18. mezinárodní kongres onomastických věd v Trevíru

Miloslava Knappová

[Kronika]

(pdf)

The 18th international congress of onomastic disciplines in Trier

Ve dnech 12.–17. dubna 1993 se konal v Trevíru (Trier) v pořadí již osmnáctý mezinárodní kongres onomastických věd. Jeho pořadateli byli Univerzita v Trevíru, přesněji řečeno vedoucí projektu PATROM (Dictionaire historique des noms de famille romans) Dieter Kremer a ICOS, tj. International Committee of Onomastic Sciences. Prezidentem kongresu byl Carlo Alberto Mastrelli z Florencie. Kongres se odbýval na trevírské univerzitě a zaznělo na něm na 280 referátů, jejichž přednášející byli ze 40 států a pěti kontinentů. Některé státy nebyly zastoupeny vůbec (Rusko, Ukrajina ap.). Českou republiku reprezentovali 4 účastníci.

Ústřední téma kongresu znělo Personennamen, důraz byl kladen na příjmení. Bylo vyčleněno 10 sekcí, které pracovaly zcela samostatně. Každá měla svého předsedu a několik poradců. Toto vedení sekce připravovalo obsahovou náplň tak, aby výchozí teze dostali zájemci o účast na kongresu včas, aby mohli spolu se závaznou přihláškou oznámit i volbu sekce a téma referátu. V případě potřeby byli odborníci na určitou problematiku vyzváni k přednesení referátu na zadané téma. Vedení sekce obdrželo v určeném termínu teze (Abstracts) jednotlivých referátů, posoudilo je a sestavilo program. Zároveň se postaralo o celý programový průběh sekce a závěrečné zhodnocení jejího vědeckého přínosu. Toto originální pojetí tedy zcela vyloučilo plenární referáty. Zajímavá byla i skutečnost, že diskusní příspěvky k jednotlivým referátům byli jejich autoři povinni ještě týž den odevzdat na připraveném formuláři v jednom z jednacích jazyků (němčina, angličtina, francouzština) vedení sekce; budou otištěny zároveň s referáty v kongresovém sborníku zajišťovaném organizátory kongresu. V blízkých sálech se tedy paralelně konalo 6–10 přednášek najednou podle přísně dodržovaného časového harmonogramu, v němž bylo počítáno i s diskusí a přesuny do jiných sekcí. Výběr přednášek usnadňoval sborník tezí (Abstracts) všech přednášek, který dostal každý účastník kongresu při registraci. V závěrečných dnech kongresu se uskutečnily v pěti sekcích pódiové diskuse, na nichž byly některé zásadnější diskusní problémy uceleněji probrány.

Věnujme nyní pozornost programu jednotlivých sekcí. První z nich, nazvaná Namentypologie und Namengeschichte, se zabývala vývojovými aspekty osobních jmen v jednotlivých jazycích. Referovalo se např. o vztahu vývoje jmen k vývoji jazyka (A. Badia i Margit, Španělsko, Antroponymie et dialectologie dans le domaine linguistique catalan), o vývoji příjmení, ale také např. o vlivu bible na rozvoj onymických systémů (L. García, Španělsko) ap. Příspěvky byly velmi různorodé, většinou z románské oblasti.

Druhá sekce, nazvaná Namensysteme im inkulturellen Vergleich se soustředila jednak na systém vlastních jmen jako na obecný teoretický problém, jednak na popis a analýzu systémů vlastních jmen v jednotlivých jazycích, kulturních oblastech, sociálních vrstvách i historických epochách. Tato sekce svým relativně širokým tematickým pojetím vyvolala největší zájem účastníků. Z referátů obecnější povahy je vhodné zde připomenout příspěvek B. Pampa (Švéd[158]sko), Towards a classification of proper names, zamýšlejícího se nad novými aspekty klasifikace vlastních jmen, výrazně teoreticky pojatý referát R. Šrámka, Das Systemhaft und das Systematisierende in der Namenforschung, a dále např. příspěvky H. Saariové (Finsko), Das sprachliche und das nationale System, i R. Capriniové (Itálie), The semantics of proper names. Mnoho referátů se soustředilo na problematiku systému osobních jmen v jednotlivých jazycích. Byly zde zastoupeny referáty ze všech kontitentů, takže se účastníci kongresu mohli např. seznámit s charakterem antroponymických systémů v Koreji, v Maroku, na Sardinii aj. – Pódiová diskuse přinesla řadu teoreticky důležitých závěrů, přínosně rozvíjejících pojetí onymického systému.

Třetí sekce, nazvaná Socioonomastika, se zaměřila na volbu, užívání a fungování osobních jmen v závislosti na sociálních strukturách v různých kulturách a národech v synchronním i diachronním aspektu. Na příkladech konkrétních referátů (např. E.-M. Christoph o situaci v Německu, E. Kiviniemi ve Finsku, M. Gygerová ve Švýcarsku aj.) se ukázalo, že vývojové tendence ve volbě rodných (křestních) jmen mají mezinárodně shodné motivace, tj. rodinné tradice, módnost jmen, vliv bydliště rodičů aj. D. Gerritzenová pomocí mapového zpracování např. demonstrovala rozdíly ve volbě jmen mezi městem a venkovem v Holandsku. Dále se referáty zabývaly různými aspekty užívání oficiálních a neoficiálních forem rodných jmen, příjmení i přezdívek v běžné denní komunikaci. Soustředily se i na problematiku vzniku příjmení za různých sociálních, náboženských, etnických, politických a regionálních podmínek; V. Goicová (Rumunsko) např. přednášela o situaci v Transylvánii, S. Paikkalová (Finsko) o evropském vlivu na ustalování systému finských příjmení. K zajímavostem této sekce patřily i dva příspěvky o židovských osobních jménech, a to v 15. stol. v Iberii (V. Fereirová, Portugalsko) a o jménech ruských Židů emigrovavších do Izraele (E. D. Lawson, USA). Z obecněji zaměřených příspěvků v této druhé největší sekci zaujali novými pohledy např. A. Lampinen (Finsko), Naming and social groups, H. Kniffka (SRN), Towards the study of ethnic epithets from a culture-contrastive perspective, či H. Petrieová s R. Declanem (Anglie), Some psychological consequences of unusual personal names. W. F. H. Nicolaisen (Skotsko) na své vlastní osobě demonstroval „onomastickou bibliografii“, tj. různé druhy pojmenovávání a oslovování v závislosti na věku, společenských podmínkách ap. Úvodní obecný referát H. Naumanna (SRN), Zentrum und Peripherie socioonomastischer Betrachtungen, se stal též východiskem pro shrnující, přínosnou pódiovou diskusi.

Čtvrtá sekce, nazvaná Personennamen und Ortsnamen, se soustředila na vztahy onymického systému jmen osobních a systému jmen místních a pomístních, včetně hydronym a oronym, jejich vzájemnou motivační propojenost v různých chronologických vrstvách. Potvrdilo se, že nejběžnější je ovšem vznik místních jmen ze jmen osobních. Vzájemné vztahy těchto systémů byly demonstrovány na konkrétní situaci v řadě různých jazykových oblastí, např. v Maďarsku (Á. Kálmási), v Bulharsku (L. Dimitrovová-Todorovová), v Japonsku (S. Ueno), v Anglii (M. Gellingová), v Severní Dakotě (I. Tasque) aj. Osobní jména se stala základem též pro hydronyma, jak ukázal na dokladech ze Švédska J. Koúsgard Sørensen, a také oronyma, což ve svém příspěvku Personennamen als Bergnamen doložil W.-A. Frhr. von Reitzenstein (Rakousko). Na stálou oscilaci mezi jednotlivými onymickými systémy poukázal příspěvek M. R. Millerové (USA), Closing the circle: from place names to personal names, a dále např. referát S. Strandberga (Švédsko), Beziehungen zwischen Personennamen und Ortsnamen. Objevily se i příspěvky specifičtější, např. o morfogenetických aspektech vztahu antroponymie a toponymie v Kanadě (H. Dorion), o osobních jménech v místních jménech na území jazykového kontaktu, a to němčiny s některým ze slovanských jazyků (E. Foster, SRN, o situaci v Bran[159]denbursku, B. Czopková v Polsku). I tato sekce byla uzavřena pódiovou diskusí.

Pátá sekce, nazvaná Onomastika a lexikografie, věnovala samostatnou pozornost tomuto tématu na světovém kongresu poprvé. Byla zkoumána vázanost těchto dvou disciplín, způsoby zpracovávání vlastních jmen v různých typech slovníků apelativ i proprií, což prezentovaly např. referáty I. Hausnerové (Rakousko), Namenbücher und deren Bezug zu Lexikographie, B. Falck-Kjällquistové (Švédsko), On proper names in historical-etymological dictionaries, či M. V. Dickové (Brazílie), Lexical and cultural projections in onomastics. Některé příspěvky se zaměřily na analýzu určitých typů onymických slovníků (J.-P. Chambona, Francie, Les dictionnaires d’antroponymie; E. Eichler, SRN, Personennamen in Ortsnamenbüchern) či dílčí aspekty související s lexikografickým zpracováním vlastních jmen (např. J. Mestres i Serra, Španělsko, Les abréviations et les noms propers). Ukázalo se, že problematika vztahu onomastiky a lexikografie je velmi aktuální, což vyústilo v návrh na založení mezinárodní onomastické lexikografické sekce.

Šestá sekce s titulem Výzkum vlastních jmen a historické vědy se stala dialogem mezi onomastiky a historiky, reflektujícím různé přístupy a metody těchto disciplín, uplatňující se v globálním výzkumu vlastních jmen. Bere se přitom v úvahu fakt, že pojmenování je vždy odrazem konkrétní dobové situace, za níž k pojmenování dochází. Dokládaly to např. příspěvky R. Rentenaara (Holandsko), Humanismus und Familiennamen, E. Morlicchiové (Itálie), Namenforschung ohne Geschichtswissenschaften? Nein, danke!, a G. Thorvaldsena (Norsko), The problem of name variants – how the historian can help the anthroponymist. Řada vystoupení se věnovala vývoji příjmení v konkrétních jazykových oblastech či státních útvarech.

Literární onomastika byla tématem sedmé sekce. Referáty se zabývaly aktuálními problémy, jako jsou status literárních jmen, poetika jmen, formy a různé funkce vlastních jmen v literárních textech a jejich interpretace. Ilustrují to např. příspěvky P. Stockera (Švýcarsko), Intertextuelle Namen, a K. van Dalen-Oskanové (Holandsko), The mutual influence of names and rhyme. Jednotlivé problémy byly analyzovány na dílech konkrétních autorů (Shakespeare, C. Pavese aj.), poukazovaly na závislost dobovou (trubadurská poezie) i místní a národní (Španělsko ap.). Objevily se i neobvyklé tituly příspěvků (nebyly zvláštností ani v jiných sekcích), např. G. Kapfhammer (SRN), Ich bin froh, daß niemand weiß, daß ich Rumpelstilzchen heiß! Eigennamen im Märchen. I tato sekce byla uzavřena přínosnou pódiovou diskusí.

Osmá sekce, zvaná Deonomastika, se soustředila na teoretické problémy a vývojové aspekty deonymizace, např. v referátech W. Schweickarda (SRN), Forschungsperspektiven und Desiderata, a J. van Marleho (Holandsko), In search of systematic properties of ’deonomastic’ patterns. Jako důležité se ukazují zejména sémantické, funkční, motivační i formální aspekty deonymizace, jak je ozřejmily referáty J. Kebera (Slovinsko), Einige semantische Aspecte und Motive des Übergangs vom Personennamen zum Apellativum im Slowenischen, a R. Rise (SRN), Zwischenbereich von Eigennamen und Appellativ. Poukázáno bylo též na problematiku apelativizace obchodních značek (např. König-Pilsner – Köpi), která má své specifické rysy v jednotlivých jazycích, na využívání vlastních jmen ve frazeologii, na různé slovní hříčky spojené s vlastními jmény a další zajímavé otázky. Pódiová diskuse této sekce se zaměřila na stav a perspektivy uvádění apelativizovaných vlastních jmen ve slovnících.

Devátá sekce nesla titul Namenrecht. Jde o téma nově sledované a zařazené, které si vynutily změny společenské situace v mnoha státech Evropy. Oficiální regulace volby a zápisu jmen, zvláště rodných, byla sledována v aspektu diachronním i synchronním, ať už z hlediska její funkce v poloze obecné, nebo ve vztahu k situaci v jednotlivých státních útvarech. Z těch obecnějších lze uvést [160]např. referát W. Diederichsena (SRN), Funktionen des Namenrechts und das Funktionieren von Namen, a M. Coestera (SRN), Folge und Fernwirkungen des neuen Namenrechts. O stavu a perspektivách změn jazykových regulativů v západoslovanských jazycích referovala M. Knappová, o situaci v nordických zemích (Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko) E. Bryllová, o Rakousku W. Zeyronger, o Maďarsku Á. Bíróová, o Holandsku W. Pinkueus, o Francii A. Lefebvre-Teillardová atd. Potvrdilo se, že ve většině evropských států jsou antroponymické pojmenovací procesy regulovány (s větší či menší „přísností“), že vycházejí z evropských kulturních a administrativně-správních tradic a že se ukazuje stále větší potřeba spolupráce jazykovědců a právníků na novelách těchto zákonných směrnic, sloužících k jazykově právní legalizaci občanů.

Poslední, desátá sekce byla věnována výzkumným projektům, které zde byly předloženy k odbornému posouzení. Z velkých mezinárodních projektů to byl především PATROM (Dictionaire historique des noms de famille romans), o kterém referovala J.-M. Pierretová (Belgie), dále projekt Greham (Groupe de recherche européen sur l’historie de l’anthroponymie mediévale), který představila M. Bourinová (Francie). A. Marynissenová (Belgie) uvedla projekt zeměpisného atlasu vlámských a holandských příjmení, připravovaný počítačovou metodou, M. Wahlberg (Švédsko) sumarizoval přehled o (ediční) sérii zpracovávající severská místní jména (Švédsko, Norsko) a nastínil možnosti jejího pokračování. J. Bartůňková a S. Pastyřík seznámili s projektem výzkumu českých hypokoristik, zaměřeným i na aspekty slovotvorné, areálové, sociolingvistické a psycholingvistické, s cílem přípravy jejich slovníku. Většina příspěvků se zaměřila na jeden výzkumný projekt, jen někteří referovali o několika plánech, např. P. Raper (Pretorie) o výzkumech v jižní Africe, M. Muranga v Ugandě, K. Rymut v Polsku.

Je pochopitelné, že při tak velkém množství sekcí a referátů může tato zpráva podávat jen ilustrativní vhled do bohaté programové náplně kongresu. Je třeba říci, že převážná většina příspěvků respektovala ústřední téma kongresu, tj. výzkum osobních jmen. Kongres ukázal na mnohostranné badatelské přístupy a možnosti výzkumu antroponym, obohatil jejich teoretická východiska, seznámil s novými metodickými postupy i konkrétními výsledky v jednotlivých antroponymických systémech a badatelských oblastech. Zdůraznil nástup nových aktuálních témat daných vývojem a potřebami soudobé společnosti. Potvrdil další možnosti rozvoje s použitím moderních metod počítačového zpracování antroponomastického materiálu a jeho využití pomocí adekvátních programů s výstupy v podobě slovníků i děl kartografických, dosud ojedinělých (jako průkopnický lze v tomto směru hodnotit areálový výzkum systému lužickosrbských osobních jmen W. Wenzela, SRN).

V průběhu kongresu se dvakrát uskutečnilo zasedání ICOS (International Comittee of Onomastic Sciences). Bylo na něm při tajném hlasování rozhodnuto, že se výbor bude transformovat v mezinárodní vědeckou onomastickou společnost přístupnou všem onomastikům (podmínkou ovšem bude roční placení příspěvků) a do jejího čela bylo zvoleno nové předsednictvo – jeho předsedou byl opět zvolen W. Nicolaisen z aberdeenské univerzity ve Skotsku. Tam se také má uskutečnit v pořadí již 19. mezinárodní onomastický kongres v r. 1996. Je třeba si přát, aby i Česká republika na něm měla své zastoupení.

Slovo a slovesnost, ročník 55 (1994), číslo 2, s. 157-160

Předchozí Jan Firbas: Žákovská vzpomínka k uctění pětaosmdesátých narozenin profesora Josefa Vachka

Následující Zdeněk Hlavsa: K některým základním pojmům funkční mluvnice češtiny