K metajazykové stránce kategorie subjektu

Roman Mrázek

[Articles]

(pdf)

К метаязыковой стороне категории субъекта / Sur l’aspect metalinguistique de la catégorie du sujet

Nedostatek dosavadní syntaktické teorie tkví v tom, že přes řadu koncepčních projektů a metodologických receptů poslední doby nebyly dosud metajazykově vyřešeny mj. některé kardinální otázky týkající se kategorie subjektu v nejširším slova smyslu. Středem všeho se v propozici i ve větě totiž činí predikát. S tím souvisí i skutečnost, že kromě širokých tradičních pojmů jako agens, patiens, recipiens atd. nedokázala teorie vypracovat nic detailnějšího, adekvátnějšího a pro komparatisticky zaměřený popis jazyků opravdu naléhavě potřebného. Ani pokusy Fillmorovy a mnoha jiných zde situaci celkem nijak k lepšímu neposunuly.[1] Předkládaný příspěvek vyrostl jako dílčí produkt zkušeností z práce na srovnávací syntaxi slovanských jazyků, inspirován obecně lingvistickými a filozofickými stanovisky jubilujícího K. Horálka.

1. Je celkem dobře známa historie celé problematiky subjektu, terminologická i interpretační rozkolísanost v ní (srov. termíny subjekt logický, psychologický, myšlenkový, obsahový, sémantický, gramatický …). Pro značnou omezenost místa vyslovím své stanovisko pouze tezovitě, a to v názorné dokumentaci na vybrané sadě 24 dokladů (a trsů dokladů). Buďtež uvedeny hned úvodem:

(1) Jenda pracuje, nás pozval na návštěvu. (2) J. se tomu chytře vyhnul, bude udělovat pokyny.

(3) J. spí, nějak omládl, už bude žít klidněji. (4) J. se tomu diví, upadl, ztrácí naději na postup.

(5) J. má horečku, má hezkou chatu. (6) J. je na dovolené, je už zdráv.

(7) U J-y došlo k výraznému zlepšení. (8) J-ovi už otrnulo, je dnes veselo, do tance. (9) J-u v té chvíli zamrazilo. (10) Po všech ostatních došlo i na J-u. (11) Při těch slovech J-ou zrovna trhlo.

(13) J. byl kritizován vedoucím. (14) J. byl stržen proudem. (15) J. se od zítřka přeřazuje na jiné pracoviště.

(16) J-ovi se zastesklo. (17) J-ovi se sedí pohodlně. (18) J-ovi bylo zakusit hořkost porážky.

(19) J-y se zmocnil strach. (20) U J-y nastal obrat k lepšímu. (21) J-ovi opuchla tvář. (22) J-u bolí hlava. (23) V J-ovi (s J-ou) se stala jakási změna. (24) S J-ou je to špatné, je konec.

2. Nejprve uvedu několik připomínek k pojmu „gramatický subjekt“. Spadá v podstatě do roviny povrchové, tj. formální strukturace věty. Máme jej především ve větách (1)—(6) a také (13)—(15); o případech (19)—(24) viz níže v § 7. Jeho definice nečiní celkem potíží, je to prostě ten větný člen ve valenčním poli predikátoru, který odpovídá pozici nominativu jména. Nominativ může ovšem mít své alternanty nebo substituty: celou vedlejší větu, infinitiv, předložkové výrazy typu po třech exemplářích, na sta mušek, a ve slovanštině zejména také prostý genitiv; stává v konstrukcích s kvantitativním predikátem (např. Těch případů je deset) nebo je to genitiv partitivní (Zbylo másla) a negationis (Neminulo jedné neděle, Není peněz).

3. Ptáme se dále, co tedy ve větách s gram. podmětem onen větný člen označuje z hlediska sémantického? V případech (1)—(2) je to nesporně agens (činitel) děje, protože příslušné děje mají charakter účelného, záměrného (finálního) jednání, [271]vlastního především bytostem lidským (Hum.). Naproti tomu v dokladech (3)—(4) se predikuje dění bezděčné, nezáměrné (leč kauzální), bývá vlastní nejen bytostem lidským, nýbrž většinou i živým bytostem jiným, vždy pak substancím neživým, včetně živelných;[2] srov. Voda zde teče rychle, Třešně už kvetou, Vítr zesílil, Počasí se zhoršilo, Stoly stojí v sále. Čím tedy v denotátu jsou ony substance, které ten či onen děj realizují, projevují, nemajíce už charakter jeho agentu sensu stricto? Doporučuji pojem označovaný termínem manifestans (čes. projevovatel, jevitel). Je obsažen i v případech typu (5), v nichž se predikuje posidence, i v případech typu (6), predikujících existenci a kvalitu, popříp. též zmíněnou již kvantitu (srov. Těch případů je deset). Souhrnně řečeno chápu manifestans jako neaktivního, leč spontánního projevovatele predikovaného obsahu (predikovaného příznaku). A konečně gramatický podmět ve větách (13)—(15) označuje patiens děje a ve větách (19)—(24) pak opět manifestans příznaku.

4. Nabízí se nyní otázka, zda je možné a užitečné najít pro agens i manifestans v rovině sémantické nějaké nadřazené, společné genus proximum. Jsem přesvědčen, že ano: v obou případech jde o tu substanci, která je mluvčím při odrazu objektivní skutečnosti chápána jakožto původce predikovaného příznaku. Tedy dostáváme nadřazený, širší pojem původce (odpovídající jeho název je patrně o něco vhodnější než název působitel, jejž jsem navrhoval dříve a jenž má nežádoucí konotaci), čili eficiens[3] (producens, proizvoditeľ predicirujemogo priznaka, Erzeuger des prädizierten Merkmals). Producens/eficiens dostává v rovině příslušných jádrových syntaktických konstrukcí vždy funkci gramatického subjektu, tj. formálně zpravidla nominativu, v deagentních transformátech (čili derivátech) pak funkci vedlejšího větného členu ve formě prostého instrumentálu (v alternaci s řídkým obratem od + genitiv) nebo prostého dativu (v derivátech dispozičních). O deagentní deriváty tu jde proto, že jsou transformačně vyvoditelné z jádrových útvarů s nominativem, srov. J-u kritizoval celý kolektiv, J. si zasteskl, sedí pohodlně, zakusil hořkost porážky.

5. Přecházíme k interpretaci posledních dvou skupin konstrukcí: (7)—(12) a (19)—(24) a tím k problému tzv. logického (hloubkového, myšlenkového, sémantického …) subjektu.

Věty (7)—(12) jsou všechny formálně, povrchově bezpodměté. Odráží se v tom skutečnost, že v prizmatu českého jazykového systému nepotřebují příslušné děje a stavové kvality v dané sémantické platnosti žádného eficienta/producenta, jde tedy o útvary i sémanticky bezeficientní, „bezproducentní“. Nicméně ve všech větách vystupuje pojmenování živé bytosti, která má z hlediska věcného úlohu důležitého aktantu, při existenci vícera aktantů pak úlohu jejich „protagonisty“. Bylo by možné operovat tu nějakým subsumujícím pojmem a arbitrérně pro něj ustálit vhodný termín. Dřívější syntax sahala ponejvíce k označení logický subjekt, řidčeji i obsahový, myšlenkový subjekt. V poslední době se vynořil termín sémantický subjekt.[4] Těžko [272]rozhodnout, kterému z nich dát přednost. Nedávno byl sémantický subjekt u nás podroben kritice Fr. Danešem.[5] Lze zajisté podržet dosti vžité pojmenování logický subjekt. Nebo se naskýtá jiná možnost: ježto se uznává polarita struktury povrchové a hloubkové a gramatický subjekt nesporně představuje jev struktury povrchové, zůstalo by označení hloubkový subjekt volné a snad vhodné právě pro naše případy; tedy hloubkový/logický subjekt.

6. Jeho definice není prosta nesnází, zatím se o ni ani nepokouším (snad: substance, které se predikovaný obsah především týká, která na predikovaném obsahu především participuje), lze se zatím spokojit spíše s intuitivním, ryze pracovním chápáním. V rovině formy nemá ostatně žádné jednoznačné exponenty. Největší jeho pracovní potřebnost se pociťuje při výkladech o větách bezpodmětých, a to pro úspornost a koncíznost metajazykových charakteristik, srovnávacích postřehů.

7. Problematické by mohlo být, do jaké míry lze hledat hloubkový/logický subjekt vyjádřený nepřímým pádem ve větách s gramatickým subjektem, např. Jendy se zmocnil strach; týká se to tedy celé poslední skupiny (19)—(24). Soudím, že přece jen i zde můžeme hodnotit pojmenování osoby tak, že signifikuje hloubkový/logický subjekt. Intuitivně je věcným těžištěm sdělované skutečnosti vskutku Jenda. Objektivně pak jsou tu závažná dvě kritéria: (a) Sémantickým obsahem těchto vět jsou vesměs jevy bezděčné, nefinální, interně zasahující příslušnou osobu — čili máme zde přímou sémantickou afinitu s obsahem gramaticky bezsubjektových vět (7)—(12); (b) Ve všech případech je zpravidla možné sáhnout k parafrázi nebo ke konverzní konstrukci s přesunem do pozice gramatického subjektu: J. má strach, se obrátil k lepšímu, má bolení hlavy … Uvědomme si ovšem, že bezprostředními eficienty/producenty (a to detailněji: manifestanty) dějů zmocnit se, nastat, bolet atd. jsou strach, obrat, hlava atd. Ve dvojici (i) Bolí mě hlava, (ii) Bolí mě v krku jde tedy o toto: Věta (i) má gram. subjekt hlava, ten zároveň označuje původce bolení, hloubkovým subjektem jsem já; věta (ii) nemá gram. subjekt, děj bolení je míněn bez původce, zato však s lokalizací v krku, hloubkový subjekt zůstává týž.

Pozn. Nejspornější je stanovení hloubkového/logického subjektu v pasívních deagentních konstrukcích nedispozičních. Kloním se k názoru, že je nutno jej hledat spíše ve jméně stojícím v nominativě: Kniha už byla vytištěna brněnskou tiskárnou, Tato katedrála byla zbudována Parléřem, Jenda byl odmrštěn pryč. V příbuzných aktivních deagentních konstrukcích je už jeho identifikace nasnadě: J-u to odmrštilo pryč, J-u za to kritizovali, O J-ovi už rozhodli // už bylo rozhodnuto // se už rozhodlo.[6]

 

R É S U M É

К метаязыковой стороне категории субъекта

Статья рассматривает прежде всего семантическое содержание категории грамматического субъекта. Им бывает или агенс (т. е. действователь/ реализатор целенаправленных действий, гл. обр. персонический), или манифестанс (т. е. произво[273]дитель нецеленаправленных, каузальных действий, состояний и т. д.), или же пациенс. Агенс и манифестанс могут занимать, конечно, и иную синтаксическую позицию, нежеии грам. субъекта (а именно в деагентивных дериватах), и оба они могут быть объединены в обобщающем понятии производитель признака (эффициенс, продуценс). Далее делается попытка установления целесообразности и объема понятия логического (глубинного, «семантического») субъекта.

Slovo a slovesnost, volume 39 (1978), number 3-4, pp. 270-273

Previous Vladimír Hrabě: K problematice větných členů, zvláště v ruštině

Next Miroslav Grepl: K formálním exponentům větné sémantiky