Zasedání Mezinárodní komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků v Moskvě

Jan Kořenský

[Kronika]

(pdf)

Заседание Международной комиссии по изучению грамматического строя славянских языков в Москве / Séance de la Commission internationale pour l’étude de la structure grammaticale des langues slaves tenue à Moscou

Ve dnech 23.—25. května 1973 se konalo péčí Institutu ruského jazyka AN SSSR řádné zasedání komise, na jehož programu byla v souladu s dlouhodobým pracovním programem dvě témata: (1) koncepce a metody popisu gramatické struktury slovanských jazyků, (2) slovosled ve struktuře věty. Zasedání se účastnili tito členové komise: předseda B. Havránek, sekretář M. Grepl, N. Ju. Švedovová, A. S. Meĺničuk, A. V. Bondarko, V. I. Koduchov, A. Michnevič, V. V. Lopatin (SSSR); S. Urbańczyk, Z. Topolińská, K. Pisarkowá (Polsko); L. Andrejčin (Bulharsko); M. Ivičová, B. Korubin (Jugoslávie); R. Růžička, F. Michałk (NDR); J. Ružička, K. Hausenblas (ČSSR). Dále se zasedání účastnilo více než dvacet sovětských lingvistů a několik zahraničních expertů: S. Karolak (Polsko), J. Bačvarov (BLR), F. Daneš, J. Kačala, J. Kořenský, H. Křížková, O. Leška (ČSSR). Jednání komise byl též přítomen ředitel ÚJČ ČSAV K. Horálek.

V rámci prvého tématu bylo předneseno celkem 18 referátů a sdělení. R. Růžička se zabýval meritorními otázkami specifických principů a metod popisu gramatické struktury slovanských jazyků, A. E. Suprun věnoval pozornost otázce místa a funkce teorie pravděpodobnosti v popisu gramatické struktury, F. Daneš a K. Hausenblas se soustředili na vymezení základních jednotek syntaktických a promluvových speciálně po stránce sémantické. N. Ju. Švedovová se zabývala problematikou postavení větné sémantiky v modelu jazyka, H. Křížková obrátila po[79]zornost na využití teorie distinktivních sémantických příznaků při popisu struktury věty. A. V. Bondarko obrátil pozornost na otázku funkcionálních principů v rámci popisu slov. jazyků, A. Michnevič ve svém vystoupení řešil otázku popisu analytických konstrukcí v sémanticko-syntaktické struktuře slovanské věty. K. Pisarkowá se soustředila na posesívnost jako gramatický problém, O. Leška řešil otázku slovních druhů a jejich postavení v deskriptivní gramatice. M. Grepl shrnul ve svém referátě některé hlavní metodologické zkušenosti z popisu syntaxe slov. jazyků, V. I. Koduchov se zabýval otázkou způsobu popisu podřadného souvětí v gramatikách slovanských jazyků a obrátil pozornost na praktické využití výsledků činnosti komise, zejména pokud jde o učebnice a vůbec pedagogickou praxi. V. Belošapková věnovala pozornost problému izomorfismu mezi strukturou slovních spojení a strukturou souvětí, B. B. Lopatin problematice slovotvorby, stejně jako I. S. Uluchanov. A. M. Muchin podobně jako V. Belošapková řešil otázku metod zkoumání slovních spojení na materiále současné ruštiny. J. Kořenský předložil projekt konstrukce gramatiky ze sémantické báze jazyka, S. Karolak navrhl způsob obecného principu lišení argumentů a predikátů ve výpovědi. J. Kačala rozvíjel dále teorii slovesné intence se zřetelem k nesubstancionálním charakteristikám slovesa.

Celkově lze o referátech a sděleních věnovaných prvému tématu říci, že pokrývaly tematicky téměř všechny hlavní oblasti gramatického bádání. Převládaly obecné a speciální problémy větné sémantiky a prostředky klasické strukturní lingvistiky (teorie sémantických opozic, funkcionální gramatika); z metodologického hlediska byly uplatněny i postupy generativní gramatiky a postupy generativní gramatice blízké. Pozornost byla věnována i základním problémům sémantické morfologie (slovní druhy, prostředky posese) a zejména slovotvorbě. Metodologická hlediska, která byla především předmětem referátu Růžičkova a Greplova, se uplatnila ve všech referátech, jednotlivé složky popisu přirozeného jazyka nebyly zkoumány izolovaně, ale naopak s velkým zřetelem k vzájemným vztahům, přesahům a problémům metodologického sjednocení, zejména pokud jde o vztah syntaxe a morfologie, syntaxe a slovotvorby, syntaxe výpovědi a syntaxe textu.

Díky těmto vlastnostem referátů i sdělení byla také diskuse velmi bohatá, přitom soustředěná a skutečně dialogická. Pozornost diskutujících upoutaly zejména otázky specifiky metod zkoumání slovanských jazyků. Bylo konstatováno, že vid jako specifikum slovanských jazyků nevyžaduje speciálních metod zkoumání, neboť v sémantickém smyslu jde o kvality, které jsou s to vyjadřovat i jiné než slovanské jazyky, specifické jsou pouze příslušné formální prostředky (Admoni); tento názor však nebyl přijímán bez výhrad, neboť bylo konstatováno, že jde sice o sémantickou univerzálii, avšak přesto slovanské jazyky disponují v tomto směru specifickými rysy (opakovatelnost/neopakovatelnost), což ve spojení se specifičností formálních prostředků vyžaduje při modelování zvláštní zřetel (Bondarko). Pro odhalení specifiky gramatik slov. jazyků má význam kontrastivní analýza jazyků geneticky nepříbuzných, např. srbch. s angličtinou (Ivićová); specifiku slov. jazyka zajímavě odhalují rysy, které se do slovanského a neslovanského jazyka bilingvního mluvčího dostávají v důsledku naddiferenciace a poddiferenciace určitých sémantických prostředků, což lze ukázat na vztahu lužické srbštiny a němčiny (Michałk). — Pravděpodobnostní faktory jsou mnohdy přeceňovány zejména tam, kde nejsou dostatečně prozkoumány funkční, především determinační faktory (Admoni), při pravděpodobnostní interpretaci lze jen obtížně postihnout složité mechanismy vztahů mezi pojmovými kategoriemi a kategoriemi sémantickými (Bondarko). — Také v jiných souvislostech věnovali diskutující pozornost otázkám vztahů mezi strukturou obsahů myšlení a strukturami specifickými sémantice jednotlivých jazyků (Hausenblas, Ivićová, Topolińská), pozornost poutala Danešova a Hausenblasova několikastupňová charakteristika větné sémantiky, problém kritérií lišení fakultativnosti a obligatornosti (kritéria sémantická a formální), stejně jako otázky kritérií hierarchizace komponentů v propozici (Karolak, Topolińská, Zolotovová). Pozornost byla věnována i potřebě vyjasnění pojmu funkce, forma výraz ve stratifikačních a derivačních modelech (Zolotovová). Jako aktuální se ukázaly problémy vztahů mezi valen[80]ční a intenční teorií, zejména se zřetelem k otázce potenciálnosti a fakultativnosti elementů větné struktury (Daneš, Grepl, Kačala, Kořenský).

Diskusní příspěvky se týkaly i otázek dlouhodobého programu činnosti komise; je třeba více orientovat činnost komise na materiálovou srovnávací slavistiku, která je v poslední době zanedbávána (Horálek); vzhledem k současnému metodologickému kvasu ve světové lingvistice nelze předčasně opustit etapu metodologického hledání; metodologické otázky zcela záměrně měly až dosud v činnosti komise hlavní význam, až nyní nastupuje etapa konfrontace několika ucelených projektů gramatiky slov. jazyků (Havránek, Ružička). Pokud jde o problematiku slovotvornou a morfologickou, diskutovalo se zejména o různých otázkách vzájemných vztahů morfologie, slovotvorby a teorie slovních spojení (Ivićová), byla konfrontována ruská a česká tradice popisu syntaktických jevů (Kručininová), diskutující si vyměňovali názory na to, zda pro interpretaci syntaktických vztahů je významnější gramatická, syntaktická forma nebo sémantika vztahů (Belošapková, Kručininová).

Úvodní přednášku k druhému tématu, zaměřenou na podstatu a funkce slovosledu ve struktuře věty, přednesl J. Ružička; M. Ivićová věnovala pozornost otázkám slovosledu ve vedlejších větách, Z. Topolińská se zabývala slovosledem jmenné fráze v souvislosti s její derivační historií. S. Meĺničuk hovořil o slovosledu jako specifice struktury slovanské věty, V. G. Admoni se zabýval formami, faktory a funkcemi slovosledu obecně. Na komplikovanou problematiku slovosledu mluvené věty obrátila pozornost O. A. Laptevová, specifickým problémům slovosledu v sémantické struktuře věty byl věnován referát I. I. Kovtunovové. B. Korubin zkoumal otázku pozice slovesa sum v sponové funkci v makedonštině, F. Michałk genezi rámcové konstrukce v lužické srbštině a J. Bačvarov se zabýval obecnými otázkami funkce slovosledu.

V diskusi k otázkám slovosledu bylo řečeno, že slovosled ve větě je třeba chápat v širších souvislostech různých typů uspořádání jazykových elementů (pořádek slovoforem, frází atp.); jde vždy o to vyjasnit, jakých elementů se uspořádání týka v jakém rámci se zkoumají. Pořádek slov je třeba zkoumat spolu s intonací; některé funkce plní v jednom jazyce pořádek slov, v jiném intonace (Daneš). Pozornost diskutujících poutal pojem extrakce, který se objevil v referátě M. Ivićové. Jde o významný jev, který se v literatuře objevuje pod různými termíny (Kručininová); jde o přenesení plnovýznamového prvku na prvé místo věty před spojkou (Křížková). Jazyky mají v tomto směru různé možnosti, lze mluvit o jazycích „částicovějších“ a „méně částicových“; zdá se, že jazyky s pozdější literární tradicí jsou i ve své spisovné formě v důsledku jejího těsnějšího svazku s mluv. jazykem charakterizovány vyšším výskytem částic (Nikolajevová).

Na závěr rozšířeného vědeckého jednání shrnul výsledky J. Ružička. Konstatoval, že referáty a diskuse byly dobrou přípravou zejména pro další práci komise, která je zaměřena na hlubší konfrontaci ucelených projektů gramatiky slovanských jazyků. Určitým nedostatkem zůstává skutečnost, že širší slavistický pohled na problematiku je dosud součástí jen některých referátů.

Na uzavřených organizačních zasedáních bylo rozhodnuto o některých významných opatřeních. Členem komise byl zvolen A. V. Bondarko (Leningrad). Referáty a diskuse budou publikovány ve zvláštním sborníku v Moskvě. Příští zasedání komise se má uskutečnit v září 1974 v Lipsku, prvým, hlavním tématem tohoto zasedání budou koncepce a metody popisu gramatické struktury slovanských jazyků, druhým otázky syntaktické kondenzace slov. jazyků. Pokud jde o prvé téma, bylo rozhodnuto, aby několik pracovních skupin (Moskva, Varšava, ČSR, SSR, NDR) předložilo ve stanoveném termínu (prvé pololetí r. 1974) nejen obecnou teoretickou koncepci popisu gramatické struktury jazyka, ale zároveň také aplikaci teorie na předem určený text. Dodatečně bylo při zasedání komise v rámci VIII. mezinár. kongresu slavistů ve Varšavě rozhodnuto, aby to byly dva stylově odlišné úryvky z prózy T. Manna s překladem do příslušných slovanských jazyků.

Na závěr organizačního zasedání poděkoval předseda komise B. Havránek Institutu ruského jazyka AN SSSR a N. Ju. Švedovové osobně za vynikající organizaci zasedání a ocenil věd. úroveň referátů i diskuse.

Slovo a slovesnost, ročník 35 (1974), číslo 1, s. 78-80

Předchozí Karel Horálek: Nové práce o filosofii jazyka

Následující Slavomír Utěšený: Jaromír Bělič šedesátiletý