O jedné metodě lingvistické analýzy veršovaného textu

Jan Kořenský

[Články]

(pdf)

Об одном методе лингвистического анализа рифмованного текста / Sur une méthode de l’analyse linguistique du texte versifié

Akademik B. Havránek ve svých studiích,[1] věnovaných jazyku poezie a prózy, ukázal, jak pronikavá jazyková analýza textu pomáhá odhalit strukturu básnického díla. Naše stať chce být příkladem toho, jak lze v tomto směru uplatnit prostředky soudobé lingvistické sémantiky. Máme na mysli tu část lingvistické sémantiky, která vychází z postulátu primárních sémantických entit a relací, z nichž je na základě určitých pravidel konstruována sémantická báze jazyka. Tato báze je pak gramaticky realizována prostřednictvím dalších souborů speciálních pravidel.[2] Jde tedy o konstrukci modelu přirozeného jazyka z jeho sémantické báze. Základní entity a vztahy sémantické báze vyžadují vzhledem ke své axiomatičnosti empirické ověření, neboť na jejich povaze do značné míry a především závisejí vlastnosti derivovaného modelu, jeho adekvátnost objektu při aplikaci na přirozený jazyk. Ověření může být založeno na tom, že sémantická báze nebo jen její primární složka je aplikována jako interpretační princip v určité fázi textové analýzy. Při tomto postupu jsou příslušná pravidla konstrukce sémantické báze a pravidla gramatické realizace této báze odhalována v podstatě empiricky při analýze vět a úseků textu. Důležité je, že využití modelu v určité fázi textové analýzy je „nalézací procedurou“, která umožňuje další rozvíjení lingvistického modelu. Snad také z těchto důvodů se lingvistická sémantika (i jinak orientovaná), donedávna zaměřená v podstatě jen na izolovanou větu (často nešlo ani o výpověď), orientuje na text, nezřídka také na text básnický. Cíle i rezultáty mohou být v podrobnostech velmi různé, vždy však dochází k rozvoji a k prohloubení metod lingvistické sémantiky, nezřídka i k pozoruhodným zjištěním, užitečným pro analýzu uměleckého textu samou.[3]

Předpokládejme, že je dána analytická metoda založená na těchto principech interpretace sémantiky přirozeného jazyka:

(1) Jsou dány intuitivní prvky substance, vlastnost, okolnost, děj, jejichž formálním vyjádřením jsou formule xPy (vlastnost), xCy (okolnost), xDy (děj);[4] proměnné x, y nabývají hodnot substance nebo kterékoli z daných formulí. (Substanci je třeba chápat jako sémanticky dále nedělitelnou, minimální; substance již nemůže sama o sobě být interpretována jako vztah.)

(2) Předpokládejme, že ve smyslu (1) lze interpretovat každou českou větu, syntagma i slovo. Znamená to, že předpokládáme možnost opakovat příslušné analytické operace tak dlouho, dokud nebude kterékoli slovo, kterákoli syntaktická struktura jazyka v sémantickém smyslu interpretována formulemi ve smyslu (1).

Jde o zjednodušenou, avšak poněkud zpřesněnou verzi modelu, který jsem vyložil ve stati „Slovo, věta, onomaziologická kategorie“ (SaS 23, 1972, s. 193); platí tedy také lišení onomaziologické báze a příznaku při interpretaci slov a lišení sub[159]jektu a predikátu při interpretaci větných konstrukcí, avšak vzhledem k danému cíli budou v tomto článku interpretovány jen větné konstrukce. Tam, kde to bude nutné, budou formule typu xDy interpretovány jako formule typu (xRy) T (xR'y), kde T je symbolem události,[5] což lze považovat za specifikaci symbolu D; R je kterýkoli relátor ve smyslu (1). Z praktických důvodů budeme postupovat tak, jako by vedle minimálního slovníku ve smyslu (1) byl k dispozici i zásobník lexikálních specifikací relátorů P, C, D. Tyto specifikace je třeba chápat pouze jako určité zjednodušení popisu, zásadně však platí (2).

Analyzovaný text bude zároveň vykládán ve smyslu gramatických větných vzorců (GSP) v pojetí Danešově. Nebude však důsledně interpretována mezivětná syntax (syntax gramatických větných vzorců), stejně tak jako syntax příslušných sémantických formulí v rámci textu. Vlastním předmětem stati pak bude popis systému motivačních vztahů mezi zmíněnými strukturami — tj. strukturou sémantických formulí, gramatických vzorců — a strukturou veršů uvedeného textu. Pod pojmem motivační vztahy je třeba vidět podmíněnost výběru jedné struktury ze souboru možných na základě požadavků daných vlastnostmi některé ze zbývajících dvou zkoumaných struktur. Tedy např. výběr jedné gramatické struktury ze souboru těch gramatických struktur, které realizují danou sémantickou formuli, na základě podmínek daných strukturou verše. Zkoumání těchto motivačních vztahů má snad význam pro analýzu básnického textu, ale je i důležitou součástí popisu vztahů uvnitř jazyka z hlediska lingvistického. Z toho je jasné, že nám nejde o psychologii básnické tvorby, o rekonstrukci geneze básně, ale o čistě lingvistickou analýzu. Vyložený postup bude demonstrován na textu písně J. Suchého a J. Šlitra Po babičce klokočí.[6] Důsledné (a zásadně i možné) by bylo zapsat celý text ve smyslu všech tří struktur relativně úplně. Z důvodů rozsahu to však možné není, nemohli bychom se omezit pouze na symbolický přepis, neboť by sám o sobě nebyl srozumitelný, proto je slovní interpretace nutná, a ta by zabrala mnoho místa. Budeme se tedy zabývat jen prvou strofou a jen některými verši z ní.

 

Analyzovaný text:

Po babičce klokočí/

/A potmě strach/

/A do očí

Padl ti prach/

/Proto vím/že je nutné/

/Vést řeči smutné/

O tom

/Co bude potom/

/Až budu sám/

 

Některé z vyznačených segmentů budou zapsány jako sémantické formule. Ke každému ze segmentů bude připsána příslušná realizace gramatickým větným vzorcem, zmíníme se i o dalších (synonymních) gramatických realizacích, což je předpokladem popisu motivačních vztahů.

Již interpretace prvých dvou segmentů ukáže, že zápis sémantickou formulí není vždy jednoznačný. Oba segmenty totiž připouštějí nejméně dva typy výkladu podle toho, zda je chápeme jako aktuální elipsu, nebo jako neelidovanou konstrukci. Tře[160]baže jsme si tedy vědomi dalších možností výkladu, uvádíme pouze ten, který vyplývá z našeho interpretačního aparátu a který je vzhledem k předcházejícímu kontextu nejpravděpodobnější.

Jde o interpretaci segmentů jako konjunkce nominálních relací (tedy bez předpokladu elipsy predikátu, nebo „skryté“ predikace); tato interpretace je sémanticky nejzajímavější a je i podpořena kontextem. Na gramofonové desce s písní Po babičce klokočí bezprostředně předchází poslední replika dialogu „… hele, pendlovky, a zlámanej vějíř a svatební fotografie babičky a po babičce klokočí“, což podle našeho názoru vyžaduje výklad segmentu Po babičce klokočí formulí  se slovní parafrází klokočí má vlastnost ‚být po babičce‘, přičemž výraz ‚po babičce‘ má interpretaci ‚klokočí patří babičce‘ se změnilo na není pravda, že ‚klokočí patří babičce‘; gramaticky je tato formule realizována jako  prS_loc. Interpretujeme-li segment potmě strach jako vlastnostní relaci, jako yPz, tedy ‚strach‘ má vlastnost ‚potmě‘, vyvolává to snad překvapení. Je to tím, že tato konstrukce se od podobných syntagmatických relací liší svým odlišným vztahem k „příslušné“ větné realizaci formule.[7] Proto ji asi právem považujeme za básnickou aktualizaci, nikoli ovšem lexikálního významu, ale sémantiky syntagmatu. Gramatickou realizací je  ADV.[8]

Motivační vztah mezi citovanou replikou dialogu a prvým segmentem analyzovaného textu spočívá v tom, že jde o sérii konjugovaných přívlastkových syntagmat (řečeno tradičně), ve skutečnosti však motiv působí „proti směru“ textu; píseň vznikla nepochybně dříve než dialog. Druhý segment je motivován prvým: principem je tu výrazová, chceme-li povrchová shoda obou segmentů. Jde o pronikavý rozdíl v sémantice konstrukcí, a také, i když v menší míře, o rozdíl v gramatické realizaci (protiklad téže adverbializované a neadverbializované pádové formy není již tak výrazný — z hlediska zvukové realizace neexistuje vůbec).[9] Lexikální sémantika slova potmě je z hlediska textu samého náhodná, sama nepochybně však již motivuje sémantiku substantiva strach. Takto tedy asi vznikla jistým způsobem neobvyklá sémantická relace druhého segmentu textu. Rýmové slovo prvého verše motivuje rýmové slovo třetího verše, potřebami rýmu a rytmu je dán nejen výběr substantiva oči, ale také celá pádová relace do očí, která je z hlediska motivace jedním ze dvou jader třetího segmentu daného textu. Druhým takovým jádrem je rý[161]mové slovo čtvrtého verše motivované rýmovým slovem verše druhého. Základem třetího segmentu je tedy do očí a prach, těmito dvěma prvky je dána nejen lexikální sémantika zbývajících elementů, ale i sémantika celé relace, kterou formulí zapíšeme jako , parafrázováno slovy — situace není pravda, že ‚prach se nachází v očích‘, které mají vlastnost ‚pařit někomu‘ se změnila na situaci ‚prach se nachází v očích‘, které mají vlastnost ‚patřit někomu‘ (L budiž specifikace C ve smyslu lokalizace). Je zřejmé, že v tomto případě nesměřuje motivace od výrazové struktury přes gramatickou až k náhodné, avšak vzájemně vázané sémantice lexikální, jak je tomu ve vzájemném vztahu prvních dvou segmentů; pokud jde o třetí segment — struktura verše (rým, rytmus) prvých segmentů prostřednictvím lexikální sémantiky, přes gramatiku motivuje sémantiku celého třetího segmentu. — Nebudeme již pokračovat v dalším rozboru, ale ukážeme ještě, jak motivační vztahy mají selektivní funkci vzhledem k tomu, že jedné sémantické formuli odpovídá zpravidla více gramatických realizací. Je to zejména patrné tam, kde motivační struktura vychází důsledně od sémantiky větných konstrukcí, lze to však ukázat i na našem textu. Např. formuli [zP(zP'_jy)] T [(zP_jy)] (Po babičce klokočí) odpovídají i jiné realizace, klokočí, které patřilo babičce; bývalé babiččino klokočí; pouze jediná z nich však je spjata s výše popsanou motivační strukturou.

Jsme si vědomi toho, že tato malá ukázka vztahů mezi strukturami, které vytvářejí veršovaný text, byla neúplná i z toho hlediska, že jsme nepřihlíželi k funkční perspektivě a k slovosledu; právě to by bylo zajímavé i při interpretaci segmentu prvého. Dopustili jsme se však této nedůslednosti záměrně, ve veršovaném textu jsou tyto faktory nepochybně těsněji svázány se strukturou verše, jsou uvolněny z těsné vazby na ostatní sémantické prostředky výpovědi. Chtěli jsme především ukázat, jak i v tomto jazykovém mikrosvětě zkoumaného textu jsou složité a zajímavé vztahy příslušných struktur, jak složitě se propojují v mechanismu tzv. výběru systémových prostředků v promluvě. Je zřejmé, že tyto mechanismy výběru jsou v širší vývojové perspektivě jazyka patrně zároveň i mechanismy rozvoje jazyka jako systému prostředků a projevují se tedy určitým způsobem i jako principy organizace systému samého. Znovu opakujeme, že nám šlo o lingvistickou (tj. gramatickou a sémantickou) analýzu textu; protože šlo o text rytmický a rýmovaný, přihlíželi jsme při popisu motivačních vztahů i k této složce, považujeme ji však rovněž za gramatiku — obligatorní jen pro určité druhy textů. Popis motivačních vztahů, napětí mezi simultánně existujícími možnostmi sémantické interpretace segmentu, stejně jako vztah mezi potenciálními realizačními variantami téže sémantické formule představují jazykový materiál pro normovaný „poetický prožitek“ textu, nejsou však jeho nezbytným předpokladem, neboť tento estetický funkční faktor náleží jiné než jazykové struktuře; text je v této struktuře vždy objektem, někdy též rezultátem a subjektem účastným na poetickém prožitku vnímajícího.

 

R É S U M É

On a Method of Linguistic Analysis of Verse

Semantic relations like Property (xPy), Circumstance (xCy), Action (xDy) and their specifications are given. The variables x, y take the values of substances (i.e., individuals which are further indivisible from the semantic point of view) or of semantic relations. In such a way, it is possible to describe the semantic structure of a poetic text (J. Suchý-J. Šlitr, Po babičce klokočí). Its grammatical structure is written in terms of GSP (Grammatical Sentence Patterns).

Semantic structure, grammatical structure, and the structure of verse are mutually motivated. The explanation of these relations enables the analyst to reconstruct the process of the origin of a poem.

Slovo a slovesnost, ročník 34 (1973), číslo 2, s. 158-161

Předchozí Miloslava Knappová: K otázkám adverbializace

Následující Milan Romportl, Jiří Krámský, Bohumil Palek, Pavel Novák, Jiří Nosek: XI. mezinárodní kongres lingvistů v Bologni