Seminář obecné a aplikované lingvistiky v Grenoblu

Marie Těšitelová

[Kronika]

(pdf)

Семинар общей и прикладной лингвистики в Гренобле (1966 г.) / Séminaire sur la linguistique générale et appliquée à Grenoble

Ve dnech 11.—30. července 1966 konal se v Grenoblu ve Francii seminář obecné a aplikované lingvistiky, který pořádá od roku 1965 Association française de linguistique appliquée (AFLA) pod záštitou Association internationale de linguistique appliquée (AILA). Je určen pro lingvisty, a to vzhledem k pořádajícím institucím především pro učitele francouzštiny a živých jazyků vůbec na vysokých školách a lyceích ve Francii (z 210 účastníků bylo 60 % z Francie), ale i v jiných zemích (nejpočetněji byly zastoupeny Anglie a Amerika, dále Belgie, Španělsko, Itálie, Kanada, africké země aj.; z ČSSR bylo 5 účastníků). Účast na semináři předpokládala vyšší školení lingvistické a zkušenosti ve vědecké a odborné práci v této oblasti. Pro lingvisty začátečníky byl paralelně pořádán základní kurs obecné lingvistiky a fonetiky. Tematika kursů, ve shodě s nimi i seminářů a jednotlivých přednášek, byla ovlivněna do značné míry speciálním pojetím aplikované lingvistiky, která je příznačná pro obě pořádající organizace: dobrý učitel živých jazyků nevystačí v dnešní době s vědomostmi, které mu až dosud poskytovala universita (její výuka je většinou zastaralá pro daný účel), nýbrž je nutné, aby měl, resp. získal širší znalosti lingvistické, zvl. pokud jde o obecnou lingvistiku, seznámení s novými směry v lingvistice apod., a aby byl vyzbrojen základními znalostmi v oblasti psychologie, logiky, popř. matematiky. Kromě toho je třeba, aby byl obe[111]známen s problematikou fonetickou a fonologickou, se správnou výslovností, s nápravou chyb v této oblasti apod.

Vzhledem k uvedenému poslání semináře obecné a aplikované lingvistiky je třeba hodnotit i náplň jednotlivých kursů, speciálních seminářů a přednášek.

Nejšíře byl pojat kurs prof. Culioliho (ze Sorbonny) o problémech formální lingvistiky, který se zabýval zvláště otázkami metalingvistiky a metajazyka, funkcí operátorů v jazyce pro vyjadřování determinace, ekvivalence, modality apod. Příklady byly uváděny z jazyků románských, dále afrických, jednotlivě i slovanských, zejm. ruských.

Velmi cenné přednášky měl prof. Coseriu (z Tübingen) o strukturální lexikologii a o principech funkční syntaxe, které přinášely často osobitý přístup přednášejícího k základním otázkám lexikálním a syntaktickým. Vyrovnávaly se se směry jak „tradičními“, tak i nejnovějšími. Pokud jde o strukturální lexikologii, tvořilo jádro jeho výkladů rozlišení principu paradigmatického a syntagmatického jako v gramatice. Paradigmatické struktury v lexikologii jsou jednak primární (lexikální pole a třídy), jednak sekundární (předpokládají modifikaci, rozvíjení (développment) a derivaci), syntagmatické struktury jsou dány kombinací prvků, které se vyznačují lexikální solidaritou, afinitou, selekcí a implikací. Náplní syntaktického kursu byla funkční syntax a její problematika, jako je identita funkcí, rozlišení rovin věty (proposition), větných členů (membres de proposition), skupin slov (groupes de mots), slov a lexémů, dále rozlišování základních jednotek gramatických, a to instrumentálních (např. člen), kategoriálních (druhy slov) a lexematických (daných mimolingvistickou skutečností), např. blanc, blanchir, blancheur …… Zvláštní pozornost věnoval syntaktické koncepci Lambově a Chomského (této s kritickými výhradami). Kriticky se ke koncepci Chomského postavil ve svých přednáškách i prof. Hockett (z Cornell University), který přednášel na semináři jako host.

Kursy psychologie (prof. Bresson), logiky (prof. Grize) a statistiky (inž. Moreau), které tvořily podstatnou část náplně semináře, omezily se většinou na základní pojmy příslušné vědy. Pokud jde o psychologii a logiku, měly být aplikace na jazyk úkolem seminářů, které vedli lingvista (Culioli), psycholog (Bresson) a logik (Grize); praxe však ukázala, že se tu cesty hledají a že nejsou vždy snadné, ale je třeba ocenit komplexnost přístupu. O konkrétní práci v psycholingvistice opíral se zajímavý kurs rumunské lingvistky T. Slama-Cazacu. V rámci kontextu věnovala zvláštní pozornost základnímu slovníku, predikci, homonymii, komunikaci při práci apod. Výklady o problémech psycholingvistických vhodně doplnila i přednáška hosta semináře, amerického profesora Titona (z univ. Georgetown), který se v zásadě snažil obhájit psycholingvistiku jako speciální vědeckou disciplínu.

Poměrně zkrátka vyšla na semináři matematická lingvistika, což zřejmě souvisí s výše naznačenou koncepcí aplikované lingvistiky a se zaměřením převážně na vyučování. Kromě uvedeného kursu statistiky (šlo o základy obecné statistiky s běžnými příklady lingvistickými) byla problémům matematické lingvistiky věnována přednáška Y. Gentilhomma; soustředila se na přehled pojmů z matematické lingvistiky, které by měli znát absolventi lingvistických směrů na fakultě. Diskuse lingvistů i matematiků se postavila velmi kriticky k jeho návrhu jako maximalistickému a odmítla jej jak z hlediska lingvistického, tak i matematického. Jinak speciálním problémům strojového překladu z francouzštiny do ruštiny byl věnován kurs matematika J. Vauquoise, vedoucího střediska strojového překladu v Grenoblu, jednotlivým problémům sestavování algoritmu pro mechanolingvistické práce seminář jeho asistenta Trehela a v podstatě technickým problémům využití vokodéru pro zachycování mluvených projevů přednáška inž. Parise.

Přednášky amerických lingvistů, kteří se zúčastnili semináře jako hosté (Sebeok, Hockett, Titone), měly většinou informativní a přehledný charakter a vhodně [112]program doplňovaly o aktuální problémy, zejména výklady z obecné lingvistiky.

Seminář obecné a aplikované lingvistiky v Grenoblu byl po mnoha stránkách velmi užitečný a podnětný. Zvlášť bych zdůraznila uvedené pojetí aplikované lingvistiky, kterému by měla být věnována pozornost i u nás při snaze o zvyšování úrovně jazykového vyučování na našich školách i přípravy našich učitelů. Řešení na základě hlubšího vzdělání lingvistického v širokém slova smyslu pokládám tu za nezbytné.

Seminář poskytl i možnost srovnávat výsledky naší lingvistiky s výsledky lingvistiky světa románského a anglosaského. Srovnání vyznívá v náš prospěch a musíme jen litovat, že velká část našich prací není publikována ve světových jazycích. Potom by nebyla např. pražská škola v této oblasti jen historickým pojmem spjatým pouze se jménem Trubeckého a R. Jakobsona, ale živou skutečností. Také koncepce matematické lingvistiky je u nás v daleko větší míře ujasněna. Vedle publikačních možností bylo by třeba i více osobních kontaktů našich lingvistů zejména se světem románským, ale i větší zájem tohoto světa o jiná střediska než o svá vlastní.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 1, s. 110-112

Předchozí Jana Ondráčková: Leningradský seminář o produkci a percepci řeči

Následující Zdeněk Hampl: Nové centrum obecné a aplikované jazykovědy v Portugalsku