Kniha o jazyku novinových titulků

Zdeněk Vančura

[Kronika]

(pdf)

Un livre sur la langue employée dans les titres d’articles de journaux

O titulcích britských novin napsal anglickou studii švýcarský Němec Heinrich Straumann (Newspaper headlines, Londýn 1935). Pokusil se o linguistické zkoumání některých jevů psaného jazyka, které se nedají dobře vpraviti do tradičních kategorií mluvnických; jsou to kromě novinových titulků názvy knih, údaje katalogů a slovníků, sloh deníkových záznamů a telegramů a pod. Autor je shrnuje pod název block language, jazyk nespojovaných celků. Jevem podobné povahy se mu zdá neúplné vyjadřování v řeči hovorové.

Anglické novinářské titulky jsou zvláště příkladným materiálem pro takovou práci. Angličtina ze všech jazyků evropských historickým vývojem nejvíce pozbyla flektivních přípon a její slova jsou schopna poměrně nečetných formálních proměn. Nadto se v titulcích britských a amerických novin vyvinulo za posledních sto let tolik licencí, jako vynechávání zájmen, pomocných sloves a členů, že někdy slova vykřikují svůj význam z tištěné stránky s velikým uvolněním syntaktických vztahů, každé málem samostatně.

Straumann se staví proti tomu, aby tyto formálně kusé jazykové projevy byly analysovány a řaděny podle vzoru projevů formálně úplných a pravidelných; jsou prý řečí svého druhu. Dále vytýká tradičním mluvnickým kategoriím míšení měřítek formálních a funkčních. Podle Straumanna je nutno postupovati od formy k funkci; autor řadí svoje titulky nejprve jen podle forem, které se v nich vyskytují. Formálních kategorií uvádí osm: nejprve tvary obecné, pak tvary s těmi či oněmi koncovkami neb alternacemi, sedmou tvoří zájmena a spojky, osmou interpunkce a různé typografické prostředky. Teprve v pododděleních se podle formálních kriterií rozlišují ,.nominals“ a „verbals“; [196]může-li slovo fungovati v jazyku jako obojí, řadí se mezi „neutrals“.

Druhým stupněm analysy je určení posic, v kterých se jednotlivé formy vyskytují. Pak se přistoupí k určení funkce jednotlivých forem a tím se dojde ke „gramatickému porozumění“. Teprve nyní, na příklad, se určí sémantickou analysou, je-li v daném případě takové neutrale substantivem nebo slovesem. Někdy však to při kusosti titulku není možno. Na čtvrtém a posledním stupni se bere v úvahu kontekst, situace a kulturní pozadí, aby se došlo od gramatického porozumění k „porozumění sémantickému“. Podle data poznáme při nápisu „Smrt králova“, o kterého krále jde, a pod.

Hlavní část knihy tvoří klasifikace titulků podle forem, které obsahují. Autor sám přiznává, že pořad jeho klasifikace je určován pouze zřeteli praktickými — tedy aby vůbec nějaké roztřídění bylo.

Přes mnoho bystrých postřehů zanechává tedy autor linguistický problém novinářských titulků podle mého mínění tak, jak byl předtím. Postup od formy k funkci mu zakrývá, že v onom „jazyku slovních bloků“ jsou zahrnuty útvary funkčně velmi různé, jejichž společným znakem je formální neúplnost vyjádření. Opačný postup by mu byl ukázal, že zvláštní jazyková forma titulku souvisí s tím, že se v něm kříží několikerý účel. Titulek je nápis, název. Vlastní forma by tedy měla býti — a také často bývá —nominální (na př. „Zprávy z Francie“). Když však titulek dostal úlohu nejen označiti zprávu, kterou uvádí, ale i hutně vyjádřit její obsah, stal se sdělením, vyprávěním, ba tištěným oznamovacím výkřikem; byl pak aktualisován i použitím vazeb větných. Vyžadovalo by ovšem nové studie, aby se objevilo, jak tato dvojí tendence, pojmenovávací a vypravovací, se prolíná a vyjadřuje způsobem v jiných projevech neobvyklým. Jazyk telegramů, slovníků atp. má zase svou problematiku zvláštní.

Slovo a slovesnost, ročník 2 (1936), číslo 3, s. 195-196

Předchozí Josef M. Kořínek, V. S. (= Vladimír Skalička), Bohumil Trnka: Z otázek fonologických

Následující Přednášky v Pražském linguistickém kroužku v únoru a březnu 1936