Časové a místní určení ve slovosledu anglické a české věty

Ivana Seidlová

[Články]

(pdf)

Обстоятельство времени и места в порядке слов английского и чешского предложения / Temporal and local adverbials in the word order of an English and a Czech sentence

Otázky aktuálního členění věty a jeho výrazových prostředků v jednotlivých jazycích stojí v posledních letech v popředí lingvistického zkoumání, a to nejen v oblasti teoretického popisu jazyka, ale i v souvislosti s nejrůznějšími aplikacemi automatického zpracování textu.

Soustředila jsem se na jednu z dílčích oblastí této problematiky, totiž na konfrontaci slovosledného postavení příslovečného určení času a místa v anglických textech a jejich českých překladech a pokusila jsem se stanovit, do jaké míry a jak je slovosledná pozice těchto příslovečných určení relevantní pro význam věty.

Ve svém výzkumu jsem vyšla z dosavadních výsledků bádání v oblasti aktuálního členění větného v češtině a v angličtině, jak byly předloženy v českých lingvistických pracích, především pak z monografické studie vypracované P. Sgallem, E. Hajičovou a E. Buráňovou (1980). Tyto hypotézy jsem ověřila na materiálu excerpovaném tak, aby v něm byly zastoupeny různé funkční styly a literární žánry, a konfrontovala je s tradičními výklady o postavení příslovečného určení místa a času v angličtině, jak jí nacházíme v mluvnicích a učebnicích angličtiny. V závěru se snažím o zachycení některých překladatelských omylů, které posunují význam českého překladu anglických vět právě pro nepřesné dodržení aktuálního členění, které zvolil autor anglického originálu.

Jako základ pro své zkoumání jsem použila soubor asi 500 anglických vět obsahujících příslovečné určení místa nebo příslovečné určení času nebo obojí a jejich českých ekvivalentů. Excerpci jsem pořídila z následujících knih:

C. P. Snow: The masters. London 1963 — Profesoři; přel. E. Hornátová, Praha 1963. — E. H. Schein: Organizational psychology. Prentice Hall 1965 — Psychologie organizace; přel. J. Milnerová, Praha 1969. — J. Osborne: Inadmissible evidence. London 1965 — Důkazy se zamítají; přel. H. Budínová, Praha 1965.

Při rozboru aktuálního členění psaných textů je — jak známo — třeba vycházet z toho, že máme k dispozici jen takový systém, který určité relevantní jevy (zejména pozici intonačního centra) nerozlišuje. Naproti tomu však pro aplikačně orientovanou analýzu lze předpokládat, že východiskem není jen věta sama, ale také kontext, v němž se věta uplatňuje.

Pro psané texty české je typické, že většinou odpovídají mluveným komunikátům, jejichž výpovědi mají normální intonaci, tedy intonační centrum na konci věty (Daneš, 1957). Čeština jako jazyk s volným slovosledem (ale nikoli libovolným) má totiž dost možností, jak uvést slovosled do souladu se stupnicí výpovědní dynamičnosti (i když takový soulad nebývá úplný zejména uvnitř substantivních frází).

V angličtině je však situace jiná — v mluveném projevu je častěji než v češtině intonační centrum na jiném než posledním členu věty a poměrně často je třeba s takovým slovosledným postavením počítat i v projevech psaných; gramatický charakter slovosledu tu často ani nedovoluje uvést jej do souladu s výpovědní dynamičností. Pro angličtinu je tedy psaný text méně spolehlivým východiskem analýzy v oblasti [295]aktuálního členění než pro češtinu, a proto je výhodné opřít se při zkoumání aktuálního členění v anglických větách o jejich české překlady.[1]

Při zkoumání aktuálního členění jednotlivých vět jsem užila různé metody. Nejspolehlivější z nich je otázkový test a testy s negací. Existuje několik variant těchto testů (zvláště testu otázkového); použila jsem varianty vypracované P. Sgallem a kol. (1973, 1977, 1980). Kromě těchto testů byla stanovena i řada obecných kritérií pro vztah intonace, slovosledu a aktuálního členění věty (Sgall - Hajičová - Buráňová, 1980, kap. 4.3).

Na základě těchto kritérií a pomůcek jsem roztřídila excerpovaný materiál do několika skupin. Dvě základní skupiny vznikly rozdělením jednak na věty, v nichž příslovečné určení místa nebo času patří do ohniska, a jednak na věty, v nichž tato příslovečná určení do ohniska nepatří. Obě tyto skupiny se člení vždy na dvě podskupiny, a to podle toho, zda příslovečné určení místa nebo času zaujímá stejné postavení ve větě anglické i české, či nikoli. Kromě uvedených skupin, které jsou ústřední z hlediska cíle této práce (a jsou také v excerpovaném materiálu nejpočetněji zastoupeny), vyčlenily se ještě skupiny další: skupina vět s tzv. krátkými příslovečnými určeními, která mají ve větě specifické postavení dané právě tím, o jaká příslovečná určení jde, a skupina vět, v nichž je anglické příslovečné určení přeloženo do češtiny jinou syntaktickou konstrukcí. Poslední skupinu tvoří věty, které nelze jednoznačně zařadit do žádné z uvedených skupin a v nichž se vyskytují některé zvláštnosti a nepravidelnosti.

První skupina vět, v nichž patří příslovečné určení času nebo místa do ohniska, je tedy kontextově nezapojené, a zaujímá stejné postavení v anglické i české větě, je velice početná. Obsahuje především věty s příslovečným určením místa, neboť toto určení, více než příslovečné určení času, inklinuje k vyjádření nové specifikace (srov. Horová, 1976). V naprosté většině případů stojí příslovečné určení na konci věty — je vlastním ohniskem, nositelem intonačního centra.

Nejjednodušší typ vět této skupiny představují příklady (1) až (5), v nichž je příslovečné určení místa nebo času jediným kontextově nezapojeným doplněním slovesa.

(1) I took a glass of sherry and an evening paper and settled myself in an armchair by the fire.

Vzal jsem si skleničku sherry a večerník a usadil jsem se v křesle u ohně. C18/21[2]

(2) Such relationships tend to arise in all formal organizations and …

Takové vztahy vznikají ve všech formálních organizacích a … D9/17

(3) I must have left them in my overcoat pocket.

Asi jsem je zapomněl v kapse u kabátu. E15/8

(4) Chrystal followed soon after me.

Chrystal přišel brzy po mně. C28/30

(5) We’d planned it before Christmas.

Domluvili jsme si to už před vánocemi. E33/20

[296]Ve větě (6) je schéma rozšířeno o kontextově nezapojený předmět, který je ve shodě se systémovým uspořádáním zařazen mezi sloveso a příslovečné určení:

(6) Put you right hand on the book.

Položte pravou ruku na bibli. E 10/3

Věta (7) obsahuje příslovečné určení způsobu, umístěné rovněž ve shodě se systémovým uspořádáním:

(7) He said all he’d set out to say in a couple of dozen words on the way to Waterbeach, and …

Řekl všechno v několika větách na cestě k Waterbeach a … C6/11

Existují také věty, v nichž příslovečné určení místa, ač je součástí ohniska, nezaujímá pozici koncovou. Je to v případech, kdy věta obsahuje ještě další nezapojený člen, který v systémovém uspořádání stojí až za tímto příslovečným určením, např. vyjádření účelu.

(8) …, for on those nights, in any weather, he left his house in the Madingley Road, and was driven down to the college for dinner.

…, neboť v tyto dny opouštěl Gay za každého počasí svůj dům na Madingley Road a dával se odvézt do koleje na večeři. C42/42

Pokud jde o případy, kdy věta obsahuje příslovečné určení jak místa, tak času a alespoň jedno z nich patří do ohniska a obě mají v angličtině i v češtině stejné slovosledné postavení, mohou se realizovat — při normálním intonačním průběhu — trojím způsobem:

a) Jedno z obou příslovečných určení je kontextově zapojené a stojí na začátku věty, druhé je kontextově nezapojené a stojí na konci věty. V mém materiálu je toto uspořádání doloženo pouze větami, které obsahují dvě různá příslovečná určení téhož druhu, srov.

(9) At this time — it was 1937 — he had been Senior Tutor of the college for ten years.

Tou dobou — bylo to roku 1937 — byl odborným konzultantem v koleji už deset let. C5/10

b) Obě příslovečná určení jsou na konci věty, příslovečné určení místa je kontextově zapojeno a předchází příslovečné určení času, které je kontextově nezapojeno:

(10) I got back to England this morning.

Vrátil jsem se do Anglie dnes ráno. C40/40

c) Obě příslovečná určení jsou na konci věty, obě jsou kontextově nezapojená; příslovečné určení času předchází — v souladu s předpokládaným systémovým uspořádáním — příslovečné určení místa; to je však v rozporu se všeobecně rozšířeným pravidlem o anglickém slovosledu, podle něhož za slovesem bývá zpravidla pořadí: objekt, způsob, místo, čas (Quirk - Greenbaum - Leech - Svartvik, 1972; Dušková - Bubeníková - Caha, 1959; Dlouhá - Hrušková - Papoušková, 1963; Dlouhá - Zavadil - Veselý - Gottheinerová, 1962 aj.).

(11) He had been working for three months in Berlin.

Pracoval několik měsíců v Berlíně. C39/39

Kdybychom přizpůsobili tuto větu uvedenému pravidlu, vypadala by takto:

(11′) He had been working in Berlin for three months.

Avšak zatímco věta (11) ve svém kontextu odpovídá na otázku: What about Roy Calvert?, věta (11′) by mohla bezprostředně odpovídat pouze na otázku, v níž by [297]byl obsažen výraz in Berlin. To by však znamenalo, že je tento výraz kontextově zapojený, a že tudíž věta (11′) náleží do situace b.

Druhou skupinu (srov. výše) tvoří věty, v nichž příslovečné určení místa nebo času patří do ohniska, ale nemá v českém překladu stejné slovosledné postavení jako v originální anglické větě; příslušné příslovečné určení je vlastním ohniskem — nositelem intonačního centra. V české větě stojí za takových podmínek výhradně na konci. V angličtině naproti tomu může stát na předposledním místě ve větě; za ním stojí další člen, který je kontextově zapojený — mívá platnost kulisy. Jde zpravidla o určení časové, ale i místní. V češtině je kontextově zapojený člen na některém předcházejícím místě ve větě.

(12) He went into hospital last night.

Včera večer šel do nemocnice. C5/11

(13) Apart from that I’ve got to take Mrs. Rose down to counsel at eleven.

A pak musím v jedenáct s paní Roseovou k soudu. E37/30

(14) We arrived a little late in the combination room.

Přišli jsme do salónku trochu později, … C39/39

Do této skupiny spadají i tzv. rozštěpené věty (cleft sentences), které jsou zvláštními konstrukcemi pro zvýraznění ohniska. Do češtiny se tyto věty zpravidla převádějí běžnými konstrukcemi s ohniskem v pozici koncové.

(15) (I couldn’t get a taxi.) That’s the first time I’ve never got one.

(Nemohl jsem sehnat taxík.) To se mi stalo poprvé. E42/35

Podobného účinku se v angličtině dosahuje také vytčením vlastního ohniska s rematizátorem na začátku věty a inverzí slovosledu.

(16) Only after a period of months were some of these changes made …

K některým došlo teprve po mnoha měsících … D39/57

Třetí skupinu vět — poměrně početnou — tvoří takové věty, v nichž příslovečné určení místa a času nepatří do ohniska, je tedy kontextově zapojené, a zaujímá v anglickém originálu i v českém překladu stejnou slovoslednou pozici. Vesměs jde o pozici počáteční. Příslovečné určení zde vystupuje jako základ i jako kulisa. Určení místa i času jsou zde zastoupena rovnoměrně.

(17) In the court I saw Chrystal coming towards me.

Na nádvoří jsem proti sobě uviděl přicházet Chrystala. C16/19

(18) On the table, a bottle of port was ready for him.

Na stole pro něho byla připravena láhev portského. C41/41

(19) In this section we must consider the relationship of organizations to their environment.

V této části se budeme zabývat vztahem organizací k prostředí, které je obklopuje. D15/25

(20) At his age I was thinking about girls.

V jeho věku jsem měl plnou hlavu ženských. E41/34

Jak tomu nasvědčuje příklad (18), příslovečné určení v této pozici se v angličtině často odděluje čárkou.

Počáteční pozice příslovečného určení se zachovává i ve větách závislých, hlavně spojkových. (U vět vztažných je spíše tendence ke koncovému postavení příslovečných určení.)

(21) Well, I might as well say that at present I don’t feel much like going for Crawford myself.

Nu, já bych také mohl říci, že sám teď nemám zrovna moc velkou chuť podporovat Crawforda. C45/44

[298]Čtvrtá skupina vět, v nichž příslovečné určení času a místa nepatří do ohniska a má v českém překladu jiné slovosledné postavení než v anglickém originálu, je velmi početná. Tyto podmínky splňují věty s vlastním ohniskem na předposledním místě ve větě a kontextově zapojeným místním nebo časovým určením na místě posledním. Čeština díky poměrné volnosti slovosledu posouvá kontextově zapojené příslovečné určení z posledního místa na některou pozici předcházející a posledním členem věty zůstává její člen nejdynamičtější, srov.:

(22) Winslow gave a lamentable exhibition last night.

Winslow se včera večer projevil politováníhodným způsobem. C28/30

(23) Well, we can’t do any more this morning.

Nu, dneska se už nedá nic víc dělat. C35/35

(24) He was my closest friend in Cambridge, and …

Byl to v Cambridgi můj nejlepší přítel a … C39/39

(25) I had too much to drink last night, that’s just the simple truth of it.

Včera večer jsem příliš mnoho pil, to je fakt. E14/8

Vlastní ohnisko však v angličtině není omezeno jen na poslední nebo předposlední místo ve větě; může být zařazeno i dříve. Všechny členy, které po něm, a tedy i po intonačním centru následují, jsou pak kontextově zapojeny a v českém překladu jsou zařazeny na dřívější pozice, zatímco vlastní ohnisko se posouvá na konec věty.

(26) They had heard nothing from sir Horace since his visit.

Od sira Horáce nedostali od jeho návštěvy žádnou zprávu. C34/34

Do této skupiny patří také věty, kde v anglickém originálu stojí příslovečné určení na začátku a v českém překladu se přesouvá na některou ze středových pozic; předcházející kontext naznačuje, že je kontextově zapojené:

(27) At the same time he was immersed in the drama, showing the frankness which embarassed so many.

Prožíval přitom to drama s upřímností, která mnohé lidi uváděla do rozpaků. C6-7/12

Může však nastat i situace opačná, kdy se příslovečné určení přesouvá ze středové pozice v anglickém originálu do počáteční pozice v českém překladu:

(28) They have their counterpart in the organizational life in the instances where …

V životě hospodářských organizací mají obdobu v těch případech, kdy … D13/21

Oba tyto typy jsou však velmi řídké.

Pátou — zvláštní — skupinu tvoří věty s příslovečnými určeními (zejména příslovci), která zaujímají v anglické větě specifická slovosledná postavení. Jde jen o příslovečná určení času, nikoli místa. Typickým, i když většinou ne jediným, postavením pro tato příslovečná určení je pozice, která přísluší záporce not, tj. mezi podmětem a významovým slovesem a před have, nemá-li význam vlastnictví konkrétních předmětů a není-li pomocným slovesem (tzv. not-position). Obsahuje-li slovesný tvar pomocné nebo modální sloveso, stojí příslovečné určení hned za prvním pomocným nebo modálním slovesem a za slovesem be a have, je-li významovým slovesem (viz Knotková, 1979).

(29) I always have three or so in my ticket pocket.

Mám vždycky aspoň tři v kapsičce u vesty. E15/8

(30) He had once possessed great promise.

Kdysi měl slibné vyhlídky. C48/47

[299]To, že je tzv. ne-pozice (not-position) pro tato příslovečná určení typická, neznamená ještě, že pro ně platí výlučně. Některá z nich dokonce preferují pozice jiné, zvláště pozici koncovou:

(31) Nothing can be done yet, of course.

Zatím se s tím přirozeně nedá dělat nic. C45/44

Šestou skupinu v excerpovaném materiálu představují věty, v nichž došlo při překladu k transpozici syntaktické stavby. Příslovečné určení místa nebo času v originální anglické větě je v českém překladu nahrazeno jiným větným členem. Pro zkoumání sémantické relevance slovosledného postavení příslovečných určení nemá porovnávání takových vět přímý význam, a proto je v této stati nechávám stranou.

Sedmou skupinu mezi excerpovanými větami tvoří takové věty, které nelze jednoznačně zařadit do žádné ze skupin dříve uvedených. Jde v nich o různé tendence, zajímavosti, zvláštnosti a nepravidelnosti.

Např. věty, které mají příslovečné určení místa nebo času v kondenzované frázi, umisťují toto příslovečné určení výhradně do finální pozice této fráze a to je snadno vysvětlitelné samou konstrukcí věty. V kondenzované frázi nemůže totiž příslovečné určení stát před podmětem. Příslovečné určení nemůže mít ani počáteční pozici ve větě, protože ta je vyhrazena určení rozvíjejícímu sloveso řídící věty, nikoli nefinitní slovesný tvar v kondenzované frázi.

(32) …“, he said, looking at me across the fireplace.

…“, řekl Jago a pohlédl na mne přes krb. C5/10-11

Podobná tendence je zřejmá i u přívlastkových vedlejších vět vztažných:

(33) I thought of the quarrels he and Jago had had for so many years.

Myslel jsem na spory, které vedl s Jagem po mnoho let. C5/4

Určitým „prohřeškem” proti normální výstavbě anglické věty je postavení příslovečného určení před předmětem. Důvodem je zřejmě příliš rozvitý výraz ve funkci předmětu, takže při opačném pořadí (předmět — příslovečné určení) by příslovečné určení stálo příliš daleko od svého slovesa, srov.:

(34) I don’t suppose for a moment that anything we can do will make a pennyworth of difference, once he’s made up his mind.

Nedomnívám se ani na okamžik, že by jakékoli kroky z naší strany měly za mák ceny, jestliže se už jednou rozhodl. C 34/35

V některých větách je pozice příslovečného určení místa nebo času určena gramatickým nebo rytmickým principem, který tu převažuje nad principem aktuálního členění. Je tomu tak ve větách (32) až (34).

Ve větě (35) je kromě užité pozice příslovečného určení místa možná ještě pozice mezi výrazy example a Blau; je však méně vhodná, protože tak by se anaforické zájmeno their dostalo před výraz, k němuž odkazuje:

(35) For example, Blau and Scott in their analysis of formal organizations use as the major basis for classification the criterion of who benefits from the existence of the organization.

Například Blau a Scott uplatňují při analýze formáních organizací jako hlavní klasifikační základ kritérium, komu prospívá existence organizace. D 15/25

Gramatická a rytmická omezení má však nejen angličtina, ale i čeština, i když v menší míře. Některá jsou závazná, jiná se projevují jen jako určité tendence. Např. ve větě (36) je české příslovečné určení natolik rytmicky slabé, že nemůže stát v koncové pozici:

[300](36) As I pointed out earlier, division of labour is an essential aspect of organization.

Jak jsem se již zmínil, dělba práce je základním aspektem organizace. D13/22

Věta (37) ilustruje tendenci českého slovesa stát na druhém místě ve větě, i když se tak dostává před jiný, méně dynamický člen. Postavení příslovečného určení se zde nemění.

(37) As we are all aware, organizations exist within organizations.

Jak všichni víme, existují organizace v rámci organizací. D7/14

(Předcházející text pojednává o pojmu organizace a o vlastnostech organizací; z toho vyplývá, že výraz organization — organizace je kontextově zapojený.)

Zajímavou otázkou je vyjadřování kontrastu. To, co má angličtina jako kontrast v rématu, vyjadřuje čeština jako kontrast v tématu a obráceně:

(38) The knowledge and skills which are valuable today may not be valuable in five years.

Vědomosti a dovednosti, které jsou dnes hodnotné, mohou být za pět let bezcenné. D35/52

Na rozdíl od J. Hrušky (1981) se domnívám, že přesnost překladu z hlediska aktuálního členění věty je nezbytná, má-li být plně zachován význam textu. Z tohoto stanoviska se překlady (39) až (42) jeví jako neadekvátní; pokusím se objasnit, v čem jejich neadekvátnost tkví.

(39) He reminds me that I’ve been up for election six times, and this year is my seventh.

Připomíná mi, že jsem šestkrát kandidoval a letos je to po sedmé. C45/44

Vlastním ohniskem v originálu je nepochybně výraz six times (vyplývá to mj. z následující věty This year is my seventh), zatímco překlad staví do pozice vlastního ohniska určité sloveso. Správný překlad by měl znít:

(39′) Připomíná mi, že jsem kandidoval už šestkrát a letos je to po sedmé.

V následující větě (40) je situace opačná. Příslovečné určení místa in the university je kontextově zapojené, zatímco výraz well known je vlastním ohniskem.

(40) In the college he was Dean; in the university he was well known, sat on the Council of the Senate, was always being appointed to committees and syndicates.

V koleji byl děkanem; byl dobře znám na univerzitě, zasedal v senátní radě, býval vždycky jmenován do výborů a syndikátů.

Zde je příslovečné určení, které je v originále kontextově zapojené, přeloženo jako kontextově nezapojené, a tím dostává věta poněkud jiný význam. Správný překlad by měl být:

(40′) …; na univerzitě byl dobře znám, …

Příklad (41) představuje neadekvátní překlad rozštěpené věty:

(41) It was in the study of worker motivation, incentive systems, personnel policies, and intergroup relations that the organization as a total system first began to come into focus.

Při studiu motivace, pobídkových systémů, personální politiky a meziskupinových vztahů začala vystupovat do popředí organizace jako celkový systém. D3/9

Angličtina používá rozštěpené konstrukce pro zvýraznění ohniska. Uvedený překlad však originální ohnisko převádí na základ a naopak do ohniska staví to, co je v originále v základu. Správný překlad by zněl (pro názornost uvádím bezprostředně předcházející text publikovaného překladu):

(41′) V některých případech skupiny, jako prodejní a výrobní oddělení, spolu soupeří do té míry, že snižují nejen vlastní efektivnost, ale také efektivnost organizace jako celku. Organizace jako [301]celkový systém začala vystupovat do popředí při studiu motivace, pobídkových systémů, personální politiky a meziskupinových vztahů.

V posledním příkladu, který ještě uvedu, je nepřesnost v tom, že se překladatel nedrží těsněji originálu, ačkoli by to zde bylo možné.

(42) …; on the steep roofs the snow was brilliant.

…; sníh jiskřil na příkrých střechách. C9/14

V předcházejícím kontextu byly zmíněny výrazy jak sníh, tak příkré střechy, má tedy autor možnost volby, který z těchto dvou výrazů si vybere za základ další věty (viz Sgall - Hajičová - Buráňová, 1980, s. 32). Protože autor zvolil za základ příkré střechy, měl by se překladatel přidržet jeho volby:

(42′) …; na příkrých střechách jiskřil sníh.

Z výše uvedených rozborů vyplývá, že slovosledná pozice anglického příslovečného určení místa a času není libovolná, ale řídí se určitými pravidly.

Je-li anglické příslovečné určení kontextově zapojené, má-li tedy platnost základu nebo kulisy, stojí buď na začátku věty, nebo na konci věty za členem, který je vlastním ohniskem, a tudíž nositelem intonačního centra. V češtině je v takovém případě příslovečné určení umístěno většinou na začátku věty nebo uprostřed věty (např. vyžaduje-li to tendence slovesa stát na druhém místě), zpravidla však nestojí na konci věty, neboť tato pozice je v českém psaném textu vyhrazena vlastnímu ohnisku.

Je-li anglické příslovečné určení místa nebo času kontextově nezapojené, patří tedy do ohniska, zaujímá ve větě takovou slovoslednou pozici, jaká mu přísluší podle systémového uspořádání. Za této situace většinou bývá vlastním ohniskem (to se týká především příslovečného určení místa), a pak stává na posledním místě ve větě; stojí-li příslovečné určení ve funkci vlastního ohniska jinde než na konci věty, je nositelem intonačního centra a všechny členy stojící za ním jsou kontextově zapojené. V češtině je situace obdobná: Je-li příslovečné určení kontextově nezapojené, zaujímá takovou slovoslednou pozici, jaká mu přísluší podle systémového uspořádání; zpravidla bývá vlastním ohniskem. Zde se však čeština od angličtiny liší, neboť v češtině v tomto případě stojí příslovečné určení zpravidla v koncové pozici (neuvažujeme-li ovšem subjektivní pořadí, které je v českých psaných textech vzácné).

Je-li ve větě příslovečné určení jak místa, tak času a obě jsou kontextově nezapojená, pak příslovečné určení času předchází příslovečné určení místa. Je-li jejich pořadí opačné, je příslovečné určení místa kontextově zapojené. Tato situace je stejná pro angličtinu i pro češtinu.

Uvedeným pravidlům se vymyká skupina tzv. krátkých příslovečných určení, která mají ve větě své typické umístění — tzv. not-position (skupina 5). Jde o příslovečná určení času, nikoli místa.

Oba jazyky podléhají určitým gramatickým a rytmickým omezením; angličtina ovšem v daleko větší míře než čeština, která se mnohem ochotněji řídí principem aktuálního členění. Pro angličtinu zde vystupují dvě poměrně výrazné tendence: v kondenzovaných frázích a ve vedlejších přívlastkových větách vztažných stává příslovečné určení na konci příslušného útvaru. Je-li výraz ve funkci předmětu příliš rozsáhlý, posouvá se příslovečné určení mezi sloveso a předmět, aby nebyla narušena soudržnost příslovečného určení a slovesa.

 

LITERATURA

 

DANEŠ, F.: Intonace a věta ve spisovné češtině. Praha 1957.

DLOUHÁ, P. - HRUŠKOVÁ, O. - PAPOUŠKOVÁ, Z.: Angličtina pro dospělé. Praha 1963.

[302]DLOUHÁ, P. - ZAVADIL, M. - VESELÝ, K. - GOTTHEINEROVÁ, T.: Angličtina pro jazykové školy I. Praha 1962.

DUŠKOVÁ, L. - BUBENÍKOVÁ, L. - CAHA, J.: Stručná mluvnice angličtiny. Praha 1959.

FIRBAS, J.: Some aspects of the Czechoslovak approach to problems of functional sentence perspective. In: Papers on functional sentence perspective. Ed. F. Daneš. Praha 1974.

HOROVÁ, E.: On position and function of English local and temporal adverbials. BSE, 12, 1976, s. 93—123.

HRUŠKA, J.: Translation and the problems of functional sentence perspective. Philol. Prag., 24, 1981, s. 122—139.

KNOTKOVÁ, K.: Kapitoly z anglické gramatiky. Praha 1979.

MATHESIUS, V.: Obsahový rozbor současné angličtiny na základě obecně lingvistickém. K vyd. připr. J. Vachek. Praha 1961.

QUIRK, R. - GREENBAUM, S. - LEECH, G. - SVARTVIK, J.: A grammar of contemporary English. London 1972.

SGALL, P. - HAJIČOVÁ, E.: Focus on focus. PBML, 28, 1977, s. 5—54; 29, 1978, s. 23—41.

SGALL, P. - HAJIČOVÁ, E. - BENEŠOVÁ, E.: Topic, focus and generative semantics. Kronberg 1973.

SGALL, P. - HAJIČOVÁ, E. - BURÁŇOVÁ, E.: Aktuální členění věty v češtině. Praha 1980; rec. v SaS, 42, 1981, s. 314—320.

 

R É S U M É

Temporal and local adverbials in the word order of an English and a Czech sentence

The purpose of the article is to confront the position of local and temporal adverbials in the word order of English texts and their Czech translations and to determine in what respect and to what extent the word-order position of these adverbials is relevant for the meaning of a sentence.

The work is based on the results of research carried out in the sphere of the functional sentence perspective in English and in Czech, hitherto published in Czech linguistic works, especially in the recent monograph on functional sentence perspective by Sgall - Hajičová - Buráňová (1980), and on a corpus of about 500 original English sentences and their Czech translations analysed from the point of view of the functional sentence perspective. The conclusions are as follows:

The word-order position of English local and temporal adverbials is not free, it is governed by certain principles and regularities. If the English adverbial is contextually bound, it is either at the beginning, or at the end of a sentence after the expression which is the focus proper and thus the bearer of the intonation centre. Under such conditions, the Czech adverbial occupies an initial or medial position. If the adverbial is contextually unbound, its word-order position in the focus part of the sentence is such as determined by the systemic ordering, this situation being the same with both languages. If a sentence contains a local adverbial as well as a temporal one, both being contextually unbound, the adverbial of time precedes the adverbial of place. If the sequence is reverse, the local adverbial is contextually bound. This holds both in English and in Czech. These principles are ignored by a special group of the so-called short adverbials, which occupy their typical position in the sentence, i. e. the so-called not-position. Both languages are subject to certain grammatical and rhythmical restrictions, which sometimes overrule the word-order principles given by the functional sentence perspective.

Examples presented in the last part of the article give evidence that a translation not respecting the functional sentence perspective of the original sentences shifts the meaning of the text.

Slovo a slovesnost, ročník 43 (1982), číslo 4, s. 294-302

Předchozí Jan Firbas: „Aktuální členění větné“ (,) či „funkční perspektiva větná“?

Následující Jan Kořenský: Poznámky ke vztahům lingvistických a logických přístupů k jazykovým významům