Slovo a slovesnost k 60. výročí VŘSR

Bohuslav Havránek

[Články]

(pdf)

Slovo a slovesnost к 60-ой годовщине Великой Октябрьской Социалистической Революции / La revue Slovo a slovesnost à l’occassion du 60e anniversaire de la Grande Révolution Socialiste d’Octobre

VŘSR znamenala světodějný zásah do politiky, ekonomie a postupně i do vědy, které dala nové podmínky rozvoje. Nebudeme se zde zabývat otázkami politickými a ekonomickými, nýbrž vědou, a to především lingvistikou. Do ní vnesla VŘSR postupně marxistické chápání, především pokud jde o poměr části a celku, jednotu a boj protikladů, vývoj prostřednictvím přechodu kvantitativních změn v kvalitativní, vztah kvality a kvantity vůbec, v novější době pak zejména poměr jazyka a společnosti. Z přímého podnětu V. I. Lenina vznikl např. čtyřdílný slovník spisovného ruského jazyka N. D. Ušakova (Tolkovyj slovar’ russkogo jazyka, I—IV, 1935—1940), nejlepší slovník ruského jazyka do nových poválečných slovníků. I když linie marxistického chápání v jazykovědě nebyla tak přímá, jak ostatně ve vědě je obvyklé, přece výsledky, k nimž sovětská lingvistika po VŘSR dospěla, mají významný vliv na lingvistiku vůbec a na naši lingvistiku zvlášť.

Už při začátku pražské školy byl druhým referátem na zasedání Pražského lingvistického kroužku rozbor Vinogradovovy knihy o spisovném jazyce, který měl i na naše chápání problematiky spisovného jazyka hluboký vliv. V lingvistickém kroužku přednášeli i sovětští vědci, např. V. B. Tomaševskij, Ju. N. Tynjanov aj. I známé teze z 1. slavistického kongresu r. 1929 mají svou návaznost na sovětskou jazykovědu.

Náš časopis od prvního ročníku r. 1935 referoval o sovětské odborné literatuře a v této dobré tradici v dalších ročnících pokračoval. R. 1937 uveřejnil významné provolání „Vyučování ruštině do středních škol“ (č. 1, s. 1—2), v němž se připomíná naléhavá potřeba vyučovat ruštině na tehdejších středních školách a vytvořit pro to i dobré podmínky, zejména vhodné učebnice a dobře připravené učitele ruštiny. Uvádění vztahu k sovětské vědě a ruskému jazyku by se dnes zdálo zbytečné. Ale je třeba si uvědomit, jaká situace byla před druhou světovou válkou. Reakční složka v české filologii měla dost významné postavení a náš časopis byl označován často přímo jako prosovětský. A to v tehdejší době nebyla jednoduchá věc.

Není jistě náhodné, že oba původní redaktoři našeho časopisu, J. Mukařovský a B. Havránek, měli těsné vztahy, odborné i přátelské, k našim pokrokovým umělcům, Vl. Vančurovi, V. Nezvalovi, L. Novomeskému aj., kteří také v našem časopise publikovali. Oba uvedení redaktoři měli vztah ke straně dříve, než se stali jejími členy. (V. Mathesius zemřel před koncem druhé světové války.)

Vztahy našeho časopisu k sovětské vědě během druhé světové války ustaly; časopis byl také zastaven.

Po válce náš časopis vědomě a samozřejmě navázal na své dobré vztahy k sovětské lingvistice, zvláště když tu byla překonána dočasná jednostrannost tzv. nového učení o jazyce a jednostranný návrat do minulosti. Od té doby si náš časopis systematicky všímá sovětské lingvistické literatury i problémů, které sovětská lingvistika řeší, a snaží se uplatňovat je při studiu otázek bohemistických a obecně lingvistických.

Založením časopisu Voprosy jazykoznanija r. 1952 vznikl časopis, který pronikl do celého světa a ovšem i k nám. Byl a je u nás běžně čten a znám. Náš časopis má k němu velmi blízké vztahy. Vedle časopisu Voprosy jazykoznanija a dalších lingvistických časopisů vychází v SSSR řada sborníků a monografií, které jsou pro naši lingvistiku nejen užitečné, ale i inspirativní. Celkové zhodnocení výsledků sovětské jazykovědy u příležitosti 50. výročí VŘSR přinesl náš časopis před deseti lety v poučeném článku O. Lešky (28, 1967, 225—226).

Dnešní rozvoj sovětské lingvistiky se projevuje významně nejen v klasických oblastech lingvistických, nýbrž i v nových oblastech, jako je matematická lingvistika, i v oblastech interdisciplinárních, v sociolingvistice, psycholingvistice, informatice apod. Dosahuje tu pozoruhodných úspěchů a je zdrojem podnětů pro lingvistiku světovou, v tom ovšem [178]i pro lingvistiku naši. Náš časopis se snaží na tyto úspěchy systematicky upozorňovat, jak o tom svědčí nejen poslední ročníky, ale i toto číslo samo.

Proto náš časopis nemusí pod vlivem jubilea upravovat své zaměření, ale naším cílem musí být a musíme o to usilovat ze všech sil, abychom ještě prohloubeněji využívali výsledků sovětské lingvistiky, ovšem ne epigonsky, ale tvůrčím způsobem, v odborné tematice časopisu, tj. v bohemistice a v obecné jazykovědě.

Slovo a slovesnost, ročník 38 (1977), číslo 3, s. 177-178

Předchozí Jaromír Hník: Abrahamův dokladový slovník lingvistické terminologie

Následující Karel Horálek: Teorie znaku a filozofie jazyka