Matematické modely a jazykové změny

Marie Těšitelová

[Kronika]

(pdf)

Математические модели и языковые изменения / Les modèles mathématiques et les changements linguistiques

K pracím zabývajícím se využitím matematických metod při studiu vývoje jazyka řadí se práce maďarského autora I. Fodora The Rate of Linguistic Change (s podtitulem Limits of the Application of Mathematical Methods in Linguistics, The Hague, Mouton 1965, 85 s.). Práce se skládá ze 4 kapitol a závěru.

V první kapitole autor uvažuje o problému kauzality v jazyce; místo o příčinách jazykových změn mluví raději o jejich činitelích a účinku. Rozlišuje dva druhy těchto činitelů, externí, a to faktor historický, kulturní, sociální, zeměpisný, daný vlivem sousedních i cizích národů, a interní, projevující se ve vlastních zákonech jazyka (tj. fonologických, paradigmatických, syntaktických aj.).

V druhé kapitole se probírají jednotliví činitelé se zřetelem k míře změn, [335]které vyvolávají. Kromě vlivů historických a v omezené míře i sociálních nelze podle autora měřit jejich vliv na jazykové změny a jejich rychlost.

V třetí kapitole pak autor na jednotlivých jazykových rovinách ukazuje, že matematické modely jsou vhodné jen pro popis a měření některých speciálních jevů, nikoli však pro veškeré změny probíhající v jazyce, což nás ovšem nikterak nepřekvapuje. Např. o morfémovém systému statistická data nic neříkají. Naproti tomu je pro kvantitativní studium zvlášť vhodná slovní zásoba, neboť jistá uvolněnost jejích jednotek dovoluje zacházet s nimi jako s jednotkami snadno počitatelnými.

Čtvrtá kapitola se zabývá matematickým modelem rychlosti jazykových změn; demonstruje se tu, že všechny externí faktory se při jazykových změnách často prostupují a že i jednotlivé roviny jsou v jisté interakci, např. morfologické změny často modifikují fonémový systém.

V závěru autor skepticky[1] konstatuje, že vzhledem k nerovnoměrnosti jazykových změn, jak v jazyce vůbec, tak i v jednotlivých jazycích a v různých jazykových rovinách nelze tu vypracovat žádný matematický model. — Je pochopitelné, že ani jediný druh metod, jaký představují metody matematické, nemůže postihnout v plné šíři tak složitý jev, jakým jsou jazykové změny a jejich rychlost. Nelze se ubránit dojmu, že autor od nich žádá víc, než vůbec mohou v tomto směru lingvistice poskytnout. Tím lze vysvětlit jeho skepsi v závěru, pokud jde o matematické modely; ovšem dílčí problémy v knize nadhozené ukázaly, že i při studiu jazykových změn lze v některých jazykových rovinách s prospěchem využít i matematických metod (zejména statistiky a počtu pravděpodobnosti).

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 3, s. 334-335

Předchozí Vlastislav Maláč, Blanka Borovičková: Významné dílo o akustice řeči

Následující Zdeněk Hampl: Z obecné jazykovědy v Brazílii