Information Sources in Linguistics

Zdeněk Hlavsa

[Kronika]

(pdf)

Американская библиография по лингвистике

Pod tímto názvem vydalo Centrum pro aplikovanou lingvistiku ve Washingtonu v r. 1965 bibliografickou příručku, určenou hlavně studentům lingvistiky a shromažďující základní tituly týkající se jazykovědy a některých blízkých oborů. Autorům (Frank Rice a Allene Guss) zdaleka nešlo o úplnost, nýbrž usilovali o výběr prací základního významu, jazykově přístupných především americkému čtenáři.

Na 42 s. je (kromě abecedního indexu autorů) 537 položek. Jsou seskupeny do šesti oddílů. První část každého z nich je věnována pracím obecnějšího rázu, ostatní pak titulům vztahujícím se k jeho speciálním úsekům. Oddíl nejobsáhlejší, nazvaný „Obory uvnitř jazykovědy“, je rozdělen do těchto částí: fonetika a fonologie, morfologie a syntax, sémantika, lexikografie a lexikologie, jazykový zeměpis a dialektologie a konečně písmo a pravopis; dále jsou tu uvedeny práce týkající se jednotlivých jazykových skupin, vymezených jednak kritériem příbuznosti (např. germánské, slovanské), jednak umístěním (africké). Pokud jde o problematiku jednotlivých jazyků, autoři upozorňují, že k literatuře o nich pro její příliš velké množství nemohli přihlížet. (Zřejmě omylem byla tedy sem zařazena Slovenská reč [192]— přívlastek v názvu byl asi interpretován ve významu „slovanská“!)

Z hlediska klasifikace je zajímavé rozdělení dalších kapitol: v oddílu věnovaném styčným oblastem jazykovědy a jiných disciplín najdeme vedle antropolingvistiky, sociolingvistiky a psycholingvistiky též studie o dětské řeči a matematickou a strojovou lingvistiku, zatímco do jazykovědy aplikované zařadili autoři vyučování jazykům, ale též teorii překladu (nikoli strojového) a stylistiku. Na konci knížečky najdeme bibliografii soupisů výtahů, prací o klasifikačních systémech a bibliografii lingvistických whoʼs who.

Domníváme se, že se autoři zhostili vytčeného úkolu vcelku uspokojivě. Sympatické je zvláště to, že nepřehlížejí lingvistiku evropskou a dokonce ani asijskou, jak u Američanů bývá dost běžné. Zvláště soupis periodik je reprezentativní. Dosti přiměřeně jsou zastoupeny i časopisy naše; horší je to však se sborníky a monografiemi. Pokud jde o česky nebo slovensky psané knihy, najdeme tu jen jedinou: Jazyk ve vývoji společnosti od Karla Krejčího! Jestliže autorům nezbylo než zvolit tuto spíše popularizační příručku, dovedeme si představit, s jakým zájmem by sáhla rozvíjející se sociolingvistika po obecně jazykovědné, syntetické práci, která by plně využila metodologického přínosu „pražské školy“, zvláště akad. Havránka, pro teorii spisovných jazyků. To je pravděpodobně také jeden z dluhů naší lingvistiky světu.

Vcelku jde o záslužnou pomůcku. Zvláště naši studenti jí mohou využít především jako spolehlivého zdroje informací o lingvistice západní; ušetří jim pracné hledání a upozorní je na prameny základního významu.

Slovo a slovesnost, ročník 27 (1966), číslo 2, s. 191-192

Předchozí Slavomír Utěšený: Z II. mezinárodního dialektologického kongresu v Marburgu

Následující BHk (= Bohuslav Havránek): Slavistické publikace michiganské university