U petrohradských fonetiků

Jevgenij Timofejev

[Rozhledy]

(pdf)

With phoneticians in St. Petersburg

U základů Petrohradské fonetické školy byly experimentální fonetické výzkumy L. V. Ščerby (1880–1944). Stejně jako zakladatel české experimentální fonetiky J. Chlumský (1871–1939) studoval L. V. Ščerba experimentální fonetiku u R. J. Rousselota (1846–1924) v Paříži, a to v letech 1907–1908. Na katedře fonetiky v Petrohradě jsou i dnes pečlivě uschovávány ladičky, s nimiž L. V. Ščerba pracoval na své proslulé práci „Russkije glasnyje v kačestvennom i količestvennom otnošeniji“ (Petrohrad 1912). L. V. Ščerba byl žákem J. I. N. Baudouina de Courtenay (1845–1929). Odtud pramení Ščerbův zájem o interpretaci pojmu fonému. Ščerbova teorie o funkčních aspektech fonému byla převzata v Pražské škole, zejména N. S. Trubeckým (1890–1938), R. Jakobsonem (1896–1982) aj. Ačkoliv fonetická laboratoř byla založena na Petrohradské univerzitě ještě před Ščerbovým tamním působením, byla katedra fonetiky a didaktiky cizích jazyků se současným odborným profilem založena teprve v roce 1937 jako výsledek dlouholetých ideologických rozporů mezi L. V. Ščerbou a N. J. Marrem (1864–1934). Profil nově založené katedry odpovídal vědecké orientaci L. V. Ščerby. Jeho zásluhy v oblasti didaktiky cizích jazyků jsou všeobecně známy. Pro Ščerbův vědecký přístup je charakteristická „Fonetika francuzskogo jazyka“ (1. vydání v roce 1937), která je stejně kladně hodnocena jak z hlediska obecnělingvistického, tak i z hlediska lingvodidaktického.

Dnes na katedře vyučují a pracují pokračovatelé L. V. Ščerby, které dobře známe z odborné literatury: L. R. Zinder (vede semináře ve věku neuvěřitelných 91 let), L. V. Bondarková (vedoucí katedry), L. A. Verbickaja (nyní rektorka Petrohradské státní univerzity), N. D. Svetozarovová a řada dalších odborníků. Tradice, vysoká odbornost, organizační schopnosti a široké kontakty v odborném světě řadí katedru fonetiky a didaktiky Petrohradské státní univerzity mezi přední vědecká pracoviště. Dlouhá léta patří katedra mezi přední ruská pracoviště v oblasti experimentálně fonetických výzkumů. Filozofie výzkumu je založena na interdisciplinárním přístupu a na spolupráci s jinými obory (fyziologie, matematika, akustika aj.), proto celá řada výzkumných výsledků vzbudila oprávněný zájem odborné veřejnosti doma i v zahraničí (Zinder a kol., 1980; Bondarková, 1981; Bondarková a kol., 1989).

V současné době vede katedra fonetiky řadu významných vědeckých projektů, mezi nimiž má ústřední místo projekt „Fonetický fond ruského jazyka“ (FFRJ). Jedná se vlastně o dlouhodobé vědecké úsilí a orientaci katedry na vytváření adekvátní prezentace fonetické „zásoby“ ruského jazyka na základě bází dat. Základním kritériem pro tvorbu tohoto fondu byl teoretický předpoklad o tom, že minimální výslovnostní jednotkou řeči je slabika. Práce v oblasti konstrukce FFRJ se opírá o dlouholetá studia kvantitativních parametrů četnosti jednotlivých typů řečových signálů, která se prováděla již od poloviny 60. let ve spolupráci s odborníky pro [224]strojové zpracování jazyka (Akademgorodok na Sibiři, později i ve spolupráci s estonskými odborníky). Výsledkem těchto výzkumů byla i prezentace 179 ruských slabik typu C+V a 6 slabik obsahujících pouze vokál. Zvolený materiál, jak se domnívají autoři projektu, reprezentuje adekvátním způsobem veškeré kontextuální možnosti alofonů ruských fonémů. Na úrovni slov bylo pro reprezentaci ve fonetickém fondu použito posledních výsledků kvantitativního zpracování ruské slovní zásoby (viz např. Morkovin a kol., 1985). Závěrečnou fází je tzv. „reprezentativní“ text (rozhovory a souvislý text), který uzavírá přípravu jazykového materiálu a respektuje kritérium pravděpodobného výskytu ruských alofonů, slabik a slovní zásoby. Další etapou prací na fonetickém fondu byl magnetofonový záznam ústní realizace jazykového materiálu (2 hlasatelé s petrohradskou výslovnostní normou a 2 hlasatelé s moskevskou výslovnostní normou). Digitalizace záznamu (pomocí zvukové karty SoundBlaster) a soustava modulové organizace textových a akustických souborů vypracovaná ve spolupráci s Ruhr Universität (Bochum, SRN) vytváří předpoklady pro vhodné formy strojového zpracování materiálu FFRJ. Mezi instrumenty pro zpracování materiálu FFRJ patří automatická transkripce (fonologická a fonetická) a elektroakustické zpracování řečových signálů pomocí programů SONA (vyvinuto v Ruhr Universität, Bochum). Projekt Fonetický fond ruského jazyka vytváří bázi pro řadu teoretických a aplikovaných výzkumů. Realizuje se v úzké spolupráci s německými a holandskými (Rijks Universiteit, Groningen) fonetiky. Od roku 1988 se pravidelně vydávají Bulletiny FFRJ (společná edice Petrohradské státní univerzity a Ruhr Universität Bochum). Bulletiny seznamují odbornou veřejnost s aktuálními výsledky práce v oblasti FFRJ. Poslední, V. svazek byl vydán v roce 1994 (srov. Bjulleten’, 1994).

Metodologie práce na projektu FFRJ je aplikována i na jiné projekty, například při výzkumu jazyků malých národů Ruské federace (práce se realizují společně s holandskými a rakouskými odborníky). Při práci na tomto projektu katedra fonetiky splupracuje i s ruskými provinčními univerzitami a vědeckými organizacemi. Spolupráce katedry s jinými pracovišti v Rusku a v zahraničí je založena na smluvním základě a na společné účasti při řešení grantových úkolů.

Kromě teoretických výzkumů je významná aktivita katedry fonetiky a didaktiky cizích jazyků v řadě aplikovaných směrů. Mezi nejdůležitější témata aplikovaných výzkumů patří tyto úkoly: „Soustava syntézy libovolného ruského textu“ a „Vývoj nových didaktických technologií a počítačová výuka“. Katedra se účastní i dobročinných aktivit. Mezi dobročinné akce patří didaktický výzkumný úkol „Učební programy pro nedoslýchavé“, věnovaný metodám osvojování sykavek u nedoslýchavých dětí.

Ve školním roce 1994/1995 bylo v nabídce katedry 17 výběrových přednášek a seminářů z fonetiky se širokým záběrem od teoretických až do aplikovaných disciplín. Katedra všemožně podporuje zájem studentů o fonetickou specializaci. Jednou z cest je i „fonetické“ prospěchové stipendium, které se každoročně uděluje na základě konkursního řízení, a to studentům, kteří projeví zájem o hlubší fonetické vzdělání.

 

[225]LITERATURA

 

Bjulleten’ fonetičeskogo fonda russkogo jazyka, Nom. 5, nojabr’ 1994. Hrsg. Ch. Sappok – L. V. Bondarko. Bochum – Sankt Peterburg 1994.

BONDARKO, L. V.: Fonetičeskoje opisanije jazyka i fonologičeskoje opisanije reči. Leningrad 1981.

BONDARKO, L. V. a kol.: Eksperimental’no-fonetičeskij analiz reči. Sv. 2. Leningrad 1989.

MORKOVIN, V. V. a kol.: Leksičeskije minimumy sovremennogo russkogo jazyka. Moskva 1985.

ZINDER, L. R. a kol.: Problemy i metody eksperimental’no-fonetičeskogo analiza reči. Leningrad 1980.

Slovo a slovesnost, ročník 56 (1995), číslo 3, s. 223-225

Předchozí Milan Malinovský: „Redukce“ gramatiky

Následující Milan Jelínek: Zdeňka Sochová – Běla Poštolková: Co v slovnících nenajdete