Mechanografické zpracování německých sloves

Jitka Štindlová

[Kronika]

(pdf)

Механографическая обработка немецких глаголов / L’élaboration mécanographique des verbes en allemand

Erich Mater, který vede práci mechanografické laboratoře při Výboru pro strojové zpracování informací (Komitee für maschinelle Informationsverarbeitung[1] v Německé akademii věd v Berlíně), je znám především jako autor retrográdního slovníku němčiny.[2] Podobně jako Materův retrográdní slovník i jeho další práce, o německých slovesech (Deutsche Verben[3]), vzniká jen jako vedlejší produkt při vytváření podkladů pro studium německé slovní zásoby a při studiu principů a zákonitostí gramatiky pomocí strojů na zpracování informací. Současné a plánované publikace Německá slovesa mají být důkazovým materiálem, že úloha je dobře formulována. Chyby, které se v průběhu zpracovávání objevují, jsou vlastně nejcennějším ziskem, protože ukazují, kde znalosti kompletního materiálu nejsou dostatečné a kde není program dostatečně přesně formulován. Pokud stroje produkují materiál se „skupinovými“ chybami, potud [220]nejsou gramatická pravidla dobře poznána nebo dobře popsána (popř. obojí). „Skupinové chyby“ dělají stroje proto, že jim člověk úlohu nedostatečně zadal.

Materova práce o německých slovesech navázala bezprostředně na jeho retrogradní slovník. Všechna německá slovesa v základní slovníkové podobě (až na dvě výjimky: sein a tun) končí totiž na -en, eln, -ern. Současně jsou však ve skupině slov zakončených na -en, -eln, -ern obsažena i slova jiných slovních druhů (např. adj. gern, adv. fern, subst. Leben, Innenleben atd.; je jich asi 25 %). Bez pracného formulování pravidel pro selekci sloves automatickou cestou Mater snadno „ručně“ vyloučil ta slova, která do skupiny sloves nepatří. Stroje seřadily slovesa abecedně odpředu a takto získaný a uspořádaný seznam spolu s číselnými indexy, které označují prameny u doplňků původního materiálu,[4] tvoří vlastně obsah prvního dílu, který tedy vznikl bez náročného programování.

Druhý díl německých sloves obsahuje index základních, jednoduchých sloves spolu s prefigovanými a složenými podobami; při svém vzniku vyžadoval již formulace programů, protože uvedené přehledy musely vypracovat stroje samy. Jen v případě homografních základních podob (např. armen I (od arm) ‚být chudý‘ × armen II (od die Arm) ‚objímat‘) bylo třeba strojům „pomoci“. Při rozhodování o homografii je třeba znát sémantický obsah a původ jednotlivých slov, a tyto znalosti nejsou strojům zadány. — Pokud se objevily chyby v zařazování sloves, bylo třeba je buď přímo opravit (v případě řídkých výjimek, popř. u náročných doplňků programu), nebo opravit program. Např. stroje na základě pravidla „odděl předponu an-, be- atd.“ vytvořily nedoloženou (to je dost běžný případ) a nemožnou podobu rgen od bergen, tworten od antworten ap. Doplněná pravidla zakazují oddělit předponu be- před skupinou souhlásek -rg-, předponu an- před skupinou -tw- (s výjimkou -tw- + i s ohledem na sloveso cizího původu twisten) atd. Ještě složitější situace je při kombinaci dvou nebo více předpon (např. bein-halten × bein-stellen). U sloves, která jsou pociťována jako cizí, nehledí se na to, jde-li o sloveso jednoduché nebo složené. Složené je pro zadanou úlohu jen tehdy, pojí-li se s domácími prefixy. Např. korrigieren — hineinkorrigieren, durchkorrigieren. Druhý díl ukazuje dále schopnost základních sloves pojit se s předponami (až 127 složených slovesných tvarů u jednoho základu), dokládá produktivitu předponového tvoření u jednotlivých základů a zároveň podává i zřetelnou informaci o slovesných základech, které existují jen jako potenciální části předponových nebo složených sloves. Tyto potenciální základy (ať už jen nedoložené, nebo neexistující) jsou tištěny kurzívou. Rejstřík je doplněn i přehlednou tabulkou, která podává statistický přehled o produktivitě základních sloves v prefixálních podobách (např. tabulka ukazuje, že se vyskytují dvě slovesa, u nichž je 127 různých prefigovaných tvarů).

Vypracování třetího dílu, kde jsou zvlášť vydělena slovesa neprefigovaná, zvlášť slovesa s prefixem jedním, s prefixy dvěma, třemi a čtyřmi (např. aus/ein/ander/ge/raten expr. ‚seprat se‘), vyžadovalo vypracování už náročnějších programů a jejich publikování začátkem roku 1968 přináší velmi zajímavé informace pro studium především slovotvorných otázek.

Čtvrtý díl bude mít přibližně stejný obsah a podobnou strukturu jako díl třetí. Prefixy a prefigované části jsou však uspořádány podle slovnědruhové charakteristiky. Např. slovesa s prostými prefixy (vergeben), substantiva ve funkci prefixu (buchstabieren, bruchrechnen), s adjektivy (großziehen), adverbii (einladen), slovesy (lebenlassen). Toto uspořádání dodá i přehled o kombinacích prefixálních částí z hlediska diferenciace slovnědruhové.

Pátý díl, který přinese repertoár sloves tentokrát uspořádaný podle morfologických charakteristik, klade již vysoké nároky na formulaci programů. Výchozí předpoklad, že složená slovesa mají stejnou flexi jako slovesa základní, je správ[221]ný (na 99 %). Jsou hledána a formulována pravidla pro rozpoznání a vydělení sloves silného a slabého časování. Např. podle cizích předpon (např. kon-, kor-) je určeno i časování, neboť téměř všechna slovesa cizího původu mají časování slabé. Autor tu zamýšlí realizovat i zcela neobvyklé abecední uspořádání, a to v skupinách, které vznikají při roztřídění sloves podle vokálu v kmeni nesložených tvarů. U každého vokálu budou zvlášť uvedena slovesa s tímto vokálem na místě prvním, druhém a třetím. Zvláštní seznamy obsáhnou slovesa silného časování; skupina se shodnými vokalickými alternacemi bude uspořádána třikrát: podle vokálu v systému (1) prézentních tvarů, (2) perfektních tvarů, (3) v příčestí.

Až do pátého dílu je celý soubor rozpracován a realizace dokazuje, že projekt je řešitelný a že stroje samy jsou v podstatě schopny požadované seznamy vyrobit. Díly 6—10 jsou zatím projektem neověřeným a ani autor sám zatím neví zcela bezpečně, jak bude programy formulovat a zda stroje samy podle zadaných programů z výchozího materiálu budou schopny zadané úkoly řešit.

Materova práce o německých slovesech je velice zajímavá, užitečná a instruktivní, i když jde v celém díle jen o indexy sloves. Svou sbírkou „slovesných rejstříků“ vytváří autor solidní základ pro lingvistickou teorii i praxi (zvláště pedagogickou) a inspiruje k podobným pracím, jaké s dnešními technickými prostředky, které máme k dispozici, můžeme lehce zvládnout.

Slovo a slovesnost, ročník 29 (1968), číslo 2, s. 219-221

Předchozí Blanka Borovičková, Vlastislav Maláč: Zajímavá česká práce z oboru akustiky řeči

Následující Ludmila Uhlířová: O počítačích v jazykovědě