Vyučování ruštině do středních škol!

Bohuslav Havránek, Arne Novák, František Trávníček, Frank Wollman

[Články]

(pdf)

Pour l’introduction du russe dans l’enseignement secondaire

Ruský jazyk je mateřskou řečí největšího národa slovanského a jednoho z největších národů na světě; je jazykem umělecké literatury, jejíž hodnota a dosah je mimo každou pochybnost, je jazykem rozsáhlé a významné literatury vědecké.

Ruský jazyk je kulturním a sociálně politickým jazykovým pojítkem 180 milionů lidí, zabírajících jednu šestinu světa; je jazykem, který znají a kterého užívají četní sousedé Sovětského svazu v Evropě i v Asii, takže je ruština dnes ve světě konkurentem angličtiny.

Ruský jazyk je právem povolán k tomu, aby se stal, jak si přáli již naši buditelé, dorozumívacím jazykem pro styky mezislovanské, a ve skutečnosti alespoň částečně již tuto úlohu plní. Ruský jazyk právem uplatňuje nyní se vším důrazem nárok na jedno z předních míst v mezinárodním vědeckém světě. „Můžeme a musíme,“ hlásá nedávný projev Všesvazové akademie nauk, „dosáhnout toho, aby ruský jazyk a vědecká práce, vyjadřující se jazykem celé naší vlasti, byly považovány za rovnoprávné s anglickými a s německými.“ A za mezinárodní uznání ruštiny bojují v dnešní době hlasy československé vědy lékařské.

Ruské knižní produkci přísluší již nyní, co se týče počtu publikací a výše nákladu, jedno z prvních, ne-li první světové místo. V mnoha oborech získala si ruská věda vedoucí místo, na př. v literární vědě, v biologii, v užité botanice, v zoologickém a botanickém zeměpisu, v půdoznalectví, ve výzkumu Arktidy, v geochemii, v některých odvětvích lékařských, v četných oborech technických atd. Poněvadž se výsledky veškeré této odborné práce nyní v Sovětském svazu publikují skoro výhradně v jazyce ruském a vůbec užívání jiných jazyků světových v něm zcela ustupuje, nelze bez dobré znalosti jazyka ruského užívati těchto výsledků ani teoreticky ani prakticky. Rovněž nelze bez znalosti ruštiny využívati v Sovětském svazu možností našeho průmyslu a obchodu a uplatňovati jejich potřeby.

Nebylo-li tedy nikdy možné bez znalosti ruštiny opravdové poznání ruské kultury a není možné ani dnes, je nyní této znalosti nutně potřeba i ve všech oborech teoretického zkoumání i praktického podnikání.

Znalost ruštiny v samostatném státě Československém se sice poněkud rozšířila, ale jen individuálními osudy jednotlivců za války, hlavně legionářů; není však nikterak soustavně postaráno v našem školství o její udržení a rozšíření, jaké by odpovídalo potřebám kulturním i hospodářským. Jedině školství obchodní po této stránce vyhovuje, avšak na základních typech našeho středního školství se ruštině až do letošního školního roku povinně neučilo vůbec a nepovinně zřídka kde.

Považujeme za svou povinnost upozorniti na naléhavou potřebu náležitého vyučování ruštině na našich středních školách.

Dovoláváme se zásadní ochoty školních úřadů, které se ústy dnešního šéfa středoškolského odboru v ministerstvu školství samy loni na jaře ve prospěch ruštiny veřejně vyslovily. Záleží tedy především na naší širší kulturní a školské veřejnosti, aby se mohly realisovat alespoň ty první možnosti, které jsou dány v rámci dnešní organisace středního školství. Na každém reálném gymnasiu a reformním reálném gymnasiu může být totiž od školního roku 1936/37 [2]ruský jazyk volitelným předmětem v třídě VII. a VIII., ale bohužel využil této možnosti jen mizivý zlomek škol. — Dalším požadavkem je, aby se v blízké budoucnosti dostalo ruskému jazyku na středních školách stejných možností jako jazyku anglickému. — Nelze zapomínati, že úspěšné vyučování závisí také na vhodných učebnicích jazyka ruského a dobře připravených učitelích ruštiny; je jistě naléhavou úlohou jak odborné veřejnosti a odborných škol, tak i školských úřadů, aby věnovali těmto otázkám co největší pozornost.

 

B. HAVRÁNEK, ARNE NOVÁK, F. TRÁVNÍČEK, F. WOLLMAN,
profesoři slavistických oborů filosofické fakulty Masarykovy university v Brně.

 

S tímto projevem plně souhlasí:

 

univ. prof. dr. FR. ČÁDA,
děkan právnické fakulty Masarykovy univerzity,

 

univ. prof. dr. OKT. WAGNER,
děkan lékařské fakulty Masarykovy university,

 

univ. prof. dr. JAN ZAVŘEL,
děkan přírodovědecké fakulty Masarykovy university,

 

univ. prof. dr. VLADIMÍR GROH,
děkan filosofické fakulty Masarykovy univerzity.

Slovo a slovesnost, ročník 3 (1937), číslo 1, s. 1-2

Předchozí Bohuslav Havránek: Fakta mluví

Následující Roman Jakobson: Socha v symbolice Puškinově