O analýze politického jazyka

Jiří Kraus

[Kronika]

(pdf)

Об анализе политического языка / Sur l’analyse du langage politique

Obsahová analýza jazyka propagačních textů, politických projevů, výzev a hesel užívá řady metodik a postupů, které těsně hraničí s kvantitativní lingvistikou a teorií masové komunikace.[1] Metody obsahové analýzy (dále OA) k sobě přitahují zájem lingvistů zvláště tam, kde se soustřeďují na zkoumání sémantických kategorií přirozeného jazyka a na zjišťování frekvencí lexikálních jednotek. Na druhé straně je ovšem nutno respektovat námitky filosofů, lingvistů a logiků, kteří celkem oprávněně vidí v OA proud ovlivněný některými spekulativními pracemi obecných sémantiků (A. Korzybského, S. I. Hayakawy, S. Chase), jejichž vědecké zdůvodnění je místy opravdu sporné. Přednosti i nevýhody krajních poloh, v nichž se pohybují filosofické i jazykovědné zdroje OA, nalézáme i v knize Harolda D. Lasswella, Nathana Leitese a kol. Language of Politics (Studies in Quantitative Semantics), Cambridge Mass. 1968, 398 s.

Autoři, přední odborníci OA, vycházejí z pojetí stylu projevů s dominantní funkcí přesvědčovací, zjednodušeně vymezeného jako úsilí o vyvolání jistého efektu, o ovlivnění pragmatické situace sdělování. (Základním schématem OA jsou otázky: kdo sděluje?, komu sděluje?, co sděluje?, jak sděluje?, s jakým účinkem?).[2] V teoretické části knihy rozlišují: (1) pragmatickou OA, která zkoumá postoje mluvčích a adresátů před zahájením a po skončení komunikačního aktu;

(2) sémantickou OA, při které se klasifikují jazykové znaky podle významových kategorií. Sémantická OA se dělí a) na analýzu výskytu označovaných objektů (osob, předmětů, pojmů, soudů), b) na analýzu atributů přisuzovaných zkoumaným jevům, c) analýzu výroků (hodnotících soudů) o jevech;

(3) lexikální a gramatickou (syntaktickou) analýzu, která zjišťuje frekvence jazykových jednotek v textu.

Výsledky těchto analýz se stávají předmětem kvantitativního rozboru (ověřování reprezentativnosti výběrů, porovnání výběrových souborů mezi sebou a se základní populací pomocí testovacích metod a měření vzájemné závislosti koeficientem korelace). Jednotkou OA je základní soubor, např. soubor novinových titulků za určité období. Jeho jádrem je relevantní soubor, který se vztahuje (bezprostředně nebo zprostředkovaně) k předmětu zkoumání, na rozdíl od souboru irelevantního. Relevantní soubor je hodnocen přímo v textu (příznivě, nepříznivě, neutrálně) nebo pomocí dotazníku čtenářů.

Druhá část knihy věnovaná aplikacím OA obsahuje konkrétní rozbor propagandistických projevů a hesel uveřejněných v americkém, sovětském a německém tisku v mezidobí mezi dvěma světovými válkami. Údaje OA zde slouží jako podklad pro politologické závěry, které jsou základní tematice práce dosti vzdáleny. Časový odstup od zkoumaných událostí dovoluje autorům porovnat se skutečností výsledky OA a předpovědi, které byly učiněny na jejich základě. Toto porovnání ukazuje, že OA může být poměrně spolehlivým nástrojem hlubšího poznání problematiky společenských vztahů, jak se zrcadlí v oblasti masové komunikace. Lasswellova a Leitesova kniha je však přesvědčivým dokladem také toho, že celkové zhodnocení této problematiky je — i při využití exaktních podkladů — přece jenom ve značné míře poplatné záměrům a politickým názorům autorů.

Slovo a slovesnost, ročník 31 (1970), číslo 1, s. 96

Předchozí Marie Těšitelová: Kanadské symposium o matematické lingvistice

Následující Jan Kořenský: Struktura funkčních vztahů kategorií substantiva, zejména se zřetelem k pádu