Sborník o mechanizaci a automatizaci v jazykovědě

Jitka Štindlová

[Kronika]

(pdf)

Сборник о механизации и автоматизации в языкознании / Recueil des travaux concernant la mécanisation et l’automatisation en linguistique

V červnu 1966 se konaly v Praze z iniciativy Ústavu pro jazyk český ČSAV a Výboru pro strojové zpracování informací NAV (Komitee für maschinelle Informationsverarbeitung) konzultace o mechanizaci a automatizaci v jazykovědné práci, především lexikografické a lexikologické (Colloque sur la mécanisation et l’automation des recherches linguistiques [330]consacré spécialement à la lexicographie et la lexicologie).[1]

Na základě přednesených a zaslaných informací byl za redakce E. Matera a J. Štindlové sestaven sborník, který pod titulem Les machines dans la linguistique vydává Academia, nakladatelství ČSAV v koprodukci s nakladatelstvím Mouton v Haagu. Sborník obsahuje vedle redakční poznámky šest tematických oddílů, do nichž jsou zařazeny příspěvky účastníků a které zhruba zachovávají tematické okruhy konzultací. Toto uspořádání je spíše orientační pomůckou než skutečným tematickým vydělením jednotlivých příspěvků, které se náplní nedají jednoznačně zařadit.

První oddíl, nazvaný Les rapports d’introduction, soustřeďuje úvodní referáty, v nichž vedoucí jednotlivých evropských jazykovědných středisek a laboratoří nebo jejich zástupci seznámili s prací svých pracovišť, s tematickou náplní i technickým vybavením, které mají k dispozici. Byli to zejména P. R. Busa, ředitel střediska v Gallarat — Centro per l’Automazione dell’Analisi Linguistica, který předvedl práci tohoto nejstaršího evropského mechanografického střediska (práce v Gallarate se připravovaly od r. 1948 a započaly v r. 1953; v prvním čtvrtletí t. r. byla laboratoř v Gallarate uzavřena a práce střediska přenesena do Pisy), B. Quemada, vedoucí známého a výkonného střediska v Besançonu — Centre d’Etude du Vocabulaire Français (strojní vybavení od r. 1958), A. Bodson (zastupující prof. Delatta), který představil v současné době nejmoderněji vybavené evropské středisko v Lutychu — Laboratoire d’Analyse statistique des Langues anciennes de l’Université de Liège (založené v r. 1961, vybavované v posledních letech).[2] V této části sborníku jsou dále obsaženy informace o využívání strojů v jazykovědné práci v Nizozemí, které podal F. de Tollenaere, redaktor slovníku Woordenboek der Nederlandsche Taal z Leidenu, M. Alinei, vedoucí lexikografického střediska Ústavu italštiny v Utrechtu — Instituto Italiano dell Università di Utrecht, L. M. Sicking, knihovník dokumentačního střediska Centre de la Recherche sur le Traitement Automatique de l’Information. V. I. Perebejnosová informuje o práci v Kyjevě — Institut jazykoznanija AN USSR, R. Wisbey o úkolech střediska v Cambridgi — Literary and Linguistic Computing Centre, S. Allén o práci skupiny na universitě v Göteborgu — Forskningsgruppen for modern svenska. E. Mater předvádí laboratoř Výboru pro strojové zpracování informací v Berlíně — Komitte für maschinelle Informationsverarbeitnug (NDR) a J. Štindlová koncepci rodící se mechanografické laboratoře v Praze.

Souhrnná informace o aktuálním stavu využívání mechanizace a automatizace v jazykovědné práci na různých pracovištích v Evropě má značnou cenu, zvl. pro specialisty, neboť mají možnost získat informace o tom, jak na jednotlivých pracovištích práce postupuje, na které úseky se jednotlivá pracoviště zaměřují, jaké vybavení mají v současné době k dispozici apod. Celá lingvistická světová veřejnost získává tak souhrnnější informaci o tom, kde, jak a k čemu se v Evropě využívá v jazykovědě strojové práce mimo oblast strojového překladu. Takový informativní soubor dosud nevyšel. Dokumentace z první porady tohoto typu, která se konala v r. 1960 v Tübingen, nebyla publikována. Soubor referátů z druhé porady o mechanizaci v jazykovědné práci, která se konala v r. 1961 v Besançonu, tiskem [331]sice vyšel v časopise Cahiers de léxicologie 3, ale je do značné míry omezen tím, že v té době byla v Evropě v plném provozu jen dvě střediska (v Gallarate a v Besançonu). Od r. 1961 nebyla uspořádána další mezinárodní porada, teprve v Praze r. 1966. První oddíl sborníku je tedy jakýmsi výkazem práce rozvíjející se řadu let v této nové oblasti.

Druhý oddíl, nazvaný Analyse de texte, obsahuje příspěvky zaměřené na problematiku využití strojů při analýze textu, při přípravě textu pro slovníkové zpracování. Práce M. Alineiho (Lexical, Grammatical and Statistical Indexing oj Italian Texte with the Help of Punched Card Machines at the University of Utrecht) je názornou, dobře komponovanou i vhodně ukázkami doplněnou informativní statí (je do sborníku zařazena, přestože jde o práci již publikovanou). Stať E. Hajičové a J. Panevové (Some Experience with the Use of Punched-Card Machines for Linguistic Analysis) je vhodnou reprezentací práce uskutečněné u nás v ČSSR katedrou lingvistiky filosofické fakulty KU a lingvistickou skupinou Centra numerické matematiky MFF KU. Informace A. Bodsona (Le programme d’analyse automatique du latin) přináší propracovaný metodický návod pro automatickou analýzu latinského textu.

Třetí oddíl, nazvaný Traitements statistiques et questions de la fréquence, vyděluje příspěvky, v nichž převládají otázky statistického zkoumání jazyků. Jsou to příspěvky M. Těšitelové [Über die morphologische Homonymie (Homographie) vom Standpunkte der Textanalyse], P. R. Busy (Traitement des mots d’une fréquence extrême — metodologicky velmi poučný příspěvek), B. Quemady (L’inventaire statistique de l’allemend parlé).

Čtvrtý oddíl, Phonologie, Graphématique, critique textuelle, obsahuje tři příspěvky: A. Zampolliho (Recherche statistique sur la composition phonologique de la langue italienne executée avec un système IBM), E. Matera (Problems of Mechanized Text Critique) a L. Delatta (A propos d’une concordance). Rozsáhlá práce A. Zampolliho se sice poněkud vymyká problematice, na kterou se konference soustřeďovala, ale obohacuje sborník ukázkou využití strojů v další oblasti — při zkoumání fonologického systému. Práce E. Matera řeší důležitou otázku metodologickou — využití strojů na děrné štítky pro práce při textové kritice.

Pátý oddíl, Les projets léxicographiques, informuje o několika lexikografických projektech. Jsou sem zařazeny příspěvky A. Dura (L’emploi des moyens électroniques pour la constitution du fichier lexicographique général par l’Accadémie de la Crusca), E. Tellenbachové (Die Anwendung von Lochkarten in Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache), J. Štindlové (Les Dictionnaire de la langue tchèque littéraire et l’inscription de ses entrées et leurs caractéristiques sur les cartes et la bande perforées. Codification de quelques caracteristiques syntaxiques des verbes). Výklad A. Dura i ilustrační materiál, který k výkladu připojuje, je velmi názornou ukázkou, jak možno využít samočinného počítače pro lexikografické práce.

Šestý oddíl, Questions techniques, je posledním tematickým okruhem sdělení přednesených na pražské poradě. Příspěvky jsou zaměřeny na technické a metodologické otázky. Dlouholeté zkušenosti z práce v Gallarate dovolují např. zkoumat zákonitosti lidských chyb při strojové práci, především v přípravě vstupního materiálu (P. R. Busa, Erreurs humaines dans la préparation de l’input pour ordinateurs). — Aktuální je otázka, zda a jak je možno využívat xerografických zařízení v lexikografické práci (A. Duro, La technique de dépouillement xerographique employée par l’Académie de la Crusca). Sem jsou zahrnuty i informace K. Vrány o transfluxorovém převodníku, který se spolu s jeho čtecím zařízením instaluje v pražské laboratoři a je na takovém pracovišti unikátním zařízením.

V závěru sborník obsahuje rozsáhlou bibliografii příspěvků zabývajících se vy[332]užitím strojů v jazykovědné práci, kterou v Ústavu pro jazyk český připravil J. Závada.

Pražská porada měla být i teoretickým úvodem k zahájení práce mechanografické laboratoře Ústavu pro jazyk český ČSAV. Své poslání splnila, vyjasnila mnohé otázky pro zkušební chod laboratoře instalované od poč. r. 1967.[3] Publikace sborníku s příspěvky přednesenými v Praze dává však obecné předpoklady pro široké využití informačního studijního materiálu pro nově a rychle se rozvíjející oblast — využívání strojů v jazykovědné práci.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 3, s. 329-332

Předchozí Pavel Novák: Jazyk a stroje

Následující Jiřina Novotná: Nová polská fonetika