Úvodem

Redakce

[Články]

(pdf)

By way of introduction

Redakce časopisu Slovo a slovesnost a jeho vydavatel, Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, chce tímto číslem připomenout sté výročí narození Romana O. Jakobsona (10. 10. 1896 v Moskvě). Kdybychom napsali, že Jakobson byl největším lingvistou dvacátého století, mohlo by to vzbudit rozpaky: kritéria pro takové hodnocení jsou jistě velmi individuální. Málokdo však bude mít námitky, napíšeme-li, že byl osobností nejinspirativnější. Svými podněty zasáhl nejen do všech oblastí jazykovědy, ale také do literární vědy, sémiotiky, teorie komunikace, etnografie a dalších vědních disciplín a jejich prudký rozvoj hlavně v době poválečné by byl bez jeho přispění nemyslitelný.

Ačkoliv byl původem Rus a osudem emigrant, považoval Československo za svůj domov, jeho jméno se vždy spojovalo s Prahou. Byl jedním ze zakladatelů Pražského lingvistického kroužku – stál proto i u zrodu našeho časopisu – a byl ve světě vždy považován za nejpřednějšího představitele Pražské lingvistické školy, významného kulturního fenoménu naší doby, a to i v době, kdy se v Praze samé o ní mohlo mluvit jen v náznacích.

Neopomeňme v této souvislosti ještě jiné výročí. Dne 6. října 1926, tedy před sedmdesáti lety, Pražský lingvistický kroužek uspořádal první veřejnou přednášku. Toto číslo Slova a slovesnosti je snad také důkazem toho, že tradice tehdy založená je živá i dnes.

Slovo a slovesnost, ročník 57 (1996), číslo 3, s. 161

Předchozí Redakce Slova a slovesnosti

Následující Lubomír Doležel: Roman Jakobson jako badatel v oboru komunikace