Sovětská práce o sémantice a jazykovém systému

Anna Jirsová

[Kronika]

(pdf)

Советская работа о семантике и системе языка / A Soviet study on semantics and the system of language

Publikace L. M. Vasil’jeva Značenije v jego otnošenii k sisteme jazyka (Baškirskij gosuniversitet, Ufa 1985, 60 s.) se zabývá složitými teoretickými otázkami jazykové sémantiky, přestože je určena vysokoškolským studentům. Je zaměřena na analýzu jazykových významů v jejich nejrůznějších systémových vztazích: ve vztazích k jednotkám plánu výrazu (fonetickým a gramatickým), k různým typům sémantických paradigmat a polí, k sémantickým modelům věty a ke struktuře výpovědi. V souvislosti s tím autor jednak stručně charakterizuje všechny základní jazykové jednotky, zabývá se stratifikací jazyka (jako systému systémů), jednak věnuje pozornost analýze vnitřní struktury významů a jejich strukturně-funkčních typů.

Knížka se člení do dvou kapitol. V první “Základní principy organizace jazyka jako systému“ vychází autor z chápání jazykového systému u F. de Saussura — považuje ho za zakladatele systémového myšlení o jazyce (myšlenky o jazykovém systému v pracích Saussurových předchůdců, např. u B. de Courtenay, ponechává vědomě stranou). Za rozhodující pro systémové myšlení o jazyce považuje Saussurovu myšlenku o tom, že při zkoumání jazykového systému je třeba vycházet ze souborného celku a jeho analýzou dospět k elementům, které jej tvoří, nikoli naopak vycházet od jednotek (členů systému) a jejich skládáním vytvářet systém. — Vasil’jev odlišuje pojmy systém a struktura jazyka — vychází z Meĺničukova chápání systému jako vnitřně organizovaného souboru vzájemně spojených a podmíněných elementů a struktury jako schématu vzájemných vztahů mezi elementy systému, jejich vnitřní organizace. — Strukturní složitost jazykového systému nachází svůj odraz ve stratifikačních (rovinových) teoriích. Východiskem těchto teorií je Saussurovo učení o označujícím a označovaném. Autor vyslovuje zajímavou myšlenku, že rovinové teorie (pracující s termíny rovina, úroveň, plán, vrstva, stratum ap., které jsou metaforami sloužícími názorné představě o vnitřním uspořádání jazyka) vlastně ztěžují pochopení zcela specifické struktury jazyka, která “nemá blízké analogie ve fyzikálních modelech světa“. (Otázkou omezené adekvátnosti rovinových modelů v kontextu současné lingvistiky se zabývají i jiní autoři, srov. u nás J. Kořenský, K stratifikačnímu modelování jazyka v kontextu tendencí současné jazykovědy. In: Přednášky z 27. běhu Letní školy slovanských studií v r. 1983. Ed. J. Tax a kol. Praha 1985, s. 20—25, který však příčiny neadekvátnosti těchto modelů interpretuje odlišně.) Nicméně dále pracuje se třemi obvykle vydělovanými rovinami jazykového systému (a jejich jednotkami): fonetickou (zvuky), lexikálně-gramatickou (slovoformy) a sémantickou (sémémy). Ve vztazích mezi jednotkami jednotlivých rovin se uplatňuje princip asymetrického dualismu jazykového znaku. Struktura každého jazyka si mj. v důsledku působení tohoto principu zachovává “pohyblivou rovnováhu“.

V kapitole druhé “Význam jako jazyková jednotka a jako předmět současné lingvistické sémantiky“ autor chápe jazykový význam jako odrazovou kategorii. Probírá vztahy významu k jazykové funkci, hodnotě (Saussurův termín valeur) a smyslu. Dále analyzuje jednak vnitřní strukturu významu a typy jeho strukturních komponentů (komponenty lexikální, gramatické a slovotvorné; syntagmatické a paradigmatické; dominující a závislé; obligatorní a fakultativní apod.), jednak vnější strukturní vztahy významů, které jsou podmíněny jejich vnitřní strukturou (sémanticko-syntaktické modely a lexikálně-sémantická paradigmata). V závěru kapitoly autor naznačuje typologii jazykových významů (podle V. V. Vinogradova a dalších sovětských lingvistů).

Rozsahem publikace je dáno, že pro[80]blematika lingvistické sémantiky je tu spíše jen naznačena. Nicméně přínosný je autorův přístup k sémantice jako k integrální součásti celého jazykového systému (z tohoto hlediska však autor nezvolil šťastný název, který vyvolává dojem, jako by sémantika stála mimo systém jazykových prostředků).

Slovo a slovesnost, ročník 48 (1987), číslo 1, s. 79-80

Předchozí Jasňa Šlédrová: O jednání 5. pražské mezinárodní konference psychologů

Následující Jana Hoffmannová: Modelování textových typů ve vztahu ke komunikačním procesům