O jednom směru sociolingvistického zkoumání v Německé demokratické republice

Josef Skulina

[Kronika]

(pdf)

Oб одном направлении социолингвистического исследования в Германской Дємократической Республике / À propos d’une direction de la recherche sociolinguistique dans la République démocratique allemande

Současná jazykověda v NDR vidí jeden ze svých stěžejních badatelských úkolů ve výzkumu německé lid. mluvy (Volkssprache), při němž využívá bohatých zkušeností získaných při pracích na německém jaz. atlase (Wenker, Wrede, Frings). Vzhledem k tomu, že dnes v NDR vzniká např. jaz. napětí mezi městskou mluvou berlínskou a lipskou, nepokračuje jazykovědný výzkum v NDR přímo v pracích navazujících na jazykový atlas německý (cílem atlasu bylo zachytit nář. rozdíly mezi hochdeutsch a plattdeutsch, vzniklé kolem 12.—13. stol.), nýbrž zaměřuje se na běžnou mluvu (Umgangssprache); snaží se v ní odhalit nář. rezidua a jejich relace k venkovskému zázemí, jakož i její rozvrstvení sociální, generační ap.

Pokud jde o výzkum běžné mluvy městské v Berlíně, provádí se ve dvou oblastech: slovníkové a mluvnické. V oblasti výzkumu slovní zásoby mluvené němčiny berlínské se pokročilo značně kupředu; berlínští lexikografové vydávají pravidelně Brandenbursko-berlínský slovník, v němž je zpracovávána slovní zásoba brandenbursko-berlínské správní oblasti.[1] Nejde zde o tradiční nář. slovník, v němž by se usilovalo o přesné zachycení fonetických variant (Dôbel // Döwel); sleduje se tu slovní variabilita (Uklei, Uklein, Uklige) a frazeologismy (Die Koh steht drôg = Die Kuh gibt keine Milch). Nemalý důraz se v něm klade na synonyma a synonymické řady. Slova jsou řazena abecedně a — pokud možno — jsou historicky datována (staré písemné památky, kodexy ap.); u některých je podána zeměpisná projekce (izolexy). Nepřihlíží se k jménům míst a vodních toků, Brandenbursko-berlínský slovník je pozoruhodné slovníkářské dílo; osvětluje teritoriální lexikální variabilitu bývalé správní oblasti brandenbursko-berlínské, uprostřed níž leží hlavní město NDR Berlín. Na újmu věci je, že v něm není představen slovníkový vývoj generační (staré a mladé generace) a společenských skupin, který by mohl přinést mnoho k objasnění berlínské koiné; její základy je možno totiž vystopovat už v běžné mluvě žáků základních škol.

Slibně se rozvíjí výzkum běžné mluvy berlínské v oblasti mluvnické směrem vertikálním (od nář. základu k mluvené spis. němčině).[2] V publikační řadě Jazyk a společnost, vydávané péčí Jazykovědného ústavu NAV, vyšla zajímavá práce o mluvnické stavbě běžné německé mluvy.[3] I když se má obecně za to, že německá běžná mluva (Umgangssprache) existuje jako konkrétní jaz. útvar, přece její vymezení není přesné.[4] Schönfeld vychází ze svých bohatých dialektologických zkušeností v dolnoněmeckém regionu (Magdebursko) a snaží se přesvědčit, že funkci německé běžné mluvy nelze už dnes vtěsnávat do měst; německá běžná mluva funguje jako celonárodní mluvený útvar, v němž se uplatňují výrazně sociolingvistické jevy z různých společenských mluv. V důsledku této skutečnosti dochází v běžné mluvě na Magdebursku k výrazné interferenci, v níž je jen stěží možné stanovit, co je jev nářeční a co obecný. Přes tuto složitost mluvených forem a diglosii mluvčích, kteří mluví nářečím a běžnou mluvou, respektive běžnou mluvou a mluvenou spisovnou němčinou ap., rozlišuje Schönfeld tyto mluvené jevy: (1) obligátní (stabilní, konstitutivní), k nimž řadí např. asimilaci konc. slabik (khom < kommen, fan < fahren, unzen < unseren), vokalickou redukci v neznělém zakončení (D̥rkhth < Direktor, wae < wir) aj., (2) [169]fakultativní, jež se týkají výslovnosti samohlásky e, e otevřeného a ẹ zavřeného (der // dẹr, mehr // mẹhr), koncového e (must // mußte), dlouhých a krátkých samohlásek (Grās // Gras), hyperkorektního bp- místo f- (bferdic // fertig) ap. V normě německé běžné mluvy na Magdebursku, kterou chápe Schönfeld značně volně, vyskýtá se evidentně nářeční báze dolnoněmecká v oblasti zvukové (Kop < Kopf, dat < das, ik < ich, lofn < laufen), morfologicko-syntaktické (akuz. m. dativu: bei diese Sache, in dieses Jahr, předl. nach m. zu: nach’n Bauern > zum Bauern, dvojí větný zápor: ich mocht ja keene Milch nich) a lexikální (Buddel m. Flasche, kucken m. gucken). Schönfeldova knížka budí pozornost a odkrývá konkrétní cesty v oblasti výzkumu německé běžné mluvy; je poučná po mnoha stránkách.

Naše připomínky se týkají nadměrného popisu politických zápasů (20—31) a podrobného líčení při získávání jazykového materiálu (31 až 35), jakož vypočítávání nahrávek na minuty i detailních údajů o informátorech (35—45). Je nesporné, že sociolingvistika bude muset přihlížet k demografickým a společenským údajům zkoumané oblasti; ovšem pokud se týkají přímo vykreslení jazykové situace. Navíc je nezvyklé psaní malých písmen na začátku věty a u jmen podstatných a vlastních (die sprache ist eine gesellschaftliche erscheinung), i když se je snažili už několikrát kodifikovat němečtí lingvisté, ale dosud bezvýsledně.

Nemenší pozornost je v NDR věnována sociolingvistice z hlediska teoretického; sociolingvistika je zde budována na pozadí dialektologie (jaz. zeměpis), jaz. kontaktů (vlivy jazyků příbuzných a nepříbuzných, jaz. interference), mluvené národní němčiny (jednota existujících forem řeči v konkrétních komunikačních aktech), teoretického pojetí konotace (subjektivně emotivní stránka řeči v sémantickém a kontextovém členění mluvčích) ap.[5] Toto úsilí je zvlášť výrazné v jazykovědném středisku lipském.

Z toho, co jsme uvedli výše, je vidět, že současná sociolingvistika v NDR těží z dosavadních výsledků něm. dialektologie, a to po stránce teoretické i metodologické.

Slovo a slovesnost, ročník 36 (1975), číslo 2, s. 168-169

Předchozí Petr Sgall: Mel’čukovo souhrnné zpracování modelu význam ↔ text

Následující Vladimír Blažek: Práce o zasedání Mezinárodní komise pro studium spisovných jazyků slovanských ve Skopji