Holandské práce o funkční gramatice

Petr Piťha

[Chronicles]

(pdf)

Голландские работы о функциональной лингвистике / Studies on functional grammar from the Netherlands

Žák a nástupce profesora Reichlinga na katedře všeobecného jazykozpytu municipální amsterodamské univerzisty S. C. Dik na sebe upozornil již svou disertací o koordinaci. V uvedené knize ohlašoval novou variantu explicitního popisu jazyka.

Náčrt této teorie vyšel v r. 1978 pod názvem Functional grammar. Popis jazyka je tu pojímán velmi široce. Dik chápe jazyk především jako nástroj sociální interakce. Lingvistika se musí zabývat dvěma typy pravidel, pravidly pragmatickými a pravidly, která určují strukturu jazykových výrazů, tj. pravidly sémantickými, syntaktickými a fonologickými. Pragmatika je všezahrnující rámec, v němž sémantika slouží pragmatice a syntax sémantice. Funkční gramatika (dále FG) zachycuje ovšem pouze část takto širokého rámce.

V šesti létech po vyjití práce Functional grammar se S. C. Dikovi podařilo získat řadu spolupracovníků a zorganizovat rozsáhlou badatelskou práci. Skupina funkční gramatiky, která je složena především z pracovníků amsterodamské městské univerzity, ale má i řadu přispěvatelů z jiných univerzit i jiných států, pořádá pravidelné semináře, jež mají úroveň vědeckých konferencí. Poslední byla konána v Amsterodamu 4.—8. 6. 1984 za široké účasti zahraničních lingvistů. Bylo tu zastoupeno kromě Holandska dalších 14 zemí. Skupina vydává nepravidelné, avšak kontinuitu neztrácející zprávy: News on functional grammar v podobě rozmnožených letáků a bibliografií: Functional grammar publications. Výsledky dosavadní práce jsou veřejnosti dostupné ve čtyřech publikacích, které dále stručně představím. Velmi důležitým rysem FG je, že se jejího rozpracování zúčastňují rodilí mluvčí nejrůznějších jazyků, kteří studují materiál svých jazyků. V osmdesátých letech byla FG rozpracována a prohloubena. Nové výsledky jsou shrnuty ve čtyřech knihách. Prvou je další Dikova kniha Studies in functional grammar z r. 1980. Je věnována jednotlivým syntaktickým jevům: koordinace, posesivita, kauzativní konstrukce, ergativ aj. Druhou knihou je sborník věnovaný otázkám predikace (Bolkenstein-Combé et al. Predication and expression in functional grammar, 1981). Sborník obsahuje velmi rozsáhlý materiál z typologicky odlišných jazyků.

Třetí kniha, sborník Advances in functional grammar redigovaný Dikem, vyšla v r. 1983. Tento sborník není monotematický, naopak ukazuje snahu o rozšíření zájmu ve všech možných směrech. Vedle pravidelného zájmu o syntax a aktuální členění jsou tu oddíly vyhrazené historickému zkoumání jazyka [254]a poprvé též oddíl věnovaný psychologickým aspektům jazyka. Rozsah studovaných jazyků a rozmanitost materiálu tu oproti předchozím sborníkům ještě stoupá.

Poslední velkou publikací z oblasti FG je sborník, který vyšel jako tematické číslo leidenského jazykovědného časopisu Glot v r. 1980. V tomto sborníku je především patrně nejpřesnější stručná charakteristika FG od T. Hoekstry. Dále jsou tu jednotlivé syntakticko-sémantické studie a články věnované pragmatickým funkcím. Podstatná na tomto svazku je však jeho druhá část, která srovnává FG s jinými popisy jazyka. Tato srovnání svědčí bezesporu o tom, že Dikova FG vzbudila zájem světové lingvistické veřejnosti, a to nejen u přívrženců FG, ale také u autorů jiných přístupů k popisu jazyka a zastánců jiných směrů. J. L. Mackenzie srovnává FG s Fillmorovou pádovou gramatikou, H. Perlmutter s relační gramatikou, T. M. van Jansen s gramatikou R. Montaguea. Srovnání s transformační gramatikou podal již dříve S. Dik a FG se po celou dobu své existence rozvíjí v kritickém dialogu s N. Chomským.

Dikova gramatika, která se zatím konfrontuje především s americkými pracemi, je ovšem teorií vzniklou na evropské půdě a vycházející z evropských lingvistických tradic. Právě to ji může jasně charakterizovat a odlišovat od širokého proudu transformační gramatiky. Ke studiím porovnávajícím FG s jinými teoriemi patří také obsáhlý článek G. Gebruera v časopise Linguistische Berichte (1983), v němž je podáno srovnání s pražskou školou. Přestože o naši lingvistiku je v Holandsku živý zájem, zůstává prozatím konfrontace obojího funkčního pojetí na konstatování dosti povrchních podobností. Bylo by jistě cenné hlouběji porovnat některé myšlenky holandské a československé, jmenovitě pojetí rovin jazyka, větných vzorců, aktuálního členění. I když v mnohém nebudeme s názory holandských lingvistů souhlasit, získáme zde v nejednom cenné impulsy. Za nejvážnější považuji snahu Dikových spolupracovníků přihlížet při popisu jazyka k performanci. Ukazují totiž, že oblast kompetence je s ní úzce spjata a mnohé konstrukce nelze vyložit jen v rámci striktně vymezeného popisu kompetence.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 3, pp. 253-254

Previous Jan Petr: Výbor z přednášek Jacoba Grimma

Next Vlasta Straková: Mezinárodní sympozium o konfrontačním studiu slovotvorných systémů ve slovanských jazycích