Základní informace o subjektivním slovníku

Iva Nebeská

[Kronika]

(pdf)

Основная информация о субъективном словаре / Elementary information on subjective vocabulary

Problematika subjektivního slovníku se dostala do popředí zájmu psycholingvistů v druhé pol. 70. let v souvislosti se zkoumáním porozumění textu. Byla publikována řada studií, v nichž se otázky povahy a zejména organizace subjektivního slovníku studovaly v širších souvislostech výzkumu mentálních struktur, které tvoří předpoklad aktuálních verbálních činností (srov. Nebeská, K problematice subjektivního slovníku. SaS, 46, 1985, s. 299–304). Poněkud odlišně je koncipována monografie britské psycholingvistky Jean Aitchisonové Words in the mind s podtitulem An introduction to the mental lexicon (B. Blackwell, Oxford – New York 1987, 229 s.).

Cílem této práce je soustředit poznatky o subjektivním slovníku rozptýlené po různých časopisech a sbornících a vytvořit tak jejich uspořádaný přehled. Na základě toho si pak autorka klade cíl další: vytvořit rámcové podklady k modelování subjektivního slovníku, které by zahrnovaly organizaci subjektivního slovníku a jeho fungování v řečové komunikaci. Z velkého množství literatury se Aitchisonová soustředila především na takové práce, v nichž je akcentována specifika lexikální složky předpokladových struktur člověka; důsledkem tohoto zaměření je úzké pojetí subjektivního slovníku, v němž se ke vztahům lexikální složky k ostatním součástem předpokladových struktur přihlíží jen výjimečně.

Kniha je rozdělena do čtyř hlavních částí, podrobněji členěna do 18 kapitol. V první části jsou soustředěny úvodní výklady a vyloženy cíle práce, ve druhé se popisují základní složky subjektivního slovníku, třetí část je věnována mechanismům obohacování subjektivního slovníku a čtvrtá jeho organizaci.

Publikace neobsahuje vývoj názorů na subjektivní slovník; protože chce podat o této problematice základní informace, vybírá autorka mezi různými přístupy k jednotlivým otázkám takové, které považuje pro modelování subjektivního slovníku za optimální, nebo alespoň v rámci současného stavu znalostí za přijatelné. Mentální slovník Aitchisonová chápe jako soubor slov uložených v mysli člověka, z nichž každé zahrnuje informaci o významu, syntaktické funkci slova a jeho zvukové formě (s grafickou formou se nepočítá). Nejvíce pozornosti je právem věnováno významům slov. Autorka stručně resumuje názory na to, zda významy slov jsou fixní nebo vágní, a v souladu se současným trendem preferuje vágnost a neostrost hranic mezi slovními významy. Právě v těch výkladech, kde jde o slovní význam, se zřetelně projevuje nevýhoda příliš úzkého pojetí subjektivního slovníku, izolovaného od konceptuální soustavy.

Pokud jde o obohacování subjektivního slovníku, kromě tradičních způsobů tvoření slov (odvozování, skládání) autorka sem řadí přechylování, dále metaforu a jiná obrazná vyjádření; právě obrazná vyjádření jsou pro ni důkazem pružnosti lidské mysli, její schopnosti reagovat na situační kontext.

Přihlédneme-li k tomu, jaké množství prací bylo napsáno o organizaci subjektivního slovníku a jakých výsledků bylo v této oblasti dosaženo, vyznívají kapitoly, které jsou v recenzované publikaci tomuto tématu věnovány, poněkud rozpačitě. Některé poznatky známé z dřívějška autorka přijímá (např. teorii sémantických sítí organizovaných v sémantických polích, základní dělení na slova plnovýznamová a formální), jiné odmítá (teorii sémantických elementů); ty poznatky, které přijímá, však nedokázala skloubit v alespoň relativně ucelenou soustavu, takže působí fragmentárně, bez vzájemné návaznosti.

Nejhodnotnější výsledky jsou podle našeho názoru soustředěny v pasážích (v knize různě rozptýlených), které jsou věnovány fungování subjektivního slovníku v procesu řečové komunikace. Autorka vychází z předpokladu (dosud ne vždy samozřejmého), že procesy produkce a recepce řeči jsou strukturovány odlišným způsobem a tomu musí odpovídat i strukturace subjektivního slovníku. Na základě údajů uvedených v literatuře dospěla k závěru, že subjektivní [66]slovník je smíšený systém, kompromis mezi požadavky produkce a recepce, protože produkce vyžaduje organizaci slov na základě významu a recepce na základě zvukovém. Prakticky pouze v těchto pasážích autorka připouští, že subjektivní slovník není izolovaným systémem, že souvisí se syntaxí a kognitivními schopnostmi jedince, že hranice mezi významy slov a obecnými znalostmi není ostrá.

V souvislosti s fungováním subjektivního slovníku v řečové komunikaci se Aitchisonová zamýšlí i nad snadností/obtížností vyhledávání slov v subjektivním slovníku. Odmítá jako nereálné teorie seriální (při vyhledávání slov jsou pravděpodobná slova testována jedno po druhém) i paralelní (pravděpodobná slova jsou testována současně) a přiklání se k modelu rozšiřující se aktivace (spreading activation model), v němž je akcentována procesuálnost verbálně kognitivních aktivit. Podle této teorie je ve vyhledávání slov mnoho vágnosti, je proto pravděpodobné, že se vždy vybavuje jedinci mnohem více slov, než jich nakonec v produkci nebo recepci textu využije. Výběr se postupně zužuje, ta slova, která se dostávají do užšího výběru, jsou stále více aktivována, ostatní jsou zatlačována do pozadí. Subjektivní slovník se tak jeví jako složitě fungující síť, v níž některé cesty jsou užívány více, a tudíž lze po nich rychleji postupovat.

Celkově můžeme říci, že recenzovaná publikace přináší základní poučení o problematice subjektivního slovníku. Je napsána velmi populárně (podle slov autorčiných nepředpokládá žádné předběžné znalosti) a doplněna množstvím velmi názorných ilustrací. Je v ní soustředěno v souladu s hlavním cílem práce množství poznatků, které jsou jinak obtížně dostupné. Pokud jde o druhý proklamovaný cíl – připravit podklady pro modelování subjektivního slovníku – i nadále zůstává mnoho otázek otevřených. Naše základní výhrada se týká nedostatečného propojení subjektivního slovníku s dalšími nutnými předpoklady řečové komunikace (verbálními i neverbálními). Jistě není náhodou, že právě ty práce, o které by se širší pojetí mohlo opřít, v jinak obsáhlé bibliografické příloze chybějí (např. práce G. A. Millera).

Slovo a slovesnost, ročník 52 (1991), číslo 1, s. 65-66

Předchozí Olga Müllerová, Jana Holšánová: Ještě o spolupráci německých a švédských lingvistů

Následující Jana Hoffmannová: Monografie o stylu a smyslu textů Josefa Čapka