Barbara H. Partee – Petr Sgall (ed.): Discourse and Meaning

Andrea Schellerová

[Recenze]

(pdf)

Barbara H. Partee – Petr Sgall (ed.): Discourse and Meaning

Barbara H. Partee – Petr Sgall (ed.): Discourse and Meaning.

Papers in Honor of Eva Hajičová. John Benjamins Publishing Company, Amsterdam – Philadelphia 1995. 430 s.

 

„Flying like an arrow, time is inexorable and ruthless. Thus, all youthful beings grow older, and even such a personality full of energy, grace and spirit, as is Eva Hajičová, born August 23, 1935, is reaching her n-th birthday. Having realized this striking fact, we found no better possibility of a celebration than to prepare a volume devoted to her on this occasion recalling her endeavours, her research results and the topics she has always been exploring.“ Těmito slovy uctění „kulatých“ narozenin profesorky Evy Hajičové editoři v předmluvě už naznačují, že nejde o tradiční jubilejní laudatio, ale že to je také velmi osobní kniha, v tom smyslu, že nejenom poukazuje na široký profil bádání jubilantky, ale také dává najevo, za jakých okolností a obtíží Eva Hajičová spolu s kolegy a přáteli začala rozvíjet a pěstovat kontakty s lingvisty v celém světě. Její vědecká dráha zdaleka nebyla tak snadná, jak by se mohlo očekávat při šíři jejího vzdělání a schopností. To dokládá vedle úvodní stati J. Panevové a P. Sgalla i B. H. Partee ve svém doslovu „Eva Hajičová – An appreciation“.

O její vážnosti mezi lingvisty z různých konců světa a o hodnocení jejího vědeckého přínosu svědčí také rozsáhlá „Tabula gratulatoria“ na začátku knihy, ke které – jako jedna z velkého množství jejích žákyní a žáků – bych se ráda připojila s malým příspěvkem ve formě recenze.[*]

Není náhodou, že jí věnovaný svazek má název „Discourse and Meaning“; k hlavním vědeckým zájmům jubilantky patří přece otázky „pohraničí“ mezi pragmatikou a sémantikou. Články v tomto sborníku, které skoro všechny – i když z různých hledisek a s teoretickou pestrostí – jsou spojeny s jejím oborem bádání, svědčí o mnohostrannosti zájmů a činnosti Evy Hajičové. Záběr článků je opravdu široký; protože je zde možno jen velmi stručně charakterizovat obsah recenzované knihy, chci se soustředit na některé příspěvky, které jsou zvlášť těsně spojené s prací jubilantky.

Články jsou uspořádané do kapitol: Discourse, Meaning, Focus, Translation a Structure.

[316]Hlavním těžištěm příspěvků pod heslem Discourse (O. T. Yokoyama, J. Horecký, B. H. Thompson, P. A. Luelsdorff) je analýza různých faktorů a lingvistických signálů v procesu promluvy. O. T. Yokoyama ve své stati „Non-propositional encoding of discourse categories“ zaměřuje svou pozornost na prostředky, které vlastně nenesou informaci, nýbrž slouží procesu jejího sdělení (metinformation), totiž na prostředky interlokučních vztahů (interlocutor relationship) a hlediska mluvčího (speaker’s point of view). Z tohoto pohledu na promluvu jako jazykovou aktivitu zdůrazňuje B. H. Thompsonová zřetel ke stratifikaci a rozvrstvení jazyků, tj. zaměřuje se na nutnost prozkoumat tzv. sublanguages.

Do kapitoly Meaning přispěli B. H. Partee, H. Schnelle, P. Materna, A. Bogusławski, E. M. Uhlenbeck, O. Leška, Y. Wilks / J. Barnden / J. Wang a M. Ivićová. Dva autoři se zabývají vztahem významu a presupozice, přičemž navazují na výsledky a inspirující ideje jubilantky v této oblasti (shrnuté v spolupráci s P. Sgallem a J. Panevovou, 1986). Především B. Partee ve své stati „Allegation and local accommodation“ diskutuje o Hajičové pojmu allegation a srovnává ho s termínem local accommodation z teorie Heimové, která zkoumá význam z hlediska jeho potenciálu změny kontextu (meaning in terms of context change potential). B. Partee přesvědčivě tyto pojmy rozbírá ve vztahu ke komplexním podřízeným větám (complex embeddings). Jak podotýká autorka, oba pojmy se vzájemně vysvětlují, navazujíce na různé aspekty, ve kterých jeden z nich se implicitně týká toho, co druhý explikuje a naopak. Inspirativní je autorčin závěr na základě hledání loci communes a nalézání diferencí obou teorií: „allegations that are triggered by material in the topic part become genuine presuppositions and hence if accommodation is needed to take care of them, it must be global“ (s. 77). Stať Parteeové zasluhuje pozornost také pro optimistický závěr, „that such a combined theory can indeed provide a fruitful framework for achieving a better understanding“ (s. 83). Protože tento tolerantní postoj k jiným teoretickým přístupům charakterizuje právě i způsob práce jubilantky, je příspěvek koeditorky B. Partee opravdu pro ni zdařilým dárkem.

V příspěvku A. Bogusławského: „On what is impossible entailing everything“ jde o otázku pravdivostních podmínek logicky nemožných (nekorektních; nelogických) vět. Ze strany logiky problematiku významu osvětluje také stať P. Materny „Three kinds of using the identity sign“.

S významem úzce spojené pojmy polysémie a homonymie a „klasickou“ problematiku jejich ohraničení analyzuje stať E. M. Uhlenbecka „Some remarks on homonymy and polysemy“, v níž autor dospěl k závěru, že jejich rozlišení je dáno různou vahou těchto jevů v jazykovém systému: „Homonymy is an accident which does not have a functional place in the structure of language […] But polysemy is located in the heart of language, namely in the center of its semantic aspect“ (s. 123). Problematice polysémie v konfrontačním ohledu je věnován příspěvek M. Ivićové „Real mother, real man and similar expressions“, na příkladu slova ‘pravý’ (real).

Jiný klasický pojem významových relací „v srdci jazyka“ je metafora, kterou rozbírají Y. Wilks, J. Barnden a J. Wang v příspěvku „Belief ascription and metaphor interpretation“ z hlediska pravdivostních postojů mluvčího.

Historické zaměření – co se týká pojmu významu – má příspěvek O. Lešky „The meaning of meaning in the Prague School“. Autor, který bohužel už není mezi námi, se nejenom tímto článkem zasloužil o co nejlepší pochopení kořenů a idejí Pražské školy.

[317]Třetí tematický úsek, pod heslem Focus (jehož autory jsou J. D. McCawley, B. Sigurd, W. U. Dressler, J. Firbas, J. Peregrin, E. Koktová, E. V. Padučeva), se skládá ze statí, které by bylo možné označit dnes (s výrazným podílem pokračování tradic Pražské školy) za jedno z ohnisek v aktuální lingvistické diskusi: Jde o problémy informační struktury výpovědi.

Znovu z hlediska tolerantního postoje k různým analýzám se mi jeví jako zvlášť pozoruhodná stať J. Peregrina „Topic and focus in a formal framework“, který dává ve své studii zhuštěný a přitom výstižný přehled o různých přístupech k této problematice s cílem „to facilitate the understanding of the main concepts independently of the particular framework“ (s. 236). Jeho spojení problémů aktuálního členění s dynamickou logickou sémantikou na základě idejí teorie reprezentace diskurzu (DRT – Discourse Representation Theory) ukazuje plodné možnosti, jak využít přesné „řemeslné nástroje“ logika.

Pod zorným úhlem jazykového rozvoje dětí W. Dressler ve své studii „A note on rhematic disagreements in early child language“ spojuje své bádání v oboru textové lingvistiky (natural textlinguistics) s otázkami aktuálního členění, empiricky zjišťuje, jaké strategii v uspořádání tématu a rématu děti ve svých „prvních krocích“ v mluvení dávají přednost. Empirické fakty zjištěné autorem ukazují na to, že děti větší mírou než dospělí uplatňují princip prototypického pořadí: téma-réma.

S rozsáhlým empirickým zpracováním různých jevů aktuálního členění věty je spojeno jméno J. Firbase, jehož studie „Mobility of clause constituents and functional sentence perspective“ znamená další příspěvek k analýze tohoto okruhu problémů. Autor na základě srovnání různých německých, anglických a francouzských verzí Bible zaměřuje pozornost na interakci a variaci faktorů funkční perspektivy věty se zřetelem k stupnici výpovědní dynamičnosti.

Do oblasti bádání jubilantky patří také zcela jasně stať J. D. McCawleyho „The focus and scope of only“; větné elementy jako angl. only nebo č. jen byly totiž také předmětem výzkumu jubilantky (srov. např. Hajičová, 1995). Zatímco autor stati věnuje pozornost postavení only v rámci teorie generativní gramatiky a považuje určité restrikce za její „zkušební kámen“ (powerful test for constituent structure, s. 172), už názvem, kterým E. Hajičová charakterizuje tyto elementy: rematizátory, se naznačuje, oč jde jí: o funkci těchto slov v aktuálním členění věty. Vzniká tak sympatická konfrontace nejen výsledků práce, ale i zaměření a koncepce různých přístupů.

Otevřená „soutěž“ různých přístupů pokračuje třemi dalšími články soustředěnými na téma Focus. Sigurdova analýza „Grammatical implementation of the dominance of subject and focus“ navazuje na teorii nazvanou Referent Grammar (uplatněnou ve švédském projektu strojového překladu). E. V. Padučeva reprezentuje se svým článkem „Theme-Rheme structure: Its exponents and its semantic interpretation“ přístup moskevské lingvistické školy lexikální sémantiky. E. Koktová ve své stati „Wh-extraction and the topic-focus articulation of the sentence“ navrhuje alternativní zacházení s tzv. přemísťováním tázacích elementů v rámci pražského funkčního generativního popisu. Pro specialistku na komputační lingvistiku, jako je E. Hajičová, nesmí chybět kapitola věnovaná problémům (počítačového) překladu, i když tato kapitola, Translation, je reprezentovaná jenom třemi autory a autorkami: M. Nagao „Some rationales and methodologies for example-based machine translation“, M. Kingová „Les belles infidèles: Fidelity as a criterion of good translation“, A. Sågvall Hein „Preference mechanisms of the Multra machine translation system“.

[318]V poslední části pod heslem Structure jsou shromážděny práce, které lze zařadit mezi více podoblastí lingvistických studií; sahají od analýz R. Růžičky „Structural and communicative hierarchies in participial adjuncts“, zesnulého J. Vachka „Writing down the speech of very small children“, A. Ikeyi „Tough constructions of Japanese and English in HPSG framework“, M. Těšitelové „On quantification in grammar and semantics“, O. M. Tomićové „Fitting languages into a model of language modelled on language“ až k „Some pecularities of Czech relational adjectives“ Ch. E. Townsenda.

Bibliografické údaje o pracích E. Hajičové a cenný věcný rejstřík celý sborník uzavírají.

Máme před sebou knihu vysoce podnětnou, zasluhující pozornost pro široký záběr různých příspěvků. V době, kdy nutná specializace vede namnoze k izolaci jednotlivých oborů a směrů, znesnadňující vzájemnou komunikaci, je nanejvýš žádoucí, aby pokračovala otevřená diskuse a soupeření různých přístupů lingvistické analýzy. Jsem přesvědčena, že to bude plně odpovídat zaměření jubilantky.

 

LITERATURA

 

HAJIČOVÁ, E.: Postavení rematizátorů v aktuálním členění věty. SaS, 56, 1995, s. 241–251.

HEIM, I.: On the projection problem for presuppositions. In: Pragmatics. Ed. S. Davis. New York 1983, s. 397–405.

SGALL, P. – HAJIČOVÁ, E. – PANEVOVÁ, J.: The Meaning of the Sentence in Its Semantic and Pragmatic Aspects. Dordrecht 1986.

Slovo a slovesnost, ročník 59 (1998), číslo 4, s. 315-318

Předchozí František Čermák: Krátký slovník slovenského jazyka

Následující Irena Bogoczová: Za Danou Davidovou