Nejnovější dialektologický výzkum v Marburku

Jan Chloupek

[Kronika]

(pdf)

Новейшие диалектологические исследования в Марбурге / Dernières recherches dialectologiques à Marburg

Počátkem března r. 1966 vyšla nejnovější z ročenek, které vydává Forschungsinstitut für deutsche Sprache — Deutscher Sprachatlas při Philippově universitě v Marburku (NSR). Obsahuje výroční zprávu za rok 1965[1] a bibliografii let 1964 a 1965. Z bo[379]haté činnosti tohoto pracoviště vyjímáme pro informaci aspoň tyto nejnovější údaje:

a) Jazykové mapy Wenkerova-Wredova díla Laut- und Formenatlas der deutschen Mundarten, uložené v Institutu, mají být napříště zpřístupněny veřejnosti ve formě rozsáhlého komentáře o čtyřech knižních svazcích: I. Vokalismus, II. Konsonantismus, III. Morfologie a IV. Příručka k Německému jazykovému atlasu. První svazek, zpracovaný P. Wiesingerem, je už připraven k tisku. Na druhém se začalo pracovat v roce 1966. V duchu staršího návrhu F. Wreda se uvažuje o vydání Malého německého jazykového atlasu.

Zároveň se naléhavě pociťuje nutnost vydat bibliografii všech monografií, statí a disertací, které se obírají německými dialekty v Evropě, neboť Mentzova-Wredova-Martinova Bibliographie zur deutschen Mundartforschung und -dichtung byla dovedena pouze k roku 1926. Připravovaná bibliografie se má zatím omezit na hláskosloví, tvarosloví a syntax; tyto disciplíny samy obsahují totiž kolem sedmi tisíc titulů. Zvláštní důraz bude kladen na rukopisy, jichž je v archívu Institutu nepřeberné množství. Bibliografické údaje budou utříděny podle nářečních oblastí.

b) Dále se pokračuje v hodnocení rozsáhlého německého slovního atlasu (Mitzka - Schmitt: Deutscher Wortatlas). K tisku bylo připraveno šest zbývajících svazků; např. poslední, dvacátý první, má obsahovat hesla: bügeln, gehorche!, kämmen, kneiffen, leihen, neugierig, pfeifen, rauchen, schelten, stricken, warten, zeigen. Každý svazek bude obsahovat ještě jednu až tři podrobné mapy těch úseků, kde je nářeční stav nejrozdrobenější. Na první redakci map pracují většinou doktorandi a starší pomocné vědecké síly. Soustavně se zpracovávají regionální slovníky, např. v r. 1967 má vyjít 1. sešit slovníku hessenského.

c) Urychleně se dokončuje několik regionálních atlasů (např. Vorarlberger Sprachatlas, Tirolischer Sprachatlas aj.). Údaje jsou zjišťovány přímým výzkumem, častěji však anketou. Mluvnické i slovníkové jevy bývají v těchto atlasech zpracovány společně: hláskové odlišnosti bývají respektovány i na mapách lexikálních. Regionální atlasy mají tu přednost, že lépe znázorňují dynamiku dnešního vývoje dialektů. Všechny tyto atlasy mají být publikovány v kartografickém měřítku 1 : 600 000.

d) Velmi důkladný je výzkum onomastický. Jeho základem je úsilí o německý atlas vlastních jmen (Deutscher Namenatlas); jeho sestavení bude ovšem možné teprve v příštích generacích. Marburští badatelé sledují se zájmem obdobný projekt slavistický. Z dílčích studií je v tisku práce W. Metzlera o místních jménech nassauského Westerwaldu a E. Bartha o jménech vod v Porúří. Ve spolupráci s historiky se v r. 1965 pokračovalo ve výzkumu pro připravovanou práci o staroněmeckých jménech (Altdeutsches Namenbuch).

e) Teprve v r. 1963 byly znovu vytvořeny předpoklady pro úspěšné pokračování v obsáhlých dějinách německého jazyka podle staršího plánu O. Behagela a Th. Fringse. V r. 1966 vyjde první svazek série Untersuchungen zu Entstehung und Struktur der neuhochdeutschen Schriftsprache, a to jako čtyřicátý svazek známé řady „Mitteldeutsche Studien“.

f) Moderní srovnávací dialektologie staví před nové úkoly především fonetiku jako svou pomocnou vědu. V Marburku jde především o vypracování nových metod při srovnávacím popisu dialektologických záznamů, konkrétně pak o vyzkoušení metod používaných při automatické akustické analýze řeči v jistém časovém úseku. Zajímavým tématem je určení nejjemnějších hláskových odstínů, které posluchač ještě stačí jako hláskové odchylky hodnotit. Velká důležitost se [380]přikládá vhodné transkripci, zvláště z hlediska její praktické použitelnosti v terénu (srov. např. obtíže se zaznamenáváním intonace a vůbec prvků suprasegmentálních).[2] Kromě toho se sleduje upotřebitelnost a srovnatelnost magnetofonových záznamů vzniklých za různých podmínek (podle tzv. textových kategorií) a pracovní ekonomika terénního záznamu rukou nebo technickými prostředky.

g) Dále se rozvíjí výzkum židovské kultury, zahájený v r. 1960. Byl vypracován katalog odborné literatury a založena dokumentace židovského tisku. V řadě regionálních atlasů vyšla zatím aspoň práce F. J. Beranka Westjiddischer Sprachatlas. Má být vydáno 6 svazků a doplněk: Grundzüge einer Geschichte der jiddischen Sprachforschung von den Anfängen bis zum Ende des 18. Jahrhunderts starších židovských textů (1514 až 1800). Texty mají být vydány ve fotomechanických otiscích a každý z nich opatřen krátkým doslovem a bibliografií (v r. 1966 má vyjít svazek Johann Heinrich Callenberg / Wilhelm Christian Just Chrysander, Schriften zur jiddischen Sprache. 1773—1750).

h) Institut vydává čtvrtletník Zeitschrift für Mundartforschung (zatím 36 čísel, nověji mj. též s ruským podtitulem). V posledních číslech rozšířil časopis svůj záběr a má se stát revuí evropské dialektologie. Referuje o základních teoretických i metodických otázkách jazykové diferenciace a o souvislostech dialektologie se sousedními disciplínami: s vlastivědou, historií, sociologií a ekonomií. Věnuje se též výzkumu spisovné němčiny, především pak jejího nářečního podloží, a výzkumu interdialektové hierarchie. K časopisu jsou vydávány monografické přílohy (např. H. Kurath, Die Lautgestalt einer Kärtner Mundart und ihre Geschichte, 1965, 61 s.).

ch) Šíři pracovního úsilí marburských dialektologů charakterizuje nejlépe ústavní knihovna: obsahuje tituly z obecné jazykovědy (bohatě je zde zastoupena nová americká literatura o teorii informace), z fonetiky, z germanistiky (zvláště pak rozsáhlou sbírku prací o německých dialektech), zčásti i z anglistiky a romanistiky, dále pak jazykové atlasy (též např. polské) a základní práce sociologické, historické a etnografické. (Nedostatkem knihovny, snad jen dočasným, je při jejích dnešních aspiracích nedostatek literatury slavistické.)

Kromě zevrubných dat, která zajímají především germanisty, může si též dialektolog-slavista odvézt z Marburku i cenná obecná poučení: Na prvním místě to, jakou společenskou a vědeckou váhu zde má dialektologie. Dále to, jak široce je zde dialektologie chápána („disciplína o mluvené řeči“ — nicméně i našemu výzkumu ukázal správnou cestu po první světové válce Boh. Havránek v známém programovém článku z r. 1924). — Jen zdánlivě se některé marburské pracovní postupy jeví jako nevýhoda. Tak např. převahou anket a nepřímých údajů nad přímým výzkumem kvalifikovanými pracovníky v terénu, postulovaným dnes u nás, sice se poněkud oslabuje akribičnost údajů: ovšem právě ve velkém měřítku a při hustotě dokladů vystupují na povrch map zřetelně jen údaje správné a nadto, jak se ukazuje, je tento postup rychlejší a umožňuje kvalifikovaným pracovníkům věnovat se úkolům náročnějším. Zdá se, že se při kartografování podle různého druhu mapovaných dat vynořují pokaždé jiné problémy, sotva kdy však všechny úplně mizejí. Např. v Marburku řeší nyní otázku, zda jsou v zásadě vhodnější mapy s detailním popisem jazykového stavu nebo mapy symbolové (tedy vlastně téměř všechny mapy s „taženými“ izoglosami, neboť hranice jevu, jak známo, obvykle zřetelná není). Při menší hustotě bodů v našem jazykovém atlase nebude sice tento problém tak závažný, avšak sporné bude zase to, jak bude možno vhodně znázornit v jednom bodě celou vertikální stratifikaci jevu.

[381]Dále si nelze nevšimnout bohatých publikačních možností marburských dialektologů. Široké pojetí dialektologie ostatně vyplývá právě z oné pevné základny publikovaných materiálových prací. Růst materiálové výzkumné základny je zde dán ještě i sepětím vlastního bádání s vysokoškolskou praxí, konkrétně pak množstvím rukopisných referátů a doktorských a jiných disertací. Rovněž přináší kladné výsledky i to, že dialektologie ve svých výsledcích splývá s historickou mluvnicí a sociologií (languages in contact).[3]

Slovo a slovesnost, ročník 27 (1966), číslo 4, s. 378-381

Předchozí Helena Svobodová: Sovětský sborník o otázkách obecné lingvistiky

Následující Marie Ludvíková, Ludmila Uhlířová: Jazykovědná problematika na 2. československé konferenci o kybernetice