K problematice bilingvismu

Slavomír Utěšený

[Rozhledy]

(pdf)

К проблематике билингвизма / Problèmes du bilinguisme

[*]Spojené státy americké jsou už od dob svého konstituování v počátcích tzv. velké atlantické migrace, ba vlastně už od doby postupné mocenské kolonizace Severní Ameriky ze čtyř západoevropských království, Španělska, Francie, Británie a Holandska, význačnou sférou dlouhodobého střetání značně rozdílných jazyků a kultur. Z tohoto soupeření začala asi od pol. 18. stol. vycházet stále jednoznačněji jako vítěz angličtina: existují poměrně zevrubná svědectví o tom, jak již tehdy zatlačovala v newyorské oblasti postupně holandštinu, nebo že v státě Delaware se koncem 18. stol. mluvilo tak poangličtěnou švédštinou, že ji pozdější příchozí ze Skandinávie charakterizovali jako nový jazyk.[1]

Příliv imigrantských jazyků prudce vzrostl v druhé pol. 19. stol. a vznikaly tu pak nejen četné rozmanitě transformované novosvětské odnože řady jazyků v Starém světě, ale na základě míšení příbuzných jazyků uvnitř pověstného „tavicího tyglíku“ (melting pot) i nebývalé hybridy. Patří k nim i dnes již vyhasínající pensylvánský a ohijský „slavish“, v němž se v různých kombinacích mohly volně zaměňovat prvky snad všech západoslovanských a jihoslovanských jazyků a nářečí. Protože zůstal v době svého rozkvětu podobně jako jiné takové mezijazykové útvary (vyrůstající v ovzduší mnohonásobné migrace a plnící především funkci lingvy franky v pracovním a sídlištním prostředí) téměř vůbec nezachycen, nepopsán a neinterpretován, existuje okolo něho více dohadů než jistot.[2]

[279]Většině imigrantských jazyků se však naštěstí potřebné pozornosti časem dostalo, i když dlouho jen v omezené míře: průkopnické údobí takového orientačního studia přistěhovaleckých jazyků v USA shrnul H. L. Mencken v dodatcích ke knize The American Language (2. vyd. 1921). Pro slovanské jazyky tu má primát kniha W. Doroszewského z r. 1938, opírající se hlavně o excerpci polskoamerického tisku.[3]

Těsně před vstupem USA do 2. světové války uspořádal American Council of Learned Societies konferenci věnovanou neanglickým jazykům v USA (problematiku slovanských jazyků uvedl tehdy G. L. Trager).[4] I dlouho potom však zůstával výzkum těchto jazyků popelkou, byť nechybělo ambiciózních plánů, jako např. J. B. Rudnyćkého pro kanadské Slovany, popř. i Slovany v USA, nebo J. L. Perkowského pokus o vytváření jakéhosi amerického doplňku Slovanského jazykového atlasu.[5] Nepočítají-li se četné dílčí studie, hojné zvlášť pro okruh pensylvánské němčiny a louisiánské francouzštiny, je tu vlastně dosud jedinou uskutečněnou soubornou monografií citovaná práce E. Haugena, jenž je vedle U. Weinreicha a dnes též W. F. Mackeye znám jakožto prvořadý teoretik a instruktor bilingvního popisu.[6]

Zesílení zájmu o studium imigrantských jazyků po 2. světové válce jde ruku v ruce s rostoucím zájmem o historii Unie, téma vyjádřené agitačně nadpisem knihy C. Wittka We Who Built America (The Saga of the Immigrant), 3. vyd., Cleveland 1967, bez jakékoli idealizace pak nadpisy děl O. Handlina The Uprooted a The Children of Uprooted (New York 1951) nebo konečně se zaměřením na dílčí etnické a jazykové přetrvávání jednotlivých přistěhovaleckých skupin poněkud kryptograficky nadpisem sborníku J. A. Fishmana Language Loyalty in the United States (The Hague 1966).[7]

Přes značné oživení zájmu o evropské kořeny v třetí imigrantské generaci (na něž v prostředí severských přistěhovalců upozornil už před 2. válkou historik M. L. Hansen) platí ovšem stále Haugenova slova z předmluvy k citovanému Fishmanovu sborníku o překvapivé apatii většiny Američanů k těmto problémům, avšak naštěstí již také i slova z úvodu Fishmanova: „I am grateful to have had the opportunity to examine language maintenance and language shift at a time when questions of culture change are of increasing concern to the United States, to its neighbours and to much of the world“ (o. c., s. 19).

Sám specifický fakt mnohonásobného bilingvismu, charakterizovaného dominujícím postavením jediného ústředního jazyka, je ovšem přirozenou laboratoří závažného [280]dosahu pro teorii i praxi obecně lingvistického studia i vzdělání. Více než v jednojazyčných sférách se v takovém diasystémovém terénu (bez jehož absolvování si podle E. Haugena nelze představit dobře vyzbrojeného moderního lingvistu) vyjevují všechny společenské relace mnohovrstevné organizace a mnohostranného fungování řeči.[8] Právem se proto v základních kompendiích o jazykových kontaktech i v dílčích studiích lingvistického, psychologického i sociologického aspektu jejich fungování zdůrazňuje potřeba soustavného bádání na konkrétním a přitom dostatečně solidním a rozsáhlém materiálu. Kolik možností a úkolů tu jazykovědu čeká, o tom si můžeme udělat dobrou představu z nedávno vydaného sborníku, vzešlého z přednášek konference konané na Texaské universitě v Austinu v r. 1968 a věnované otázkám dvojjazyčnosti v Texasu.[9]

Sborník zaujme už růzností uplatněných přístupů. Podává se zde vnější historie jazykových skupin, analýza výběru jazykových variet a variant ve vztahu k prostředí a situaci, různě pojaté popisy bilingvních interferencí, hodnocení norem i rozbor konkrétních projevů. Různě rozsáhlý korpus získali jednotliví autoři přepisem souvislých výpovědí nebo z dotazníků nejrozmanitějšího zaměření; k dokumentaci je použito fotografií, plánků, mapek, grafů, tabulek i ukázek z lingvistických atlasů; v bibliografii je shrnuta většina aktuální produkce o bilingvismu v USA, a to ve vztahu ke všem imigrantským jazykům v Texasu. Jak dovozuje G. Gilbert v předmluvě, mohlo by se tu vedle koloniální španělštiny mluvit i o kolonizační angličtině a němčině, která se zde zakořeňovala již v první pol. 19. stol. Pro nás je zajímavé, že s rostoucí vlnou této kolonizace, vedené jednak z dolnoněmecké, jednak ze slezské oblasti, přicházeli sem zvlášť po r. 1848 osadníci z vých. Čech a hlavně z vých. Moravy; časem moravských přistěhovalců ještě přibylo, takže dnes lze o třetí až čtvrté generaci texaských „našinců“, jak si sami rádi říkají, mluvit jako o novosvětských Moravanech.

V předmluvě redaktora sborníku jsou výstižně charakterizovány jazykové a kulturní poměry v bytostně bikulturním anglo-španělském Texase, kde se na rozhraní dvou světů dýchalo volněji než v ostatní Unii (k níž Texas přistoupil až v r. 1851) i dalším přistěhovaleckým jazykům. Texas se také může vykázat dosud nejvýznamnějším pokusem o lingvogeografické zpracování jazykových enkláv v Americe, Jazykovým atlasem texaské němčiny.[10] Jinak se dosavadní práce — až na málo výjimek — věnují buď vnější historií fungování neanglických jazyků v Texasu, nebo popisu úzu konkrétně vymezených prostředí (zpravidla izolovaných od stejnojazyčných enkláv v sousedství) resp. přímo úzu jednotlivých sídel — tak i většina příspěvků v našem sborníku.[11]

[281]Jsou zde stati nastiňující zejména historii příslušných jazykových prostředí, hlavně obě stati o texaských Slovanech: R. Olesch, jediný účastník konference z Evropy, si všímá západoslovanských jazyků, zejm. lužické srbštiny v Serbinu a tamějšího anglo-německo-lužickosrbského bilingvismu;[12] větší pozornost věnuje i polštině okolo Panny Marie v okr. Kearnes u San Antonia a zmiňuje se i o starobylé česko-německé symbióze v jv. Texasu. — J. L. Perkowski podává přehled sídelní historie všech těchto západoslovanských skupin (počet jsl. a vsl. imigrantů je tu nepatrný), doprovázený schematickými slepými mapkami primárních a sekundárních sídel, a připojuje informativní náčrt zamýšleného výzkumu posledních trilingvních Lužičanů.[13]

Příspěvky věnované texaské větvi mexické španělštiny si všímají celkové bilingvní i bikulturní situace a jen pozvolného zvládání angloamerického standardu s poměrně slabou příměsí prvků jeho jižní variety mezi sanantonijskými „Mexikány“ (J. B. Sawyerová),[14] interference ve výslovnosti znělých okluzív u dallaských a fortworthských přistěhovalců z latinského jihu (V. L. Poulter) a amerikanismů v španělštině elpasoského podsvětí (L. H. Coltharpová). — Teoreticky i materiálově vyniká stať o vzájemném vztahu variet louisiánské franštiny, kde dochází se stále sílící nadřazenou pozicí angličtiny k jakési vzájemné neutralizaci kreolského a severského akádského typu a k rychlému úpadku vlastně nikdy se dost neprosadivšího standardního francouzského koloniálního úzu: i zde se tedy prokazuje, že trilingvismus v běžné praxi není trvale možný (R. Morgan, Jr.).

Vedle romanistických studií je v sborníku nejhojněji a relativně nejsoustředěněji zastoupena germanistika, zejména třemi statěmi o texaské němčině. G. Gilbert analyzuje na základě detailně transkribovaného a bohatě komentovaného textu příslušníka mladé generace z Fredericksburgu fonologii, morfologii a slovník tohoto prostředí, představeného v závěru 5 ukázkami z Atlasu texaské němčiny i v širším středotexaském prostoru.[15] Úvodem byly na zkoumanou osobu, studenta Texaské university, aplikovány Mackeyovy tabulky časového rozvrhu užití angličtiny a němčiny v různých soukromých a veřejných situacích. Ze získaných dat vyplývá, jak málo dnes zbývá na „mateřský“ nebo „otcovský“ jazyk v konkurenci s jazykem „státním“. — W. Pulte, jediný autor, jenž je zároveň příslušníkem studovaného texaského souboru, analyzuje podle konfrontačních dotazníkových tabulek o 128 údajích dotazníku pro Atlas texaské němčiny úzus 4 vybraných německých osad v sev. Texasu a Oklahomě (konvergence výpůjček z jižní variety američtiny je i v tomto konzervativním prostředí velice výrazná). Pokud by se však takovýto výzkum měl [282]provést v širším měřítku u mluvčích, kteří by aktivně ovládali „místní“ německou normu, nelze s jeho prováděním otálet.[16] — J. B. Wilson přináší komentovaný abecední slovník zvláštních lexikálií němčiny z okresů Lee a Fayette (osídlených hojně i Čechy a Lužičany): ve srovnání se slezskými regionálními slovníky a údaji Jakubašova hornosrbsko-německého slovníku vyniká míra generalizace a přetrvávání těchto prvků v novém prostředí, ale i náznaky německo-slovanské interference (Bobbak ‚bubák‘, lulu machen ‚lulat‘, záměna Henne — Huhn: angl. chicken znamená ‚slepice‘!). — Lexikální pozorování jsou též středem zájmu další germanistické stati — o norštině v okr. Bosque, od K. Johansena. Už z podstatně většího podílu výpůjček, než jaký udává Haugen pro kompaktnější severní Středozápad (u jednoho informátora přes 65 % zkoumaných položek, v oboru transportu a komunikací dokonce 80 %), je evidentní, jak rychle tyto norské ostrůvky v Texasu zanikají.

Poslední studie se opírá o texty americké švédštiny, resp. též švédské američtiny z Minnesoty a Wisconsinu. K. Hasselmo, sám původem ze studovaného okruhu, analyzuje v této jedinečné stati výstavbu slovesných komunikátů v bilingvním prostředí: nikoli tedy samy víceméně normované prvky obou soustav koordinovaně bilingvní langue, nýbrž realizace jejich vzájemných vztahů ve výpovědních (parolových) interakcích. Na rozdíl od výstavby např. dialektových projevů jednojazyčného prostředí, kde může jít nejvýš o relace dané diglosii lokálního a standardního úzu, a kde tedy přecházení mezi kódy nemá zároveň charakter mezijazykového překladu, nýbrž jen stylové adaptace, vstupuje v dvojjazyčném prostředí do hry individuální i společenská zběhlost a ovšem i zvyklost ve vyjadřování určitých látek a postojů v jistých situacích tím či oním jazykem. Preponderance angličtiny se např. i ve většině (americko)švédských výpovědí projevuje především v úvodních, přechodových a hodnotících formulích (rutinách), ale též zřejmou odvozeností vyjadřování některých látek nebo motivů podle originální americké preformulace.[17] Stať vyniká minuciózností analýzy dokonale připraveného ilustračního materiálu a je nepochybně závažným příspěvkem k výzbroji badatelů studujících jazykové kontakty.

Vcelku lze tedy říci, že autoři, a zvláště pečlivý redaktor sborníku Texas Studies in Bilingualism, obohatili literaturu o lingvistických problémech dvojjazyčnosti dílem neobyčejně aktuálním a cenným. Lze si jen přát, aby děl tohoto druhu přibývalo všude na světě rychleji než dosud.[18]

Slovo a slovesnost, ročník 32 (1971), číslo 3, s. 278-282

Předchozí Jiří Kraus: K sociolingvistickým prvkům ve funkční stylistice

Následující Eva Pokorná, Vlasta Červená: Nový česko-německý slovník