Sovětský encyklopedický slovník

Helena Běličová

[Kronika]

(pdf)

Советский энциклопедический словарь / A Soviet encyclopaedic dictionary

Encyklopedický slovník pod názvem Enciklopedičeskij slovar’ junogo filologa (jazykoznanije); dlja srednego i staršego škol’nogo vozrasta (hlavní redaktor G. V. Stepanov, sestavil M. V. Panov; nakl. Pedagogika, Moskva 1984, 352 s.) „přístupnou a poutavou formou seznamuje se základy jazykovědy — vědy o jazyce. Hovoří se v něm o zákonech vývoje jazyka, o různých jazycích národů světa. Hlavní pozornost je věnována ruštině. Čtenáři se dovědí rovněž o problémech, jež řeší současná věda o jazyce, a též o vynikajících lingvistech. Slovník má vychovávat u studujících pocit hrdosti na svůj mateřský jazyk, úctu k jazykům národů světa jakožto nesmírné historické kulturní hodnotě“ (viz anotaci na zadní straně titulního listu).

Je charakteristické, že je tento slovník určen žákům středního a staršího školního věku, tedy nikoli vysokoškolským studentům. Je to však heslové zpracování oboru v takovém rozsahu, jaký zdaleka není vlastní našim absolventům oboru v rámci vysokoškolského studia.

Každý, komu se tento slovník dostane do rukou, si s potěšením přečte mnohé z četných hesel, neboť jsou psána formou vskutku přístupnou, současně však neztrácejí nic z vysoké odbornosti. Redakci slovníku se totiž podařilo sestavit pro napsání slovníku autorský kolektiv opravdu reprezentativní (v abecedním seznamu je uvedeno celkem 68 autorů, mezi nimiž jsou např. V. G. Gak, Ju. D. Dešerijev, V. A. Zvegincev, Je. A. Zemská, G. A. Klimov apod.). Heslář pak zaručuje, že se čtenáři ve výstižné podobě dostane poučení o nejrůznějších stránkách souvisejících s jazykem, s formami jeho existence, s jeho vztahem ke společnosti, ale také o stavu současné lingvistiky, o mnoha otevřených teoretických problémech i o mnoha představitelích domácí i zahraniční jazykovědy. Portréty předních lingvistů jsou zpravidla organicky vázány na heslo týkající se té oblasti vědy o jazyce, k níž daný autor významně přispěl. Např. k heslu aktuální členění větné je připojen portrét Viléma Mathesia, hesla jazykové styly, stylistika, stylistické zabarvení slova jsou doplněna portrétem Ch. Ballyho, systém v jazyce portrétem F. de Saussura atd. Takto se vcelku organicky dostane čtenáři poučení o L. V. Ščerbovi, N. N. Durnovovi, A. A. Potebňovi, L. Tesnièrovi a o mnoha dalších vynikajících lingvistech.

Výběr hesel svědčí o velké promyšlenosti a současně o vysoké náročnosti na žáky střední školy v Sovětském svazu. Svědectvím jsou taková hesla, jako např. aktivní a pasívní gramatika, vnitřní forma slova, vnitřní zákony jazykového vývoje, znak, izomorfismus, kód a text, komponentová analýza, matematika a jazyk, modelování jazyka, neutralizace, nulové jednotky v jazyce, lingvistická relativita, sémantika, sémantická pravidla, sémantické pole, sémiotika, transformační gramatika, generativní gramatika aj., ponecháme-li stranou hesla věnovaná jednotlivým jazykovým rovinám, jejich uspořádání, jazykovým kategoriím apod. Značné pozornosti se dostalo heslům z oblasti historickosrovnávací a typologické jazykovědy. Viz např. indoevropská jazyková rodina, baltoslovanské společenství, glottochronologie, zákon otevřených slabik, diachronní fonologie, kavkazské jazyky, slovanská filologie, slovanské jazyky, slovanská pravlast, praslovanština, pravlast Indoevropanů, relativní a absolutní chronologie v jazykovědě apod. Značný zájem však musejí vzbudit u mladého čtenáře i taková hesla, jako např. agvánské písmo a pokusy o jeho rozluštění, asyrsko-babylónské písmo a pokusy o jeho rozluštění, asyrsko-babylónský klínopis a jeho rozluštění, ideografie, vznik písma u Slovanů, staroperský klínopis, staroturské runové písmo, egyptská hieroglifika, krétské lineární písmo, písemnictví Mayů, Velikonočního ostrova, chetitské písemnictví apod.

Slovník obsahuje též řadu hesel věnovaných jazyku vynikajících spisovatelů. Najdeme zde Bloka, Čechova, Dostojevského, Gogola, Gorkého, Lermontova, Majakovského a další.

Není dost dobře možné zabývat se podrobněji jednotlivými hesly. Lze si představit, že např. některým heslům by se mohlo dostat více pozornosti na úkor hesel jiných, že by bylo možno při zpracování toho či onoho hesla akcentovat jiné rysy. To však není podstatné. Důležité je, že kolektiv vynikajících představitelů sovětské lingvistiky napsal dílo určené nejmladším zájemcům o jazykovou problematiku a že tito mladí zájemci [74]dostávají v daném díle náročné odpovědi na řadu základních otázek soudobé jazykovědy. Jazykověda rozhodně nevystupuje v tomto podání jako obor společensky málo atraktivní. Bylo by si přát, aby i u nás vznikly podmínky pro napsání takového díla, tj. aby už na úrovni střední školy existovaly podmínky pro jeho recepci (na Slovensku je mládeži určena práce J. Mistríka Jazyk a reč, Bratislava 1984, 428 s.). Je zřejmé, že talenty je třeba podchycovat ve věku mnohem ranějším, než je vysoká škola, a v SSSR se věnuje výchově vědeckého dorostu soustavná pozornost už na střední škole.

Slovo a slovesnost, ročník 47 (1986), číslo 1, s. 73-74

Předchozí Olga Müllerová: Bibliografický soupis prací B. Havránka

Následující Iva Nebeská: Asociační normy bulharštiny