K jednotlivým typům transformací v češtině

Eva Macháčková

[Články]

(pdf)

On the types of transformation in Czech

Výrazem transformace jsme v lingvistice zvyklí označovat různé jevy.[1] V nejširším slova smyslu bychom mohli pod transformace zahrnout i vytváření synkretických forem, např.: ten, kdo škodí – škůdce; dát do polévky sůl – osolit; přišívat na kalhoty záplaty – záplatovat apod.[2] V poněkud užším smyslu můžeme pod transformacemi chápat tyto jevy: I. změny v hierarchizaci participantů uvnitř jedné propozice,[3] II. začlenění jedné propozice do druhé, III. rámec propozice. Zatímco první typ je v literatuře dostatečně popsán, na druhý a třetí typ se pozornost lingvistů soustřeďuje méně. (Výrazem transformace zpravidla míníme probíhající proces, děj; jeho výsledek – konkrétní formu – označujeme jako transformát.)

 

I. Transformace uvnitř jedné propozice

I.1. Jeden úsek skutečnosti zobrazovaný propozicí, tj. jednu situaci, můžeme jazykově ztvárnit mnoha způsoby (MČ 3, s. 12). Omezíme-li se při popisu tohoto ztvárnění na konstrukce s jedním slovesným lexémem, pak pod transformací propozice můžeme chápat jevy, při nichž se participanty intenčního pole přeskupují, tj. mění pozice uvnitř predikátové struktury, jsou různě hierarchizovány, popř. se mění jejich počet. Dochází-li u jednoho slovesného lexému k přeskupování participantů, změně pozic, které obsazují, a změnám jejich počtu, může jít sice o zobrazování téže situace, přitom však i o změnu slovesného významu. Tak např. (srov. Daneš, 1985) u spojení jako vybrat dopisy ze schránky charakterizujeme význam jako ‚vzít něco odněkud‘, kdežto v případě jako vybrat schránku definujeme význam jako ‚vyprázdnit nějaký uzavřený prostor‘.

Ne vždy se při transformacích zůstává u požadavku, aby byla zachována totožnost lexémů. Počet participantů se zvyšuje při tzv. diatezi kauzativní (Polévka vře – Maminka vaří polévku; Koleno oteklo – Bodnutí způsobilo otok kolena). Opačný postup představuje tzv. diateze recesívní, při níž se počet participantů snižuje (srov. výše uvedený příklad: vybrat dopisy ze schránky – vybrat schránku). O změnách v hierarchizaci participantů propozice, především o dekonkretizaci (tj. anonymizaci a generalizaci) agentu se dočteme zvláště v MČ 3, s. 234n. a u M. Grepla – P. Karlíka (1985). Stručně můžeme shrnout: Za primární (základní) diatezi jsou považovány případy, kdy je užito slovesa v určitém, aktivním tvaru; tak např. u slovesa poškodit je subjektová pozice obsazena nějakým agentem děje – je to živá bytost nebo přírodní síla (Vichřice poškodila elektrické vedení). Participanty můžeme přeskupit tak, že subjektová pozice je obsazena patientem děje (Elektrické vedení bylo poškozeno (vichřicí)); pak jde o diatezi odvozenou, sekundární. Agens v tomto případě není nutno vyjadřovat. Podobně je tomu i u typu Došlo k poškození elektrického vedení (vichřicí).

K redukci participantů dochází u odvozené diateze vyjádřené pasívem zvratným – agens nelze vyjádřit vůbec: Hledá se zaběhnutý pes. K zvýšení počtu pozic dochází u typu: Vichřice způsobila poškození elektrického vedení. Z hlediska sémantického je spojení způsobit poškození analytický predikát (totéž co poškodit), z hlediska syntaktického však výraz poškození obsazuje jednu pozici slovesa způsobit.

 

I. 2. Jak uvádí MČ 3, s. 35, „sémantický predikát může být vyjádřen nejen VF (verbem finitem), nýbrž může mít morfologické, nebo dokonce slovnědruhové formy jiné”. [274]Změny v hierarchizaci a počtu participantů nastávají při přechodu slovního druhu v slovní druh jiný (při nominalizacích) a např. při změně určitého tvaru slovesného na infinitiv. O tom, k jakým změnám dochází při transformaci určitých sloves v deverbativní substantiva, co se týče valence, dočteme se podrobně v MČ 3, s. 127n. a v práci J. Novotného (1981).

V MČ 3, s. 128, se praví: „… jazyk má k dispozici více možností k realizaci propozice na rovině výrazu: i substantiva mohou pojmenovávat děje, abstrahujeme-li od aktualizačních významů spojených s predikátem. Takové nominalizace též umožňují … odhlédnout od účastníků děje (stavu) i od okolností, za nichž k ději (stavu) dochází …, podobně jsou schopna pojmenovat vlastnosti bez zřetele k jejich nositelům … atribut může, ale nemusí vyjádřit nějaký participant propozice …” Nominalizace tedy zachovává (resp. může zachovávat) význam predikátu, v zásadě může obsahovat všechny participanty propozice, neobsahuje však významy aktualizační (osobu, čas, způsob). V MČ se dále píše, že formální souvislost mezi větou a substantivní frází můžeme charakterizovat jako transformační vztah; takový výklad se nabízí zejména tehdy, jestliže substantivum je odvozeno od slovesa nebo adjektiva, ale i v případech, kdy slovotvorný vztah mezi predikátem a substantivem není (bát se psů – strach před psy).

Transformace slovních druhů se využívá při vytváření vět. Je-li sloveso transformováno na substantivum, můžeme propozici vyjádřenou takovým substantivem vložit do věty s určitým slovesem, srov.: pes štěká – štěkot psa – bylo slyšet štěkot psa. Podobně je tomu u deverbativních adjektiv: Pes štěká – Štěkající pes nekouše; Zboží je dodáváno našemu obchodnímu domu – Zboží dodávané našemu obchodnímu domu není kvalitní.

U substantiv deverbativních může být vyjádřen agens (nositel): Chlapci si hráli na indiány – hra (chlapců) na indiány. Na rozdíl od deverbativních substantiv nikdy nemůžeme vyjádřit agens (nositele) děje u infinitivu: hrát si na indiány. U infinitivu není subjektová pozice vytvořena,[4] implicitně je však agens v infinitivu obsažen.

K. Svoboda (1962, s. 5) uvádí, že podstatné jméno slovesné vyjadřuje čistý děj a je tedy výrazem větší myšlenkové abstrakce než infinitiv. Prakticky to znamená, že třeba výraz pokárání nepotřebuje už žádné doplnění, zatímco u infinitivu musí být vyjádřeno, koho káráme: pokárat psa. Podstatné jméno slovesné je také neutrální co do slovesného rodu: zavolání mého otce, žákovo uznání, jeho odsouzení (otec byl zavolán, nebo otec zavolal). Infinitiv bývá neutrální co do slovesného rodu jen v ojedinělých případech – např. po modálních slovesech: Babička chce nakoupit; Matka potřebuje uklidit. Svoboda uvádí i další rozdíly mezi substantivem a infinitivem, např.: Máme na starosti odklízení trosek – odklízet trosky. Infinitiv vyjadřuje konkrétní práci, u substantiva by mohlo přicházet v úvahu i třeba to, aby trosky odklízel někdo jiný. Podobně se liší významem: Odmítl tělesné trestání dětí (vůbec). – Odmítl tělesně trestat děti. (V dalším případě uváděném Svobodou Bojím se zrušení těchto výhod – zrušit tyto výhody, jde, podle mého názoru, o dva významy slovesa bát se.)

Také Hrabě (1964) uvádí, že slovesná a dějová substantiva jednak neimplikují subjekt děje závazně, jednak jsou obojaká co do slovesného rodu. Přejímá Svobodův příklad: Plachtění bylo mým koníčkem. – Plachtit bylo mým koníčkem. První případ nevylučuje možnost, že já sám jsem se na ději aktivně nepodílel, chodil jsem se třeba na plachtění jen dívat, u infinitivu se předpokládá aktivní děj. Z toho u Hraběte vyplývá, že slovesná a dějová substantiva pokládá za kondenzát (druhého sdělení) mluvnicky méně pregnantní a nižšího řádu než infinitiv.

 

I. 3. Pod transformací propozice můžeme chápat i případy, kdy vyjadřujeme děj tzv. analytickým predikátem, nikoli jednoslovným ekvivalentem: Provedli výměnu s obtížemi v chůzi … – Vyměnili … (V uvedeném případě se slovesem provést nevyjadřujeme, čeho se výměna týká; u jednoslovného ekvivalentu by takové vyjádření bylo nutné.) Sloveso provést vyjadřuje aktualizační významy a obecný dějový význam, sémantické těžiště je [275]v objektu: Provedli výměnu; může být také v subjektu: Jeho spánek byl dlouhý (Spal dlouho). – Ozval se tlumený výkřik – (Někdo tlumeně vykřikl). – Sněžení ustalo při ranním nástupu (Přestalo sněžit). – Vývoj zápasu byl dramatický (Zápas se vyvíjel dramaticky).

 

II. Začlenění jedné propozice do druhé

O těchto transformacích se sice badatelé často zmiňují, jejich systematický popis však v češtině chybí.

 

II. 1. Předpokládáme, že jedna propozice je základová (MČ 3, s. 128) a realizuje se větně, druhá se může realizovat buď větně, tj. vedlejší větou, nebo např. deverbativním substantivem: Když přišel Vašek, zakoupilo velitelství výstroj pro dvě mužstva. – Po Vaškově příchodu zakoupilo velitelství výstroj pro dvě mužstva. Vyjadřují se tu dva za sebou následující děje (příchod – zakoupení) a první z nich se realizuje buď vedlejší větou časovou se spojkou když, nebo příslovečným určením času předložkou po + dějovým substantivem v lokálu). Vedle deverbativních a deadjektivních substantiv (nebo jiných substantiv s dějovým významem) nabízí se v případě shodných podmětů obou dějů i užití přechodníků současných nebo předčasných.[5] Podle Mathesia (1942) vyjadřují přechodníky čas, vid, rod a vztah k podmětu má aktuální platnost.

Ze syntaktického hlediska je možno při tomto typu transformací využít teorie větných bloků (srov. MČ 3, s. 543). V kapitole o souvětí vypracované J. Hrbáčkem se za blok považuje skupina vět, která jako celek obsazuje jisté místo vzorce, tj. představuje jeden (rozvitý) větný člen. Ve vzorcích jsou bloky označeny uzávorkováním, např. H₁ – (V₁ – V₂ – V₃). U F. Daneše (1978/83) je nauka o blocích rozšířena o případy, kdy je místo vedlejší věty větný člen realizovaný např. deverbativním substantivem. Za primární (základní) je vždy považováno vyjadřování vedlejší větou, zdá se však, že některé výrazy vstupují do věty již jako hotové bloky. Ne vždy potřebujeme všechny participanty vyjadřovat, protože jsou např. dobře známy z kontextu, často je vyjadřování pomocí větných členů obvyklejší, někdy dokonce vedlejší věty nemůžeme užít vůbec. Samozřejmě je vyjadřování vedlejšími větami nejúplnější, a to jak co do počtu participantů, tak i vzhledem k tomu, že věta obsahuje verbum finitum, tedy je vyjádřena osoba, číslo, čas, způsob, rod slovesný a vid. Jednu formu chápeme jako výchozí (a to zpravidla vedlejší větu), jednu jako transformát (MČ 3, s. 35).

 

II. 2. Příslovečná určení realizovaná buď vedlejší větou, nebo předložkovým pádem

II. 2.1. Určení času:

 

(a) Předčasnost jednoho děje před druhým se vyjadřuje vedlejší větou se spojkami když, jakmile, až nebo předložkovým pádem po + S loc. Opakovaný děj pak výrazy vždy po + S loc, pokaždé po + S loc.

Příklady:

Po sčítání nastoupil Kovářík. – Po odchodu Germánů vyschl i ten řídký pramen zpráv. – Po posledním stěhování byly světnice osazeny podle směn. – Jezuita po krátkém pevném stisku stáhl svou pravici zpět. – Hned po vzájemném představení se obrátil a zařadil do kruhu. – Po slabém protiútoku smečař zvýšil vedení na dva nula. – Brzy po zahájení vždycky (Svoboda) ochrnutí rozběhal, takže mohl podat solidní výkon. – Po rozchodu odpolední směny na pracoviště nás čtyři nováčky Bednář vedl přes dvůr směrem k věži. – Ale po návratu na tábor už to snad bude lepší.

Zpětně transformovat předložková spojení na vedlejší věty bychom mohli jen v některých případech: Až se vrátíme na tábor, už to snad bude lepší. Zdá se, že předložkový pád někdy vyjadřuje i jistou příčinu děje. Po slabém protiútoku … Protože byl útok [276]slabý … V některých případech je samozřejmě možné sled dvou dějů vyjádřit hlavními větami: Stiskli si ruce a jezuita stáhl svou pravici zpět. – Vzájemně se představili a Karel se obrátil a zařadil do kruhu.

U časových vět je transformace na předložkový pád někdy obtížná vzhledem

a) k tomu, že neexistuje příslušné substantivum (odvozené od slovesa), např.: Když urazili dvacet kroků od strážnice, zaslechli, jak autobus odjíždí, b) k „dalším informacím”, které věta obsahuje: Když konečně dobudovali tábor, přijela další parta. Ve větě je výraz konečně, který bychom do předložkového pádu nemohli zařadit.

Přechodník předčasný nepřipadá prakticky v dnešním jazyce v úvahu: Když se vrátil domů – po svém návratu – vrátiv se domů.

 

(b) Současnost se vyjadřuje buď vedlejší větou zpravidla se spojkou když, nebo předložkovými pády: při, v + S loc, během, v průběhu, za + S gen. Současný děj s dějem jiným se může vyjádřit někdy i větami se spojkami zatímco, kdežto, dále pak spojovacím výrazem a přitom, popř. přechodníkem současným.

Příklady:

Při vyřčení výše trestu pohnutí vzadu zesílilo. – Při odchodu na závod se v ťápotách usazovala voda jako po nádobí. – Při vyslovení jmen dvou zacvičitelů odtrhl oči od podlahy. – Při jízdě se plně nevěnovala řízení. – Začalo to včera při ranním nástupu. – Při skotačení na sluníčku jsme zatím netušili, jakého stupně zlovůle může dosáhnout takový ortel. – Svoboda se přemáhal jak v práci, tak při sportu. – Nejpernější chvilky zakoušel vždycky po probuzení a v těch prvních chvílích ranního zatížení. – Domníváme se, že voda ze zdroje je kvalitní, mikroby se tam dostaly až během dalšího zpracování / v průběhu … – K závadě však došlo během technologie, dopravy nebo skladování. – Když procházíme kolem za provozu, spěcháme co nejrychleji. – Za mrazu a vichrů tu lidé v zimě utrpěli těžké omrzliny, v letní výhni padali slabostí / když byl mráz …

Dobře je z příkladů vidět oslabenou vidovou stránku u substantiv. Při vyřčení výše trestu … Při vyslovení jmen … Chceme-li tyto předložkové pády nahradit vedlejší větou, musíme užít nedokonavého slovesa: Když byla vyhlašována výše trestu … Když byla vyslovována jména … Když vyslovovali jména … Věta s dokonavým slovesem by vyjadřovala děj předčasný: Když vyřkli výši trestu, pohnutí vzadu zesílilo.

Současnost opakovaná: Kdykoli se vracel, byl znovu zklamán. Při každém návratu …

 

(c) Následnost dvou dějů se vyjadřuje buď větami se spojkou než, nebo předložkovým pádem s předložkou před + S instr. Následnost se vyjadřuje méně často než předčasnost.

Příklady:

Než znovu promluvil, zadíval se zamyšlen na pečlivě upravený záhonek. – Než za sebou zavřeme plechem pobité dveře do skladové haly, skřípe nám uranový prach mezi zuby. – Ale na Nikolaji by se snad nenašel nikdo, kdo by si před odsunem nastrouhal inkoustovou tužku do očí. – Rozhodující slovo by muselo padnout až těsně před nástupem na směnu.

 

II. 2.2. Určení prostředku se vyjadřuje zpravidla substantivem v instrumentálu, nebo vedlejší větou uvozenou výrazem tím, že:

Zavedením rozhlasu získala nové pole působnosti skupina zabývající se politikou (Tím, že byl zaveden rozhlas …) – Potrestali ho zařazením do transportu. – Kdo by marnil čas přípravou a shledáváním argumentů. – Ujišťujeme vás svou dobrou vůlí a účinnou podporou. – Utažením protilehlých cípů vznikne ranec.

Určení způsobu můžeme vyjádřit předložkovým spojením bez + S gen a větou s aniž:

Sehraná dvojice zdvihla barel od podlahy a šoupla ho do patra naráz, bez dodatečných oprav (aniž by něco dodatečně opravovala).

 

II. 2.3. Určení důvodu se může vyjadřovat zpravidla předložkovým pádem z + S gen, substantivem v instrumentálu a vedlejší větou se spojkou protože, event. jinou důvodovou spojkou:

[277]Z únavy usnuli. – Bolestí plakal. – Protože byl unaven …

Jiné důvodové předložky můžeme najít např. u Machové (1972): pro, kvůli, díky, vinou, vzhledem k, z důvodu, na základě, v důsledku, následkem. Někdy jsou slabým vyjádřením důvodu i přechodníkové konstrukce.

 

II. 2.4. Určení účelu:

pro S acc / proto, aby SENT

Hudba jim měla pro ukrácení chvíle koncertovat na prostranství / proto, aby se jim ukrátila chvíle … Pro práci v šachtě je nepotřeboval / proto, aby …

k S dat / proto, aby SENT

K této práci knihy nepotřebujete / (proto), abyste …

v zájmu S gen / proto, aby SENT

Obě strany v zájmu klidného soužití si navzájem vycházely vstříc.

Z jiných konstrukcí:

Za účelem klidného soužití / na čtení, na hraní / na rozmyšlenou, na uvítanou aj.

 

II. 2.5. Určení podmínky:

při S loc / v případě S gen; řidčeji pak předložkovými pády pod (jedinou) podmínkou S gen / za podmínky S gen; ojediněle též S instr / jestliže, -li, pokud, když SENT; dále výše uvedenými spojeními s větou: v případě, že SENT …

V případě nesplnění těchto podmínek, vězňové vyhrožovali, že rukojmí zabijí / jestliže, když SENT … Při zastavení na schodech může být použito zbraně / jestliže SENT – Při nákupu v zahraničí jsou ceny levnější / Pokud … – Utažením protilehlých cípů vznikne ranec / Jestliže utáhneme …

Podmínka je vyjádřena i v konstrukci:

Bez poskytnutého finančního krytí nebude cesta realizována / Nebude-li poskytnuto finanční krytí …

 

II. 2.6. Určení přípustky:

přes S acc / vzdor S dat / ačkoli, přestože, i když SENT

Přes zákaz mluvit prolétne slyšitelný šepot těch, kteří už uhodli cíl jízdy / ačkoli bylo zakázáno … Vzdor značnému zvýšení cen energií je letos provoz Paláce kultury dotován méně než poloviční částkou loňského roku / přestože SENT

 

II. 3. Případy jiné

Předložkovými pády v alternaci s větami se může někdy vyjadřovat slučování dvou propozic, popř. spojení adverzativní:

Kromě bohaté nabídky sportovního zboží hodlá Adidas poskytovat i poradenské služby / vedle S gen / mimo S acc / kromě toho, že SENT – Adidas nabízí sportovní zboží a hodlá poskytovat … Místo obtížného pobíhání stačilo vyslovit příkaz do mikrofonu / Místo abychom pobíhali …. / Nepobíhali jsme, ale …

 

III. Rámec propozice

Je-li ve větě určité sloveso a infinitiv, neznamená to samozřejmě, že jde vždy o dvě propozice. V případě, že v určitém tvaru je nějaké modální sloveso (museli pracovat, chtěl jít na výlet), jde vlastně o děj jeden. V některých takových případech máme možnost různých realizací – transformací, např.: Pokoušel jsem se utajit úlek – o utajení úleku – abych utajil úlek. Děj vyjádřený určitým slovesem představuje pak „rámec” děje vyjádřeného infinitivem, deverbativním substantivem, vedlejší větou. Nejde tedy o dvě propozice, ale o propozici jedinou – s „rámcem”. Určitým slovesem se vyjadřuje modalita – snaha, možnost, nutnost, vůle, ale také smyslové vnímání, myšlení, hodnocení, pravení aj. Podle V. G. Gaka je tu neshoda strukturní a sémantické roviny (srov. Gak, 1985). Nejde tu o dva současně probíhající děje, ale děj vyjádřený v určitém slovese „rámuje” děj vyjádřený tzv. predikátovým aktantem. Z hlediska syntaktického je ovšem základní sloveso v určitém tvaru (pokoušel jsem se). Vedlejší věta, substantivum nebo infinitiv představují větný člen k určitému slovesu. (Podle Gaka jsou ovšem považovány za predikátové aktanty jen infinitivy a substantiva, nikoli věty vedlejší.)

[278]V některých případech (jako ve výše uvedeném se slovesem pokoušet se) je z hlediska významu i z hlediska stylistického v podstatě jedno, které realizace „predikátového aktantu” užijeme. V jiných případech (srov. např. výše uvedené příklady Máme na starosti odklizení trosek / odklízet trosky … – Odmítl tělesné trestání / tělesně trestat …) mohou být rozdíly významové. Při užívání infinitivu po některých „rámcových” slovesech neexistují nějaké striktní předpisy, řídíme se tu spíše jazykovým citem. Tak někdy nám připadá užití infinitivu pod vlivem cizího jazyka poněkud neobvyklé: Prosíme Vás chránit tuto kartu před magnetickými a mechanickými vlivy. – Najdete-li cizí kartu, prosíme ji zaslat na adresu EUREST.[6]

Ze syntaktického hlediska existuje několik typů konstrukcí vyjadřujících děj u rámce propozice. Různými transformacemi můžeme vyjádřit děj v subjektu, objektu nebo atributu. Rámec děje, rámec propozice se vyjadřuje určitým slovesem.

 

III. 1. Děj je vyjádřen v subjektu (ze syntaktického hlediska), predikátem (rámcem) se zpravidla vyjadřuje hodnocení děje: INF / aby SENT

Postavit místo sebe do nástupu vycpaného panáka by byla ta nejlepší možnost / abych postavil … – Po chvilce tréninku nebylo ani třeba uhrabávat štěrk lopatou / abych uhrabával, abychom uhrabávali apod. – Je tedy na našich občanech posoudit danou situaci / aby posoudili … – Bylo by nevhodné pokoušet se o varování nepřítele / abyste se pokoušeli … – Pak už zbývalo jen vyčkat na povel k nástupu / abychom vyčkali …

Jak z příkladů vyplývá, osoba a číslo jsou jasně vyjádřeny vedlejší větou, u infinitivu takové jasné vyjádření chybí, z kontextu však vždy potřebné informace získáme.

INF / S nom / aby SENT

Stačilo mu jen jemně ťuknout (ťukal on). / Stačilo mu jen jemné ťuknutí (mohlo by i znamenat, že někdo ťuká jeho). – Nemá smysl si stěžovat / stěžování / abych si stěžoval, abychom … – Rozumné se zdá z tohoto hlediska odmítnout tuto bezvýchodnou hru / odmítnutí … / abychom odmítli … – V jejich záměru přirozeně není ulehčovat úděl otroka / ulehčování / aby ulehčovali … – Svaly napjaté, nedaří se uvolnit je / jejich uvolnění / abych je uvolnil … – Stačí vyslovit příkaz do mikrofonu / vyslovení / abych vyslovil / abyste vyslovili …

Podobnou funkci jako věta s aby může mít věta s že a modálním slovesem moci:

Nepřipadalo v úvahu, že by kněz mohl věc udat / aby kněz věc udal. Se substantivem by byla věta dvojznačná: Nepřipadalo v úvahu udání kněze.

INF / kdyby SENT

Bylo by naivní domnívat se, že všechno vyřeší česko–německá smlouva / kdybychom se domnívali …

INF / S nom / kdyby SENT

Dosáhnout výchozího bodu je maximem úspěchu / dosažení / kdybychom dosáhli …

S nom / že SENT

Otův příchod mu nepřipadal podezřelý. / To, že Ota přišel, mu nepřipadalo podezřelé. Existují různá omezení. Tak nelze říci Otův nepříchod, v záporu je možná pouze věta vedlejší: To, že Ota nepřišel, mu nepřipadalo podezřelé.

S nom / jak SENT

Udivila ho proměna jeho společníka / jak se jeho společník proměnil.

Výše jsme sice řekli, že z kontextu poznáme osobu a číslo pro transformaci infinitivu nebo substantiva do vedlejší věty, často však takový údaj nepotřebujeme uvádět. Věty obsahující infinitiv nebo substantivum verbální aj. zpětně transformujeme pasívními větami; pak vlastně nemusíme vyjadřovat agens děje: Nebylo ani třeba uhrabávat cestičky / aby se cestičky uhrabávaly / aby byly cestičky uhrabávány.

 

III. 2. Transformace děje probíhají v objektu:

INF / aby SENT

Opatření přikazovalo docházet pro menáž ke kuchyni hromadně / abychom docházeli … – Proto vám doporučuju mluvit tedy co nejmíň / abyste mluvili …

[279]INF / S acc / aby SENT

Doporučuju vám řád nejen přečíst / nejen přečtení / abyste si ten řád nejen přečetli, ale i důkladně zapamatovali. – Nakonec nám přikázali vrátit se na světnici / návrat / abychom se vrátili. – Ti bojovnější z nás navrhovali odmítnout / odmítnutí / abychom na znamení solidarity odmítli.

INF / S acc

Odmítli nastoupit pro jídlo v útvaru / nástup …

S acc / aby SENT

Nikdo nepřikazuje dodržování nočního klidu / aby byl dodržován noční klid. – Ve skutečném životě lidé začnou požadovat opravdové plnění závazků / aby závazky byly plněny. – Záběr nevyžadoval přetočení / aby byl přetočen. V uvedených příkladech jsme si zase mohli povšimnout, že ve vedlejší větě je vhodnější pasívum, agens děje nevyjadřujeme.

INF / k S dat / aby SENT

Dusno a horko donutilo poslance otevřít okna / k otevření / aby otevřeli okna.

INF / o S acc / (o to), aby SENT

Někdy se pokusí uvést do souladu / o uvedení / (o to), aby uvedl do souladu předpoklady se skutečností. – Vězňové žádali okamžitě přistavit osobní automobil s plnou nádrží / o okamžité přistavení / o to, aby byl přistaven …

INF / (o to), aby SENT

Babiak se ještě pokusil na marodce vyrazit z doktora nějaké prášky / o to, aby …

INF / s S instr / (s tím), aby SENT

Kdopak by se tady ještě namáhal shánět / se sháněním / (s tím), aby sháněl nějaké potvrzení.

S acc / že SENT

Milan popřel svou účast na vydávání časopisů / že by se účastnil … – My jsme pochopili vaše úsilí / že usilujete o pokrokové cíle.

INF / že SENT

Domníváte se nalézat kotevní bod v člověku samém / že nalézáte …

na S acc / na to, že SENT

Pozorovatel poukazuje na nesmyslnost zařazení malých elektráren do aukcí / na to, že zařazení … je nesmyslné.

za S acc / za to, že SENT

Děkuji za uznání mé práce / za to, že moje práce byla uznána. – Přezdívku si vysloužil za svou usilovnou snahu / za to, že se usilovně snažil objevit u farářů bible.

S acc / jak SENT

Pozoroval průběh zápasu / jak zápas probíhá. – Postup opravy určí pan inženýr Byčkov / jak bude postupovat oprava …– Líčili změny v poměrech / jak se mění poměry.

INF / jak SENT

Zaslechli odjíždět autobus / jak autobus odjíždí. V uvedeném příkladě nelze užít substantiva (Zaslechli odjezd), ale lze užít substantiva vyjadřujícího nějaký hluk: Zaslechli šramot, řev.

S gen / toho, jak SENT

Nikdo si tady nevšímal našeho řevu / toho, jak řveme.

na S loc / na tom, jak SENT

Na mém rozhodnutí tak dalece nezáleží / na tom, jak se rozhodnu …

o S loc / o tom, jak SENT

Přemýšlím o svém přežití / o tom, jak bych přežil.

Můžeme si povšimnout toho, že někdy jsou podměty řídící věty a věty vedlejší stejné, shodné jsou tedy agenty rámce i „predikátového aktantu”, vyjádřeného infinitivem nebo substantivem, jindy jsou nestejné: Pokoušel jsem se utajit úlek (stejné) – Dusno a horko donutilo poslance otevřít okna (nestejné).

V příkladech jako Nedovedu si představit, jak Sokrates prchá a Nedovedu si představit Sokrata, jak prchá je agens „predikátového aktantu” v druhém případě vyjádřen již ve větě řídící (v rámci).

 

[280]III. 3. Transformace děje probíhají v přívlastku, rámec se vyjadřuje substantivem:

INF / aby SENT

Zbývá jediná možnost akceptovat / abyste akceptoval zástupce, kteří mají důvěru tábora.

INF / k S dat / k tomu, aby SENT

K tomu následovat příklady jehovistů mi chybí prostě odvaha / k následování / k tomu, abych následoval … – Správně vycítil tendenci radikálně omezit dlouho dobývané svobody a cíle / k radikálnímu omezení … / k tomu, aby byly radikálně omezeny … – Neměli jsme příležitost hovořit spolu / k společnému hovoru / k tomu, abychom spolu hovořili.

k S dat / k tomu, aby SENT

Dal povel k odchodu / k tomu, abychom odešli.

na S acc / na to, aby SENT

Mohli pustit falešnou hlášku na oklamání lidí / na to, aby oklamali …

INF / na S acc / na to, aby SENT

Ten který okruh by měl právo navrhnout svého zástupce do orgánu samosprávy / na navržení … / na to, aby navrhl … – Nezbýval však čas rozhlížet se / ani na rozhlížení / ani na úvahy / ani na to, abychom se rozhlíželi.

INF / o S acc / (o to), aby SENT

Za usilovnou snahu objevit u farářů bible / za snahu o objevení / za snahu (o to), aby objevil …

za S acc / za to, jak SENT

Mám odpovědnost za své osobní rozhodnutí / za to, jak se rozhodnu.

o S loc / (o tom), že SENT

Každému z osazenstva byl přičiněn do spisů záznam o účasti / že se zúčastnili vzpoury.

Předložkami k a pro se vyjadřuje přívlastek účelový: Uspořádají akci k utužení upadající kázně / k tomu, aby … – Nutnou podmínkou pro další zkvalitnění činnosti je výstavba hotelu / aby byla zkvalitněna …

Zvláštní případ transformací přívlastku představuje (srov. MČ 3, s. 150) typ: džbán s vínem / který obsahuje víno. Pod.: Jirka s čelem pokrytým vráskami (maje čelo pokryté vráskami), kluziště s umělým osvětlením / které má …

 

Závěrem je třeba říci, že zatímco u prvního typu je jasné, kterou konstrukci považujeme za základní a kterou za odvozenou, u typů II a III jsme uvedli, že (vedlejší) věta sice představuje nejúplnější realizaci propozice, protože mohou být realizovány všechny participanty a aktualizační významy, vyjadřování vedlejší větou však nemusí být vždy nejobvyklejší. V našich příkladech stavíme na první místo infinitiv nebo substantivum, protože při excerpci většinou vycházíme od těchto případů. K významovým nejasnostem dochází při infinitivizaci a nominalizaci pouze zřídka; jeden takový příklad si můžeme uvést. Věta z denního tisku zněla: Oba ministři se shodli na okamžitém zastavení registrace kupónových knížek. Řada občanů se mylně domnívala, že registrace byla zastavena. Bylo to proto, že nominalizace nevyjádřila to, co by vhodně umožnila vedlejší věta: Oba ministři se shodli na tom, že by měla být okamžitě zastavena registrace. Věta umožňuje vyjádřit modální významy, způsob slovesný atd. Striktní pravidla, kdy užít věty, kdy substantiva nebo infinitivu, nenajdeme, pozorujeme však jisté tendence u některých skupin sloves. Tak slovesa jako vyzvat, prosit, žádat se zpravidla v češtině nepojí s infinitivem – pouze se substantivem nebo vedlejší větou.

 

LITERATURA

 

Daneš, F.: K prohloubenějšímu rozboru souvětných vztahů. SlavPrag XXXI, 1978 (1983), s. 153–160.

Daneš, F.: Věta a text. Praha 1985.

Gak, V. G.: Strukturnaja i semantičeskaja derivacija konstrukcij s predikatnymi aktantami. In: Tipologija konstrukcij s predikatnymi aktantami. Leningrad 1985.

[281]Grepl, M. – Karlík, P.: Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury. Brno 1983.

Hrabě, V.: Polovětné vazby a kondenzace „druhého sdělení” v ruštině a v češtině. Praha 1964.

Macháčková, E.: Kniha o přechodníkových konstrukcích v nové češtině. SaS, 45, 1984, s. 46–50.

Macháčková, E.: Vyzval je k odchodu, aby odešli, odejít? NŘ, 71, 1988, s. 222.

Machová, S.: Příčina v syntaxi češtiny. Praha 1972.

Mathesius, V.: Řeč a sloh. Praha 1942.

Mluvnice češtiny 3. Skladba. Praha 1987.

Novotný, J.: Valence dějových substantiv v češtině. In: Sborník PF v Ústí nad Labem. Praha 1981.

Padučeva, E. V.: O proizvodnych diatezach otpredikativnych imen v russkom jazyke. In: Problemy lingvističeskoj tipologii i struktury jazyka. Leningrad 1977, s. 84–107.

Panevová, J.: K otázkám druhé predikace v generativním systému. SlavPrag VIII, 1966, s. 339–346.

Poldauf, I.: Děj v infinitivu. SaS, 20, 1959, s. 183–201.

(Též diskuse mezi K. Svobodou a I. Poldaufem v SaS z r. 1960.)

Svoboda, K.: Infinitiv v současné spisovné češtině. Praha 1962.

Šmilauer, V.: Novočeská skladba. 2. vyd. Praha 1966.

 

R É S U M É

On the types of transformations in Czech

This contribution focuses on the following transformation types: I. changes in the number and hierarchy of participants within one proposition, II. inclusion of one proposition into another, and III. the proposition frame.

The first proposition type is sufficiently described (cf. M. Grepl – P. Karlík), and this article concentrates on the II. and III. types. When dealing with the II–type, the syntactic theory of sentential blocs may be applied; most often, the proposition expressed by the main clause includes adverbials of anteriority, contemporaneity, or subsequence. The III–type includes such cases when the VF of the main clause is a proposition frame; those verbs express modality – endeavour, possibility, necessity, will, but also sensuality, thinking, appraisal, and communication. The proposition is realized by a dependent clause, infinitive, or a verbal (and/or other) noun.

Slovo a slovesnost, ročník 53 (1992), číslo 4, s. 273-281

Předchozí Jan Kořenský: K otázce procesuálního pojetí slovní zásoby

Následující Časopis pro moderní filologii