Nová bibliografie strojového překladu

Jarmila Panevová

[Kronika]

(pdf)

Новая библиография машинного перевода / Une bibliographie récente de la traduction automatique

Pro oblast strojového překladu (SP) jsme měli zatím k dispozici pouze dílčí bibliografie omezené místně nebo značně omezené časově, popř. jsme byli odkázáni na bibliografické příručky, kde byl SP zahrnut jako zvláštní oddíl.[1] Tuto mezeru vyplnila nyní rozsáhlá, důkladně a zasvěceně zpracovaná kniha I. A. Meľčuka a R. D. Ravičové Avtomatičeskij perevod, 1949—1963, kritiko-bibliografičeskij spravočnik, Moskva 1967, 516 s.

Kniha obsahuje údaje o více než 1400 pracích[2] ze všech zemí za prvních 15 let vývoje SP (od r. 1949 do r. 1963). Je pojata nejen jako bibliografická příručka, ale také jako úvod do SP. V úvodu knihy je přesně vymezeno, jaký rozsah problematiky bibliografie zabírá. Podtrhuje se na mnoha místech, že jde o lingvistickou problematiku SP (tzn. otázky technické, otázky týkající se programovacích jazyků ap. sem zahrnuty nejsou), na druhé straně však práce z oblasti matematické lingvistiky, strojové lingvistiky jsou zahrnuty jen tehdy, jestliže jejich autoři vztah ke SP sami výslovně uvádějí. V Meľčukově úvodu je rovněž vymezen vztah ke SP a jeho současné pojetí; je to pojetí velmi realistické, zbavené počátečních krajností jak optimistických, tak pesimistických. Klade se důraz na lingvistické jádro problematiky, na nutnost dokonalejšího popisu jazyka, jeho gramatiky a sémantiky jako předpokladů pro automatizaci překladu.[3] Mluví se o lingvistickém zpracování problémů SP, tedy o SP bez počítačů.

Vlastním jádrem knihy je poměrně velmi úplná bibliografie SP, v níž většina uváděných prací, článků, referátů a tezí referátů je opatřena anotacemi. V některých anotacích (zejm. u sborníků z konferencí a symposií, u přehledných prací, které dávají představu o práci skupiny, u prací týkajících se sémantického přístupu k SP i u některých dalších) je obsah práce zachycen velmi podrobně. Pokud můžeme po prvém seznámení posoudit, jsou anotace výstižné a jasné, což si autoři vytkli programově jako úkol. Některé anotace se tak blíží recenzím; projevuje se v nich vlastní stanovisko, autoři upozorňují na zvlášť zajímavá místa a práce (graficky je výrazně označují), dodávají své vlastní vysvětlivky, upozorňují na nejasnosti. Domníváme se, že to není na škodu věci, ale na prospěch, a že to splňuje i druhý účel knihy, sloužit jako úvod do problematiky SP. Tomuto účelu napomáhá i přehledné a účelné tematické dělení na oddíly (obecné otázky SP, analýza, syntéza, slovníky, převodní jazyk ap.), někdy ovšem až příliš podrobné.

Je užitečné, že vedle základních údajů o každé práci je uvedeno i její případné přetištění, zkrácené znění, popř. též překlad a recenze dané práce (tyto údaje si nečiní nárok na úplnost). Je třeba vyzdvihnout i technické provedení; např. [112]výraznými značkami jsou po straně označeny práce, kde jsou uvedeny statistické údaje o jazyce, kde jde o pokusy na počítačích, kde jsou místa zasluhující zvláštní pozornosti ap. Jednotlivé údaje jsou propojeny vzájemnými odkazy (takže lze podle nich ihned nalézt práce s obdobnou tematikou). Hledání v knize je usnadněno již zmíněným tematickým členěním, a dále rejstříky: jmenným, věcně terminologickým, jazykovým. Kromě toho je v závěru připojen seznam pramenů, z nichž autoři čerpali, a reprezentativní seznam pracovišť na celém světě, která se zabývají SP.[4] Kniha může velmi dobře sloužit jako přehled problematiky SP, způsobů jejího řešení, teoretických i praktických výsledků dosažených v této oblasti.

Slovo a slovesnost, ročník 29 (1968), číslo 1, s. 111-112

Předchozí Milena Tylová: Spolupráce ČSAV se Státní knihovnou ČSSR v oblasti jazykovědné bibliografie

Následující rd (= Redakce): České překlady prací o transformační gramatice