Anglický a polský překlad „Směrů v lingvistice“ od Milky Ivićové

Bohuslav Havránek

[Kronika]

(pdf)

Английский и польский переводы «Направлений в лингвистике» Милки Ивич / Traduction anglaise et polonaise des „Courants en linguistique“ de Milka Ivič

Srbské příručce o směrech (zvláště nových) v lingvistice dobře již u nás známé Milky Ivićové (Pravci u lingvistici 1963), kterou jsme v Slově a slovesnosti již kladně hodnotili (v roč. 25, 1965, 73—75), dostalo se zatím opravdového uznání tím, že vyšla ve dvou překladech, anglickém (Trends in Linguistics, přeložil Mur. Heppell, Mouton 1965, 260 s. — Janua linguarum, series minor, č. 42) a polském (Kierunki w lingwistyce, přeložila A. Wierzbicka, Ossolineum 1966, 263 s.). Obojí překlad má — až na zanedbatelné maličkosti[1] — stejný text, který je jen překladem původního znění srbského, upraveným v malých podrobnostech; také paragrafy zůstaly beze změny v obou překladech a můžeme na ně odkazovat. Brzké vydání obou překladů samo ovšem bránilo úpravě hlubší (polský byl dán do sazby v polovině r. 1965).

Proto také autorka ani dobře nemohla plně využít desiderát naší recenze směřujících hlavně k tomu, aby její příručka, zvláště v překladu určeném pro západní prostředí, hlouběji zabrala i cenné výsledky lingvistických středisk slovanských (zastoupena je pronikavěji po zásluze jen lingvistika ruská a sovětská). Z těchto desiderát realizovala autorka jen jednotlivosti, patrně teprve při korektuře, — nešlo-li o vlastní iniciativu: dodala J. Dobrovského mezi zakladatele slavistické komparatistiky (§ 50) a rozšířila jádro členů pražské školy právem o J. Mukařovského a A. V. Isačenka (§ 292), ale přesto chybí zde ještě např. K. Horálek a není ani zde, ani jinde uveden ani je[214]diný lingvista slovenský. Autorka nepřipomněla z pražské školy český vklad do světové lingvistiky daný Mathesiovým výkladem o potenciálnosti v jazyce, ani učením Mathesia a jeho následovníků o aktuálním členění, které dnes daleko proniká, ani českou teorii spisovného jazyka, kterou právě autorka sama dobře zná a v nových svých studiích úspěšně při diskusích o spisovné srbocharvátštině využívá. Jedno nepříjemné nedopatření, které jsme nepostřehli při recenzování jejího srbského originálu, zůstalo i v překladech, totiž to, že koncepci stylu pražské školy představuje pouze Trávníčkovou studií O jazykovém stylu (1953); tato brožurka vychází sice ze statí známého sborníku Spisovná čeština a jazyková kultura (1932), ale značně je zplošťuje a nerozvíjí v zaměření pražské školy. Příslušné stati uved. sborníku jsou dnes ve světě přístupné ve třech překladech, anglickém, vyšlém v Americe, v překladu polském a ruském, a bylo by lépe odkázat na některou z nich anebo na jiné pozdější studie české; o koncepci pražské nauky o stylu poučuje dnes ve světě mimo české prostředí jak chrestomatie Garwinova, tak nejnověji vyšlý polský výbor s dobrými úvody Praska szkola strukturalna, vydaný za redakce M. R. Mayenowé v sbírce U źródel współczesnej stylistyki (č. 4, Varšava 1966), na který ovšem autorka Směrů odkázat ještě nemohla.

Literaturu o pražské škole poněkud doplňuje, ale na Garwinův soubor anglických překladů upozorňuje v 1. vyd. z r. 1955, jen rozmnoženém (§ 300); lépe by bylo odkázat na vydání knižní z r. 1964 a na obšírnější soubor Vachkův A Prague School, Reader in Linguistics rovněž z r. 1964 (v. SaS 27, 82n.) a u pražské školy a vůbec u strukturalismu neměl chybět sovětský rozbor těchto směrů: Osnovnyje napravlenija strukturalizma z r. 1964 (v. SaS ib., 56n.). Autorka nemohla ještě uvádět Vachkovu knihu The Linguistic School of Prague (Bloomington a London) z r. 1966.

Drobné úpravy jsou i jinde v knize, např. ve výkladech o amerických směrech u metody distribuční dodává stručnou charakteristiku práce Garwinovy (§ 42), dále mění charakteristiku generativní gramatiky v § 422 a zejm. v § 425: v původní formulaci principů Chomského „iznači nesemantičnu … teoriju gramatične strukture“ právem vypouští proložené „nesemantičnu“ a má znění „to discover a general theory of gramatical structure“ (stejně v znění polském), ap.

Tato závažná změna u generativní gramatiky nemá však náležitý odraz v bibliografických údajích, které jsou dovedeny jen k r. 1961. Nejsou zde pozdější práce Chomského, zejm. jeho Aspects of the Theory of Syntax (Cambridge, Mass. 1965), nebo alespoň jeho studie z r. 1964: referát pro 9. lingv. kongres (Proceedings sjezdu vyšly 1964) a pro symposium magdeburské (Categories and Relations in Syntactic Theory MIT 1964) a dále pro tuto otázku důležitý soubor The Structure of Language. Readings in the Philosophy of Language, vydaný Fodorem a Katzem r. 1964 a publikace Fodora a Katze An Integrated Theory of Linguistic Descriptions MIT 1964 (český překlad se připravuje); u nás o tomto vývoji informuje E. S. Klima v stati Current developments in generative grammar v čas. Kybernetika (Praha) 1, 1965 a český příspěvek Postalův v SaS 26, 1965 (Nový vývoj teorie transformační gramatiky).

Obdobně by byly potřebné podstatnější úpravy a bibliografické doplňky v části o matematické lingvistice. — Ve výkladech o kvantitativní lingvistice je v § 440 nově zmínka o dešifrování hetitských nápisů, které se podařilo Hroznému, a tzv. lineárního písma B na krétských nápisech, které dokázal M. Ventris; zde však mělo být uvedeno i jméno Chadwickovo, ap.

To ovšem nejsou výtky; jsou to jen důkazy toho, jak rychle se nové směry lingvistické vyvíjejí, takže kniha napsaná r. 1962, než se vydá a dokonce rychle přeloží, už by potřebovala úpravy a doplňky, a jak je nesnadné obdobnou příručku dnes napsat a vydat; ovšem nelze ani od studijní příručky požadovat tako[215]vou časovou aktuálnost, které stěží dosahuje časopis.

Je skutečně velmi vítané, že publicita této nanejvýš užitečné a orientované příručky se překlady značně rozšířila i pro potřeby našich lingvistů a zvláště adeptů této vědy. V české jazykovědné literatuře je velmi citelný nedostatek českých příruček, jak uvedení do problematiky obecné lingvistiky, tak obdobné příručky, jako je tato příručka M. Ivićové. Na zpracování úvodu do obecné lingvistiky z hlediska pražské školy začali jsme u nás pomýšlet kolem r. 1938, ale další události vše znemožnily. Bylo by naléhavé buď přistoupit k zpracování takovýchto příruček, anebo nahradit tuto citelnou mezeru překlady.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 2, s. 213-215

Předchozí Pavel Novák: Tagmémická příručka „objevovacích“ procedur

Následující Miroslav Renský: O vývojové dynamice v současné angličtině