Významné životní jubileum

BHk (= Bohuslav Havránek)

[Kronika]

(pdf)

Знаменательный юбилей (Р. Якобсона) / Un anniversaire remarquable (de R. Jakobson)

Slovo a slovesnost se jenom zcela zřídka zastavuje u jubileí význačných domácích jazykovědců spjatých s naším časopisem; přece však dělá výjimku i u sedmdesátin Romana Jakobsona, nyní profesora harvardské university, protože byl velmi těsně spjat jak s prvními ročníky Slova a slovesnosti, tak s pražskou jazykovědnou školou v období do r. 1939; sedmdesátky se dožívá 28. září t. r. v plném pracovním rozmachu.

R. Jakobson je nyní jednou z opravdu vedoucích osobností nového světového rozvoje lingvistiky; zastává vyhraněné stanovisko strukturního chápání jazykového systému, spjatého s důslednou koncepcí binárních vztahů; tato koncepce má své kořeny už v jeho pracích vzniklých u nás v rámci pražské lingvistické školy a uveřejněných převážně v Travaux du Cercle linguistique de Prague, ale ovšem dále se rozvíjela a také v lecčemž rozešla s pozdějším vývojem české složky pražské školy (v. o tom např. v SaS 25, 1964, 288n.). Je také osvědčeným představitelem a propagátorem své koncepce a nových směrů lingvistiky na mezinárodních světových kongresech, kde zpravidla bývá jedním z hlavních referentů. Jeho práci se dostalo i mnoha projevů světového uznání, a to i v zemích socialistických: je členem akademie polské, srbské, bulharské i rumunské.

Od r. 1962 začaly vycházet jeho souborné práce (Selected Writings u Moutona) v sedmi dílech: zatím vyšel I. díl, obsahující studie fonologické (v. jejich rozbor J. Vachka v SaS 25, 1964, 288 až 291), i IV. díl, v Praze dosud nedostupný. Základní jeho práce v období americkém jsou u nás snáze přístupné v ruském překladě, někde zkráceném, v sovětském souboru „Novoje v lingvistike“ v d. II—IV (1692—1965) a Fundamentals of Language z r. 1965 (vypracované s M. Hallem) (v. o nich v SaS 19, 1958, 52—56) v německém překladě Grundlagen der Sprache, vydaném r. 1960 v akademickém nakladatelství v Berlíně v NDR.

Od r. 1921 do března 1939 žil Jakobson v Československu, nejprve jako člen sovětské mise, pak jako vědecký pracovník, docent i profesor rusistiky na brněnské universitě. Měl významnou aktivní účast na vytváření proslulé pražské lingvistické školy a na novém růstu české i slovenské jazykovědy, zejm. od r. 1928, a svou iniciativou spolupůsobil s Vil. Mathesiem na její příklon k škole F. de Saussura a J. Baudouina de Courtenay a k zásadám ruské jazykovědy a jejímu vývoji od formalismu až po r. 1939 (s výjimkou marrismu, proti němuž se vždy rozhodně stavěl).

Podílel se význačnou měrou na počátcích našeho časopisu (srov. jeho příspěvky v indexu k roč. 1—25, SaS 26, 1965); zde také soustředil značnou část svých příspěvků bohemistických, zejm. týkajících se starší české literatury a českého verše. V tomto oboru české versologie začal pracovat od svých prvních publikací (O češskom stiche 1923, Základy českého verše, 1926) přes rozbory staročeského verše v Slavii (3, 1924 a ve sv. Jazyk v Československé vlastivědě — 1934) až k rozborům díla K. H. Máchy, K. J. Erbena aj. A na úseku bohemistickém, zvl. versologickém, nepřestal pracovat do nejnovější doby, srov. jen např. jeho rozbor písně Ktož jsú boží bojovníci, přednesený na varšavské konferenci o poetice r. 1960 (v. SaS 22, 1961, 124). V tomto oboru nauky o verši nechal u nás řadu žáků, ale i jinak je třeba říci, že o dobrém jeho působení u nás svědčí jak pokrokové zaměření valné většiny jeho tehdejších přátel i žáků, tak i jeho přátelské vztahy k českým autorům, jako k Vl. Vančurovi, Vít. Nezvalovi, Iv. Olbrachtovi, B. Mathe[270]siovi i K. Teigemu aj. S námi probojovával uznání systémového pojetí jazyka na domácím i mezinárodním fóru, bojoval proti purismu a mentorování básnického jazyka, r. 1932 i pak proti nástupu fašizující bohemistiky německé v díle K. Bittnera atd. Zanechal u nás kus dobré práce.

S jeho vědeckými názory jazykovědnými lze ovšem v lecčems také nesouhlasit a třeba s nimi i polemizovat, jak s nimi na vědecké úrovni polemizoval např. v SaS J. Vachek a M. Dokulil v 19, 1958 anebo v tomto čísle A. Isačenko na s. 193n., ale všichni čeští i slovenští lingvisté jistě beze zbytku jsou přesvědčeni o poctivosti jeho vědeckého úsilí o poznání, o poctivém podání takového poznání o jazyce, k jakému sám dospěl. A toto právo nelze tak čelné osobnosti světového vědeckého dění v současné době upírat.

Slovo a slovesnost, ročník 27 (1966), číslo 3, s. 269-270

Předchozí Emanuel Michálek: Poznámky k polemické replice prof. Rosponda

Následující rd (= Redakce), Oldřich Leška, Miroslav Renský, Jaroslav Stuchlík, Bohuslav Havránek: Nové obecně lingvistické časopisy mezinárodní