X. mezinárodní onomastický kongres ve Vídni

Rudolf Šrámek

[Kronika]

(pdf)

10-ый международный ономастический конгресс в Вене / Xe congrès international à Vienne consacré à l’onomastique

Mezinárodní onomastické kongresy se konají v tříletých intervalech. Jubilejní desátý kongres byl uspořádán ve dnech 8.—13. září 1969 na universitě ve Vídni. (O předcházejícím kongresu, konaném v r. 1966 v Londýně, viz naši zprávu v SaS 28, 1967, 106—108.) Počet účastníků byl ve srovnání s dosavadními kongresy nejvyšší: 32 zemí bylo zastoupeno okolo 450 delegáty (z ČSSR 13). Jubilejní ráz kongresu byl podtržen jednak slavnostním zahájením za účasti předních osobností rakouského veřejného života v čele s presidentem rakouské republiky F. Jonasem, jednak bohatým společenským programem.

Hlavní téma kongresu — hory v onomastice — odpovídalo oronymickému bohatství hostitelské země. K němu se vázaly všechny čtyři ústřední přednášky: E. Kranzmayer (z Vídně) využil svých dlouholetých zkušeností z dialektologie, historie, toponymie, oronymie a folkloristiky a v přednášce Názvy hor v Rakousku podal spíše přehled motivací pojmenování než materiálový rozbor stránky slovotvorné. Zdůraznil hlavně sepětí oronymie s mimojazykovou skutečností; tato teze se pak objevovala v několika referátech dalších, kde byla dokumentována materiálem z různých jazyků a časových vrstev. Velmi pěkným doplňkem Kranzmayerova referátu byla přednáška O. Kronsteinera (z Vídně) o slovanských názvech hor v Rakousku. Autor podal onomaziologické utřídění staré slovanské geografické terminologie a oronymie, která byla zasuta pozdějším neslovanským kolonizačním proudem. Zjištění, která vzbudila značný ohlas, uvítají nejen lexikologové a etymologové, ale nebude je patrně lze vyloučit i z bádání mezislovanské historické dialektologie. O podobnou rekonstrukci slovanské oronymické nomenklatury na starém srbském území se pokusil K.-H. Hengst (z Cvikova). — Vl. Georgiev (ze Sofie) mluvil o názvech hor a vrstvení etnik na Balkánském poloostrově. Věnoval se podrobně shodám motivací pojmenování pro různé hory v balkánských jazycích (např. „bílá hora“ v srbch., slovin., bulh., alb., tur., řečt., ilyr.) i jazykovým prostředkům jejich tvoření. Přednáška byla bohatě dokumentována materiálem a během kongresu podrobněji doplněna referáty P. Šimunoviće (ze Zábřehu) o charvátské geografické nomenklatuře v Dalmácii, kterou autor sledoval od 13. stol. v různých historických pramenech a konfrontoval s nářeční terminologií, přednáškou I. Duridanova (ze Sofie) o předslovanských oronymech z Makedonie, v níž je materiál interpretován v intencích Duridanovových názorů vyslovených ve Šmilauerově sborníku (Slavica Pragensia 8, s. 25n.), a přednáškou J. Thomopulose (z Atén) o jménech řeckých hor. — M. Baudot (z Paříže) v třetím hlavním referátě, věnovaném shodám a zvláštnostem v oronymii střední a východní Evropy, ukázal mj. na fakt, že nejstarší oronyma jsou valnou většinou etymologicky prapříbuzná a mají kontinuanty i v oblastech mimo stř. Evropu, výskyt mladších oronym je blíže vázán na menší teritoria, event. na menší skupinu jazyků nebo jen na jeden jazyk. Shody ovšem nelze přeceňovat, jak ukázala tzv. staroevropská hydronymie. Baudotův výklad je pro evropskou oronymii cenným i bohatým přehledem materiálovým. — P. Hovda (z Oslo) položil při výkladu o jménech hor norských landmarků důraz především na sociální a historické zdůvodnění vzniku a existence příslušného jména: nejstarší oronyma jsou v terénu rozložena tam, kde jsou sociálně a historicky zdůvodnitelná (u obchodních cest, v oblastech hospodářské činnosti polní i lesní apod.). — Jmény hor nebo horstev se zabývala celá řada referentů. Téměř všichni zdůrazňovali orientační, geomorfologické nebo pověrečné okolnosti, které mají při [92]„Namengebung“ v oronymii důležitou úlohu. W. F. Nicolaisen (z Edinburghu) mluvil o metodických aspektech výzkumu skotských oronym, zejm. o problematice hláskové a sémantické interpretace v historicky dvoujazyčném prostředí. J. B. Rudnyćkyj (z Winnipegu) se věnoval onomastické problematice nomenklatury Rocky Mountains v Kanadě; složité vrstvení jmen různého původu a stáří činí obtíže jak standardizaci, tak etymologii. M. Gysseling (z Gentu) ukázal na oronymech v holandsky mluvící části Belgie, jak okrajový ráz tamních nářečí podmiňuje i uchování archaismů v oronymii. — Karpatské problematiky, tolik živé v onomastice již pro samo jméno Karpaty, dotýkaly se centrálně referáty W. T. Zyly (z Lubbocku, USA) O jméně Karpaty, M. Homorodeana (z Bukurešti), který v ref. Oronyma rumunských Karpat na pozadí nářečních geografických termínů podal zajímavý pokus o spojení nářečního lexika, často jinojazyčného původu (zde slovanského), s úřední oronymií. — Obecnou oronymickou problematikou se zabývaly tři referáty, přístupné jen v tištěné podobě: H. Bahlow (z Hamburku) sledoval závislost oronym na typech horské půdy, V. D. Bondaletov (z Penzy) se věnoval lingvistickým aspektům výzkumu orografických označení, G. P. Bondaruk (z Moskvy) v přednášce o ruské oronymické lexikální zásobě. Referáty jsou přístupné v aktech kongresu (viz závěr zprávy).

Několik referátů věnovalo pozornost mezijazykovým vztahům a jejich odrazu v oronymii a toponymii (vztahy germ.-slovan., něm.-román., ugrofin.-slovan., ilyr.-turec., franc.-vlámské aj.). V diskusích k nim se ukázalo, že nelze přeceňovat pouze jednostrannou provenienci jména; je třeba spíše sledovat osudy jména při přejetí v bilingvním prostředí a abstrahovat způsoby substitucí. S tím souvisí i otázka tzv. Mischnamen (termín lipské onomastické skupiny), který vyžaduje významového zpřesnění, ač jev, jím označovaný, představuje právě v mezijazykových substitučních vztazích pro onomastiku důležitý předmět zkoumání.

Za výrazný přínos X. kongresu lze pokládat prosazení sociálního a sociologického hlediska při určení prvků, které při vzniku jména mají determinující úlohu. Teoretické zdůvodnění této teze, opřené o antroponymický a mikrotoponymický materiál, podali především V. Ruke-Dravinová (ze Stokholmu) v přednáce Pojmenování míst z hlediska sociologického — sociální strukturace obyvatelstva podmiňuje vznik různého typu jmen — a V. Blanár (z Bratislavy) v přednášce Specifikum onomastiky — sociální podmíněnost osobního jména je jedno z určujících kritérií jeho systémovosti.[1] V sekci, která měla programový název Osobní jména a jejich sociální vrstvení, našla pak teze o nutnosti sociologického hlediska materiální podporu v přednáškách I. Mahnkenové a H. Wesche (z Göttingen), C. E. Thorse (z Helsink) aj.

Přednášky v sekci Standardizace a transkripce jmen, zdánlivě vzdálené spíše „etymologizujícímu“ rázu ostatních sekcí, přinesly řadu zajímavých problémů. Potíže spojené s přepisy jmen na mapách a v různých seznamech, v poštovním styku apod. jsou pro různé jazyky různé. V úhrnu jsou však mnohem menší než v rozvojových zemích, např. v Africe, jak ukázal A. Tucker (z Velké Británie). Společná je však potřeba vřadit cizí jméno do přejímajícího jazyka. J. Bartůšek (z Prahy) vyložil zkušenosti s přepisy orientálních jmen v češtině. V diskusi byla sice praxe češtiny uznána za hodnou následování, avšak princip psát zeměpisná jména cizího původu ve shodě s původní výslovností pomocí grafického systému přejímajícího jazyka nebyl, ač je výhodný tím, že omezuje rozpor mezi výslovností a grafikou na minimum (srov. psaní Delhee, Delhi, Dillí), obecně přijímán. — J. Hamm (z Vídně) podal dobře promyšlený návrh na jednotnou transkripci slovanských jmen respektující, a to je třeba zdůraznit, fonologickou hodnotu hlásek. Dalo se očekávat, že [93]diskusi vzbudí potíže s přepisy fonémů dź, dj, l, ľ, lj a tvrdého a měkkého znaku.

Na kongresu převažoval zájem o oronymickou, toponymickou, antroponymickou a hydronymickou problematiku Evropy, zčásti Severní Ameriky, okrajově Malé Asie a jen v jednotlivostech z oblastí jiných (Afriky, Již. Ameriky). Účastníci kongresu byli převážně lingvisté. Zástupci jiných profesí (historiků, geologů atd.) interpretovali oronymické jevy často izolovaně od jejich náležitých vztahů jazykových, vřazujících je do jistého systému; tak bylo každé jméno Freiberg vyloženo jako místo s volným těžebním právem. — Nejméně pozornosti bylo na kongresu věnováno mikrotoponymii, třebaže v jednotlivostech ji někteří autoři jako materiálového pramene využili (zejm. pro oblasti karpatského oblouku a balkánského poloostrova). Jaký prospěch ze studia mikrotoponymie může např. pro slovanskou oronymii a obecně pro psl. lexikum vzejít, ukázala přednáška O. Kronsteinera.

Československá delegace se sjezdu zúčastnila velmi aktivně. V. Blanár a R. Šrámek přednesli referáty v sekci Metodika a systematika (Das spezifisch Onomastische a Die sogenannte toponymische Kernlandschaft), M. Frydrych v sekci Hydronymie (O retrográdním slovníku českých hydronym), E. Skála se věnoval dvojjazyčným jménům hor v Čechách; přednáška V. Poláka o jazykovém rázu oronym a hydronym středoevropského jazykového substrátu zůstala nepřednesena (je však otištěna ve sborníku).

Velkou předností kongresu bylo to, že jeho účastníci dostali již předem dvousvazkový sborník všech referátů, takže podstatná část jednání mohla být věnována užitečným diskusím. Sborník nese název: Disputationes ad montium vocabula aliorumque significationes pertinentes, Verlag der Wiener Medizinischen Akademie, Wien 1969, I, 523 s., II, 538 s.

Slovo a slovesnost, ročník 31 (1970), číslo 1, s. 91-93

Předchozí Josef Vachek: Třetí výroční zasedání Societas linguistica Europaea ve Vídni

Následující Jitka Štindlová: Mezinárodní kolokvium o jazykovědných výzkumech pomocí počítačů v Lutychu