení M. R. Schroedera zabývala systémy frekvenční komprese řeči (tj. zúžení kmitočtového pásma přenášejícího řeč při telefonním spojení); byl v ní podán přehled existujících systémů. — Závěrečná sekce vedená A. Riesbergem měla za úkol seznámit účastníky semináře s akustickou kvalitou systémů frekvenční komprese řeči, které zde byly předváděny.

Je zajímavé, že se opět klade velký důraz na spektrální analýzu řeči — po krátkém údobí, kdy se o analýze řeči ve světové literatuře referovalo zřídka. Pojetí analýzy řeči je ovšem zcela jiné než v etapě první; je to v podstatě analýza syntézou.

Zdá se, že po mnohých stránkách seminář ve Stockholmu navazuje na mezinárodní fonetický kongres v Helsinkách 1961[3] už tím, že problémy současné fonetiky jsou zaměřeny akusticky a navíc problémy sdělovací techniky foneticky. Nesmíme ovšem podléhat klamu, jako by celá fonetika měla styčné plochy jen se sdělovací technikou. Tuto část fonetiky bychom snad mohli nazvat fonetikou akustickou. Její nejmarkantnější přínos je v telefonii, kde snaha po maximálním využití přenosového kanálu z hlediska informace vyúsťuje v posledních letech v usilovném výzkumu, jak komprimovat frekvenční pásmo až na desetinu jeho nynější hodnoty (vokodéry). Spolupráce sdělovacích techniků s fonetiky má za následek, že se stejnými technickými možnostmi lze sestrojit zařízení kvalitativně zcela se lišící od těch, která jsou konstruována bez této spolupráce. Markantním důkazem bylo převádění různých systémů vokodérů na semináři. Vedle zařízení, jejichž přenos byl kvalitní, byla zde zařízení naprosto nevyhovující. Klíčem k vysoké kvalitě vokodérů je ekonomické využití technických možností tak, aby především byla splněna jejich funkce, tj. přenos slova z hlediska srozumitelnosti.

[220]Celý seminář měl vysokou vědeckou úroveň jak v 49 přednesených referátech, tak i v konkrétních diskusích, na nichž se podílela valná většina 150 účastníků semináře z celého světa. Kromě cenných odborných poznatků je přínosem semináře zjištění, že vědecká práce v budoucnosti je možná jen formou oborové a mezioborové spolupráce. To je doloženo skutečností, že padesát procent referátů bylo kolektivních a většina ostatních tvořila skupiny týkající se jednoho společně řešeného problému.

Slovo a slovesnost, ročník 24 (1963), číslo 3, s. 219-220

Předchozí František Daneš: „Já myslel — tys myslel“

Následující Jaroslav Stuchlík: O psychopatologii projevu