Ke skloňování v cikánštině

Jiří Lípa

[Články]

(pdf)

О склонении в цыганском языке / Sur la déclinaison dans la langue tzigane

1. Skloňování v cikánštině bývá obyčejně vykládáno v pojmech latinské mluvnice. Do jisté míry je to postup oprávněný. Avšak při podrobnějším rozboru se ukazuje, že se shody se starými indoevropskými flexívními jazyky týkají vnější stránky a že systém cikánského skloňování je dodnes v podstatě stejného typu, k jakému dospěly novoindické jazyky, mezi něž patří cikánština, hindština atd.

2. Pády cikánských podstatných jmen lze z hlediska tvoření rozdělit na dvě skupiny. V první se pádové koncovky připojují ke kmeni slova, např. raklo ‚(necikánský) mladík‘, rakles (podle některých autorů akuzativ), rakleja! (vokativ).[1] Koncovky pádů z druhé skupiny se připojují k uvedenému pádu rakles, např. rakleske (dativ), raklestar (ablativ ‚od mladíka‘), rakleha < *raklessa (instrumentál ‚(s) mladíkem‘). Tyto koncovky jsou původem záložky (postpozice), srov. v hindštině aj. (viz pozn. 4).

S tvarem raklo jsem se setkal v platnosti: (1) podmětu, (2) přímého předmětu, a to (a) u neživotných podst. jmen téměř vždy (až na případy uvedené v odd. 2a v násl. odstavci); (b) u životných substantiv jej z nář. z ok. Hum. znám jen v dokladu imar chuňal pušum? ‚už jsi chytil (tu) blechu?‘, v jiných nářečích však je toto užití doloženo hojněji; (3) příslovečného určení, např. oka kurko ‚minulý (dosl. tamten) týden‘.

S tvarem rakles jsem se setkal v této platnosti: (1) pro označení vlastníka ve vazbě, která vyjadřuje vztah ‚mít (ve vlastnictví)‘, např. _1ale _1bgādžes ₂hin ₃trin ₄bāre ₅rakle ‚₁sedlák má tři velké syny (dosl. ₂jsou ₃tři ₄velcí ₅synové)‘; (2) přímého předmětu, a to: (a) u neživotných substantiv jej z ok. Hum. znám jen v dokladech cejlone gaves zburinďa ‚celou vesnici zburcoval‘ a _1abodaj _1bte ₂sivines ₃jāgen! ‚₁kéž ₂kouříš ₃ohně‘ (akuz. pl.; kletba)!;[2] (b) u životných podst. jmen téměř vždy (tj. až na případy uvedené v oddíle 2b v předch. odstavci); (3) nepřímého předmětu po slovesech s významem ‚dávat‘ a ‚podávat‘ (vedle toho se užívá též dativního tvaru rakleske); (4) místo slovenského genitivu, a to (a) záporového, např. le čhas nāne ‚chlapce není‘, (b) počítaného předmětu v těchto dvou dokladech: ₁keci ₂len ₃kames, ₄ola ₅paramisa? ‚₁kolik ₂jich ₃chceš, ₄těch ₅pohádek?‘ a ₁juj, ₂so ₃len ₄hine! ₅Adebor ₆śtreľci! ‚₁jé, ₂co ₃jich ₄je! ₅Tolik ₆střelců (účastníků honu)!‘: (5) k vyjádření rekce předložky slovenského původu po v dokladu ₁cinaha ₂amenge ₃po ₄jekha ₅papina ‚₁koupíme ₂si ₃po ₄jedné ₅huse‘.

3. Proč se pády jako rakleske tvoří od tvaru rakles? Klíč k tomuto problému nacházíme u těch spojení, kde před substantivem, které je v některém z těchto tvarů, předchází adjektivní přívlastek. Adjektivum může pak vyjádřit [407]shodu buď tvarem s týmž zakončením, jaké má substantivum (bāreske rakleske), anebo tvarem, kterým by vyjádřilo shodu s pouhým tvarem rakles: bāre rakleske ‚velkému mladíkovi‘, tedy jako bāre rakles ‚velkého mladíka‘ (akuz.). Neshoda adjektiva s příslušným substantivem je zde pouze zdánlivá. Adjektivum vyjadřuje shodu s tvarem na -eske i na -es týmž tvarem proto, že ve skutečnosti v případě rakleske i rakles jde v cikánštině o týž pád. Rakles je obdoba tzv. nepřímého pádu hinštiny,[3] rakleske pak odpovídá hind. nepřímému pádu. se záložkou dativního významu (hind. laŗke ko, ve spojení s adjektivem baṛe laṛke ko ‚velkému chlapci‘). Cikánština se tedy s hindštinou shoduje do dnešních dnů, a to přesto, že se z bývalých záložek v cikánštině už dávno staly koncovky.[4]

Cikánský pád rakles má tedy stejnou funkci jako hindský nepřímý pád, pokud jde o to, že je základem, od něhož se tvoří další pády.

4. Jdou shody cikánského a hindského skloňování ještě dále? Je shoda také mezi pádem raklo a hindským přímým pádem? V hindštině se přímý předmět vyjadřuje jednak přímým pádem, jednak nepřímým pádem se záložkou ko (která má též význam dativní). Z toho, co bylo uvedeno výše v paragrafu 2, vyplývá, že se cikánština shoduje s hindštinou i v tom, že pád, který vyjadřuje podmět, může mít i funkci přímého předmětu. Cikánský tvar raklo se tudíž chová jako přímý pád. Skloňování hindštiny a cikánštiny je tedy v podstatě stejné, oba jazyky mají vlastně jen tři pády: (1) přímý, (2) nepřímý, (3) vokativ; nepřímý pád se v hindštině modifikuje záložkami, v cikánštině koncovkami.

Mezi hindštinou a cikánštinou je dále shoda v tom, že se přímý předmět vyjadřuje kromě přímého pádu též pádem nepřímým (rozdíl však je v tom, že se v cikánštině užívá prostého nepřímého pádu, tj. bez další koncovky, kdežto v hindštině se záložkou).[5]

5. Proč se přímý předmět vyjadřuje jak pádem přímým, tak nepřímým, tedy pády, jejichž mluvnický význam je do jisté míry protikladný? Zde se můžeme zabývat jen situací v cikánštině. K vysvětlení lze dojít podle mého názoru touto úvahou: Ve funkci přímého předmětu se u všech substantiv, neživotných i životných, může vyskytnout přímý pád (u neživotných se ho užívá prakticky výhradně, u životných sice značně méně často, ale přece jenom ne tak, že by to bylo zcela zanedbatelné), ale neplatí to naopak (tj. frekvence nepřímého pádu v platnosti přímého předmětu neživot. substantiv není nijak významná); z toho vyplývá, že se v jisté době, která předcházela před vznikem nynějšího stavu, přímý předmět vyjadřoval u všech substantiv přímým pádem.

Další otázka je, proč v platnosti přímého předmětu u substantiv životných [408]začal být přímý pád zatlačován pádem nepřímým. Domnívám se, že příčina je táž jako u vzniku genitivu-akuzativu v slovanských jazycích: jde o to, aby byl u životných rozlišen tvar podmětu a předmětu. Podobně jako u českého genitivu v úloze akuzativu nešlo ani v cikánštině o změnu funkcí pádu, jehož se začalo užívat pro tvarové rozlišení; pádem přímého předmětu zůstal nadále přímý pád, jen se v jeho platnosti v případech, o kterých zde byla řeč, začalo užívat tvaru pádu nepřímého.

6. Pád, kterým se označuje vlastník při vyjadřování vztahu ‚mít (ve vlastnictví)‘, bývá považován za akuzativ (např. u Hutterera a Mészárose na s. 40). Kdyby tomu opravdu tak bylo, pak neživotné substantivum, kterému se přivlastňuje, mělo by být v tvaru raklo (a ne rakles). Ve všech dokladech na takovou situaci, které znám (jsou v cikánštině poměrně řídké), je neživotný vlastník v tvaru rakles, tedy v nepřímém pádě; např. _1akaj ₂len _1bte ₃jel ₄ajsi ₅paťiv ₆sar _7ale _7bskamindes ‚(Cikáni, kteří šli hrát na svatbu k Necikánům, si přáli,) aby (dosl. ₁aby ₂oni) ₃měli ₄takovou ₅vážnost ₆jako (má) ₇stůl (tj. aby je Necikáni měli ve stejné vážnosti, v jaké mají stůl)‘. — Za nepřímý pád považoval tvar rakles v této vazbě už J. Bloch.[6] Ostatně vlastník se vyjadřuje nepřímým pádem i v hindštině, na rozdíl od cikánštiny však nikoli prostým nepřímým pádem, nýbrž s genitivní záložkou.

Při vyjadřování vlastníka se tedy v cikánštině zachovalo užití prostého nepřímého pádu. Dalším pozůstatkem minulosti je prostý nepřímý pád ve funkci nepřímého předmětu u sloves s významem ‚dávat‘ a ‚podávat‘. V cikánských nářečích z rumunské skupiny je kromě toho ještě další zbytek: vazba prostého nepřímého pádu po starých předložkách, např. ₁de ₂ma ₃pe ₄mārnes ‚₁dej ₂mi (peníze) ₃na ₄chléb‘ (vedle toho se zde užívá i lokálu, tj. nepřímého pádu s -te: pe mārneste).[7]

O tom, že kategorie prostého nepřímého pádu je v cikánštině dodnes živá, svědčí podle mého názoru to, že se jím v jistých případech napodobuje slovenský genitiv, a to jednak záporový, jednak genitiv počítaného předmětu (příklady viz výše v paragrafu 2). V platnosti genitivu počítaného předmětu se však užívá prostého nepřímého pádu jen u zájmen, nikoli u substantiv, např. keci len (prostý nepřímý pád) kames, ola paramisa (přímý pád v platnosti přímého předmětu) ‚kolik jich chceš, těch pohádek?‘. V uvedených dokladech jde při napodobování genitivu počítaného předmětu asi jen o to, aby po číslovce ‚kolik‘ bylo i v cikánštině užito osobního zájmena ‚(kolik) jich‘.

7. Případy, kde je užito nepřímého pádu neživotného substantiva v platnosti přímého předmětu (viz výše paragraf 2), svědčí zřejmě o tom, že se v cikánštině začínají vytvářet takové poměry při vyjadřování přímého předmětu, že neživotná substantiva, jsou-li přímým předmětem, mohou podobně jako v slovenštině být personifikována, a to tím, že se jich užije v tvaru pádu nepřímého.

Vyjadřuje-li se tedy přímý předmět tvarem přímého a nepřímého pádu, [409]svědčí to o tom, že se vydělil samostatný pád přímého předmětu — akuzativ.[8] Po osamostatnění akuzativu je třeba zvolit pro přímý pád ochuzený o funkci přímého předmětu nové označení. Snad by bylo možno užívat názvu základní pád.

Užívání nepřímého pádu v platnosti přímého předmětu neživotných substantiv v některých cikánských nářečích z maďarského prostředí, jak o něm mluví Hutterer a Mészáros, má asi jinou příčinu. Tam se možná vlivem maďarštiny začíná vytvářet akuzativ odlišný od přímého pádu (od „nominativu“) a jednotný u substantiv životných i neživotných.

Systém cikánských pádů pak je: základní pád (raklo; gav m. ‚vesnice‘) (1); nepřímý pád v šesti podobách: prostý nepřímý pád (rakles; gaves) (2), rozšířený o koncovku -kero neboli genitiv (3), s -ke neboli dativ (4), s -te neboli lokál (5), se *-sa neboli instrumentál (6), s -tar neboli ablativ (7); akuzativ (rakles, archaicky *raklo; gav, personifikovaně gaves) (8); vokativ (9).

 

R É S U M É

Observations on the declension in Gypsy dialects

The Gypsy dialects have preserved up to the present day substantially the same system of declension as prevails in the so-called Modern Indian languages, e. g. in Hindi. They only possess three cases, the so-called Direct case (raklo ‚a non-Romani young man‘), the Oblique case (rakles), and the Vocative. Such forms as rakleske, raklestar correspond to the combinations of an Oblique case with a postposition in Hindi. The Gypsy dialects have of course got further apart from Hindi in so far as they made acquire the original postpositions the character of endings, inseparable from their base (i. e. the Oblique case).

In bāre rakleske the disagreement of adjective and noun is only apparent, not real; the adjective stands in an Oblique case-form because in Romani rakleske is considered, with regard to case, as being identical with rakles, that is, an Oblique case.

Simple Oblique case serves, above all, to express the owner in constructions such as ‚to have sth., to be in the possession of sth.‘, e. g. kaj len te jel ajsi paťiv sar le skamindes (Gypsies who had been hired to play as musicians at the wedding of a non-Romani couple wanted) ‚to have (i. e. to be given) the same consideration as the table‘. In some dialects of the so-called Rumanian group of Gypsy dialects (named also the Vlax group) the simple Oblique case is still used after prepositions, e. g. de ma pe mārnes ‚give me (the money) to buy bread‘.

To the author’s mind, the Gypsy speech of the environs of Humenné in Eastern Slovakia shows and exemplifies at least some features pointing to the distinction between animate and inanimate Accusatives, a distinction which is due to the influence of Slovak: according to individual needs, it is possible thus to personify inanimate nouns used as Direct Objects by giving [410]them the Oblique case-forms, e. g. cejlone gaves zburinďa ‚he gave the alarm to the whole village‘.

The author puts forward the following scheme of the Gypsy cases: Basic case — i. e. Direct case without the function of Direct object — (raklo; gav m. ‚village‘) (1); Oblique case in six forms: simple Oblique case (rakles; gaves) (2), with the ending -kero or Genitive (3), with -ke or Dative (4), with -te or Locative (5), with *-sa or Instrumental case (6), with -tar or Ablative (7); Accusative (rakles, archaically *raklo; gav, personified gaves) (8); Vocative (9).

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 4, s. 406-410

Předchozí Jiří Marvan: K základům současné litevské deklinace

Následující Eduard Beneš: Německé věty s man a jejich stylistické využití