Krzysztof Szymanek: Sztuka argumentacji. Słownik terminologiczny

Edvard Lotko

[Recenze]

(pdf)

Krzysztof Szymanek: Sztuka argumentacji. Słownik terminologiczny

Krzysztof Szymanek: Sztuka argumentacji. Słownik terminologiczny. Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 2001. 386 s.

 

V posledním desetiletí u nás i v zahraničí stále roste zájem o otázky moderně pojaté rétoriky. Při vymezování této disciplíny se správně zdůrazňuje, že v moderním životě se uplatňuje nejen homo agens, ale zároveň i homo argumentans. Pro úspěšného řečníka jsou tedy důležité nejen poznatky o tom, jak se má ve veřejné ústní komunikaci jazykově chovat, ale i znalosti principů, které vedou k umění obhájit správný názor, k respektování zásad zdařile vedené argumentace, etiky jazykových projevů apod. Takové komplexní poučení o účinné komunikaci a argumentaci poskytuje u nás nedávno vydaná a svým způsobem novátorská publikace Argumentace a umění komunikovat (Brno 1999) od sedmi brněnských vysokoškolských učitelů (M. Jelínek, B. Švandová, K. Pala, M. Krčmová, A. Mikulová, M. Křístek, J. Frostová). Jejím velmi vhodným doplněním, zejména pokud jde o teoretické i praktické otázky zdařile vedené argumenta[225]ce, může být recenzovaná publikace erudovaného pracovníka Slezské univerzity v Katovicích Krzysztofa Szymanka Sztuka argumentacji. Słownik terminologiczny (Umění argumentace. Terminologický slovník). Jde v Polsku (a nejen tam) o první komplexní pojednání o problematice argumentace, zejména z hlediska logiky, rétoriky, jazykovědy a psychologie. Je třeba s autorem souhlasit, že formální logika tvoří ucelené a kompaktní východisko pro vymezení základních pojmů argumentace a že osvojení logických pojmů a teoretických metod „stanowi warunek konieczny prawidłowego rozumienia podstawowych zjawisk praktyki argumentacji“ (s. 7).

Publikace je koncipována a napsána tak, aby mohla dobře sloužit nejen těm, kteří se zabývají teorií argumentace (např. ve vysokoškolské výuce), ale rovněž těm, kteří pro výkon své profese potřebují zvládnout umění účinné argumentace (např. novináři, politici, právníci, učitelé, kněží, pracovníci v oblasti marketingu a reklamy).

Věcně správně, exaktně a přitom úsporně vymezit kontury pojmu pojmenovaného termínem je pro každého terminografa zabývajícího se společenskovědním názvoslovím úkol velmi obtížný. Je to dáno především tím, že při hodnocení zkoumaných společenskovědních jevů se projevuje postoj či náhled badatele, nějakého badatelského směru (školy) nebo dohoda akceptovaná širší skupinou odborníků. Proto se tato terminologie nazývá pseudopreskriptivní (Machová, 1995). Takový charakter má v převážné většině také terminologie registrovaná v recenzovaném encyklopedickém slovníku.

Slovník obsahuje 683 hesel vymezujících nejdůležitější (podle autora) termíny z oblasti teorie a praxe argumentace. Publikace má nutně interdisciplinární charakter. Jsou zde objasněny pojmy nejen z formální logiky a logické pragmatiky (těch je samozřejmě nejvíce), ale rovněž z takových disciplín, jako jsou filozofie, lingvistika, psychologie, rétorika, teorie práva. Autorovi se podařilo tuto někdy dost výraznou různorodost registrovaného pojmosloví skloubit. Při explikaci v jednotlivých heslech slovníku se koncentruje hlavně na to, jakou roli plní daný pojem v procesu argumentace, jak souvisí s hlavní tematikou publikace.

Aby se uživatel recenzovaného slovníku lépe orientoval, je po stručném Úvodu (s. 7–9), v němž jsou základní údaje o materiálové bázi, výstavbě hesla a charakteristice jednotlivých částí publikace, umístěn Průvodce (Przewodnik, s. 11–18). V něm jsou jednotlivá hesla roztříděna do čtyř tematických okruhů: 1) hesla z oblasti logiky (např. koniunkcja, implikacja, negacja, logika modalna, sylogizm, nonsens, zdanie subsumpcyjne), 2) hesla týkající se kritického myšlení a logických chyb (např. absurd, antynomia, ekwiwokacja, fallacia, sofizmat), 3) hesla spojená s dialogem a vedením diskuse (např. dysputa, erystyka, presupozycja, tautologia definicyjna), 4) hesla patřící do rétoriky (např. apologia, elokucja, emfazja, sarkazm, zeugma, definicja retoryczna). Stejný heslový termín může patřit do dvou i více tematických okruhů. Zvláštní skupinu, pro dnešní praxi zřejmě okrajovou, tvoří hesla prezentující vybrané klasické sentence, maximy a obraty převzaté z antické tradice a latinského středověku (např. Absurdum dixisti!, Ab uno disce omnes, Magister dixit, Qui nimium probat, nihil probat). V mnoha heslových statích se autor nemohl vyhnout použití tradičních logických vzorců, ale je si vědom toho, že platnost těchto nástrojů formální logiky v argumentační praxi je značně omezena.

[226]Bohaté pedagogické zkušenosti vedly autora slovníku k tomu, že svůj výklad jednotlivých pojmů bohatě ilustruje aktuálními a názornými příklady (viz např. vhodnou exemplifikaci u jednotlivých typů argumentů, řečnických figur a tropů apod.). Tím se většina heslových statí stává i pro méně připraveného čtenáře čtivější a srozumitelnější. Srozumitelnosti výkladu také napomáhá velmi dobře promyšlená grafická úprava textu, různé typy písma, použitá grafická schémata a důsledný systém odkazování na předcházející nebo následující hesla (termíny).

Didaktickým cílům a také jako zdroj dalšího, prohloubenějšího poznání problematiky argumentace má sloužit citovaná odborná literatura. Je uváděna jednak na konci většiny heslových statí (v rámečku), jednak ve velmi rozsáhlém abecedním seznamu Wybrana literatura (s. 343–359). Při jejím výběru autor pochopitelně dává přednost literatuře domácí (polské), ale v impozantním seznamu obsahujícím 406 položek je řada nejnovějších děl zahraničních autorů.

Umění komunikovat patří i dnes k těm nejobtížnějším. Jeho součástí je také umění argumentace. Recenzovaný naučný slovník K. Szymanka je velmi zdařilou (i když náročnou) příručkou, která nesporně poučí všechny ty, kteří se chtějí zdokonalit ve svých komunikačních, a tedy i argumentačních aktivitách. Vzhledem k tomu, že nám chybí příručka podobného charakteru (příručka Argumenty. Rukověť pravidel, jejímž autorem je A. Weston, si klade přece jen elementárnější cíle), byl by její upravený překlad do češtiny velmi záslužným počinem.

 

LITERATURA

 

JELÍNEK, M. – ŠVANDOVÁ, B. a kol.: Argumentace a umění komunikovat. Vydavatelství MU, Brno 1999.

LOTKO, E.: Některé logické aspekty rétoriky. In: Kapitoly ze současné rétoriky. Vydavatelství UP, Olomouc 1997, s. 124–142.

MACHOVÁ, S.: Terminografie. In: Manuál lexikografie. Ed. F. Čermák – R. Blatná. H&H, Praha 1995, s. 137–157.

WESTON, A.: Argumenty. Rukověť pravidel. Překlad B. Švandová. Vydavatelství MU, Brno 2001.

Katedra bohemistiky FF UP
Křížkovského 10, 771 80 Olomouc

Slovo a slovesnost, ročník 64 (2003), číslo 3, s. 224-226

Předchozí Jan Holeš: Pierre Rézeau (ed.): Dictionnaire des régionalismes de France. Géographie et histoire d’ un patrimoine linguistique

Následující Charles E. Townsend: Setkání s češtinou