K české poesii renesanční

Josef Hrabák

[Kronika]

(pdf)

-

Dvě význačná díla naší poesie ze sklonku 15. století, Naučení rodičům a Zrcadlo marnotratných, byla by pomalu zapadla v starých ročnících Časopisu Českého musea, nebýt prof. J. Vašici, který je vydal knižně a v úpravě přístupné širší čtenářské obci; Naučení r. 1928 ve Staré Říši[1] a Zrcadlo loni jako výroční tisk Katolického literárního klubu (Praha 1940, str. 88).

Zrcadlo marnotratných vydává Vašica podle jediného zachovaného tisku z r. 1515, přihlížeje i k staršímu vydání Jirečkovu (v Čas. Čes. musea 47, 1873, str. 235—272). K tekstu přidává poznámky (str. 73—84) a slovníček. V poznámkách upozorňuje na vztah naší skladby k básním Neuberkova sborníku a vyslovuje s reservou domněnku, že je ji přisouditi Hynkovi z Poděbrad, zároveň se skladbou Naučení rodičům. Důvody, které uvádí (str. 74—77), nezdají se mi však dosti průkazné. Podobnosti formální, stylové i ideové řadí ovšem, jak Vašica vykládá, všechny tyto skladby k sobě, ale nelze bezpečně říci, zda jde o díla jednoho básníka nebo jen o díla jedné básnické školy. Pro konečné řešení bude nezbytně třeba podrobného rozboru všech tvárných prostředků a vzájemného formálního srovnání těchto básní.

Pokud jde o formu českých básnických skladeb konce 15. století, Vašica právem koriguje nízké hodnocení básní Neuberkova sborníku[2] u Vil. Pražáka a snaží se formu Zrcadla charakterisovat v souvislosti s celou kulturní orientací dobovou (str. 75—77). Není však dosti přesné nazývati bezrozměrný verš těchto skladeb „novým rytmickým útvarem“ (str. 77), neboť bezrozměrný verš v našem básnictví existoval už od poč. 14. stol. (Dalimilova kronika) a od té doby je jeho tradice nepřetržitá, zvláště v husitské době byl velmi oblíben. Také poznámku o rýmu, že se mu totiž „nevěnuje přílišná pozornost a dosti často se nahrazuje pouhou asonancí“ (str. 78), stylisovali bychom jinak: pozornost se věnovala rýmu i v této době, jenže byly vyžadovány rýmy jiného typu než v jiných vývojových obdobích naší literatury. Jinak však Vašica dobře chápe a vykládá význam a estetické hodnoty bezrozměrného verše (měnící se délka verše čelí jednotvárnému střídání, opakování téhož intonačního schematu) a dovede postihnouti i jeho stránku eufonickou. Také téma pěkně přiřadil k předhusitské době, vymeziv přitom rozdíl mezi pojetím rytíře v době gotické a v době po válkách husitských.

S vydavatelskou praksí Vašicovou souhlasím. Dílko vydává dnešním pravopisem, jak toho vyžaduje účel knihy a po stránce hláskoslovné se drží (na rozdíl od Jirečka) jazyka tisku, t. j. nedosazuje starší hláskové tvary, aby dostal přesnější rýmy, poněvadž „je těžko rozhodnout, jde-li o dodatečné změny nebo o zvláštnosti autora“ (str. 82). Jen některé tekstové opravy se mi zdají zbytečné; tak opravy dvou rýmů na str. 14 a 68. V originále tyto verše znějí:

Když v měděné zatrúbí
a milého otce v hrobě schovají (str. 14).

Takovíť v svých věcech rádi trvají
kterýmžť se hospodářství osladí (str. 68).

Rýmy zatrúbí : schovají a trvají : osladí byly docela dobře možné, tím spíše, že k nim vedl paralelismus veršů a že homojoteleuton bývá v básních této doby (a i dříve ve verši bezrozměrném) jevem pravidelným. Vašica rýmy upravil přehozením slov takto: zatrúbí : v hrobě a rádi : osladí. Nezbytné nejsou ani opravy, které přejal z vydání Jirečkova (str. 82).

Protože je kniha určena i širším čtenářským vrstvám, jsou přidány některé poznámky o jejím jazyku. Tyto poznámky měly býti uvedeny lepší formulací, než jaká je na str. 83; podle ní by čtenář, neznalý staré češtiny, mohl myslit, že normální staročeské tvary (na př. -aj za dnešní ej), které se vypočítávají, jsou „zvláštnosti prvního vydání z r. 1515“.

Vašicovo vydání uspokojuje a jistě je uvítají i literární historikové. Potřebovali bychom nyní naléhavě také vydání Neuberkova sborníku, z kterého nebylo dosud nic vydáno mimo ukázku v Hankově Starobylých skládáních a ve Světové knihovně.[3]

---

Slovo a slovesnost, ročník 7 (1941), číslo 2, s. 110

Předchozí St. L. (= Stanislav Lyer): Cizí hlasy o fonologii

Následující Alois Jedlička: Pohled na české slovníky XVI. století