Chrématonymický seminář v Ústí n. L.

Marie Nováková

[Kronika]

(pdf)

Хрематонимический семинарь в Усти н. Л.

Třetí celostátní seminář „Onomastika a škola“ (první byl 9.–10. 10. 1984 v Hradci Králové, druhý 8.–10. 10. 1986 v Modré-Pieskách) se konal ve dnech 21.–22. června 1988 na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem a byl věnován chrématonymii.

I když byl seminář zařazen do cyklu Onomastika a škola, neměl pouze ráz metodicko-didaktický a praktický. Byl monotematickou onomastickou konferencí s vysokou odbornou úrovní. Na seminář se sjeli onomastikové z celé republiky, aby věnovali pozornost snad dosud nejméně propracované skupině vlastních jmen – chrématonymům, tj. vlastním jménům lidských výtvorů, které nejsou fixovány v terénu. Tak totiž byla na konferenci přijata definice chrématonym (autorem formulace je M. Majtán).

Základní referáty byly zaměřeny zejména k vymezení a definování chrématonym. Ukázaly, že tato skupina vlastních jmen nemá zcela přesné hranice, pomezí mezi chrématonymy a apelativy je vágní. Existuje zde vztah apelativum – chrématonymum a chrématonymum –apelativum. K tomu přistupuje vazba k ostatním propriím (např. příjmení Škoda se stalo názvem [160]továren, v další etapě i názvem typu automobilu, který zde byl zkonstruován a vyráběn, a konečně z chrématonyma vzniklo apelativum „škodovka“, i když zatím nespisovné). Také klasifikace chrématonym je obtížná, protože jde o různorodou skupinu pojmenování. M. Majtán ve svém referátu „Klasifikácia chrématonymie“ roztřídil chrématonyma na pojmenování společenských jevů (časové pojmy, události, ocenění), společenských institucí a zařízení (vojenská, politická, správní, hospodářská, školská, kulturní a církevní) a jména výsledků práce (dokumenty, díla vědecká, publicistická a umělecká, jména jedinečných výrobků a předmětů, jména dopravních spojů a výrobních typů). Toto třídění se podle mého názoru zdá vyhovující. – Problému typologie chrématonym věnovala svůj příspěvek i M. Knappová. O významové stránce a informační hodnotě chrématonym referovali M. Čejka a E. Pícha. Další referáty základní řady věnovaly pozornost tvorbě chrématonym (B. Häckl), vymezení chrématonym z hlediska pravopisného (M. Dokulil, L. Dvonč), historii chrématonym (J. Matúšová) a historii chrématonymických výzkumů (M. Nováková). – Ostatní referáty – bylo jich předneseno celkem dvanáct – zkoumaly jednotlivé skupiny českých i slovenských chrématonym. Např. L. Kuba se zabýval procesem pojmenování průmyslových výrobků formou veřejné soutěže, I. Martinec motivací chrématonym ve vlnařském průmyslu, P. Hauser jmény důlních děl, J. Hubáček chrématonymy v železničářském slangu, L. Olivová si všimla chrématonym v pomístních jménech.

Na seminář navazovala bohatá diskuse, která byla věcná a přispěla k vyřešení mnoha problémů. Sborník z konference vyšel péčí L. Kuby a R. Šrámka s názvem „Chrématonyma z hlediska teorie a praxe“ v Brně v r. 1989 (217 s., rozmn., řada Onomastika a škola, sv. 3; příloha: Bibliografický soupis diplomových prací z onomastiky, sest. M. Nováková).

Slovo a slovesnost, ročník 52 (1991), číslo 2, s. 159-160

Předchozí Vlasta Straková: Konference o slovansko-německé konfrontaci

Následující František Daneš: Mathesiova koncepce funkční gramatiky v kontextu dnešní jazykovědy