O vědecké terminologii

B. Hk. (= Bohuslav Havránek)

[Kronika]

(pdf)

-

přinesl časopis „Věda a život“ pěkný instruktivní článek předního našeho biologa Jana Bělehrádka, nazvaný Objev a slovo (v 9. č. letošního ročníku). Ukazuje se v něm na potíže, které vznikají, přebírají-li se pro odborné názvy slova z běžného jazyka, a dokládá se na konkrétních příkladech, jak často těžce a pomalu se rodí vhodné názvy pro nové přírodovědecké pojmy a objevy a jak název přežívá svůj původní obsah. V této konkretní ilustraci pravd běžných dnešní jazykovědě tkví význam článku a v jeho zajímavé zásadní shodě s názory linguistů na tyto otázky; názory ty se takto zajímavě potvrzují. Znalost jejich byla by upevnila teoretický podklad článku a zpřesnila některé jeho obecné formulace; jsou i široké veřejnosti zcela snadno přístupné ve sborníku Spisovná čeština a jazyková kultura z r. 1932 (zvl. str. 71 n. a 256 n.) a ještě pohodlněji v mém článku Terminologie v Ottově slovníku naučném nové doby (VI, 2, 1941).

Jestliže toto přehlížení filologických oborů v základě neublížilo dobrému článku Bělehrádkovu, nelze to říci o článku R. J. Vonky, Zoologie pomístných jmen osadních, v témže čísle. Terminologickým zmatkem v názvu počínaje („pomístná“ n. „pomístní jména“ jsou právě něco jiného než „jména osadní“: jm. osadní jsou názvy míst obydlených a pomístná neobydlených), překvapuje článek jak mnoha drobnými fantastickými tvrzeními, jako o staročeském slově selet(!), odkazem na slovanské bohy Jarce a Jara, tak základní neznalostí poměru jmen místních a osobních. Uveřejněním takového článku přírodovědecky orientovaná redakce zanedbala potřebnou opatrnost u oborů jí vzdálených. Nejnutnější poučení lze nalézti i v OSNND v hesle Toponomastika (VI, 2, 1941). Co by tomu asi říkali přírodovědci, kdyby ve vážném časopise věnovaném vědeckému poučení širší veřejnosti, vyšel obdobný článek o otázkách přírodovědeckých?

Slovo a slovesnost, ročník 7 (1941), číslo 2, s. 109

Předchozí Mts. (= Vilém Mathesius): O jazykové normě a jazykové kultuře

Následující St. L. (= Stanislav Lyer): Cizí hlasy o fonologii