K šedesátinám Aleše Svobody

Martin Drápela

[Kronika]

(pdf)

The 60th birthday of Aleš Svoboda

Počet a zaměření lingvistických disciplín přelomu dvou tisíciletí lze stěží popsat v jednom článku. O to nesnadnějším úkolem je několika málo větami shrnout dosavadní životní dráhu významného českého anglisty a obecného lingvisty prof. PhDr. Aleše Svobody, DrSc. Jeho životní jubileum nám však dává příležitost k tomu, abychom se o to alespoň částečně pokusili.

Profesor A. Svoboda se narodil 2. dubna 1941 ve Zlíně, své dětství a mládí prožil v Kyjově. V Brně, které se později stalo na dlouhou dobu jeho učitelským a odborným působištěm, studoval v letech 1958 až 1962 hudební konzervatoř. V průběhu studia se na Masarykově univerzitě zapsal jako posluchač němčiny a angličtiny, a právě druhý ze jmenovaných jazyků, ke kterým si později přibral i češtinu, jej od té doby provází po celý jeho další život. Po absolvování univerzity v roce 1966 působil nejprve jako učitel na Střední ekonomické škole v Hodoníně, poté na Jazykové škole v Brně. Po nástupu na Katedru anglistiky a amerikanistiky brněnské Filozofické fakulty roku 1970 zde pracoval nejdříve jako odborný asistent, po obhajobě habilitační práce na FF UK v roce 1980 již jako docent. V období let 1984 až 1994 je jeho domovským pracovištěm Pedagogická (později Filozofická) fakulta v Ostravě. Profesorem pro obor anglický jazyk byl jmenován v roce 1992 a od téhož roku je jeho jméno spojeno i se Slezskou univerzitou v Opavě. V Ústavu cizích jazyků její Filozoficko-přírodovědecké fakulty dokázal vybudovat dnes již všeobecně uznávané oddělení anglistiky a amerikanistiky. V současné době je vedoucím tohoto ústavu.

Tento výčet by ovšem byl neúplný, kdybychom nezmínili jeho pobyt na London University, kde v letech 1973–1975 působil jako lektor českého jazyka. Vedle jeho několika zahraničních stáží na Leeds University a University of Pennsylvania je potřebné připomenout i pravidelné přednášení na Prešovské univerzitě, kde pod jeho vedením obhájilo disertační práce již několik doktorandů.

Postihnout odborné zaměření A. Svobody není vzhledem k mimořádné šíři a hloubce jeho znalostí o jazyce vůbec jednoduché. Přesto je v jedné – původem specificky československé, dnes však již celosvětově uznávané – oblasti jazykovědného výzkumu znám jako špičkový odborník. Tou oblastí je aktuální členění. Jako žákovi prof. J. Firbase se mu totiž podařilo nejen rozvinout pohledy na tento jazykový fenomén, nýbrž je i zobecnit do teorie tzv. informémů, jež jako jazyková univerzália překračují rámec věty nejen k vyšším rovinám jazyka, ale i k rovinám nižším. Náčrt této teorie společně s detailním popisem prvků a principů aktuálního členění úspěšně podal v obhajobě doktorské disertační práce From mezzostructures to microstructures in Functional Sentence Perspective, na jejímž základě mu byl v roce 1989 přiznán titul DrSc. v oboru obecná jazykověda. Práce je ve zkrácené podobě veřejně dostupná jako jeho monografie Kapitoly z funkční syntaxe (SPN, Praha 1989). V žádném případě však nemůžeme říci, že by téma aktuálního členění A. Svoboda dále již nijak nerozvíjel či nepropracovával. Právě o opaku svědčí například jeho studie Syllable as a microfield in Functional Sentence Perspective (publikovaná v Prague Linguistic Circle Papers, 2. John Benjamins, Amsterdam – Philadelphia 1996, s. 193–203).

Cesta k jeho disertační práci začíná již za studentských let. Asi největšího významu z té doby dosahuje i dnes velmi často citovaná studie zabývající se aktuálním členěním přívlastkových konstrukcí, která byla otištěna ve sborníku Brno Studies in English pod názvem The hierarchy of communicative units and fields as illustrated by English attributive constructions (BSE, 7, 1968, s. 49–101). Pravděpodobně jedním z vrcholů vědeckého úsilí A. Svobody – ozřejmit podstatu aktuálního členění co nejpřesněji a v co možná nejširším rámci – je jeho další monografie Diatheme (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1981), ve které zcela přesvědčivě ukázal, že i staroanglický text může být jazykovým materiálem, na kterém se dá prokázat fungování a vzájemná souhra činitelů aktuálního členění. Zejména v této práci velmi detailně popisuje funkce tematických prvků aktuálního členění ve výstavbě souvislého textu. Tematickým prvkům věnuje velkou pozornost i ve svých dalších pracích, např ve studii Thematic elements (BSE, 15, 1983, s. 49–85).

[240]Zkoumání problémů aktuálního členění přitom A. Svoboda neomezuje jen na jazyk anglický, nýbrž si všímá i češtiny, což lze doložit např. příspěvkem České slovosledné pozice z pohledu aktuálního členění (SaS, 45, 1984, s. 22–34, 88–103) či na jeho nezanedbatelné účasti na projektu encyklopedického slovníku Čeština v jazykovědných pojmech.

Krátké zamyšlení by si zasloužily i mnohé další jubilantovy vědecké práce. Není možné bez připomenutí přejít alespoň fakt, že zákonitosti aktuálního členění dokázal interpretovat i v termínech pragmalingvistiky a logiky. O tom může svědčit například studie A propos of internal pragmatics (BSE, 12, 1976, s. 187–224) nebo kolektivní práce Externí a interní pragmatika (spoluautoři P. Materna a K. Pala, Otázky slovanské syntaxe, IV/1, 1979, s. 53–60).

O všestrannosti vědeckého a učitelského zájmu A. Svobody svědčí vedle mnoha dalších článků odborných také jeho univerzitní učební texty, překlady, autorský podíl na popularizačních a encyklopedických dílech, jakož i členství v redakční radě časopisu Linguistica Pragensia, členství v několika oborových radách pro doktorandská studia a ve vědeckých radách vysokých škol.

Pověst úzkostlivě přesného vědce a náročného zkoušejícího nedovoluje jeho žákům zůstat pouze u průměrnosti. Naopak, veškeré práce, ke kterým kdy připojil svůj podpis, měly vždy punc výtečnosti a originality. Bez jakéhokoliv přehánění je však nutno podotknout, že jeho vědecká přísnost mu nijak nebrání v zachovávání zcela otevřeného a přívětivého vztahu ke studentům a spolupracovníkům.

Do dalších let bychom mu chtěli popřát ještě mnoho úspěchů jak v odborném, tak i v osobním životě.

Ústav cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké
fakulty Slezské univerzity v Opavě
Masarykova 37, 746 01 Opava

Slovo a slovesnost, ročník 62 (2001), číslo 3, s. 239-240

Předchozí Iva Nebeská: Agnieszka Mikołajczuk: Gniew we wspólczesnym języku polskim

Následující Petr Sgall: Ohlédnutí pražského lingvisty za dvacátým stoletím