Zpráva o zasedání Lexikologicko-lexikografické komise při Mezinárodním komitétu slavistů

Olga Martincová, Otakar Šoltys

[Kronika]

(pdf)

Сообщение о заседании лексикологическо-лексикографической комиссии при Международном комитете славистов / A report on the meeting of the lexicological and lexicographical commission of the International Committee of Slavists

Ve dnech 24.–26. dubna 1989 se v Nových Vozokanech (nedaleko Nitry) konalo 7. zasedání Lexikologicko-lexikografické komise při MKS spojené se sympoziem Metody výzkumu a popisu lexikální zásoby slovanských jazyků. Pořadatelem byl Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra v Bratislavě. Program sympozia byl bohatý, přednesené příspěvky aktuální a zpracované na úrovni současných vědeckých poznatků o slovní zásobě. Kromě účastníků z akademických a fakultních pracovišť z ČSFR se jednání zúčastnili lingvisté z Německa, Sovětského svazu, Polska a Bulharska.

První den jednání byl věnován tématu Dynamika současné slovní zásoby v slovanských spisovných jazycích. Problematika slovotvorby. Se svými příspěvky vystoupili: J. Filipec, V. Straková, N. Savický, J. Dolník, V. Petráčková, V. N. Telijová, K. Buzássyová, H. Schuster-Šewc, B. Kreja a O. Martincová. Referáty i diskusní příspěvky k nim tvořily obsahově prokomponovaný celek vzájemně se doplňujících sdělení. I nepřipravená diskuse svědčila o tom, že problémy, jichž se přednášky týkaly, mají zásadní význam a přímo se dotýkají práce všech zúčastněných. Charakter zasedání však podle našeho soudu modelovaly čtyři příspěvky: H. Schuster-Šewc ve svém referátě věnovaném lexikální nominaci v moderní lužické srbštině a otázkám slovotvorným ukazoval, jak [79]lužickosrbské slovotvorné postupy, které již inkorporovaly do určité míry strukturní rysy němčiny, byly v průběhu 19. stol. oživeny prostřednictvím výpůjček z jiných slovanských jazyků (i z češtiny). To vedlo k rozšíření nominačních schopností lužické srbštiny i k dalším dynamickým procesům v její slovotvorné struktuře. – Současnému jazykovému vědomí, jeho výrazně kreativní části, byly věnovány tyto dva příspěvky: K. Buzássyové „Okazionální slovotvorba jako indikátor synchronní a diachronní dynamiky“ a O. Martincové „Neologismy a dynamika slovotvorného systému“. Obě autorky se vzácně shodovaly v postojích k novým jednotkám slovní zásoby (včetně případů osobitých), a to z hlediska jak strukturně jazykového, tak funkčně komunikativního (včetně otázek souvisejících s kulturou užívání přirozeného jazyka). Oba referáty vyvolaly živou diskusi, v níž se tříbily postoje k popisování i kodifikování dynamických a neustálených částí jazykového systému. – Příspěvek J. Filipce byl věnován komunikačním aspektům vědy o slovní zásobě. Autor vycházel z podnětů komunikačně a pragmaticky orientované lingvistiky a snažil se ukázat klady a úskalí propojovaní systémové lingvistiky se současnými procesuálními a komunikativními přístupy. Referát i diskuse k němu vyústily v závěr, že komunikativní lingvistika musí pracovat s výsledky systémové lingvistiky jako s východisky.

Teoretický rámec prvního dne tvořil příspěvek N. Savického věnovaný analogii a anomálii a dále referát J. Dolníka o současné sémaziologii a výkladu lexikálního významu. – Diskutovalo se také o typech mezijazykové asymetrie na základě příspěvku V. Strakové a o cizích slovech ve slovní zásobě na základě příspěvku V. Petráčkové.

První den také zasedala Lexikologicko-lexikografická komise při Mezinárodním komitétu slavistů, která mimo jiné stanovila termín příštího sympozia. Má se uskutečnit v r. 1991 v Mogylanech u Krakova. Mezi mnoha organizačními záležitostmi se řešilo i zajištění generační kontinuity a aktivity práce této komise.

Druhý den jednání sympozia byl věnován vývoji a diferenciaci slovanské slovní zásoby. K tomuto tématu přihlásilo referáty nejvíce lingvistů: O. N. Trubačov, V. Blanár, R. Krajčovič, R. Eckert, J. Skladná, A. Habovštiak, M. Majtánová, E. Sekaninová, V. Kiuvlievová, I. Kotulič, L. S. Palamarčuk, G. A. Bogatovová-Trubačovová, B. Panzer, M. Pisárčiková, M. Kucała, A. Jarošová, M. Majtán, L. Manolová, M. G. Čoroleevová a K. Krošláková.

K výrazným vystoupením náležel především referát O. N. Trubačova (SSSR), v němž přednášející zaujal stanovisko ke koncepci vývoje slovanských jazyků. Zamítl teorii jediného východiska a formuloval teorii přechodu od primitivní mnohosti ke kulturnímu rozlišení slovanských jazyků. – Kromě tohoto referátu zaujal také příspěvek R. Eckerta (NDR) o sémantice slova a variantách frazémů. Těžiště příspěvku tvořila koncepce frazému z hlediska porovnávacího a diachronního. Tematicky se k tomuto referátu přimykal příspěvek E. Skladané, věnovaný identitě frazémů z hlediska diachronního, a E. Krošlákové, zabývající se frazémem z hlediska výchovně vzdělávacího. – Vysokou teoretickou úrovní se vyznačoval referát V. Blanára o vnitřních zákonitostech lexikálně sémantického vývoje slovanských jazyků. Rozlišení všeobecných a zvláštních vývojových tendencí umožňuje objasnit vývoj divergentní a konvergentní. R. Krajčovič se zabýval otázkou komparace při diachronním popisu slovní zásoby a ilustroval tuto problematiku na toponymech. – A. Habovštiak podal výklad o úloze lexika při stanovování izoglos mezi slovenštinou a jazyky východoslovanskými.

Jednání v druhé části druhého dne se koncentrovalo na problematiku lexikologicko-lexikografickou: E. Sekaninová předvedla uvážená a prakticky ověřená kritéria pro lexikografickou konfrontaci dvou jazyků. Tento příspěvek vhodně doplňoval referát V. Kiuvlievové (BLR), v němž byla historie lexikografie konfrontována s lexikografickou teorií. – Induktivně postupoval I. Kotulič, který chtěl ukázat podstatný vliv teorie na lexikografickou praxi při práci na historickém slovníku slovenského jazyka. – Informativní charakter s bohatým společenským kontextem měla vystoupení L. S. Palamarčuka (SSSR) a G. A. Bogatovové-Trubačovové (SSSR). Vystoupení B. Panzera (SRN) se týkalo koncepcí a pracovních postupů při vytváření dvou slovníků, a to derivačního a valenčního slovníku srbocharvátského slovesa. – Jak M. Pisárčiková, tak H. Jarošová ve svých referátech prokázaly vysokou úroveň teoretického poznání uplatňovaného jednak v synonymickém slovníku slovenštiny, [80]jednak ve slovensko-ruském slovníku. – M. Kucała (PLR) podrobně rozebíral možnosti využití encyklopedických definic v lingvistických slovnících. – Na vhodně volených příkladech založil svůj příspěvek o okrajových vrstvách slovní zásoby a jejich zpracování v slovanských jazycích M. Majtán. – Jednání uzavřel příspěvek L. Manolové (BLR), v němž byly konfrontovány bulharské a slovenské gramatické termíny. – Diskuse na příspěvky navazující hierarchizovala hlavní myšlenky druhého dne zasedání sympozia.

Třetí den sympozia byl věnován počítačovému zpracování slovní zásoby. K tomuto tematickému okruhu vystoupili s referáty a sděleními V. N. Telijová, J. Horecký, J. Furdík, P. Žigo, Ľ. Jordanovová, J. Sukopová a O. Šoltys. Ukázalo se, že využití počítače při zpracování a popisu slovní zásoby, které bylo již prakticky ověřeno, se začíná významněji prosazovat i v našich zemích. Klasickým využitím počítače pro kvantitativní charakteristiky slovní zásoby se zabývají na Pedagogické fakultě v Prešově. Z příspěvku J. Furdíka bylo zřejmé, že pro slovenštinu tak vzniká v oblasti slovotvorby popis srovnatelný s výzkumem slovní zásoby v rámci všestranné kvantitativní analýzy češtiny, který v letech 1961–1986 byl podniknut M. Těšitelovou a jejím týmem. Nejdále ve využívání počítačů v lingvistické práci při studiu slovanských jazyků jsou zřejmě v pracovní skupině V. N. Telijové, jak bylo možné předpokládat z dílčí ukázky o konfrontačním studiu lexémů ve slovanských jazycích. – V začátcích jsou výzkumy na Slovensku a v Bulharsku, o nichž referovali J. Horecký, P. Žigo a Ľ. Jordanovová (BLR). – Praktické výsledky přináší již výzkum na právnické fakultě UK, o němž referovala J. Sukopová; s pomocí počítače byl sestaven česko-ruský právnický slovník. – Praktické cíle má také využití počítače při přípravě nového vydání Slovníku spisovné češtiny. Slovník bude na tomto médiu uložen jako báze dat a bude obsahovat i elementární zpracování programové v podobě vyhledávacích programů. Diskuse k tomuto tématu ukázala, že lingvisté si nejsou plně vědomi ani předností, ani mnohdy zvýšených nároků, které využívání počítačů s sebou přináší.

Celé zasedání mělo vysokou odbornou i společenskou úroveň. V závěrečném projevu ředitel Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra J. Kačala zhodnotil organizační složku zasedání. V. Blanár shrnul vědecké výsledky zasedání. Z jednání vyplynulo, že slovanská lexikologie a lexikografie udělala nejen podstatný krok vpřed, ale že si vytyčila nové, obsahově i technicky perspektivní oblasti výzkumu a popisu slovní zásoby slovanských jazyků.

Slovo a slovesnost, ročník 52 (1991), číslo 1, s. 78-80

Předchozí Vlasta Straková: Konference o konfrontační lingvistice

Následující Petr Piťha: K popisu přivlastňovacích adjektiv II