K syntaktickým vlastnostem prefigovaných desubstantivních a deadjektivních sloves

Anna Jirsová

[Články]

(pdf)

К синтаксическим свойствам приставочных десубстантивных и деадъективных глаголов / On the syntactic properties of prefixal desubstantival and deadjectival verbs

V návaznosti na analýzu valenčních a intenčních vlastností prefigovaných deverbativních sloves (Jirsová, 1985; tam srov. i pojmosloví, kterého se v této stati užívá) se zabýváme analýzou sémanticko-syntaktických vlastností prefigovaných sloves desubstantivních a deadjektivních.

Zabýváme se slovesy, která jsou od základových substantiv a adjektiv tvořena přímo, tedy vlastně způsobem prefixálně-sufixálním (les → zalesnit, snadný → usnadnit), nikoli tedy slovesy, která jsou od těchto základů odvozena sufixací a teprve potom prefigována (číslo → číslovat → očíslovat, modrý → modrat → zmodrat). — Odvozováním prefixálně-sufixálním vznikají slovesa dokonavá, od většiny z nich lze vytvořit i sekundární imperfektiva (zalesňovat, usnadňovat), která však zde necháváme stranou, po sémantické stránce se od sloves dokonavých neliší. Při ilustraci jednotlivých typů uvádíme vždy jen po jednom příkladu na každou předponu.

U obou typů sledovaných odvozených sloves se děj pojmenovává ve vztahu k substanci/vlastnosti, sémantický charakter tohoto vztahu určuje předpona.

V této souvislosti je třeba připomenout základní pojem slovotvorné teorie M. Dokulila (1962, 1982; nejnověji Mluvnice češtiny III — teoretické partie o tvoření slov), totiž pojem onomaziologické kategorie (OK). Dokulil definuje OK jako typy utváření, strukturace obsahu (pojmu) vzhledem k jeho vyjádření v daném jazyce, tj. jako základní pojmové struktury tvořící v daném jazyce základ (sémantickou osnovu) pojmenování. OK tedy představuje sémantickou strukturu slova (zcela se přitom abstrahuje od slovní formy).

Při tvoření slov odvozováním se uplatňují tři základní typy OK:

a) mutační — charakterizovaná tím, že jev jedné obsahové kategorie je pojmenováván na základě jiného jevu téže nebo jiné obsahové kategorie; důležité je, že význam derivátu se podstatně mění, zatímco syntaktické funkce (plynoucí ze slovnědruhové charakteristiky) se měnit mohou, ale nemusí;

b) transpoziční — záleží v tom, žo obsah příslušný do určité pojmové kategorie je pojat v rámci jiné kategorie; mění se pouze syntaktická (větněčlenská) funkce výchozího slovesa, jeho lexikální význam zůstává zachován (např. zpředmětnění děje, vlastnosti); tato OK nejvýrazněji vyjadřuje vztah slovotvorby k syntaxi, je motivována potřebami větné struktury (odvozené slovo se dostává do nových syntaktických souvislostí);

c) modifikační — její podstata spočívá v tom, že se k obsahu daného pojmu přidává určitý doplňující znak, jímž se tento pojem obohacuje (modifikuje); pro kategorii děje jsou to různé modifikace přidávající k ději doplňující znak místní, časový, způsobový ap. (reprezentované především předponami); významové změny nejsou provázeny změnami syntaktickými.

Onomaziologické struktury se realizují v různých typech odvozených slov. ale zároveň i „ve výpovědi, kde tvoří gnozeologickou základnu pro významovou a mluvnickou strukturu větnou“ (Dokulil, 1962, s. 39). Lze tedy hledat souvislosti mezi OK (primárně chápanými jako sémantické struktury slov) a sémantikou větnou (srov. o tom už Kořenský, 1972). OK je možno chápat jako nejobecnější sémantické struktury, jimiž jazyk pojmenovává (odráží) objektivní realitu. Z toho pak vyplývá možnost zkoumat vztahy slov a vět z hlediska jejich sémantické a gramatické (v tom i slovotvorné) struktury. Různé gramatické struktury téže věty vyjadřují různý úhel pohledu na touž sémantickou relaci (OK), stejně tak jako různé slovo[209]tvorné realizace téhož pojmu mohou představovat různý způsob uplatnění stejné sémantické osnovy (OK) pojmenování.

Srovnáním vět se základovým substantivem (adjektivem) ve spojení se slovesem významově shodným s významem předpony s větami, které obsahují prefigovaná slovesa odvozená od těchto substantiv (adjektiv), pokusíme se ukázat, že tu dochází k „přestrukturování“ onomaziologické struktury, aniž se mění její podstata.

1. Slovesa desubstantivní jsou odvozena především od podstatných jmen konkrétních (v rámci OK mutační: dochází k výraznější sémantické změně derivátu i ke změně syntaktických funkcí). Děj vyjádřený slovesem je charakterizován svým vztahem k substanci vyjádřené základovým jménem podstatným a zároveň modifikován významem předpony. Substance jako samostatně chápaný jev nevyjadřující žádnou relaci se tu postupem odvozování mění na děj, nesamostatný, dynamický příznak substance, vyjadřující (ve větě) různé relace, a zároveň se sémanticky obohacuje významem předpony.

Významy předpon jsou dvojího typu:

a) v podstatě směrové, které se uplatňují i při tvoření sloves deverbativních, např. předpona pod- s významem ‚směřování děje dolů, vybavení něčím zdola, zespodu‘ (podsklepit × lepit - podlepit), u- s významem ‚určení místa, působiště‘ (uskladnit × tábořit - utábořit se) apod.,

b) specifické pro slovesa desubstantivní, např. o-, vy-, za- s významem ‚opatřit tím, co je označeno základovým substantivem‘ (otitulkovat, vypérovat, zamřížovat), z-(se) ‚učinit (stát se) tím, co je označeno základovým substantivem‘ (znepřátelit (se)) apod.

Slovesa desubstantivní (mnohem výrazněji pak slovesa deadjektivní) vytvářejí dvě základní významové struktury. Jsou to slovesa: (a) s významem ‚učinit, vybavit něčím (co je označeno základovým substantivem)‘, (b) ‚stát se něčím‘. Slovesa skupiny (a) (zde výrazně převažují) vyjadřují změnu, která se děje s nějakou substancí, a to s ohledem na to, kdo nebo co ji způsobuje. V jejich sémantice je dominantním rysem původce změny; zpravidla se označují jako slovesa kauzativní (srov. o nich např. Daneš - Hlavsa a kol., 1981, s. 81). Slovesa skupiny (b) vyjadřují rovněž změnu, ale nebere se zřetel na to, kdo nebo co ji způsobuje; jsou to slovesa inchoativní (slovotvorným prostředkem vyjádření těchto významů u desubstantivních sloves je reflexivizace).

Desubstantivní slovesa představují čtyři sémantické struktury:

(1.) ‚někdo vybavuje, opatřuje někoho/něco něčím, co je označeno základovým substantivem‘ (typ opatřit sklem = zasklít)

Jde tu o význam v širokém smyslu lokální, vyjadřující změnu ve vztahu souvýskytu, a to o vznik tohoto vztahu (‚něco se stává součástí něčeho‘). Tato významová struktura předpokládá tři složky: agens (životný (osobní) původce činnosti, změny), locatum (přemísťovaný objekt, s nímž se manipuluje, obecně označovaný jako patiens) a locus (místo, na které je přemísťován). Participant agens je vyjádřen v pozici levovalenční, je tedy hierarchicky nejvyšší. Srov.:

Technici film opatřili zvukem.

(Snom) — VF — Sacc — Sinstr

Snom ~ agens, Sacc ~ locus, Sinstr ~ locatum

Technici film ozvučili.

(Snom) — prVF — Sacc

Snom ~ agens, Sacc ~ locus

Spojení VF — S_instr je sémanticky ekvivalentní s prVF (opatřit zvukem = ozvučit), participant locatum je ve spojení VF — S_instr vyjádřen explicitně, v prVF je součástí významu slovesa.

[210]Podobně:

podsklepit ‚opatřit (stavbu) zdola sklepem‘: Stavitel podsklepil celý dům.

prokrvit ‚prostoupit krví‘: Mráz prokrvil bledou pleť.

vypodšívkovat ‚opatřit podšívkou‘: Sukni si nechala vypodšívkovat.

zalesnit ‚osadit lesním porostem‘: Brigádnici zalesnili horské úbočí.

(2.) ‚někdo zbavuje někoho/něco něčeho, co je označeno základovým substantivem‘ (typ zbavit hmyzu = odhmyzit)

V těchto strukturách jde o zánik vztahu souvýskytu (‚něco přestává být součástí něčeho‘). Participantskou strukturu opět tvoří (hierarchicky nejvyšší) agens, locatum (vzdalovaný objekt) a locus (místo, odkud je vzdalován). Srov.:

Řezník zbavil maso kostí.

(Snom) — VF — Sacc — Sgen

Snom ~ agens, Sacc ~ locus, Sgen ~ locatum

Řezník maso vykostil.

(Snom) — prVF — Sacc

Snom ~ agens, Sacc ~ locus

Také zde platí VF — S_gen = prVF (zbavit kostí = vykostit); participant locatum je součástí významu předponovaného slovesa.

Podobně:

odlesnit ‚zbavit lesního porostu‘: Zahrádkáři celou kolonii odlesnili.

(3.) ‚někdo činí někoho/něco někým/něčím, kdo/co je ozn. základovým substantivem‘ // ‚někdo se stává něčím, co je označeno základovým substantivem‘ (typ učinit nepřáteli = znepřátelit // stát se nepřáteli = znepřátelit se)

V těchto strukturách se uplatňuje rozdíl mezi slovesy kauzativními a inchoativními. Participantskou strukturu sloves kauzativních tvoří (hierarchicky nejvyšší) agens (původce, příčina změny) a patiens (změnou zasahovaný); u sloves inchoativních provádí agens změnu sám se sebou. Srov.:

Válka udělala z lidí žebráky.

(Snom) — VF — zSgen — Sacc

Snom ~ agens, zSgen ~ patiens, Sacc ~ obsah. specif.

Válka lidi ožebračila.

(Snom) — prVF — Sacc

Snom ~ agens (instrument), Sacc ~ patiens

Ožebračil se spekulacemi.

(Snom) — prVFref — Sinstr

Snom ~ patiens, Sinstr ~ agens (instr.)

Podobně:

zocelit ‚učinit pevným, odolným (jako ocel)‘: Zkušenosti nás zocelily.

zocelit se ‚stát se pevným, odolným (jako ocel)‘: Mládež se prací zocelí.

(4.) ‚někdo ukládá, umísťuje někoho/něco někam, do toho, co je označeno základovým substantivem, popř. jej odtud přemísťuje ven‘ // ‚někdo se umísťuje/přemísťuje někam‘ (typ uložit na loď = nalodit, vyložit z lodi = vylodit//nastoupit na loď = nalodit se, vystoupit z lodi = vylodit se)

V těchto strukturách jde o konkrétní lokální významy (přemísťování dovnitř, popř. ven). Participantskou strukturu tvoří agens, locus a locatum. Srov.:

Družstevníci umístili dobytek ve společné stáji.

(Snom) — VF — Sacc — vSloc

Snom ~ agens, Sacc ~ locatum, vSloc ~ locus

Družstevníci dobytek ustájili.

(Snom) — prVF — Sacc

Snom ~ agens, Sacc ~ locatum

[211]Spojení VF — vS_loc je sémanticky ekvivalentní s prVF (umístit ve stáji = ustájit), participant locus je ve spojení VF — vS_loc vyjádřen explicitně, v prVF je součástí významu předponového slovesa.

 

Participantská struktura minimálních vět s předponovými desubstantivními slovesy je ve srovnání se sémanticky totožnými větami, ve kterých je užito základových substantiv, jednodušší. Jeden z obligatorních pravointenčních participantů (locatum u vztahů souvýskytu, locus u konkrétních významů lokálních, participant vyjadřující obsahovou specifikaci u významově chudých sloves ve strukturách kauzativních) je zahrnut ve významu předponového slovesa. Předponová slovesa pak mají dva obligatorní participanty:

(1.) levointenční participant (u sloves kauzativních) je agentem (kauzátorem) děje, opatřuje, vybavuje manipulovaný objekt tím, činí jej tím, co je označeno základovým substantivem (popř. jej toho zbavuje), ev. ho někam umísťuje, odněkud vzdaluje (u sloves inchoativních je sám objektem této činnosti). Je převážně životný, osobní, ale může být i neživotný, v tom případě ho lze chápat jako instrument (srov. Práce mladé lidi zocelí — ‚práce je nástrojem jejich zocelení‘);

(2.) pravointenční participant je trojího typu; označuje entitu a) jejíž součástí se stává nějaká entita další, popř. od níž je nějaká entita odlučována (participant locus u vztahů souvýskytu — srov. Řezník vykostil maso; Technici ozvučili film), b) která je činěna tím (stává se tím), co je označeno základovým substantivem (participant patiens u typu kauzativního — srov. Válka lidi ožebračila), c) která je přemísťována (participant locatum u vztahů lokálních — srov. Družstevníci ustájili dobytek).

Z charakteristiky jednotlivých participantů vyplývá, že ve významu všech desubstantivních předponových sloves je moment změny, přechodu z nějaké situace výchozí do situace závěrečné. Mají tedy charakter procesů mutačních (ozvučit film = ‚přivést jej ze situace, kdy zvuk nemá, do situace, kdy zvuk má‘).

2. Slovesa deadjektivní jsou odvozena od přídavných jmen (v rámci OK mutační: dochází k významové změně derivátu i ke změně jeho syntaktických vlastností). Děj vyjádřený slovesem se charakterizuje na základě vztahu k vlastnosti vyjádřené základovým přídavným jménem (ve tvaru pozitivu nebo komparativu) a zároveň se konkretizuje významem předpony. Vlastnost jako nesamostatný, statický příznak substance, neprobíhající v čase, vyjadřující relaci jen k svému nositeli, se odvozováním mění na děj, tj. nesamostatný, ale dynamický příznak substance, vyjadřující různé typy relací, a zároveň se sémanticky obohacuje významem předpony. Předpony užívané u tohoto typu sloves (o-: otupit/otupět, po-: počeštit/počeštit se, pro-: proděravit/proděravět, roz-: rozlítostnit/rozlítostnit se, u-: upevnit/upevnit se, vy-: vyhladovit/vyhladovět, z-: znehybnit/znehybnět, za-: zaoblit/zaoblit se) mají specifický význam ‚získat nebo dodat vlastnost označenou základovým adjektivem‘ (srov. stát se klidným = zklidnět (zklidnit se), učinit klidným = zklidnit). Předponová deadjektivní slovesa představují dvě sémantické struktury:

(1.) ‚někdo činí někoho/něco takovým nebo způsobuje, aby přestal být takovým, jak vyjadřuje základové adjektivum‘ (typ učinit ošklivým = zošklivit);

(2.) ‚někdo/něco se stává nebo přestává být takovým, jak vyjadřuje základové adjektivum‘ (typ stát se ošklivým = zošklivět).

Od téhož základu bývají odvozena slovesa s oběma těmito významy. Je to signalizováno v prvním případě kmenotvorným formantem -i-, v druhém případě -e/ě- (oněmit - oněmět), ev. u (2) reflexivizací (zakalatit - zakulatit se).

Tento typ deadjektivních sloves nepředstavuje pouhé transponování vlastnosti do kategorie děje, nevyjadřuje jen příznak v čase, není to prosté „zdějovění“ vlastnosti (které by mělo důsledky pouze syntaktické, nikoli významové), ale přibývá tu další významová specifikace — nabývání/ztráta tohoto příznaku v čase. Základové [212]adjektivum označuje stav/vlastnost nositele a výsledná slovesa mají význam změny tohoto stavu/vlastnosti, její nabývání, dodávání, popř. ztrátu, srov.: Žák je nervózní — Otázka žáka znervóznila, Dítě je nemocné — Dítě onemocnělo, Kultura je národní — Kultura se odnárodňuje. Změna je nazírána buď bez zřetele k tomu, zda ji někdo způsobuje či co ji způsobuje (slovesa inchoativní), nebo naopak se zřetelem k tomuto aspektu (slovesa kauzativní). Toto hledisko se uplatňuje v participantských strukturách vět s předponovými slovesy tak, že tam, kde je brán v úvahu fakt, že změnu někdo působí, přibývá nový participant agens.

U deadjektivních sloves upouštíme v jednotlivých případech od srovnání vět s odvozenými slovesy a vět se základovými adjektivy. Jde vesměs o věty, kde základové adjektivum vyjadřující vlastnost nositele je součástí predikátu sponově jmenného. Jsou to kvalifikace typu Knihovna je bohatá, Dítě je nemocné, Chata je dobrá/lepší, Les je světlý, Studium je snadné apod. (podrobněji o kvalifikacích srov. u Kořenského, 1984, s. 77n.).

Ve větách s odvozenými předponovými slovesy se participantská struktura rozšiřuje o participant další, nemůžeme tedy mluvit o strukturách významově zcela shodných. Srovnání provedeme jen ilustrativně; budeme respektovat dvě základní významové struktury sloves deadjektivních:

(1.) U významu ‚učinit nějakým‘ se participantská struktura rozšiřuje o nový potenciální levointenční participant agens (který působí změnu kvality), popř. o pravointenční participant instrument (prostřednictvím kterého agens působí změnu kvality). Participant nositel příznaku ve strukturách statických (adjektivních) se přehodnocuje v patiens ve strukturách s předponovými slovesy (mutačních):

Žák je nervózní.

(Snom) — VF — A

Snom ~ nositel příznaku, A ~ příznak

Učitel žáka znervóznil (otázkami).

(Snom) — prVF — Sacc — (Sinstr)

Snom ~ agens, Sacc ~ patiens, Sinstr ~ instrument

(2.) U významu ‚stát se nějakým‘ se přehodnocuje levointenční participant (z nositele příznaku se stává patiens) a u struktur s předponovými slovesy přibývá (vyjádřený jen potenciálně) participant agens (instrument) změny:

Chlapec je nervózní.

(Snom) — VF — A

Snom ~ nositel příznaku, A ~ příznak

Chlapec znervózněl (dlouhým čekáním).

(Snom) — prVF — (Sinstr)

Snom ~ patiens, Sinstr ~ agens (instr.)

Slovesa významových struktur (1.) a (2.) budeme probírat zároveň vzhledem k tomu, že jsou tvořena od téhož základu.[1]

(1—2) ‚učinit někoho/něco takovým // stát se takovým, jak označuje základové adjektivum‘

obohatit ‚učinit bohatým, bohatším‘

Sběratel obohatil knihovnu novými svazky/o nové svazky.

(Snom) — prVF — Sacc — Sinstr/oSacc	Snom ~ agens, Sacc ~ patiens,
	Sinstr/oSacc ~ instrument

obohatit se ‚stát se bohatým, bohatším‘

[213]Eva se (na dovolené) obohatila novými dojmy.

(Snom) — prVFref — Sinstr

Snom ~ patiens, Sinstr ~ agens (instr.)

Podobně:

odlidštit ‚zbavit lidskosti‘: Mamon ji odlidštil.

odlidštit se ‚zbavit se lidskosti‘: Buržoazní společnost se odlidštila.

polidštit ‚učinit lidským, dodat lidského rázu‘: Práce polidštila opici.

prosvětlit ‚učinit světlým‘: Slunce prosvětlilo les.

prosvětlit se ‚stát se světlým, světlejším‘: Les se prosvětlil (sluncem).

rozradostnit ‚učinit radostným, rozveselit‘: Úspěch ho rozradostnil.

usnadnit ‚učinit snadným, snadnějším‘: Nové učebnice usnadňují žákům studium.

vylepšit ‚učinit lepším, zlepšit‘: Novákovi vylepšili chatu přístavbou.

zaslepit ‚zbavit soudnosti (učinit slepým)‘: Touha po majetku ho zaslepila.

zneklidnit ‚učinit neklidným, znepokojit‘: Dlouhé čekání ho zneklidnilo.

zneklidnět ‚stát se neklidným‘: Chlapec zneklidněl dlouhým čekáním.

Participantská struktura předponových deadjektivních sloves je diferencovaná v závislosti na významu, který vyjadřují. Všechna mají potenciální levointenční participant, který má dvě sémantické hodnoty: (a) u sloves s významem ‚učinit nějakým‘ (kauzativních) je to agens (ten, který způsobuje, že patiens získává vlastnost označenou adjektivním základem, tj. působí změnu vlastnosti/stavu patienta);[2] (b) u sloves s významem ‚stát se nějakým/zbavit se nějaké vlastnosti‘ (inchoativních) je to patiens (ten, který získává, ztrácí, na koho přechází vlastnost označená základovým adjektivem).

U významu ‚učinit nějakým‘ (např. uzdravit) je původce (agens) přechodové změny součástí významové struktury slovesa (u těchto sloves bývá agens i neživotný, má charakter instrumentu — Lékař/lék dítě uzdravil). Tento typ deadjektivních sloves vyjadřuje činnost agentu, jež působí nějakou mutační změnu. Naopak u významu ‚stát se nějakým‘ (např. onemocnět) se nebere v úvahu kdo nebo co změnu působí: Dítě onemocnělo (‚zdravé dítě se stalo nemocným‘), o příčině tohoto přechodu není nic řečeno. V levointenční pozici není vyjádřen participant, který je iniciátorem této změny, nýbrž participant, s nímž se změna prostě děje, jíž je patientem. Pravovalenční pozice je obligatorní jen u sloves s významem ‚učinit nějakým‘ (‚zbavit nějaké vlastnosti‘), je obsazena patientem, tj. entitou, s kterou se děje změna stavu/vlastnosti působená agentem; dalším participantem u těchto sloves je instrument (prostředek, kterým se změna uskutečňuje), je však vyjadřován jen potenciálně.

U sloves s významem ‚stát se nějakým‘ (‚zbavit se nějaké vlastnosti‘) v pozici levovalenční (subjektové) je patiens (jakožto nositel změny stavu), v pozici pravovalenční je participant agens (instrument) změny (u sloves zvratných vyjádřen nebývá — srov. Společnost se odlidštila).

Charakteristika jednotlivých participantů ukazuje, že také ve významu všech deadjektivních sloves je moment změny, přechodu od nějaké výchozí kvality ke kvalitě závěrečné. Mají tedy charakter procesů mutačních (kvalifikační mutace).

 

Závěr: Při charakteristice syntaktických vlastností předponových desubstantivních a deadjektivních sloves jsme vycházeli z obecné sémantické struktury, která je v pozadí každého pojmenování, ze struktury onomaziologické. Všímali jsme si onomaziologických struktur slovotvorně realizovaných verbem finitem. Onomaziologická (sémantická) struktura těchto sloves má své důsledky syntaktické, předurčuje strukturu větné realizace těchto sloves (srov. v této souvislosti lexikální a větnou realizaci bázového významu u Kořenského, 1984).

[214]Obsahové struktury typů vět s danými slovesy jsme popsali výčtem participantských struktur jednotlivých sloves a charakteristikou participantů. Jejich struktury formálně gramatické byly zachyceny v gramatických větných vzorcích[3] a bylo ukázáno vzájemné přiřazení obou struktur (gramatické a sémantické). Srovnáním minimálních vět se základovými substantivy (adjektivy) a vět s předponovými desubstantivními a deadjektivními slovesy jsme zjišťovali, jak se proces odvozování (tj. změny, „přestrukturování“ onomaziologické struktury) odráží v participantské struktuře zkoumaných vět. Ukázalo se, že participantská struktura vět s desubstantivními slovesy se zjednodušuje (obligatorní pravointenční participant vyjádřený základovým substantivem se stává součástí významu předponového slovesa). Ve větách s deadjektivními slovesy dochází к přehodnocení sémantických rolí jednotlivých participantů. U sloves s významem ‚učinit nějakým‘ se participantská struktura obohacuje o potenciální levointenční participant agens (ve tvaru S_nom). U sloves s významem ‚stát se nějakým‘ je tento participant v pozici pravovalenční (ve tvaru S_instr) a bývá rovněž vyjadřován potenciálně.

 

LITERATURA

 

BÉMOVÁ, A.: Slovesná prefixace z hlediska intence. SaS, 42, 1981, s. 143—148.

DANEŠ, F. - HLAVSA, Z. a kol.: Větné vzorce v češtině. Praha 1981.

DOKULIL, M.: Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov. Praha 1962.

DOKULIL, M.: K otázce slovnědruhových převodů a přechodů, zvl. transpozice. SaS, 43, 1982, s. 257—271.

JIRSOVÁ, А.: K prefixaci sloves se zřetelem k syntaktickým funkcím. SaS, 46, 1985, s. 284—291.

KOŘENSKÝ, J.: Slovo, věta, onomaziologická kategorie. SaS, 33, 1972, s. 193—198.

KOŘENSKÝ, J.: Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Praha 1984.

MLUVNICE ČEŠTINY III. Tvoření slov (v tisku).

 

R É S U M É

К синтаксическим свойствам приставочных десубстантивных и деядъективных глаголов

Автор статьи характеризует свойства десубстантивных и деадъективных глаголов. Исходит при этом из общей семантической структуры, которая находится на фоне каждого наименования, из структуры ономасиологической (термин М. Докулила). Внимание обращается на ономасиологические структуры реализованные определенной формой глагола. Ономасиологическая (семантическая) структура этих глаголов имеет свои следствия синтаксические, определяет структуру фразовой реализации этих глаголов (см. в этой связи лексическую и фразовую реализацию базисного значения в книге Корженского, 1984).

Семантические структуры типов предложений с данными глаголами описываются перечислением партиципантных структур отдельных глаголов и характеристикой всех партиципантов. Их структуры формально-грамматические показывают типы формального объединения партиципантов с предикатом. Сравнением минимальных предложений с мотивирующими существительными (и прилагательными) и предложений с приставочными десубстантивными и деадъективными глаголами автор устанавливает, как процесс словообразования отражается в структуре партиципантов изучаемых предложений. Показалось, что структура партиципантов в предложениях с десубстантив[215]ными глаголами упрощается (объязательный партиципант выраженный мотивирующим существительным становится частью значения приставочного глагола). В предложениях с деадъективными глаголами переоцениваются семантические роли отдельных партиципантов. У глаголов со значением «сделать каким-нибудь» структура партиципантов обогащается потенциальным партиципантом «агенс» в форме именительного падежа. Y глаголов со значением «становиться каким-нибудь» бывает этот партиципант во форме творительного падежа и выражается тоже потенциально.

Slovo a slovesnost, ročník 47 (1986), číslo 3, s. 208-215

Předchozí Petr Sgall: Vlastní téma, diatéma a stupně dynamičnosti

Následující Pavel Jančák, Jan Petr: Evropský jazykový atlas jako nástroj multilingvální komparatistiky