Psycholingvistika a její nový časopis

Marie Ludvíková

[Kronika]

(pdf)

Психолингвистика и ее новый журнал / La psycholinguistique et sa nouvelle revue

Psychologickým aspektům jazyka byla, hlavně ze strany pedagogů, věnována pozornost již od konce minulého století. V posledním desetiletí se však toto studium osamostatnilo a do té míry prohloubilo, že vznikl nový obor — psycholingvistika, zabývající se psychologickým zkoumáním jazykových mechanismů. Tento obor je u nás dosud málo znám (v. zprávu J. Průchy zde s. 67—73), a přece [212]přináší lingvistice nové zajímavé poznatky tím, že studuje psychologickou stránku vytváření a zpracování jazykových sdělení a obohacuje ji svou experimentální metodikou. Vedle lingvistiky a psychologie má význam např. pro psychiatrii a kybernetiku. Člověk se svým užíváním jazyka je tu opět „černou skřínkou“, jejíž vnitřní děje neznáme a která je přístupná zkoumání pouze svým výstupem, tj. verbálním projevem. Podaří-li se tyto děje náležitě usměrnit, pak jsou jazykové reakce pokusné osoby důležitým pramenem poznání kódovacích a dekódovacích procesů probíhajících v lidském mozku.

V zahraničí, zejména ve Spojených státech, se psycholingvistickou problematikou zabývá řada odborníků; srov. výše uved. informaci J. Průchy.

Od června 1962 vychází nový psycholingvistický časopis Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior (Academic Press New York and London). Řídí jej Leo Postman z kalifornské university v Berkeley, mezi členy redakční rady čteme známá jména N. Chomského, T. A. Sebeoka, Ch. E. Osgooda, J. B. Carrola aj. Časopis je zaměřen na problematiku učení z hlediska jazykové struktury, zejména na studium asociačních spojů, jejich vytváření a zesilování. Důležitým přínosem je metodika většiny prací: psycholingvistické výzkumy jsou založeny na pokusu nebo na opakovaných pokusech, jejichž výsledky a závislosti se pak hodnotí často dosti náročným statistickým aparátem. Kvantitativní hledisko se ovšem uplatňuje již na užitém materiálu; četnosti písmen, slabik, morfémů, slov, slovních druhů a gramatických tvarů, stejně jako asociační seznamy sémantické jsou jedním z předpokladů psycholingvistického bádání. Jako příklad takového výzkumu lze uvést práci M. Glanzera o významu gramatické kategorie při učení nazpaměť (Grammatical category: a rote learning and word association analysis), příspěvek Mayznerův a Tresseltův o tom, jak se shodují predikce pokusných osob se statistickými četnostmi písmen a diagramů (The ranking of letter pairs and single letters to match digram and single letter frequency counts), příspěvek B. J. Underwooda a G. Keppela týkající se způsobu kódování při verbálním učení (Coding processes in verbal learning) nebo článek A. S. House a spolupracovníků, který se zabývá rozpoznáváním a zapamatováním zvukových stimulů více nebo méně aproximovaných k reálným řečovým signálům (On the learning of speech-like continuum). Sémantika, strukturní gramatika i kvantitativní lingvistika tu najdou mnohé podněty. Tento hodnotný, moderně koncipovaný časopis by neměl v našich knihovnách chybět.

 

*) Psycholinguistics, Baltimore 1954; Psycholinguistics. A book of readings. Ed. Sol Saporta, New York 1961.

Slovo a slovesnost, ročník 26 (1965), číslo 2, s. 211-212

Předchozí Aleksandr V. Isačenko: Nová mezinárodní společnost pro aplikovanou lingvistiku

Následující Karel Horálek: K teorii věty