Konference o kultuře řeči v NDR

Růžena Buchtelová, Zdena Palková

[Kronika]

(pdf)

Конференция о культуре речи в ГДР / Une conférence concernant la culture du langage dans la République démocratique allemande

Ve dnech 11. a 12. června 1976 konala se v Halle (Saale) v pořadí již 12. konference věnovaná problematice kultury mluvené řeči a výchovy k ní. Hlavním pořadatelem konference bylo pracoviště oboru Sprechwissenschaft Univerzity Martina Luthera v Halle. Počet účastníků konference (přibližně 200) výrazně převýšil účast na předchozím zasedání, což svědčí o vzrůstajícím zájmu o danou problematiku. Zástupci oboru nepochybně uvítali, že vzrostla především účast pracovníků pedagogických škol všech stupňů. Konference se zúčastnili i hosté ze SSSR, Polska, Maďarska a ČSSR.

Konference byla tentokrát zaměřena k jedinému ústřednímu tématu — Theorie und Methode der Sprechwirkungsforschung. Tomuto tématu bylo věnováno jak plenární zasedání, tak jednání v obou sekcích.

Pojem Sprechwirkung, který bychom nejspíše přeložili jako „působivost, účinnost mluvního projevu“, bude patrně v nejbližší budoucnosti předmětem zájmu německých pracovišť zabývajících se kulturou mluvené řeči. Základním cílem oboru Sprechwissenschaft je výchova mluvčího k optimálnímu užívání řečových prostředků při jazykové komunikaci. Kritérium pro posouzení této optimálnosti lze spatřovat v účinku, jímž projev na posluchače zapůsobil, a právě tento účinek má být podroben zkoumání. E. Stock, který přednesl hlavní referát k ústřednímu tématu, konstatoval, že toto zkoumání stojí na samém začátku a že právě konference v Halle má pro ně vypracovat jisté teoretické předpoklady. Ve svém referátu (Wege und Ziele der Sprechwirkungsforschung) se pak pokusil pojem Sprechwirkung dále upřesnit. Podobně byl zaměřen i druhý hlavní referát O. Richtera. V obou referátech bylo především zdůrazněno, že účinnost mluvního projevu je nutno chápat jako dynamický proces: je tedy při jejím posuzování nutno brát v úvahu nejen výsledný stav mysli posluchače, ale především je třeba zkoumat, k jakým změnám tohoto stavu během projevu dochází. Dále se zdůrazňovala nutnost vidět a zkoumat účinnost mluvního projevu v celé složitosti vztahů, které podmiňují komunikativní situaci a které se v jejím rámci vytvářejí (kromě projevu samého je to např. osobnost mluvčího, časové a prostorové podmínky projevu, názory, schopnosti a znalosti posluchače, jeho sociální zařazení a řada dalších). Předpokládá se, že při tomto zkoumání bude nutno porovnávat stav mysli posluchače před projevem a po něm, že bude nutno porovnávat účinek projevu za různých okolností jeho realizace ap. O možných prostředcích a postupech takovéhoto [253]zkoumání nebylo řečeno mnoho konkrétního. Z toho, co se na konferenci objevilo, je však patrno, jak obtížná je to problematika a že právě nalezení vhodné metodiky bude rozhodující pro úspěšnost celého projektu.

Bohatý program konference zde nemůžeme vyčerpat v plné šíři. Uvedeme alespoň hlavní tematické okruhy, k nimž se soustřeďovalo jednání.

Dosti početnou skupinu, poměrně těsně se přimykající k hlavnímu tématu, tvořily referáty, jež se zabývaly některými faktory podmiňujícími hodnocení jazykových jednotek nebo projevu jako celku ze strany posluchače. Předmětem zájmu G. Lindnera a R.-B. Friedrichové byla kvalita vokálů, a to z hlediska podmíněnosti jejich percepce širšími jazykovými faktory. Několik referátů se zabývalo otázkami větné melodie, zejména jejího významu pro usnadnění jazykové komunikace při čtení složitějších textů (např. E. Koch, L. Elekfi a I. Wacha, G. Gügold). Z konkrétního experimentálního materiálu vycházely většinou i referáty zabývající se hlasovými kvalitami mluvčího, jak je posuzuje laický posluchač (např. G. Bommert-Dehmel, T. Szende, J. Suttner a kol.).

Další skupinu tvořily fonetické referáty s problematikou jazykově srovnávací, zaměřené jak k širším obecně metodologickým souvislostem, tak k daným konkrétním jazykům (např. M. Romportl, B. Wierzchowská, J. Molnár).

Značnou pozornost vzbudily referáty zabývající se problematikou ortoepickou. Diskutována byla především otázka přípustnosti některých nových dublet ve spisovné výslovnosti a otázka podchycení základních charakteristik allegrového stylu ve výslovnostním slovníku, zejména vzhledem k připravovanému 5. vydání příručky Wörterbuch der deutschen Aussprache (např. U. Stötzer, J. Novotná-Hůrková a R. Buchtelová, H. Ulbrich).

Řada referátů byla zaměřena k pedagogické problematice, k otázkám vznikajícím při výuce kultury mluveného projevu na školách různého stupně, od mateřské školy počínaje až po výuku na vysokých školách technického směru (např. M. Schneider, H. Stelzig, H. Fiukowski). Tento soustředěný zájem německých pedagogů o rozvoj mluvních schopností žáků je pro německou jazykovou kulturu nepochybně velkým přínosem.

Zastoupeny byly také referáty zabývající se otázkou působení literárních textů a problematikou recitace (např. D. Sommer, G. Lerchner, E.-M. Krech). Na rozdíl od předcházejících konferencí se vzhledem k charakteristice základního tématu jen okrajově objevila problematika foniatricko-logopedická (např. E. Pahn, D. Brucks).

Úplné znění referátů z konference bylo otištěno ve sborníku Sprechwirkung (Wiss. Beiträge 1976/24 (F 9), Halle 1976).

Tato zpráva by nebyla úplná bez zmínky o společenském večeru uspořádaném pro účastníky konference první den jednání. Pásmo scének, recitací i zpěvu, které na něm s vysokou kulturou řeči předvedli studenti univerzity v Halle, tvořilo nepochybně výraznou a úspěšnou součást programu konference.

Slovo a slovesnost, ročník 38 (1977), číslo 3, s. 252-253

Předchozí Ludmila Uhlířová: Bulharská konference o aktuálním členění větném

Následující Ivo Osolsobě: Sémiotické sympozium v Budapešti