Monografie o významu ruských předložek a slovesných předpon

Petr Piťha

[Kronika]

(pdf)

Монография о значении русских предлогов и глагольных приставок / Une monographie sur la signification des prépositions et des préfixes verbaux en russe

Prvou knihou vydanou v nové americké edici nazvané Physsardt Series in Prague Linguistics je prvý svazek díla Semantic Transmutations od C. H. van Schoonevelda (Pittsburgh 1979, 250 s.). Tato kniha je v podstatě monografií o významu ruských předložek a slovesných předpon. Autor přejímá pět zásadních tezí ze základních Jakobsenových prací týkajících se sémantiky (zejména významu pádů). Jde o tyto teze: (1.) mezi morfémy jazyka je možno najít opakující se vztahy sémantické povahy; (2.) jednotky v těchto vztazích lze klasifikovat jako příznakové proti nepříznakovým; (3.) poněvadž alternativy přítomnost proti nepřítomnosti určitého sémantického rysu jsou pouze dvě, jde o binární opozici; (4.) distinktivní rys může být deiktického nebo nedeiktického charakteru; (5.) jednotky jazyka a vztahy mezi nimi vytvářejí paradigmatickou strukturu, protože obojí vznikají různými kombinacemi distinktivních rysů.

Předložky (i předpony) jsou chápány jako predikáty adverbiální povahy mající svůj řídící člen (vlastně subjekt) a svůj objekt. Celkovou sémantickou strukturu významového systému předložek v jazyce popisuje autor pomocí distinktivních rysů, jejichž význam je vybudován složitou abstrakcí, v níž se kombinuje pohled přímého pozorovatele (v podstatě mluvčí) a pohled druhého pozorovatele (v podstatě posluchač), který nemusí pozorovat situaci, o níž se referuje, v témž okamžiku jako pozorovatel prvý.

Autor uvádí tyto distinktivní rysy: (1.) Dimenzionalita — určování, při němž jeden objekt (je míněna část skutečnosti), určovaný, obsahuje druhý objekt určující tak, že vzniká jediná představa, např. předložky v, na. (2.) Duplikace — oddělení dvou představ; nejprve nastává jeden vjem, pak druhý, např. předložka za. (3.) Extenze — relace mezi určovaným a určujícím objektem, která má dějový charakter, ale při níž je určovaný objekt dějem minimálně zasažen, např. jít po ulici. (4.) Restrikce — obdobný vztah, při němž vystupuje časový rys přítomnosti, průtoku, např. předložka pere. (5.) Objektivita — časový rys perfektnosti. Z popisu distinktivních rysů je patrno, že východiskem autora jsou slovesné kategorie a že se snaží svést celý popis sémantické struktury ruských gramatických prostředků na tento minimální soubor. (Autor hodlá v další práci týmž způsobem popsat předpony, mody a časy slovesa.)

Seřazení rysů obráží jejich hierarchii; podle autora předpokládá percepce každého jednotlivého rysu rozlišení opozice rysů v dané hierarchii nadřazených. (V tomto smyslu by autorův model mohl být inspirující pro pracovníky v robotice.) Např. setkáváme-li se s extenzionalitou, předpokládáme nutně duplicitu i dimenzionalitu apod. Tato skutečnost je využita pro popis paradigmatiky v sémantice. Pomocí vztahů anticipace (tj. vyloučení některých z předpokládaných distinktivních rysů) a separace (tj. skutečnosti, že v představě je percepčně oddělen člen určovaný a určující) buduje autor model hierarchie sémantických distinktivních rysů. Dochází k tomu, že několika operacemi lze z ní odvodit tzv. sémantický koeficient, tj. podstatu těchto hierarchických vztahů. Koeficienty budou podle autora patrně různé u různých jazyků, ale bude možné je srovnávat a možná i dále zobecnit.

Druhá až pátá kapitola knihy probírá podrobně významy ruských předpon a předložek a je bezesporu promyšlenou a velmi obsažnou monografií, která zaujme odborníky v dané oblasti.

Šestá kapitola, popisující parataktické spojky, působí v knize spíše jako exkurs aplikující předchozí postupy na další materiál. Je jistě překvapením, že se probírají spojky parataktické a nikoli hypotaktické, u nichž je souvislost s předložkami daleko přirozenější. Podobně jako se v předmluvě vykládá složitá historie vzniku knihy a vysvětluje se její nejednotnost, mluví se v sedmé kapitole o výhledech a záměrech dalšího výzkumu.

Zcela obecně lze říci, že jde o jistě zdařilou obdobu Jakobsonova popisu významu pádů na materiálu empiricky obtížněji podchyti[350]tleném. Kniha navazuje výlučně na Jakobsonovy práce. Název nové edice není tedy výstižný, ani když přijmeme, že výrazem pražská lingvistika je označována pražská škola.

Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 4, s. 349-350

Předchozí Ludmila Uhlířová: Bulharština ve světle české teorie spisovného jazyka

Následující Lumír Klimeš: Slovenská studie o tajné mluvě dětí