Teresa Z. Orłoś – Joanna Hornik: Czesko-polski słownik skrzydlatych słów

František Čermák

[Recenze]

(pdf)

Teresa Z. Orłoś – Joanna Hornik: Czesko-polski słownik skrzydlatych słów

Teresa Zofia Orłoś – Joanna Hornik: Czesko-polski słownik skrzydlatych słów. Universitas Kraków 1996. 377 s.

 

Na rozdíl od jiných jazyků v češtině pojem a termín okřídlená slova (výrazy) příliš kořeny nezapustil, jak o tom v úvodu svého pozoruhodného slovníku píšou i obě autorky. Tento původně homérovský výraz, proslavený především v klasickém, mnohokráte vydávaném a rozšiřovaném německém díle G. Büchmanna (Geflügelte Worte, 1. vyd. 1864), svým vlivem expandoval především do oblastí některých jazyků germánských a slovanských a v některých z nich se užívá dodnes (plní poněkud podobnou funkci jako např. v anglosaském světě neméně slavná sbírka E. C. Brewera Brewer’s Dictionary of Phrase and Fable, 1. vyd. 1870). Přes jeho už historické zázemí a kulturní vliv lze dnes proti němu lingvisticky namítat mnohé: především jeho strukturní nejasnost a vazbu na doložené autorství; nelze pochybovat o tom, že tato málo organická a kvazidiachronní směsice výrazů se dá dalším bádáním dále a dále rozšiřovat (zjišťováním dosud nejasného autorství) stejně tak jako omezovat (obráceným procesem jeho zapomínání a zobecňování jednotlivých výrazů). V pojetí autorek, které se pohybují v etablované polské tradici, se okřídlenými slovy míní celkem tradičně ustálené idiomatické evropeismy různého typu citátové povahy se známým autorstvím (na rozdíl od prostých neustálených citátů).

Obě krakovské bohemistky (a v osobě prof. T. Z. Orłośové i odbornice na frazeologii) si vytkly za úkol sestavení česko-polského slovníku okřídlených slov, pojatého především jako pomůcka pro domácí bohemisty a české polonisty. Vlastní excerpcí, ale především čerpáním ze všech tří dílů Slovníku české frazeologie a idiomatiky vytřídily kolem 1000 hesel (včetně variant), která dále lexikograficky zpracovaly. Pozoruhodné je jejich zjištění, že v jimi zvoleném výběru z české frazeologie a idiomatiky tvoří na 40 % biblismy, 20 % frazémy, resp. řečeno s autorkami různá okřídlená slova antického původu, kolem 20 % literární evropeismy (ale i výrazy z neevropských literatur) a konečně asi 20 % výrazů z především současné či nedávné politiky, historie, filmu a reklamy; co do povahy převažují frazémy substantivní.

Typické heslo slovníku, jehož povaha je do značné míry průkopnická a experimentální (slovníky okřídlených slov vypadají většinou poněkud jinak), zahrnuje tyto části: lemma, stylová informace, sémantická glosa, polský frazeologický ekvivalent (polské okřídlené slovo), původ-etymologie, synonymie, anglický ekvivalent. Lemma, které zahrnuje i vyznačení slova (proloženým tiskem), podle něhož se alfabeticky ve slovníku řadí, obsahuje i varianty různého typu. Ve stylovém označování se autorky přidržely praxe českého Slovníku české frazeologie a idiomatiky, mj. užíváním termínů neutrální a kolokviální (tj. mluvené povahy, bez ohledu na ne/spisovnost), které už v původním českém vydání představují řešení neuspokojivé české stylové teorie s jejím přespřílišným zdůrazňováním spisovnosti na úkor jiných aspektů.

Vedle spíše úsporné, ale většinou výstižné sémantické glosy má zvláštní důležitost uváděný polský ekvivalent, který v protiváze k českému představuje takto velmi specifický překladový slovník té oblasti, která v tradičních slovnících zůstává na periferii či zastoupena není vůbec. Autorky tu mohly zčásti čerpat už ze dvou česko-polských frazeologických slovníků i bohaté frazeologické a další literatury.

Druhou hlavní předností Česko-polského slovníku okřídlených slov je poměrně bohatá a specifická informace o původu každého výrazu, často i s přesnou bib[226]liografií a zdrojem, doplňovaná někdy i o určitou interpretaci či stručné vylíčení události, ke které se výraz vztahuje (srov. heslo Zlatá kaplička (nad Vltavou) a i u nás méně známou informaci o tom, že tento výraz pochází, po znovuvybudování Národního divadla, z básně A. Heyduka). Praktickou užitečnost zvláště v případě, že se oba jazyky neshodují, má i uvádění vybraných českých synonym, pokud existují. Naopak širší důležitost je heslu dodána jeho zasazením do celosvětového rámce, tj. dodáním anglického překladu, resp. ekvivalentu; pochází většinou od D. Shorta a je z větší části převzatý z výchozího českého slovníku.

Řazení hesel je většinou podle prvního ve výrazu zastoupeného substantiva, u některých výrazů (větných) však podle prvního slova.

Užitnost slovníku velmi zvyšují připojené indexy anglických a polských ekvivalentů, které tak suplují i příslušné slovníky polsko-anglický, anglicko-český a anglicko-polský. K těmto indexům přistupuje ještě další, nazvaný Index významů českých okřídlených slov, který představuje stručný onomaziologický slovník, řadící pod společné záhlaví české výrazy, které do takto vymezeného sémantického pole spadají.

Otevřenou otázkou je u slovníku tohoto typu, kam klást hranici toho, co ještě zařadit a co už ne, a tedy toho, co je více ustálené a co méně. V tomto smyslu a v různém stupni se jeví jako sporné a další potvrzení úzu vyžadující např. tyto výrazy (vybráno z písmen A–D): potomek Abrahámův, synové Adamovi, (bejt) votrávenej jak Anna proletářka, chlap jako Bachus, Balámova oslice, baltazarovská hostina, běda samotnému, teutonské běsnění, Cháronova loď, práce Danaid, den poté. Naproti tomu je třeba uvítat i zařazení dnes aktuálních výrazů, které české slovníky dosud neregistrují, jako jsou železná dáma, děti květů, sametová revoluce aj.

Slovník, jehož kvalita je dána především erudicí obou autorek, je nesporně užitečnou příručkou, kterou je třeba přivítat. Vedle skutečnosti, že představuje velmi specifický příspěvek ke srovnávacímu studiu kultur obou zemí a jejich jazyků, je i vítanou pomůckou studijní, překladatelskou apod.

Slovo a slovesnost, ročník 58 (1997), číslo 3, s. 225-226

Předchozí František Daneš, Světla Čmejrková: Karel Hausenblas: Od tvaru k smyslu textu

Následující Oľga Schulzová: Katarína Habovštiaková – Ema Krošláková: Frazeologický slovník