Sovětská práce o typologii konstrukcí s predikátovými aktanty

Růžena Bergerová

[Kronika]

(pdf)

Советская работа о типологии конструкций с предикатными актантами / A Soviet monograph on the typology of constructions with predicate actants

Recenzovaná publikace (Tipologija konstrukcij s predikatnymi aktantami. Nauka, Moskva 1985, 231 s.) je kolektivní monografií zaměřenou na studium konstrukcí s predikátovými aktanty. Tyto konstrukce se staly již v 70. letech předmětem zájmu skupiny lingvistů zabývajících se typologickým zkoumáním jazyků v leningradském oddělení cizích jazyků Akademie věd v SSSR (srov. zde s. 308n.). Chápali je, jak uvádí odpovědný redaktor sborníku V. S. Chrakovskij, jako konstrukce, ve kterých minimálně jeden sémantický aktant vrcholového slovesa má predikátový význam. K tomu bylo třeba teoreticky vymezit tyto konstrukce a organizovat jejich výzkum. Po předchozí anketě se řešení těchto otázek stalo hlavním úkolem všesvazové konference v dubnu r. 1981. Referáty přednesené na konferenci jsou shrnuty do recenzované kolektivní monografie, uspořádané V. S. Chrakovským za spolupráce N. A. Kozincevové, M. A. Smirnovové a L. I. Birjulina.

V úvodu je zdůrazněno, že vytvoření celkové koncepce založené na jednotném teoretickém vymezení konstrukcí s predikátovými aktanty (dále KPA) je otázka budoucnosti. V současné době je podle názoru autorů užitečné zformulovat ty problémy, které jsou dnes v centru pozornosti, a zveřejnit dosažené výsledky. Mezi otázky, které lze řešit v současnosti, autoři zařazují sémantický charakter sloves a neslovesných slov tvořících KPA, sémantickou klasifikaci sloves tvořících KPA, sémantickou úlohu predikátových aktantů, referenční strukturu KPA a typologii predikátového aktantu.

Recenzovaná práce je rozdělena do tří částí. První část — „Otázky teorie konstrukcí s predikátovými aktanty“ je zaměřena teoreticky. Druhá a třetí část — „Forma predikátového aktantu a její vztah k sémantice hlavního slovesa v jazycích rozličných typů“ a „Konstrukce s predikátovými aktanty tvořené slovesy fázovými, modálními a kauzativními“ se soustřeďují na otázky formy a sémantiky KPA a shrnují výsledky studia těchto konstrukcí v různých jazycích, jako např. v čukotštině, ruštině, holandštině, norštině, běloruštině, čínštině, angličtině, ukrajinštině, němčině apod.

Dále upozorníme zejména na problémy a otázky analyzované v teoretické části monografie. Jde zvláště o otázky propozice a sémantiky věty. Uvádějí se tři základní sémantické operace týkající se propozice, na jejichž základě se dostaneme až k obsahovému plánu věty: Pomocí první operace se fixuje druh vzájemného vztahu mezi predikátem a jeho aktanty. Tento vztah může být chápán jako reálný [348]nebo nereálný, možný, chtěný apod. Druhá operace ukazuje charakter propozice spolu s jejím vnitřním modálním rámcem aktuálním. Je otázka, zda je daná operace charakterizována zvláštní modalitou. Jsou totiž jazyky, např. birmanský, které nemají slovesný způsob analogický k podmiňovacímu způsobu, jak je tomu např. v ruštině. Pod třetí operací je míněno využití vnějšího modálního rámce, který zachycuje hodnocení obsahu propozice, jež provádí subjekt (mluvčí); tak se dostáváme až do oblasti komunikace, přičemž se zdůrazňuje vztah mluvčího k posluchači z hlediska jeho komunikativních potřeb. V závěru příspěvku se zdůrazňuje, že jednotlivé operace nelze aplikovat mechanicky; je třeba počítat s tím, že tyto operace na sebe vzájemně působí.

Dále je v monografii pozornost věnována otázce strukturní a sémantické derivace konstrukcí s predikátovými aktanty; je konstatováno, že zvláštností KPA je nesoulad mezi rovinou sémantickou a strukturní. Základní sémantika predikátu je vyjádřena např. infinitivem, supinem apod. (v práci se souhrnně označují jako závislá slovesa), zatímco sloveso v osobní formě (označované jako tzv. hlavní sloveso) vyjadřuje doplňující predikátové významy gramatikalizovaného charakteru. Ze sémantického hlediska hlavní slovesa zahrnují určitý okruh modálních a predikativních významů; do první skupiny patří slovesa vnímání, myšlení, řeči, do druhé skupiny slovesa modální, fázová, slovesa vyjadřující průběh děje z hlediska času a slovesa vyjadřující slovesný rod. Strukturní derivace KPA se realizuje pomocí jejich paradigmatických a syntagmatických modifikací, které mohou působit i současně. Při paradigmatické derivaci dochází k transformaci slovních druhů, např. místo slovesa je užito rozložené vazby slovesné se substantivy, např. On chotel učiťsja. On imel želanije učiťsja. Při syntagmatické derivaci dochází k rozčlenění komponentů KPA na různé větné členy nebo k jejich spojení do jednoho větného členu, např. Motor načal rabotať. Sémantická derivace se jeví složitější. Je třeba při ní rozlišovat dvě stránky situace, a to situaci předmětnou (událost) a situaci jazykovou (vztah mluvčích k události a vztah mezi nimi.

Dále se v monografii rozebírá problematika modifikující valence a smyslové kombinatoriky elementárních predikací v KPA. Je vyložen pojem junkce a uvedeno pět zákonitostí, které umožňují užít junkci v ruštině. Pozornost je věnována i rozboru syntaktických konstrukcí, v nichž je vyjádřena obligatorní sémantická závislost jednoho predikátu na druhém. Ukazuje na možnost, jak vydělit několik typů takových konstrukcí z hlediska izomorfismu/allomorfismu sémantických a syntaktických vztahů a jak vyjádřit ten který predikát.

Vyčíslení problémů spojených s vyjadřováním záporu v KPA představuje další problematiku, kterou publikace přináší. Studují se tři základní otázky: sféra působení záporu v KPA, omezení při užívání záporu, a to jak při užívání záporu u závislého slovesa, tak i při užívání/neužívání u hlavního slovesa v KPA, vliv záporu u hlavního slovesa na gramatické kategorie závislého slovesa a jemu podřízených jmen.

Dále se v publikaci ukazuje, že existuje sémantický a gramatický rozdíl mezi slovesy s predikátovými a předmětovými aktanty, a to i z hlediska tvoření slov. Podává se i sémantická klasifikace hlavních sloves obsažených v KPA. Klasifikace je založena na těchto privativních sémantických opozicích: (1.) nerealizovanost/realizovanost děje závislého slovesa v momentě realizace děje hlavního slovesa, (2.) intencionálnost/neintencionálnost děje hlavního slovesa, (3.) mentální/nementální význam hlavního slovesa. Uvedené tři sémantické opozice jsou vzájemně nezávislé. Čtvrtá opozice je hierarchicky podřízena třetí, „mentální“ slovesa se dělí na „emotivní“ a „neemotivní“.

Při rozboru specifiky sémantiky predikátu v KPA se do popředí stavějí významy vnášené do věty hlavním a závislým slovesem. Rozdíl mezi hlavním a závislým slovesem je dán zvláštností jejich sémanticko-ontologických významů. Sémantika predikátů souvztažných se závislým slovesem vyjadřuje taková fakta skutečnosti, která mohou být interpretována jako prvotně ontologická (jsou označována jako propoziční, např. Dožď idet, vyjádření denotativního obsahu), zatímco sémantika predikátů souvztažných s hlavním slovesem je označována jako druhotně ontologická (např. On prikazal Anne spať); vyjadřují hodnocení nebo zachycení situace z „nadhledu“. Přitom je zdůrazněno, že specifikum predikátů tohoto typu spočívá právě v jejich [349]dvojakosti, tj. z jedné strany v tom, že „hodnotí“ konkrétní fakta objektivní reality, a z druhé strany, že sama tato hodnocení, jakožto objektivní realita lidského chování, mohou být zase fixována a posuzována z pohledu někoho jiného.

Zvláštní pozornost je věnována podmínkám koreference valence v KPA. Tyto podmínky mohou být formálně syntaktické nebo sémantické. Podle toho, která z podmínek koreference pro valenci je relevantní pro KPA, rozlišují se tři různé druhy KPA: (1.) podmínky syntakticky, nikoli sémanticky fixované, (2.) podmínky fixované sémanticky, nikoli syntakticky, (3.) podmínky fixované jak syntakticky, tak i sémanticky.

U bázových struktur s predikátovými aktanty se ukazuje hierarchie různých konstrukcí se stejnými hlavními slovesy. Tuto hierarchii je možno popsat pomocí termínů Kuryłowiczovy koncepce o prvotních a druhotných formách a významech. V souladu s touto koncepcí má každá sémantická struktura svou prvotní formu vyjádření a každá syntaktická konstrukce má svou prvotní sémantickou strukturu. Spojení prvotní sémantické struktury s prvotní syntaktickou konstrukcí je označeno jako bázová struktura. Dále se probírají kritéria pro vymezení bázové struktury a podrobně se analyzují bázové struktury pro KPA s hlavními slovesy přání, vnímání, myšlení v ruštině a v angličtině. Vytváří se tak základ pro typologické srovnání KPA vůbec.

Interpretace propozičních aktantů z hlediska jejich úlohy ve větě konstatuje, že skutečnost, proč nemůžeme v obsahové struktuře vydělit zvláštní aktant a jeho úlohu interpretovat, nevyplývá jen z toho, že se jedná o propoziční jméno, ale spíše ze skutečnosti, že slovesně jmenná spojení s propozičními jmény vytvářejí frazeologismy. V publikaci se dále ještě řeší otázky týkající se pojmů jako predikátový aktant a nositel valence, sémanticko-syntaktická analýza logických slov přirozeného jazyka apod.

Monografický charakter publikace je podtržen tím, že jména autorů jednotlivých příspěvků jsou uvedena pouze v závěrečném seznamu. Kniha je opatřena bohatým seznamem literatury. Není jistě bez zajímavosti, že jsou citovány i práce autorů českých.

Recenzovaná práce svým pohledem (jak teoretickým, tak i konkrétně jazykovým) na KPA obohacuje studium těchto konstrukcí nejen v ruštině, ale i v dalších jazycích. Bude užitečná jak pro bohemisty, tak i pro lingvisty zabývající se obecně jazykovou problematikou, neboť je příspěvkem k vytvoření univerzální koncepce KPA a přináší i myšlenky obecně lingvisticky platné.

Slovo a slovesnost, ročník 47 (1986), číslo 4, s. 347-349

Předchozí Josef Štěpán: Náš ekonom a filozof o myšlení a jazyce

Následující Zdena Palková: Konference o kultuře řeči v NDR